Nesnesitelná 3letá dcera. Co si o tom myslíte?
Dobry den, jdu si pro radu nebo aspon utechu, ze v tom nejsem sama. Dceri budou v kvetnu tri, posledni mesice absolutne na vse rve a vzpouzi se. Nechce se koupat - krik, nechce domu - krik, prasti se sama omylem - urazena na me a krik… vse musi byt podle ni, vymysli si uz uplne nesmysle a klidne vysvetlovani proc neco musi nebo nemuze nefunguje. Nemluve o tom, ze ji vse musim rict 150x a stejne to skoro nikdy jen tak neudela. umi byt urazena klidne i hodinu a trucuje. Je to normalni v tomto veku nebo je to snad rozmazlenost? Bojim se, aby nemela takovou palicatou panovacnou povahu naporad. Uz nevim jak na ni protoze ani po dobrem ani po zlem neprinasi zadny vysledek
Úplně normální chování. Máme doma tenhle cirkus taky. Do toho chytla ve školce co ještě neznala, takže každou chvíli nafučená, vyplazuje jazyk, posmívá se a provokuje.
Snažím se mluvit, vysvětlovat, ukazovat jiný ventil negativním emocím a přesto už jsem taky párkrát ujela. Nezbývá mi než se obrnit trpělivostí, v zoufalství sníst tabulku čokolády a doufat, že se to brzo zmírní.
Souhlas. Jen bych dodala, podle mych zkusenosti (ani jeden z deti, ale nijak velky vztekaci extrem neni, ale preci jen maji sva obdobi a taky to umi) cim pevneji a zaroven klidneji drzia hranice, tim to mas lepe a rychleji za sebou.
Děti zrcadlí matku. Zkus zabrousit do psychosomatiky
Studuju psychologii a vývojová psychologie dětí a dospívajících je jeden z mých povinných předmětů. Tyto stavy mají děcka kolem tohoto věku a je to součást jejich vývoje. Je to na prd, sama to mám doma, ale - musí si tím projít, aby nabyly tím další zkušenosti a aby se mozek dostal dále, dále se vyvíjel, jak měl. Tím netvrdím, že je to ve všech směrech přirozené - určitě na to má vliv prostředí, pohoda rodičů, atp. Obrnit se nervama, ukazovat, co je správné, ale ne drsně trestat - to by byla cesta do pekel. Teď má ten mozek řekněme velmi laicky “čistý”, co v průběhu své vzpoury a období, kdy zkouší a zlobí, nasbírá, to se pak odrazí v budoucím životě.
Někdy mě překvapuje, že o tom maminky neví, ale ano v tomto věku je to normální 🤷♀️
Hlavně neslevuj z tebou nastavených hranic. Dítě na trůn nepatří. Zkouší ty hranice posouvat, ale většinou by jí to projít nemělo. Někdy třeba za odměnu můžeš přistoupit i na kompromis ( třeba když se uklidní, když tě na chvilku vyslechne atp.).
Ale hodně bych s ní mluvila o emocích které zrovna prožívá, vysvětlovala jí je, nesoudila je, ale taky jí vysvětlila a v praxi ukázala, kam s těmi emocemi dojde...uděláš li to podvacáté, třeba bude schopná si to spočítat a uvědomit, jaká emoce se jí vyplatí a jaká ne.