Neodložitelné miminko a spánek. Co fungovalo vám?
Zdravím všechny a jdu si pro radu. Mám první dítko, tříměsíční holčičku. Od narození se nedá nikam položit, okamžitě začne hystericky plakat. A do toho když ji uspíme, tak se nedá přenést nikam. Už jsem z toho zoufalá. Pokud ji nemám navázánou, tak se s ní nedá nic udělat, coz ok, ale jsou prostě chvíle, kdy navázání být nemůže a taky už má přes šest kg, takže tahat ji celé dny pro mě není moc možné. Přijde mi, že jsme vyzkoušeli všechno. Když uspim v nositku, tak kdykoliv se jí snažím spící přemístit do kočárku nebo postylky, tak je okamžitě řev. Stejně tak když ji uspime, u čehož teda taky řve jak tur, tak pokud se jí snažíme přemístit do postýlky, kočárku, hnizdecka, nebo kamkoliv, tak je okamžitě vzhuru a řev. A pokud se nám to podaří a není řev okamžitě, tak je stejně do dvaceti minut vzhuru. Zavinování nepomáhá, bílý šum nepomáhá, dat ji ruku na hrudnice taky nic, už fakt nevím. Ani u kojení mi neusne, takže jsem už v koncích. Prosím, co fungovalo vám? Moc děkuji. Ještě dodám, že bříško to není, máme potvrzeno lékařem.
@5veru5 Věřím, že je to vyčerpávající. Některá miminka to tak prostě mají. Můžeš zkusit kraniosakrální terapii nebo osteodynamiku.
Dovolím si vyjádřit ještě názor, že pokud lékař něco potvrdí/vyvrátí, tak to neznamená, že je to pravda. Lékaři o mnoho problémech neví nebo je zlehčují (např. KISS syndrom).
@kokoska29 samozřejmě, že chce být u mě a já u ní, nechci se jí zbavit. Ale jsou prostě činnosti, které se musí udělat a nejdou udělat s navazaným dítětem. Navíc mi je líto, že skoro nonstop brečí, proto se snažím najít nějaký jiný důvod, nebo řešení. Třeba přebalovat ji navazanou nemůžu, stejně jako musí mít nějaký čas na tvrdém na zádech a bříšku skrz další rozvoj, a to je všechno čas, který tráví řevem. Což je dost na palici i pro mě, ale hlavně to musí být dost na palici pro ní a proto patram a snažím se najít důvod. Ležet s ní nemůžu, protože v leze neusne, i když sem pritulena a říkám ji, že jsem tam u ní, tak stejně v leze prostě hystericky breci. Musí k tomu nošení mít zkrátka i pohyb a to už není o přítomnosti matky.
Mně spaly děti jen v kočárku, doma v postýlce by nikdo z nich neusnul ani na rukách ne... jen zkrátka v kočárku venku za jízdy. Chodila jsem 2x denně ven minimálně pokaždé na 2 hodiny za každého počasí. Bylo to hooodně náročné...doma nepořádek... jednou denně jsem šla já a jednou denně někdy manžel, ale někdy znovu já... Spaly jedině tak.
@5veru5 já Vás asi nepotěším. Měla jsem 2 takové holky. První se nosila v nosítku nebo v šátku a takhle jsem ji musela nosit až do roku a půl, jinak by se uřvala. Pak začala usínat vedle mě v posteli, ale sama nikdy. Sama začala spávat až ve 4 letech.
Druhá dcera se musela nosit v ruce, ta řvala v nositku ještě víc, jak si tam připadala svázaná. Tu jsem nosila na rukách asi jen do roka.
Prostě některé děti takové jsou.
Až teď, kdy má ta menší téměř 3 roky, tak si to teprve začínáme užívat. S nimi se ani nedalo nikam jet, jak furt řvaly.
Někdy jsem si myslela, že skončím v blázinci.
V kočárku mohly být jen výjimečně a Kiss syndrom a blokady měly obě vyloučeny.
Takže já jsem je nechala řvát v postýlce, když jsem šla na WC, do sprchy, rychlé uvaření, úklid... Ale to jsem dělala, když byl manžel doma, aby je mohl chovat on.
Ahoj, jako bys popisovala našeho malého. Zlepšilo se to kolem 11mesice. První půl roku spal jen v náručí. Byl to hrozný masakr. Nechtěl ani nosítko,kočárek,nic.. jenom náruč. Držím palce, vydrž!
@5veru5 mě pomáhalo jediné.. prostě sem ji neodkládala a nosila ji 🤷 je malinká, chce být u tebe a cítit tě a ne spát sama v postýlce 🤷 máš ještě jiné děti? Pokud ne, lehni si s ní, nech ji spát na sobě a ty si třeba čti a odpočívej, pokud ležet nemůžeš tak prostě šátek. Když ho máš správně navázány tak šest kilo nic není 🤷 dcera měla období kdy prostě spala jenom v nositku na mě. Nemohla jsem si s nositkem ani sednout jinak byla vzhůru.. no takže sem chodila a nebo si ve stoje četla a ona spala. Trvalo to několik měsíců a po jednom roce začala spinkat přes den sama v postýlce. Spánek u dětí se mění, to že to tak má teď neznamená že to bude na pořád, je třeba prostě vydržet 🙂