Náročné dítě. Jak s ním pracovat?
"Jedno dítě, žádné dítě" To je věta která mě dokáže sakra vytočit. Mám JEDNO, tedy podle některých žádné roční dítě (14m). Jsem už více než třičtvrtě roku na pokraji sil. Malej od doby co začal více vnímat řve a řve. Jeho pláč mi rval srdce, takže jsem se víceméně "obětovala" jen pro něj. Domácnost jsem obstarávala v noci, protože jsem se od něj nemohla hnout, aby neplakal.( Do nějakých 8 měsíců neuměl přes den usnout na víc jak 20 minut). Teď tedy přes den zvládne někdy usnout i na 3 hodiny, ale musí spát doma, v kočáru usne max. na 40 minut a pak je to ještě horší. Večer jde ve 20:00 v noci se vzbudí tak 2x a v 6 je vzhůru. V době kdy je vzhůru 70% času prořve bezdůvodně. Teda takhle, pro něj to osobní důvod má. Řve když jdu na záchod, takže od rána velkou zadržuji než se manžel vrátí, nebo jdu v noci. Řve, když si čistíme zuby(on si je vyčistit překvapivě nechá, ale pak je můj kartáček asi lepší a tak ho chce), řve když pere pračka protože nejde otevřít, řve protože si chce hrát s obrázkama a fotkama na zdi, hrabat se v odpaďáku, hrát si se soškou na poličce atd.. vše co je nebezpečné, mu nedovolím. Vařím přes 4 hodiny, protože s ním mi trvá 1000x déle než si to vůbec nachystám. Ale on řve, že si chce hrát s nožem kterým krájím,Do všeho se ho snažím zapojit, vše děláme spolu, ale on vždy zahlédne něco jiného, nebezpečného a chytne opravdu hysterický záchvat. Se vším mlátí, háže. Ani moc nejím, protože co je do ruky mi chce brát a házet psovi a nečekaně šíleně řve, nebo mám z toho všeho stresu tak stažený žaludek a nechutenství, že do sebe ani nic nedostanu. Nesnáší být a jíst v židličce nebo na klíně, nejradši by jedl za pochodu, takže nic jiného než jídlo do ruky u něj úspěch nemá. Ještě nechodí a procházky v kočáru jsou zatrest, protože hlavička by určitě chodila ráda, jen tělíčku to nejde a tak řve v kočáru protože v něm nechce být. Bojí se ve vaně, takže to je taky hysterický řev (má hustší vlasy než já tak to trvá, než spláchnu šampon).
Manžel se vrací kolem 17:00 vyřízený z práce a má 1 někdy 2 volné víkendy za měsíc (OSVČ), ale i tak je milionovej a zapojuje se kde se dá. Ale už je toho i na něj moc, hlavně je to totálně psychicky vyčerpávající.
Vyhlížím světlo na konci tunelu a tak vás prosím o radu, jak se chovat a jak s ním pracovat, aby to světlo opravdu někdy na nás zasvítilo. :( Díky všem kdo dočetl až sem...
Soucitím a posílám hodně sil! Neber to špatně, ale hodně dělá nastavení v tvé hlavě a příliš velká očekávání od dítěte. To jak se chová, je k věku a stupni vývoji mozku adekvátní. Evidentně má separační úzkost, chce ale objevovat svět okolo a ty mu v tom bráníš (někdy samozřejmě oprávněně), tak ho to zkrátka frustruje. Vyroste z toho, pak zas budou jiné problémy.
