Nejedlík v 21. m. Poradíte, prosím?
Hezký den holky, potřebovala bych radu, uklidnění, cokoliv. Jen ne výsměch a urážky. Druhá dcerka je nejedlík, mám z toho nervy na pochodu...je čas jídla a já už jsem nervózní z toho, jak to zas bude. Odmalička jedla vše, všichni jsme se radovali, že druhá jí ráda a dokonce maso (starší jej dlouho odmítala jako dítě). Jedla sama od nějakých 10 měsíců, jedla vše, jedla ráda. Kolem toho roku, roku a půl se to změnilo, nevezme do pusy pečivo jakéhokoliv druhu, nesní šunku, tvrdý sýr, plive maso, z jogurtu sní 3 lžičky
a hotovo a teď, poslední dobou vidí, že chystám jídlo a utíká pryč. 3 týdny jsme se teď všichni placali v hrozné viróze, malá stále trošku kašle a je zahleněná, do toho ji rostou poslední pětky, ale nemyslím si, že by to bylo tím, protože když vidí kokino, tak ho hned chce. Já jsem člověk, které v kuchyni rád vymýšlí různý dobroty, ale s tímto přístupem nemám chuť cokoliv vymýšlet, protože se pak stane to, že to tu zůstane a já to musím dojídat. Manžel jí v práci, starší ve školce, takže když navařím a zůstanu na to sama, tak bych to mohla jíst aji týden sama a to nechci. Jídlo žádné nezakazuji, ale udržuji hranice - ne sladkosti, sladká pití atd. Neříkám, že nikdy nedám kousek oplatku, ale musím vidět, že se jí "normální jídlo" a upřímně radši upeču nějaký muffiny domácí z ovoce a vloček atd. Starší byla to samé, ale musím říct, že nástup do školky dost změnil a i když někdy zkouší, tak razím heslo, že jídlo dostane a pokud nejí, tak má smůlu a musí vydržet do dalšího jídla. U této mladší se mi to hůř realizuje, ale asi to tak budu muset udělat. Protože jí dělám pomazánky, vymýšlím náhradní jídlo, které by asi měla sníst a pak se samozřejmě stane, že ho i tak nechce, já bouchnu a jsem totálně vyčerpaná. Ano, vím, neměla bych vymýšlet náhrady, ale každá chceme, aby děcko jedlo, že.. Jinak je dcera veselé dítě plné života a vlastně váží stejně jako dcera kamarádky, která se cpe horem spodem, nechápeme to. Nemůžu vyloženě říct, že dcera nejí, ale spíš zobe, no..Furt si opakuju, že ona nejlíp ví, kolik toho potřebuje, ale jsem už z toho ve stresu. Do toho teď něco pohubla, protože měla týden vysoké horečky, stále jen spala nebo ji trápily zuby..a jak kdyby se to po té nemoci nedávalodo pořádku...Jo a stále kojím, ale jen před spaním v poledne a večer a pak ráno, kojit chci i nadále. Kolem Vánoc jsem měla krizovku a řekla si, že s kojením končím, aby jedla víc, ale nestalo se, k ničemu to nebylo, což jsem myslela, že to tak bude. Já vlastně nevím, jestli potřebuju radu, vím, co mám dělat, ale je tu někdo, kdo to má podobně? Já si prostě říkám, že není jiná cesta než pokračovat v tom, co dělám - nabízet jídlo, ale pokud nechceš, máš smůlu, musíš vydržet do dalšího jídla. Říkám hla t musím se zklidnit, přestat to asi tak hrotit, i když to pro mě bude těžké...
Aj ja mam vyberaveho jedaka, byvaleho velmi problematickeho jedaka, takze chapem. V prispevku od @cilkat je vela veci, ktore platia aj u nas a ktore by som aj sama napisala.
