Nezvládam naši dceru... a jsem znovu těhotná 😶. Poradíte, prosím?
Zdravím všechny, sice to souvisí s tématem ale úplně nevím zda to sem patří... Pokud by vadilo, předem se omlouvám a smažu. Bohužel už začínám být fakt zoufalá a unavená, hledám radu a uklidnění kde se dá.
Máme dceru 2r6m. Je hrozně chytrá, perfektně mluví, je společenská a komunikativní. Problémy začaly po druhém roce, vždy to připisuji období vzdoru ale bohužel se nám to začíná přerůstat přes hlavu a já si říkám, zda je to v rámci normálu či mám začít hledat řešení dál. Dcera, když se jí nevyhoví, či není něco podle jejího gusta je neskutečně ale fakt neskutečně vzteklá, uječená a někdy i zlá. Tohle chování řeším několikrát za den a už fakt nevím. Je to pomalu u každé denní činnosti (u jídla, hraní, v krámě, v klubíku či na hřišti..). To že venku neposlouchá a utíká nějak zvládám. Ale to, že se furt pere venku o věci, je vůči dětem vzteklá mi začíná vadit. Problém je, že nezabere domluva, kompromis ani v nic jiného. Furt slyším, že mám vymezit hranice. Snažím se ale přijde mi, že mě úplně obchází, ignoruje. Milionkrát řeknu jednu věc a stejně si jede své. Přiznám se i když mě to neskutečně mrzí, že někdy mi ujedou nervy 😶😶 plácnu jí či začnu křičet 😶😶 není to proto že bych to tak chtěla ale spíš že moje hlava se vypne a je to záchranné lano, které v tu dobu se samo aktivuje a já nevím pak co s emocemi. Jsem z toho pak tak hotová, že březím i několikrát hodím v kuse. Kdybych viděla nějaký pokrok, řeknu ok ... Prostě má špatný den. Jenže ona ty špatný dny má každý den, snad každou hodinu. Domácnost máme klidnou, nehádáme se. Napětí se doma zvedlo až v den co tohle šílenství začalo. Byla jsem i na terapii kde mi bylo řečeno, že je to normální chování. Že i já jednám normálně jako každá matka co občas je unavená. Jenže já Už nevím. Nikdy jsem neslyšela ani neviděla podobný dítě. Ať jdu kam jdu jsme vpodstatě my na vrcholu špatnosti. Přitom umí být i miláček. Furt se ke mě tulí, říká mi jak mě má ráda několikrát za den, umí se i omluvit sama od sebe, když vidí že mě to tíží..
K lidem je přátelská a s každým je hned kamarád. Bohužel jsem před pár dny i zjistila že jsem těhotná 😟. Další dítě jsme chtěli ale teď si říkám, že to je kravina. Že ho možná už ani nechci 😶😶. Jsem už ale ve 4 měsíci a ukončení není možné. Je to blbé říct ale vzhledem k situaci bych o tom fakt uvažovala 😟....Celou dobu jsem měla MS takže jsem nevěděla, že jsme těhotná 😶😟
Já mám syna 16 měsíců a můžu ti říct že je to s ním taky celkem jízda. Není den kdy by se nevztekal nebo se mu něco nelíbilo.
Jsem z něho tak unavená a přes to si druhý miminko přeji a přes to nám osud nadělil to že mi doktorka oznámila že mám PCOS a o miminko se snažíme už 5 měsíců. Ale to není úplně k tématu.
Každopádně věřím že malá z toho vyroste a myslím že by jsi si měla teď užívat těhotenství i když to bude sakra náročné. Ale jednou na to budeš s úsměvem vzpomínat 🙂
Taky si myslím, že únava a hormony dělají své. Ono si to sedne, prostě bude muset. V něčem to bude těžší, ale možná i v něčem lepší, že nebudete moct řešit jen dceru. Já mám první dítě klidné a teď teprve zaživam s druhým takový ten vztek a temperament, i když ne tolik. Ale možná s těmi hranicemi mají lidé pravdu. Pokud je dáváte, tak jak to, že se přihodí, že neco řekněte milionkrát. Řeknu parkrat, pak varuji, co se stane a pak to opravdu splním. To už chápe i ten 1,5 rok syn, natož vaše skoro tříletá. Doporučila bych si nastavit sama nějaká pravidla těch nejnáročnějších situaci a pak se toho držet, třeba se uleví i vám.
