Náročné děti. Kde vzít sílu na zachování klidu?
Kdo má doma nějakým způsobem náročné dítě, kde berete sílu na to, aby jste je neměli chuť přizabít nebo na ně pořád nekřičeli? 😭
Já už vážně nemůžu, máme 3 děti, nejstarší nedávno diagnostikováná jako ADHD na popud školky i okolí. O mladších vlastně ani v tom ruchu nevím. 1. a 2. plánované po 2 letech, třetí se zadařil i přes tělísko. 🙄 Takže masakr už jen samo o sobě se 3 malými dětmi, přitom celý můj den, celé moje vyčerpání se točí jen a jen kolem nejstarší. Každý den usínám s pocitem selhání a zoufalství, vyčítám si, že jsem na ni zas byla hnusná, že na ní pořád jen řvu, že jsem se zase neudržela. A vstávám s předsevzetím, že dneska budu klidnější, že dneska to zvládnu líp. Jenže většinou to krachne ještě dopoledne nebo do hodiny po návratu ze školky. Veškeré aktivity i běžné činnosti jsou s ní tak náročné. Třeba u jídla, prostřední jí sama, (nejmladší se zatím jen kojí), ale zdaleka nikdy neudělá takový bordel. Nejstarší se pořád vrtí, houpe na židli, hraje si s věcmi, s jídlem, provokuje prostřední, kolikrát i smete celý talíř na zem nebo kouká do blba a jí rukama, které následně cíleně otírá do židle. Totéž dělá i ve školce, vrací se věčně zmatlaná a s napomenutím, že zase vyrušovala ostatní a že si zase vylila polévku do klína. Celý den jen chodí a bordelí a bordelí, ale úklid s ní je plný křiku, nervů a kolikrát musí i dostat opakovaně na zadek, aby si po sobě apsoň COKOLIV uklidila. Je úplně jedno, jestli volíme úklid formou hry nebo společný úklid, samostatný úklid nebo že nad ní stojím a říkám, co přesně kam má uklidit. Mladší si normálně už od roka po sobě uklidí, odnese talíř, ale ona nic. Všechno problém, nespolupráce a zoufalství. Výpravou do školky nebo vstáváním počínaje až večerních čistěním zubů konče.
Po tom, co nám psycholog převedl nevychované a nezvladatelné dítě na dítě s diagnózou, se mi na chvíli ulevilo. Opadl pocit, že jsme selhali, že za to můžeme, že jsme špatní rodiče. Jenže poslední dobou už ani tohle nefunguje. Obě mladší děti jsou hodné, celkem se zabaví samy, moc toho nepotřebují, ale nejstarší vydá časově a hlavně emočně snad za trojčata. 🥴
Jak z toho ven? Jak v sobě najít sílu být lepší máma a zvládat jí? Jak navázat zase pomalu už ztracený vztah s ní? Tolik se za sebe stydím.
Je to těžké, na palici, nevidíš světlo na konci, chápu....ale jednak - ona ti to nedělá naschvál. Kdyby neměla oči, taky nebudeš zuřit, že nevidí. 🙂 Nedáš na zadek neslyšícímu, že neslyší. Tak nejdřív zkus tohle zrušit 😉 Stejně to z ní nevytlučeš.
Potom, nedávej si předsevzetí, že dneska už vše budeš zvládat v klipu. Nebudeš, nejsi první, ani poslední 😆 Pak tě akorat štve, žes nebyla úplně pořád v pohodě. Zkus se zaměřit jen na jednu situaci a tím začni. A nezapomeň se zastavit a uvědomit si "tohle jsem zvládla úplně krásně, to nevadí, že takto a ono mě naštvalo, protože tohle jsem zvládla skvěle".
Každej chce zažít úspěch, i ona. Takže chval i ji. Za drobnosti klidně, ale chval, věnuj jí pozornost.... Proč by se snažila, když nakonec stejně dostane vynadáno...? Prostě musíš najít i maličkosti, a není třeba z toho dělat oslavu... ale říct, super, tohle jsi udělala/uklidila fakt rychle/krásně/dobře.....
A pak se obrň, nastav pevný režim, ten těmto dětem moc vyhovuje, klidně na nástěnku s obrázky, ať ví, co ji čeká. Podívej na internet na tabulky denních režimů.