Je fakt, ze treba odburat ten tvoj stres, lebo mala uz moze mat blok aj z toho. Moj manzel bol tiez velmi zly jedak a vsetci okolo toho robili strasne halo, vdaka comu jedenie znenavidel. No a ako na to odburanie stresu? Je dobre si uvedomit, ake jedlo vlastne potrebuje, aby zdravo fungovala. Nemusi to byt vobec vela druhov - staci hoci aj jeden zdroj bielkovin, tukov, sacharidov, vitaminov a nejakych stopovych prvkov (nieco sa da v najhorsom doplnit umelo). Ak nezje maso ani syr, tak bielkovina moze byt este vajicko, strukoviny, ale aj ten jogurt, pripadne jej urob domacu zdravsiu verziu Pribinaciku - rozmixovat tvaroh+smotana+cakankovy sirup, moze byt aj kakao. Podobne vitaminy, v podstate staci 1-2 druhy ovocia alebo zeleniny a tak podobne je to aj s ostatnymi zlozkami potravy. Ak sa podari najst par potravin, ktore zje a pokryju vsetko zakladne, tak dalej stresovat nemusis - vyzivu mat bude. Potom uz len s kludom skusat ponukat nove veci, nie kazdy den, ale obcas. Navyse ak ma mlieko, ziviny ma aj odtial.
Moj maly je ochotny skusat nove veci naozaj len ked je pohoda a dobra nalada. On kedysi nechcel naozaj ani pecivo a cestoviny, a to ani chytit do ruky a nieto este do ust. Isli sme na to cez rozne hry a vselijake aktivity s jedlom, knizky o jedlach...ale vsetko muselo byt uplne bez tlaku. Plus som ho zapajala do varenia a nechala som ho, nech sa nakazi mojim nadsenim pre jedlo, chute a vone 🙂 Dnes ma 3 roky, je stale vyberavy a ma obmedzeny jedalnicek, ale je aj gurman, ma rad koreniny, pomaha vynyslat ochutenie jedal, miluje ochutnavanie pri spolocnom vareni a peceni.
Já mám jedno dítě taky strašně těžký skrz jídlo....
Byl kojeny, příkrmy klasické od 5m. Ze začátku to byl ráj: rychle se rozjedl a na jídlo se úplně třepal. To trvalo max půl roku a pak to začalo jít z kopce.....a nastalo dlouhé období, kdy každé jídlo bylo utrpení. Nejedl skoro nic. Nechtěl kousat.... Hubenej, malej. Jeho jídelníček byly akorát jogurty, krémové polívky (tam jsem teda mixovala všechno možný včetně masa), kaše, přesnídávky a plnotučné mlíko. Toť vše. Občas vzal na milost toastovej chleba s lučinou. On nechtěl ani nezdravý věci. Čokolády, sušenky, smažený... prostě nic. Dělala jsem šílený divadla, abych do něho něco dostala. Totiž i to, co jedl, nebylo lehký do něho dostat. Všechny předsevzetí jako že nebude jíst u TV šly bokem. Bylo nejdůležitější do něj něco dostat. Často jsem se u jídla rozbrečela a úplně nervově zhroutila, když byl špatný den...
Pak se to začalo lepšit, ale až tak kolem 2 a 3/4 až tři roky. Spíš tři. Teď má 3 a 4 měsíce a jsme ve fázi, kdy už mi je schopen sníst spoustu věcí (jen se syrovou zeleninou bojujeme, tam je to akorát okurka) a docela normálně velkou porci. ALE pořád nejí rád, pořád ho musím krmit, pořád ho musím do jídla "tlačit", pořád TV.... pořád prostě sám nechce jíst. Kdybych ho nechala kolik chce, tak sní tak třeba 15% z toho co sní teď. Ale i když je kolem toho stále divadlo, tak to nakonec sní! Což beru po té hrůze za mega úspěch.