Starší dcera byla úplně stejná, měla jsem z toho nervy v kýblu. Teď má 3 roky, k tomu mám půlroční miminko a ta první věta opravdu platí. 🙈 Mladší syn je oproti ní zlatý, ale ta starší zůstala náročná a intenzivní, takže skloubit za celý den péči o obě děti a ještě o sebe a nezbláznit se... Když mám na starost jen jedno dítě, tak je to fakt úplná dovolená 😄
@mantada bohužel radu nemám, jen tě chci trochu podpořit, že v tom nejsi sama 😉 já mám tedy děti dvě - čtyřletého, velmi náročného vzteklouna, a dvouletého, klidnějšího, ale totálního závisláka 🙈 Starší měl hodně komplikovaný porod a od narození řval a řval... Byl nejurvanejsi dítě už na JIP 🙈 a pak na nedonoseneckem oddělení mi pediatricka řekla, že to bude chtít hodně trpělivosti, že to nebude lehké.. a měla pravdu 🙈 teď už samozřejmě nějakou dobu pořád nerve, ale je pořád strašný vztekloun, a protože je hodně citlivý, tak i strašná hysterka, navíc hodně hyperaktivní a nezavře pusu. Ale nejvíc u něj funguje opravdu trpělivost, mazlení a poskytování bezpečí. Teď sice je pořád schopný kvůli (pro mě) prkotine ztropit šílenou scenu, ale když se uklidní, přijde se sám omluvit atd. Takže já pořád doufám, že se snad někdy naučí s emocemi pracovat 🙏
Mladší je proti staršímu klidasek, u toho šlo všechno tak nějak samo. Jen byl už jako miminko neodlozitelny a pořád je absolutní závislák na mně 🙈 teď má sice období vzdoru, ale po zkušenostech se starším, je to všechno tak nějak v klidu 😆 jsem ráda, že se narodili v tomto pořadí 😆 i když mít jen miminko jako je mladší, tak bych asi i měla nějaký čas pro sebe a stíhala spoustu věcí, jako některé maminky kolem, což jsem nechápala 😁 oba přestali navíc po roce spát po obědě, takže mám cca od sedmi do půl deváté o zábavu postaráno a občas už mám pocit, že se zblázním 🙈 hlídání nemáme žádné a manžel jezdí z práce obvykle přes šestou a pracuje i víkendy dopoledne 🙄 ale pořád si říkám, že jednou na tohle všechno budu třeba ještě ráda vzpomínat.. pokud ve zdraví přežiju 😆
Já mám doma holku ,úplně to samé.je ji 17 m.pevni rok byl šílený,jenom jecela.v noci vstávala co hodinu a půl.myslim,že můžeš děkovat bohů,že tvůj klučík vstává v noci dvakrát a budí se v šest.nase vstávala ve 4,30. jo ,mám k ní ještě dva starší kluky a skpro bych řekla,že jsem na tom malinko hůř než ty ,ptz se ještě musím věnovat jim...např.se s nima učit.v čem mám ale výhodu,že si nesednu na prdel z každýho holcinyho zarvani 😅 takže u nás žádný lítání se lžičkou neexistuje ( nechceš jíst nebudeš...ona dobrovolně hlady nezemře,ani tvůj kluk ne ) neuspavam ( okolo roka jsem přestala kojit,takže dám Nutrilon,položím do postýlky a pá pa - ano párkrát si brekla,teď už lehne a spi) uklízím vždy s ní . Nediv se,že chlapec chce bejt furt u tebe ,když ho to od mimina ucis... A když holka po obědě spi ( striktně dodržujeme pevný denní režim ) spím také.myslim,že bys měla přitvrdit ve výchově,jinak se zbláznis.
Batolecí věk je strašný i u nenáročných dětí, jedno hodné roztomilé batolátko mam doma a ani trošku si to neužívám 🙄 Prvorozená byla náročná a... prosimte hlavne si v blízké dobe nepořizuj další dítě, ať tě to ani nenapadne ☝️ Vyroste z toho, ale nevudu psát kdy. Jednak je to individuální a druhak by ses z toho zvrátila 😂 Nejdupeziteksi je abyste s mužem tahli za jeden provaz, jinak se budes cítit sama a hrozně...
@rebe co já dělám blbe ze s láskou nevzpomínám 🤔 Byla to hrůza děs, děs hrůza a ještě jednou hrůza!
@sylvka to je totiž syndrom třetimatky 😅 Zcela přirozeně třetí dítě nemá a logicky ani nemůže mít tolik pozornosti jak první. Pro mě je nejlepší stav, když je doma jedno starší dítě a batole - starší zabaví batole a já mam klid na vše ostatní. Se samotným batoletem za zadkem jde vše hůř a pomaleji. Nejhorší jsou všichni tři - starší se rvou a batole mam za zadkem já protože si ho přes sourozenecké bitky nevšímají...
@martinka_33 já měla vždy plán mít ty děti aspoň 2 roky od sebe. No a teď poctivě zobu antikoncepci a věřím, že ještě dlouho budu. HODNĚ DLOUHO! 😃
@mantada dobře děláš 👍 Já ty dve deti po necelych dvoh letech mam. Prvni rok zivota druhorozeného jsem vytesnila, a že by to teď neslo nejaké výhody? Vždyt se jen hádají, rvou a zase hádají... Časteji si jeden nebo druhý hraje s nejmladší nez oba spolu.
