Nezvladatelné rok a půl staré dítě. Poradíte, prosím?

@martiniquest myslela jsem, ze obdobi vzdoru prichazi pozdeji prave..

To se srovná až se zvládne lépe vyjádřit. Teď by ti chtěl říct/dělat spoustu věcí, ale nechápete se, tak je frustrovaný. Že si to pak ,,vyleje" na mamince je obvyklé, bohužel to prostě odnese osoba, je které má důvěru. I dospělý člověk by se šel vybrečet na rameno někomu, kdo je mu velmi blízký, a ne jen tak komukoliv. Rada - komunikovat, snažit se porozumět co budou síly stačit (ale zas bych to nepletla s nějakým ,,snažit se vyhovět úplně ve všem, aby byl klid", z toho se pak těžko vystupuje ven). A v rámci zachování duševního zdraví :D holt na chvíli omezit některé aktivity, protože je fakt zbytečný se třeba stresovat v restauraci. Zajdete později. Je to jen období. Pevný nervy přeju.

@muhehehe děkuju moc❤️Taky jsem si rikala, ze snad to bude lepsi az bude vic mluvit. Rekne si, co potrebuje. Budu muset proste vydrzet a modlit se at to je co nejdriv.😄

Mam o par mesicu starsiho a asi je neco ve vzduchu, posledni 4 dny travi snad vic casu valejici se po zemi nez ostatnimi cinnostmi 😅. Rozcili ho naprosto vsechno. U babicek to samozrejme nedela a vyznamny pohled, ze teda asi delam neco spatne, kdyz mne se vzteka a jim ne, opravdu nepomaha 😅. S tim mlacenim nevim, to nastesti syn nikdy neudelal, zato hazi vecma. Kdyz takhle hodil u nasich u nekolikatou veci, ruply mi nervy, rvouciho jsem ho popadla, ze s nim jdu tedy ven, kde me podporil tata tim, ze byt jeho manzelka, tak uz by me davno profackoval, co jsem za cuzu. Bezva, no. Vecer jsem si napustila vanu, nalila sklenku vina, pustila hudbu a rikala si, ze je to jen obdobi, co prejde. Nam pomaha to, ze synovi (ackoli az tak moc taky nemluvi) vetsinou rozumim, co chce, pomaha rozptyleni pomoci toho, ze ho zapojuju prakticky do vsech cinnosti (vyndava pradlo z pracky, podava, kdyz vesim, vyklizi mycku, utira hadrem, uklizi slozeme ponozky, "vari" atd.) Pak samozrejme pomaha, kdyz ja zustanu v klidu, vysvetluju a pak se ho snazim zabavit. Kdyz uz je to za den po tricaty, tak to nekdy samozrejme nezvladnu 😅. Pevne nervy 🍀.

Kdepak, obdobi vzdoru prichazi klidne uz v roce a pul ;)

@martiniquest tak uz je to asi tady🙈😂je fakt, ze to zaclo v roce a pul. Predtim to nedelal.. zatim to trva, jak dlouho jeste?😄😄😄😭😭😄😄

Mám stejně starou dceru (1,5r). Je to malej vzteklej hajzlik. Jenom řve, vzteká se, ječí, je agresivní (štípe, plácá mě). Je to takovej malej neandrtálec. Ale klid, vyroste z toho. Starší byla stejná a teď už to s ní docela jde a vysírá mě zase jiným způsobem 😀

To bude vzdor

Tuším, že to může trvat cca do 5 let:D v nějaké míře to známe všichni. U nás se hlavně muselo rodině vysvětlit co a proč se děje, někteří měli přístup, že pořádný výprask to vyřeší

Dlouho 😃 Taky nám to pištění začíná. Včera scéna v nákupním centru, že chce jít na autíčko ( takový ten dětský automat co "jezdí") a já měla u sebe jen kartu. 😃 No mazec, ona pištela a řvala, já spocená jak myš a starší pán mi říká ať jí jednu fláknu že dřív by si to žádné dítě nedovolilo. Kdybych umělá dát facku pohled, už by ležel na zemi. 😃
Jak jsem abstinent tak asi začnu po večerech s vínem, abych to zvládla. 🤣

Pocitej tak 9-12 mesicu. Pak se to trochu zklidni, ale dobre pouzitelne dite je za me az od 5 let 😄😄 vlastni zkusenost

Pokud ovšem nepřijde pětiletá předpuberta 😉

@korin asi tak 🤣

@elesse to si myslí hlavně starší generace.. já se u obou dětí ujistila v tom, že "plácnutí" při hysterickým záchvatu rozhodně nepomůže, ale přesně naopak, zvlášť v tomhle věku.