Třeba se jednoho dne dožiju i doby, kdy bude jíst s chutí, sám si o jidlo řekne a bude mít hlad. 😀
@cilkat
@marianarem Holky, děkuju za příspěvky. Ale...já nepotřebuji rady, já vyzkoušela všechno, mám dvě děti. Vím o tom, že děti nemusejí mít rády různé konzistence, struktury. Zapojit dítě do vaření je skvělá věc, ale upřímně ne vždy proveditelná (nebudu rozebírat). Já si spíš potřebovala postěžovat a treba najít nekoho, kdo to má stejně. Nejsem si teď úplně totiž jistá, jestli malá protestuje cíleně nebo je to nějaké období...Stále kašle, někdy z těch hlenů až zvrací, do toho zuby.. tohle všechno nejspíš taky hraje roli. Jako jo, jsou věci, který nemusí od mala, ale vždy milovala polévky jakéhokoliv druhu, denně je večeřela, protože pečivu moc nedá a teď s ní pár lžiček a hotovo. O tom mém stresu vím, že s tím musím něco udělat, zapracuju na tom.
@me_druhe_ja Ano, to jsem taky říkala - když bylo hlavní jídlo kojení, tak by snědla všechno a všem a když to má být naopak, tak by se radši kojila 🙃. Ale tak moc ti rozumím s tím zhroucením atd...já jako před dětma žádný scény nedělám, ale kolikrát musím odejít pryč a rozbrečím se...že co to jsem za matku, která nedokáže zasytit děcko...jestli neumím vařit nebo co...šílenej pocit. Někdo kdo to nezná, si nedovede představit tu bezmoc.
Myslím, že nejcenější rada už zazněla - uklidnit se... Míváme období, kdy syn předvádí to samé, co tvoje dcerka. Jen vidí jídlo zdrhá. Před druhými narozeninami byl obrovský problém ho posadit do jídelní židle (nebudu popisovat, ale prostě se to nepovedlo). Já samozřejmě v nervech, že nejí, vymýšlela psí kusy...
Moje dítě je jedlík, sní toho dost pokud jde o množství, ale je celkem vybíravý. Jenže jako miminko neprospíval a já to mám v sobě tak hluboko zakořeněné, že kdykoli přestane jíst, tak "mírně" zpanikařím a o to víc na to tlačím, on se o to víc šprajcne a vypadá to jako u vás 😉
Takže klid, ona hlady neumře. Já sama jsem byla nejedlík, navíc hodně tvrdohlavý. Pokud se na mě tlačilo, tak jsem byla schopná nejíst celý den. 🤦♀️
U nás v těch kritických obdobích se synem pomáhá, že JÁ si nachystám jídlo, JÁ si sednu ke stolu a JÁ jím. On má svoji porci nachystanou a buď přijde, než já dojím, a nebo ne, beru talíř, ukládám do lednice (dostane to k večeři) a do svačiny není nic. O jídle se nezmiňuju, nenabízím. Pokud chytá amok, jen mě vidí s talířem, tak jenom řeknu, že to je moje jídlo, že jemu nenabízím a dál si toho nevšímám.