@martinka_33 jo to máš samoz.pravdu 😅👍naprostou. Nejlepší když je doma jen prostřední a holka, ten se stará úplně parádně.kdyz je doma i puberťák,je to rev a hádky a nespočet vulgárních slov 👍
@martinka_33 já mám kluky necelých dvacet měsíců od sebe a tedy první rok byl celkem pohoda proti tomu, co přišlo potom 😆 jak se začal mladší více prosazovat, teprve přišla ta pravá "zábava", starší vztekloun začal navíc žárlit, takže u něj nastal najednou regres... Takže za mě první rok poměrně klídek a pak se to rozjelo 😆
@mantada óóó, rozumím a soucítím 🙏 nemám zdaleka tak brečící dítě,ale chodí od 10,5m.. teď má 19m a je to destrukce hadr,lítá,všude leze,padá,její oblíbené slovo je momentálně NE 🙈 když není po jejím,kouše,škrábe,štípe.. přes den spí jen v jedoucím kočáře, takže denně 8 a víc km..za její život jsem s ní pořád (návštěvy zubaře a gyndaře fakt nepočítám) a to je pro mě ten největší problém..mám ji na neustále na noze jak balvan, chodí se mnou na záchod,všechno dělá se mnou a mě to prostě už leze krkem.. práci honím po večerech,jsem unavená,často protivná a hodně vznětlivá. Nemám ćas na nic a při zmínce o druhém dítěti se mi dělá nevolno..mít druhou takovou tryskomyš,tak to fakt nedám 🙈 takže alespoň objímám ❤️
Ano moje náročná dcera byl masakr ....její první rok mám v mlze bylo to totálně šílený...přejde to nebo spíš zmírní časem....u nás až v 6 letech to bylo snesitelné...drž se❤️🍀 super je i to že je ti chlap oporou🍀jednou bude lip
@sylvka Ja chápu, že to ostatní můžou mít i náročnější, to neříkám, že ne. Fakt to obdivuju, protože já se hroutím jen z tohohle.. Se lžičkou za ním nelítám, spíš mu nakrájím ovoce zeleninu a pečivo na tácek na konferenční stolek v obýváku a on si postupně zobe. Zkoušela jsem ho krmit jen v židličce a takhle mu jídlo nedat.. No dopadlo to tak, že 3 dny po sobě měl ráno 4 lžičky jogurtu , jednou kousl do banánů, vzal si dva kousky chleba a pak se vším vzteky házel a řval. Večer si dal akorát mlíko a v noci se mi budil o to víc častěji, takže na něj nějaký vyhladovění nefungovalo... Jednou jsem zkusila na jeden zátah si připravit věci na vaření a skoro celou půl hodinu prořval a já pak nemám chuť to absolvovat znovu a znovu a znovu.
@mata2hari Mě vždy uklidní něco takového si přečíst. Mám pocit, že v okolí mám jenom samý zlatíčka, co si hrají sami, dokáží posedět, neřvou, nejsou tak paličatí a prostě pohoda klídek. (Ty procházky ale závidím, to mě hrozně bavilo a uklidňovalo, teď je to nemožný)
Děkuji ♥️♥️
@mantada já bych místo procházky radši doma uklidila,něco zvelebila,pracovala místo nocí a nebo si třeba i jen lehla..chodit ven můžeme předtím,potom,kdykoli,ale to je tím,že už běhá..
Spousta maminek z mého okolí říkají,že kdyby první dítě bylo jako to druhé,druhé by neměli..nevim,proč zrovna my musíme mít ten exemplář jako první 😁😁 vždycky jsem z toho aktuálního období vyřízená a pak přijde další,ještě horší 🤦🏻♀️😁 je to náročný,ale nedá se nic dělat,přežít to musíme a třeba to někdy k něčemu bude 🙏
@mantada Znám to, zažila jsem s prvním a teď s druhým. Je to podle mě jedno jestli má člověk takové první nebo druhé, poprvé člověk víc vše řeší, u druhého už zdaleka tolik ne a víc to bere jako fakt. S matkami, co maji zlatý děti jsem tak nějak přirozeně omezila kontakt😁 Snad Tebe i mě uklidní, že z toho staršího je super parťák, všechno ho baví a je to šťastný ditě. Bude lépe✊
Syn byl do roka a půl pohodový dítě. Potom mi ho asi někdo někde vyměnil 🙈
Hrozný, hrozný, hrozný... Taky vařím dvě hodiny jídlo, co by mi normálně zabralo 30 min., protože ten můj se chce nosit a koukat. Nechce být vedle mě v učící věži a pomáhat, chce vyloženě na ruce (přitom normálně se nosit nechce), takže když něco krájím, tahá mě za nohu, za ruku, řev jako bych řezala do něj... Co jde, kupuju už předkrájené (maso, mražená zelenina) nebo si nakrájím zatímco třeba snídá. Zuby čistí manžel, mě bez použití násilí nenechá. Že bych šla sama na záchod? To je utopie. Pokud se mi to povede, visí celou dobu na klice. Teď je už přes měsíc manžel doma na neschopence, takže jsme na něj dva, opravdu mi to pomohlo. Ale trvalo to tak měsíc, než jsem se ráno přestala budit se staženým žaludkem, že mě čeká další den v tomhle pekle. 😫😭 Chlapovi bude neschopenka končit a mě je z toho už teď úzko. Ale vidím světlo na konci tunelu, na podzim se vracím do práce.