U staršího tohle období trvalo zhruba do 3,5let, pak se to začalo zlepšovat. Teď u mladší dcery to začalo taky už kolem roku a půl. Holce bude 2,5 a zatím to graduje. Poslední měsíc byl šílený a já přesně doufám, že jí to brzo přejde. Kvůli holce občas musím měnit plány, protože když spustí, řve jak pavián klidně 3 hodiny v kuse..🙁 kluk potřeboval v takových chvílích hlavně obejmout a pevně držet. Holka není vůbec "mazlící" a celkem nově jsem přišla na to, že nechce vůbec kontakt a nejrychleji se uklidní, když ji dám do pokoje samotnou a může něčím hodit o zem. Pak si k ní smím postupně sednout a teprve na sebe nechá sáhnout a uklidnit se.

Takhle se prý choval jeden můj bývalý partner, když byl malý. Maminka s ním musela po Praze chodit pěšky, nemohla s ním ani nastoupit do autobusu protože začal hned hrozně řvát. Byl to její třetí syn a ostatni to nedělali. Pak se mu zjistila porucha autistickeho spektra, aspergerův syndrom. No zvládla z něj vychovat úžasného dospělého člověka, na kterém se to ani nepozná, jen je silnější introvert a to je všecko - a přitom v dětství to měl prý hodně silné. Ale u nich doma panuje hodně podporující atmosféra, od obou rodičů (jejich táta je spíš v pozadí, ale měla jsem slzy v očích, když za svým synem přišel do pokoje potom co syn nastoupil nově na VŠ a bylo vidět že je to pro něj těžké, položil mu ruku na rameno a řekl, že kdyby něco potřeboval, ať se nebojí přijít. A bylo z toho cítit, že to není jen póza, že naopak je za tím víc, než říkají ty slova). Nedokážu to popsat, ale tam prostě lidi umí komunikovat a je to hodně znát - já sama jsem se tam naučila hrozně moc, protože ač mě rodiče milují a věřím že stejně, komunikovat neumí a vcítit se často taky moc ne.

Každopádně když se to nebude zlepšovat, doporučuji zkusit odborníka, jestli to není něco autistickeho. (nebo taky zapatrat, jestli pro syna není stresového něco doma nebo někde kde to třeba i zná, nebo trauma...) Asi bych, být rodič takového dítěte, zkusila vydržet a u toho to nebrat na lehkou váhu, pátrat po všem možném, konzultovat s odborníky a podobně. Protože ono to nic být nemusí a držím palce ať není a je to jen období 🍀, ale pokud by to bylo něco komplexnějšího, je dobré to řešit co nejdřív ať se to dá kompenzovat (nebo v případě stresoru třeba i napravit pokud to jde).
A určitě bych hodně dala i na vlastní mateřskou intuici, protože jak zaznělo na jiném fóru, o ADHD, i já věřím, že máma prostě nejlíp ví, když je s ditetem něco špatně. (teda máma která se o potřeby dítěte dostatečně zajímá a zároveň není úplně blbáve smyslu já to dělám nejlíp, ale když už se na něco kolem dítěte máma ptá na radu/nazor, naprosto evidentně se zajímá a blbá taky nebude 😊)
Držím pěstičky, ať se ukáže čím to je a můžete to zlepšit nebo aspoň vědět co a proč 🍀
P. S. Odpovědi přede mnou jsem nečetla
P. S. S. To bouchani samotné je asi dost vývojové, viděla jsem to i u jiných děti tak reagovat, a hlavně na mámu, a taky zkouší hranice (no a kde jinde zkoušet než u mámy, kde je bezpečno). Ale taky jde o intenzitu. Tak se zase odvolám na mateřskou intuici osekanou od přání mít vzorné dítě ;)

Jinak určitě doporučuji načíst si hlavně dost o normálním emočním vývoji dětí jako první a pak kdyžtak pátrat dál 🙂 Nepodcenit a nepřecenit zároveň. (ale když nevím, za mě radši přecenit než podcenit, když si zároveň u toho uvědomuji, že možná jen vidím čerty tam kde nejsou a jsem u toho v klidu)
(jinak mi přijde, že dětská období vzdoru jsou dvě a často přecházejí dost plynule do sebe 🙂 přestože na gymplu jsme se učili jen o jednom a ve vývojovce tenkrát taky 😁😁😁)

Jeee jak by si psala o našem Filipkovi 🙂 Bude mu 21 měsíců a je to něco obdobného. Zkouška nervů pěkná fakt. Snad to brzy přejde. Přeji pevné nervy 💋