Mě teda drží nad vodou to, že je to jenom období, které přejde... Prostě TEĎ to musíme přečkat a bude zase líp 🍀
@emillyhk No to je druhá věc, s tou židlí...Malá seděla v židli do nějakého 10m, pak chtela být se starší u takového dětského stolu..jenže už od těch 10m někdy nedokáže v klidu u jídla sedět, furt trajdala a dělala blbosti, něco na moje nervy 😅. Ale máš naprostou pravdu, dává mi to logiku, že čím víc na ní tlačím, tím víc protestuje a nechce. Včera byl takovy asi nejhorší den a když se manžel odpoledne malé zeptal, jestli si dá koki, tak hned letěla a začala vyvádět, abysme ji dali. No nedali...za celý den snědla jen asi 2 banány, pár lžiček polívky, pár lžiček oběda, kousek papriky, mléčný koktejl s vlockama a arašídovým máslem...hotovo. Dnes ráno jsem se hecla, odvezla starší do školky a udělala jsem banánové lívance (posledně je nejedla). Sedla jsem si s ní ke stolu, nachystala sobě i jí a dělala divadlo, jak si jídlo užívám, jaká je to dobrota.. Aji plyšák Bing dostal 😅😅😅. Snědla 2 lívance, to není možné!!!!!! Každopádně moc děkuju za ten tip s jídlem, přijde mi fajn to zkusit, protože sama vnímám, že se o jídle zas moc mluví a to nevede k ničemu dobrýmu...Budu ji chystat jídla, buď si dá nebo ne, nebudu to komentovat (to bude nejtěžší), ale jinak to asi nepůjde...A budu doufat, že tam fakt hraje roli aji ten kašel a zuby...Nerada bych ji tahala někde po dr, když vím, že tohle řeší spousta z nás i u jedlíků (pokud nepočítám opravdu ty, co by jedli furt). Děkuju ❤
Hele, vidíš to správně: potřebuješ se uklidnit. Ono už to, že dcera utíká, když tě vidí chystat jídlo je opravdu hodně varující - zjevně tam lítají veliké emoce a víte to obě.
Můj prvorozený byl hrozný nejedelík... A tak slibně to začínalo: v pěti měsících jsme začali s příkrmy, protože jevil zájem... jedl všechno, ale vždy jen pár lžiček, byl hodně kojený... Kolem devátého měsíce, kdy se pomalu přechází na "normální" jídla, jsme zjistila, že maso + zelenina ok, ale škrobové přílohy odmítá. ... Zlepšilo s eto, kdy jsem začala solit. KOlem roku a půl jedl všechno, včetně luštěnin a ryb... Jneže stále spíš ochutnával. A začal se váhově propadat (nehubnul, ale nepřibíral). Před druhým rokem jsme skončili v péči dětskího výživového poradce, protoež dítě rostlo, nepřibíralo a především nejdelo... Mohli jsme se všichni stavět na hlavu, jen s eto tím zhoršovalo. Ukončení kojení vedlo jen k tomu, že místo toho, aby mi vysel na prsu, tak visel na hrnku s kakaem. Ve dvou a půl roce byl schopný celý den vydržet pouze na kakau a nepozřel nic jiného. ... KOlem třetího roku se to "samo" začalo zlepšovat, syn začal růst a přibírat a zlepšuje se stále (je mu sedum).
KOlem čtvrtého roku byla synovi zjištěna nějaká forma autismu (atypický autismus... asi. diagnostici se neshodují - dokonce ani na tom, ejstli opravdu autista je) ale hlavně jsem pochopila, že to dítě má jiné smyslové vnímání: že prostě mu některé struktury jídla vadí asi tak, ajko mě kiwi, na které mám reakci, asi jako by mi někdo oškrábal jazyk smirglpapírem. ... Samozřejmě, že pak to dítě jíst nechce.
Takže několik rad z mé zkušennosti, která s eale nemusí shodovat s tou vaší a nemusí to fungovat:
1) emoce nepomůžou. Jediná vhodná emoce k jídlu je radost ze společného času.
2) experimenty jsou super pro dospělého - dítě ale často matou a vadí mu.
3) syn nesnáší "smíchané" potraviny - pomazánky jsou naprostá utopije, neprochází ani potraviny typu číny (sní rýži) a salátů s dresinkem (u těch bez dresinků prostě vyjí jednotlivé větší kousky zeleniny - to má naopak rád, ale jako kousky zeleniny, ne salát). A to nemluvím o "podpásovkách" jako jsou džusy s dužinou, jogurt s kousky ovoce (nedej Bože snad vloček nebo jiné vlákniny), nastavovaná kaše a pod.
4) nepomohly poznatky o tom, jak má nutrične vypadat "správné" jídlo... naopak pomohla ergoterapie a smyslová integrace a vnímání právě struktur jídla a defakto hmatové složky.
5) no a samozřejmě pomohl čas. HOdně pomohl.