Radu asi nemám (teda mám - najdi si hlídání, ale to asi není úplně reálné?), ale chápu tě a soucítím. Nepočítám-li šestinedělí, ze kterého si radši nepamatuju nic, jak hrozný to bylo, tak období vzteklého batolete je příšerný, děsný, nejhorší...
Je to na švestku, taky ten neustálý řev blbě snáším. Ale jednou z toho snad vyrostou...
Je to šílený, chápu. Já mám první rok syna jako v mlze, měla jsem chuť mlátit hlavou do zdi od rána do večera. A to jsem to asi neměla tak náročné jako ty. Musíš se holt upnout k tomu, že jednou to přejde a jde jenom o období (dlouhý, vysilující, osamělý období). Synovi jsou 3 roky a 5 měsíců a je skvělej, do jeho 2 a půl let jsem ale na druhé dítě neměla ani pomyšlení (a to jsme plánovali děti, co nejblíž u sebe) ;).
Zkus to delat jemu i sobe mene slozite viz.treba:
Řve když jdu na záchod, takže od rána velkou zadržuji než se manžel vrátí, nebo jdu v noci....vezmi ho na zachod taky, ja ani nespocitam, kolikrat jsem byla na velky a u toho mela dite na kline 😀
Nebo to cisteni zubu- kdyz si cistis zuby, at si cisti sam svym kartackem a pak mu je docisti. Nebo kup jeden dospelacky pro nej a nech mu ho zuzlat.
Vareni- vykramar mu nejake misky, varecky, k tomu magnety, vicka od petky nebo cokoliv a at vari taky. A nalezite se to musi slovne ocenit...ty jo, ty umis takhle varit? Panecku, tak jeste zamichej tohle...a nebudes o nem chvili vedet.
Na prochazky v kocaru se vyprdni, uz neni zima, vyndej ho nekde na zem a at si leze/ obchazi a zkouma svet.
Hm...máš prostě dítě. Mám to samé, akorát nespí ani v noci, takže být tebou, bych si asi nenavařila nikdy. A k tomu 2 starší deti, čili nelze skákat jen kolem nejmladší. To si nevybereš. Jak se naučí chodit, bude trochu líp, snad. 🤷♀️ Nedělej z toho takový drama, má to tak prakticky každá. 😉
@prejeta_zaba souhlas.
Dámy, zakladatelka se sem přišla vypovídat a vypsat. Nepotřebuje slyšet, jak je neschopná, že má jen jedno dítě a že ostatní (vy) jste na tom hůř.
@galatea_a Však jo, já ji chápu. Ale je potřeba si uvědomit, že dřív vrzly matky dítě do ohrádky a šly si po svém. Ono i kdo měl třeba hospodářství to jinak udělat nemohl. A dnes řekne, že si kvůli dítěti nemůže ani dojít na záchod. Netvrdím, že má dítě někde nechat vyřvávat, ale přece máma má taky nějaké potřeby a přes ty nejede vlak. 🤷♀️ Ono se kupodivu vůbec nic nestane, když se hodíš do klidu a dáš si snídani, dojdeš si na wc nebo pověsíš prádlo a necháš dítě 5 minut svému osudu. 😉
Řekni si, co chceš změnit nejvíc, a tím začni. Důsledně. Podřídila jsi dítěti vše, ono to cítí a cvičí s tebou. Jak, že nejdeš na záchod? Tak vem děcko s sebou, nebo holt chvíli bude plakat za dveřmi.
Co nosítko? Bez něj bych neudělala nic (krom 16m mimina máme ještě postiženou dceru, další tři děti a to zmíněné hospodářství). S nositkem vařím, uklízím, povídáme si s mrnětem.