Mám to doma podobné, malej necelé dva roky a neuvěřitelně se vzteká jak není po jeho a nějaké domlouvání u nás opravdu nefunguje. Jediné co tak není zlý na ostatní děti. Ale venku vůbec neposlouchá a nějaka procházka s nim neexistuje max před barák na hřiště. Jo a jsem taky těhotná ve 4 měsíci a vůbec si nedokážu představit jak to budu zvládat. Musíme věřit že to je jen období a že to brzo skončí a bude to lepší 🙏já už zvažují návštěvu psychologa aby vyloučil že je něco v nepořádku a popřípadě mě poradil jak s malým jednat.
Na vrcholu špatnosti? To je zajímavé přirovnání. Chceš trumfnout? 😀 Moje dcera ADHD, 3,5 roku, tento týden nákup v DM vypadal tak, že začala brát deštníky, které rozdělávala a chtěla strhávat cedulky z nich. To jsem jí zakázala, ať se podívá, ale nerozdělává, chytla hysterák, začala vřískat, lehla si na zem, mlátila se hlavou o stojan, pak se mlátila deštníkem po hlavě a zakončila to tím, že na sebe převrátila košík, ležela pod košíkem (chtěla pod ním ležet) a ječela na celý obchod, zatímco kolem ní chodili lidi a vyjeveně koukali. Druhá scéna přišla u kasy, když chtěla koupit bublifuk a já jí řekla, že za to chování nic nebude. Víš kolikrát slýchávám, jak nezvládám dítě, jak za to chování můžu já, mraky nevyžádaných rad, protože všichni vědí líp, jak vychovávat? V těhotenství obzvlášť měli lidi tendence dávat nám "dobré rady", protože s tím, jak jsme nezvládli první, se z druhého zblázníme apd. 🤦🏼♀️ Ale až s příchodem druhé, jsem se konečně uklidnila a tyhle věci filtruju, protože vychovávám úplně stejně, ale světe div se, druhá poslouchá, vnímá a je to hodná, pohodářka, žádné amoky nechytá. To druhé mi ukazuje, že nejsem tak příšerná matka, jak si o mě okolí myslí. 😉 Prostě jen některé děti jsou hodné a jiné na zbláznění, kdo takové dítě doma nemá, tak nepochopí. Nám hodně pomohla dětská psycholožka. Nasměrovala nás, jak to zvládat a pomohlo to jak dceři, ale nejvíc asi mě. 🙂
Ha, to si říkám každý den - proč já jediná mám takového vzteklouna a rvouna. A to ještě není u nás období vzdoru! Ale jak chci na dceru třeba sáhnout, dát do auta....prostě tisíc situaci denně, strašný rev. A okolní děti jen vyděšeně koukají a já mám pocit, že na mě všichni koukají jak na neschopnou matku 🙈
Je to období vzdoru, některý dítě má temperament jako hrom a je to jizda. Vyroste z toho, vážně.
@biciklissie tím že něco řeknu milionkrát,, myslím situaci, že řeším každý den to samé. Samozřejmě ve chvíli kdy se to děje, upozorním, vysvětlím a když nereaguje jde se třeba domu, nebo odcházíme jinam atd... Ale pak další den jdeme třeba znovu na hřiště a řešíme zase to samé... A každý den takhle. Takže vlastně vysvětluju každý den to samé a nikam to nevede 😶
@fifinka2020 přesně jak u nás. Připadám si chvílemi jak blázen 🤣
Ja som to mala rovnako ako @cherie24
Prvá dcéra náročna, od mimina uřvaná, dodnes (6rokov) vie stropit taku scenu, ze cumim. Do obchodov sme s nou ani nechodili lebo brala vsetko na co dociahla a rozhadzovala po obchode. Nechcela sedet v kociku, nechcela sedet v autosedacke, ked kracla tak zasadne opacnym smerom ako som potrebovala. Alebo skakala od nervov do cesty. Proste vsechno spatne. Kopec veci som aj vytesnila. Taky ten pocit, ze toto robi len nase dieta a nikto iny to nerobi som mala v jednom kuse. Ked mala 2 roky musela som v ramci psychohygieny utiect do prace aby som sa z nej nezblaznila.