A ještě mě napadá, nesrovnavej, to je fuk, jaké jsou ostatní děti... ona je taková a kde jinde potřebuje bezvýhradnou lásku a přijetí než doma... protože jinde ho s tímhle handicapem moc nedostane. Drž se.
Jsou lidi, kteří potřebují žít v řádu (evidentně ty a tví mladší) a lidé, kterým vyhovuje chaos (tvá prvorozená). Chaos není nutně špatně - chaos je originalita. Bez originality nikdy nic nového nevznikne. Tvoje dcera pravděpodobně nikdy nebude schopna být pečlivou úřednicí vyplňující kolonky podle domluveného systému. Za to bude třeba schopná život se jako disajnerka nebo grafička... Nebo možná profesionální tanečnice někde ve star dance?. Je to špatně? Je nějaká možnost ji trochu toho chaosu dopřát tak, abyste se z toho nezbláznili vy? Třeba jí dopřát samostatný pokoj, který bude jen její - což mimo jiné znamená, že nastavíš nějaké zcela minimalistické pravidlo typu "v pokoji se nesmí válet jídlo" a zbytek bordelu a chaosu jí tam klidně necháš. Úplně ideálně by v tuhle chvíli vypadal jako tělocvična se spoustou možností se na něčem houpat, viset, točit, skákat... Dcera totiž ten pohyb potřebuje. Fyzicky potřebuje. To vrcení u stolu, srážení věcí, vyrušování - to není o tom, že ona nechce, ale ona nedokáže sedět v klidu. Je to asi stejné, jako by někdo tobě řekl "stoupni si na špičku jedné nohy a stůj deset minut v klidu." Taky to prostě nedokážeš.
Já chápu, že je fakt těžký s etomu přizpůsobit, zvlášť když sama to máš jinak. Ale prostě se zkus naladit na to, že lidi nejsou stejní. Že dcera není špatně. Že má rpostě věci jen jinak, než ty. Zkuste vymakat systémy, které umožní vypustit páru oběma (mě třeba perfektěn fungují různá velká hřiště případně herny - já si sedmu a obvykle čumím do počítače a děti lítají kolem. Tak po dvou hodinách přiletí, napijí se a letí zase dál. A já si vlastěn jen kontroluju, že nikde není pláč (ať už jejich, nebo cizí jejich vinou)). Nebo třeba nějaký pohybový kroužek? Za mě úplně úžasná věc je parkur - i když to zní málo dívčí. Prostě ať se vylítá - ať ji jednou někdo pochválí za to, jak úžasně energická a pohybová dokáže být, protože ono to vlastně úžasné je, ne?
Jinak vřele doporučuju ergoterapii, ideálně smyslovou integraci - dceři to pomůže pochopit své tělo, převést pohyby do účelné roviny a podobně, ulevit si od toho věčného "ošívání" a neklidu. Vám se tím uleví taky, protože bude schopna sedět v klidu aspoň těch 5 minut, než se nají sama (ale už ne dalších 15, než se najíte vy nebo mladší... to už po ní nechtějte - v klidu ji pošlete si hrát. Sedět s vámi u stolu jí fakt nic nedá.). Navíc, pokud bude terapie dobře vedená, tak vám ukáže, v čem je dcera dobrá - a to je vlastně nelepší dobití rodičovských baterek, ne?
Neměj přehnané cíle a očekávání...
Mám 2 děti dysfatiky, jakmile jsou doma že školky a že školy, hučí to u nás jako v úle...
Starší dcera VD smíšená, porucha pozornosti ADD a v neposlední řadě i diabetes 1.typu/ mladší syn přešel z opozdeneho vývoje řeči do VD zatím se ještě řeší který typ...jsou jiní narozdil od svých vrstevníků, ale miluju je takové jací jsou ❤️ oni nemůžou za to, že mají problém s řeči a starší dcera toho má vícero 🤷♀️ ale potřebuji mámu o kterou se mužou opřít a to se jim snažím dát...
🍀🍀🍀Když ty budeš zdeptana, podrazdena, frustrovaná, děti jsou tvým zrcadlem 🍀🍀🍀
Přesně jak psala cilkat. Potřebuje víc pohybu a uznání za to, že jí něco jde. Budeš muset najít odpovídající kroužky s vedením, které jí bude vyhovovat. K jídlu, zkuste jíst na zemi, u televize, proste tak, aby měla u toho další vjemy. Potřebuje dělat věci neustále jinak, novými způsoby. Se školkou bych to nepřeháněla, evidentně je to strnulé prostředí.