Nechci zlehčovat tvé trápení, každý jsme jiná nátura, ale některé věci z venku fakt nejsou tak zlé. Třeba to noční spaní, jako jo, některé děti spí celou noc, jiné spí děsně.
I když se lehko radi a hůř dělá... hoď se do klidu, co nejvíc to jde, a pomalu postupně začni měnit, co změnit chceš. Každá etapa jednou skončí 😊
@mantada
Určitě to je pro tebe všechno těžké a potřebovala bys na chvilku vypnout. Ale sama píšeš, že jsi se obětovala dítěti. Opravdu nejdeš na záchod? To je vrchol. Nech si otevřené dveře, dej mu něco na hraní a je to. Taky to tak dělám. A i kdyby to nezabralo a brečel, tak ať. Něco prostě nepočká a na pláč se neumírá. Taky jsem po narození syna běžela při prvním zaplakání, ale postupně jsem si našla rovnováhu. Teď je mu deset měsíců a jde to. Občas spustí, když ho položím na zem a jdu něco dělat. Do půl minuty přestane, když to na mě nezabírá a jde si hrát. A když nepřestane, vím že ho něco trápí, vezmu si ho do nosítka, povídám si s ním a pusinkuju ho, ale mám volné ruce a můžu třeba vařit. Nemůžu úplně soudit, každé dítě je jiné, ale zkus ten pláč vydržet a nastavit hranice. Na druhou stranu píšeš, že spí někdy i tři hodiny. To by sis mohla trochu odpočinout a udělat něco v domácnosti. Mě syn spí půl hodiny, probudí se s pláčem a další hodinu mi spí v náručí. V kočárku nespí od té doby co sedí a kouká po okolí. Držím palce ať přežiješ a časem se to zlepší
@mamora Někdy se to opravdu vydržet nedá a jdu, přijde zamnou a chce mi tam sahat.🙈🤮 To ho pak musím držet nataženou rukou co nejdal od sebe a on řve, pak se mi to sevře a je mi celej den blbě . Občas jsem i zkoušela ho nechat řvát, než něco opravdu udělám až dokonce. Jenže on má opravdu výdrž. Vydrží hystericky řvát i 25 minut s minutovejma přestávkama, aby se rozdýchal na pokračování.. Ale já vím, že jeho nic netrápí, jen si postavil hlavu a přestane ve chvíli, kdy mu ukážu něco jiného a udělám z toho bezva super zajímavou věc/činnost, což ne vždy má úplně úspěch.. Nosítko a šátek absolutně nenávidí od 8. měsíce
Ale to je přesně to, co bych se potřebovala naučit, jak ty hranice nastavit. :(
No a když spí, tak buď spím taky, cvičím, zalezu do vany, uklízím tu spoušť co jsme tu nadělali přes dopoledne, nebo dodělávám oběd. Takže jako čas spánku dokážu využít docela efektivně, ale ty 3 hodiny je to výjimečně, spíš spí 2. 🙂
Děkuji ♥️
Tu hlášku"Jedno dítě, žádné dítě" používají rodiče, když tohle náročné období prožívají s druhým nebo třetím dítětem, a k tomu mají ještě batole, předškoláka nebo třeba puberťáka. Je to totiž úlevné si přiznat, že to, co nám připadalo nezvládnutelné, se s odstupem času jeví jako celkem pohodové, takže i naše současná situace nám bude časem připadat snazší. Neber si to osobně, protože s prvním dítětem jsme brečely vyčerpáním úplně stejně.
Máš náročné dítě. Takových je dost a je to masakr. Ale je to jen období, přejde to - a možná na to dokonce budeš s láskou vzpomínat. Teď by ti mohlo pomoct říkat si, že nejen s ním je to náročné, ale že i on to má náročné. Nedělá ti to naschvál, neřve bezdůvodně. Prožívá nezvládnutelně náročné situace a jinak je řešit neumí. Potřebuje tvoji pomoc. Pro tebe je to samozřejmě taky mazec, ale ty jsi dospělá, máš vyspělou nervovou soustavu a schopnost korigovat své emoce, navíc máš na pomoc mateřské hormony. Tím chci říct, že je to sice náročné, ale ty máš všechno potřebné, abys to dokázala zvládnout, a díky tomuto taky zvládneš. Jsi skvělá a děláš to skvěle a pro tvoje dítě je to, co děláš, strašně moc.
Další pomoc zkus hledat tady: https://narocnedite.cz/