Potom sa mi ked mala 3r narodila druha dcera. Zlaticko od narodenia. Vsetko s nou fungovalo ako malo. Vdaka nej som pochopila, ze nejsom najhorsia mama na svete ale je to z velkej casti aj o povahe dietata.
Zkusit se těm situacím vyhnout,když měla dcera vztekle období a třeba nákup s ni byl očistec,tak nějakou dobu jsem s ni do obchodu nechodila,nebo minimálně. Jednu dobu jedla u tabletu s pohádkou, jediné tak proběhlo jidlo v klidu a něco snedla. Od nikud nechtěla odejít ať už hřiště nebo u někoho nanavsteve,scény. Z hřiště jsme kolikrát docházely poslední,nebo jsem mela nějaké lákadlo,třeba ze dostane čokoládu. Možná je to nevychovne,ale já jsem spis líná matka a jdu tou jednodušší cestou. Doba vzteku je dávno pryč,dcera hodna a klidná..
Aha, rozumím, špatně jsem to pochopila. Musí to být ubíjející, když to vypadá, že to nikam nevede a nikam se to neposouvá. Ale věřím, že to smysl má, že pak udělala nějaký rychlý skok, kdy začne tyhle situace víc zvládat. Stejně, snažit se musíme pořád, ať v tom výsledky vidíme nebo ne. Je to někdy těžké, držím pěsti. Taky doma vidím, jak mi ty negativní věci, jako vztek, vysavaji energii.
Radu úplně nemám, ale mě osobně pomohlo to, vykašlat se na reakci okolí. Ať si lidstvo o mém dítěti myslí co chce.
Úplně naprosto Vás chápu. Nedávno jsem tu měla podobný příspěvek ...malej má za pár dní rok a já jssm znovu těhotná 🤦♀️ malej v noci totálně nespí, přes den je to sprominutím taky na hovno. Většinu času promrčí, prořve...těch světlých chvilek je opravdu málo. A opravdu sem se rozhodovala jestli jít nebo nejít na potrat. No nakonec nejdu, snad to nějak zvládneme obě dvě. Moc Vám držím palce
Mazlíš ji a pusinkuješ ji dost? Ono je těžké mazlit se takovým malým "satánkem", KDY taky, když to dítě furt vysírá. Ale myslím, že je to cesta ven z tvojí situace. Podle mě není šťastná a proto to všechno. Já jsem teď bohužel hodně v tomto směru zanedbala syna, má 6.5 let. Před rokem se nám narodila holčička a je úžasná nemůžu se jí nabažit. Pořád ji pusinkuju a mazlím a neměla jsem už potřebu to samé dělat synovi. Ani mi nepřišlo, že mu to chybí. Ale chybělo. Zhoršil se v chování, dělal naschvály, zlobil. Teď když už ho zase mazlím, je to lepší. Už i chodí, jestli ho můžu obejmout a pusinek mu prý můžu dát kolik chci. Achjo, mrzí mě, že to nemůžu vrátit zpět.
Bohužel je to opravdu naprosto normální, chce to čas... je ve věku, kdy zkouší.. vyvíjí se...učí se..vzhledem k tomu, že jste znovu těhulka, tak hormony pracují... dcera i vycítí, že jste nervní...
mám první dvě dítka rok od sebe... nyní 16 a 15.. další drobek má za měsíc 6.. a teď se nečekaně čeká další... ale tím končím... přeci jen už nejsem nejmladší.. kdyby jste si chtěla popsat... 🙂 můžete sz...