Zacinam psast uvodni vetu uz asi na 5x, protoze nevim jak zacit, aby sis nemyslela, ze te jakkoli soudim. Protoze to v zadnem pripade! 3 deti jsou tezke, narocne dite je super tezke a dite jine nez rodic je - nevim, zatim nevymysleli slovo :D
Ale ty jsi na nejlepsi ceste zacit delat velke rozdily mezi svymi detmi a vuci nejstarsi mit jistou antipatii. Vubec nepochybuji, ze svoje dite milujes, to vubec! Ale z toho prispevku to uplne cisi. Nakonec to na konci i sama pises, jak opravit vztah. Starsi je zkratka asi uplne jina povaha, uplne jiny zivel a natura nez jsi ty. Navic je tedy jeste porad ve skolce - takze malicka. Je jasny, ze chces aby deti stolovali jako lidi a ne jako opicky, ale ona je jeste opravdu mala. To co po ni chces - tedy v klidu jist, delat jednu soustrednou cinnost, nehrat si u toho, netekat a proste JIST pro ni muze byt upravdu strasne narocne. Nekdo nema problem ve 4 letech udrzet pozornost, nejake dite to jeste v 7 letech nezvlada - nakonec, je to nejcastejsi duvodu skolnich odkladu. A je uplne jedno, jestli po diteti chces pozornost 20 minut na poslouchani pohadky, malovani nebo jidlo.
Vubec na to nekoukej stylem "mladsi se naji sama a ta nejstarsi porad patla". Je super, ze mladsi je evidentne vyspele dite, ale ta starsi za to nemuze. Porad je mala. Nezvlada to. Netrestej ji za to, ale najdi cestu - asi ji pri jidle venovat 100% pozornosti. U nas (taky narocne dite) pred ni proste postavim talir a prakticky kazde sousto "pripominam". Celou dobu jidla ji musim neco vypravet, zabavovat a mezi tim rikat - a ted dalsi sousto. Obcas ji tu ruku s priborem chytit a dat ji sousto do pusy sama. Ale co se da delat, jinak by po hodine mela talir jeste plny...
Uklid - stoji to za to ten krik? Ja si doslo k tomu, ze ne. Nechci mit rozmazlene deti, ale taky nechci dny travit krikem na ne. Zkusim to s ni, ale kdyz to nejde tak uklizim ja. Je to porad malicke dite, az ji bude treba 8 bude s ni uplne jina domluva...
Chci vychovat hlavne stastne a sebevedome dite co si veri a mame se spolu radi, ktere vi, ze mama ho miluje a je tu pro nej. Chtela bych i poradne a slusne vychovane, ktere zapadne do sablon jak si spolecnost hodne dite predstavuje, ale clovek nemuze mit vsechno :D
Mlácením nic nezmůžeš. Možná si to v tu chvíli uklidí, ale dlouhodobý efekt je nulový. Spíš si bude holka připadat ještě zraněná, že ji vlastní mamka dává po zadku. Zkus ji přestat srovnávat s mladší - kolikrát jen v textu zmiňuješ, že mladší “je lepší”, ptž se nají sama, uklidí si talíř apod. To je potom jasný, že se Ti blokuje a sprajcuje a dělá naschvály. Chápu, že světlo v tunelu se ne a ne objevit a je to hrozná beznaděj. Ale základ je začít u sebe. Přestaň se obviňovat a něco si vyčítat. Přijmi tu situaci takovou, jaká je. Přijmi to, že prostě není dokonalá a je živá, neposedí a s tím se pojí binec, křik, houpání se na židli apod. Zkus ji přestat dávat po zadku a zapracuj sama na sobě. Ona za to nemůže. 🙂
Jedina rada. Az prijde muz dat deti jemu a jit ven. Do lesa, cvicit, na kafe, nakoupit si neco noveho. Proste nebyt doma. Dobre taky je, najit silu si najit posluchace, co te vyslechle a je teda taky dulezite tohle vsechno dat najevo a klidne se venku vykricet i vybrecet. Je to tezky. Moje druha do 1.roku jen brecela. Nonstop. Na psychiku to bylo hrozny. Bez hlidani bych ji udusila polstarem nebo vyhodila z okna. Drzim ti pesti.😘
Pomůže ti ze z toho (snad) vyroste? Naše nejstarší byla ještě v pěti letech nesnesitelná, pak jsem nastavila hranice a šla po ní. Trvalo to, ale do půl roka se to zlepšilo. Musíš nastavit hranice, jednoduché a stručné. Napřiklad, prasíš jídlo? = nejíš! Prostě jídlo sebrat a poslat spát ohladu, nezájem, ještě nekolikrát bude hlady než jí dojde, že to myslíš vážně.. Hlavne neustoupit, ani o milimetr, to hned využije a jsi na začátku.
Taky neméj přehnané nároky, trvalo mi dlouho než jsem se snířila, že moje dcera si nikdy nic neuklidí sama..
@marimanta já vím, že to z ní nevytluču. 😔 nad těmi tabulkami jsem taky přemýšlela, myslím, že by nám to všeobecně ten chaos mohlo pomoct zkorigovat, ne jen ji, ale nám všem. Jen možná nevím, kde a jak mám začít. Nikdy jsem podle toho domácnost nevedla, ani doma jsme nic takového neměli. Vím, že to s námi mamka taky párkrát zkusila, ale vždycky to nějak vyšumelo po chvilce.
Musíš se obrnit a nesmlouvat s ní, pravidel nemít mnoho, ale ty které jsou, dodržovat striktně, jinak skončíš v blázinci. Každé ráno jsem řvala a metala blesky, vypravit prvňačku, školkáče a k tomu mimino byla moje smrt... Pak mi psycholožka poradila dát ránu řád a tak jsem ráno rozdělila do nekolika úseků, teď se oblékáme, teď snídáme, čistíme zuby, atd. A kdo se zdrží jede rozcuchanej v pyžamu, po pár odjezdech s hromadou oblečení v náruči pochopili 😁
no, protože ve výchově dětí je někdy největší výzva "vychovat" sám sebe.... 😊
hledej na netu, Pinterest, Facebook....piktogramy pro autisty a tak. Nemusíš naplánovat každý den, třeba jen ranní a večerní rutinu.
A víš, že za to nemůže? Samotnou ji to třeba trápí, nedá to najevo.. ale být furt za špatnou je určitě náročné. Já sama mám ADHD a má ho i můj nejstarší syn. Naopak si rozumíme skvěle, vím, co prožívá, jak se cítí, prošla jsem si tím. Moji rodiče mi neustále nadávali, zesměšňovali, srovnávali s mojí sestrou. V pubertě projevy ADHD přestaly, ale děti s tímto problémem mají větší sklony k užívání navýkových látek, promiskuitě a nebude mít na koho se obrátit, protože nebude mít důvěru. podporujte ji v tom, v čem je šikovná, nezdary přejděte. Pro ni už tsk je to velmi náročné. Nadśvala bys downikoci? Babicce s Alzheimrem?
Já jsem jako jediná ze sourozenců vystudovala VŠ a mám velmi dobře rozjetou kariéru a doteď mě rodiče nedokáží ocenit. Moje dokonalá sestra, která mi byla vzdy davana za priklad nedostudovala, krachlo ji podnikani a 3 roky je na ÚP.. kazdopadne ona ma s rodici stále lepsi vztah, nez ja..
Ano, taky občas vidím rudě, ale ty děcka za to nemůžou.
A k tomu temperamentu, tohle nám psycholožka taky krásně vysvětlila. Tyhle děti mají tolik energie a navedi si s ní rady, není v jejich silách sedět u stolu v klidu, nebo ve školní lavici a v momentě, kdy energie začne překypovat, začnou se vrtět, pak zlobit, vyrušovat, otravovat, delat nepořádek. Nejlepší je dát jim prostor energii vybít, když se začne vrtět nechat proběhnout. Dodnes dcera píše úkoly tak, že napíše dve vety, oběhne stůl, udělá stojku, 5 dřepů, sedne k úkolu, napíše dvě věty a tak dále.. Od té doby co podobmý režim nastavila učitelka a když vidí, že se dcera začíná vrtět pošle jí proběhnout, udelat pár dřepů, dcera uz nenosí poznámky že otravuje spolužáky a vyrušuje. Nakonec učitelka zjistila, že se dceřin potenciál dá i využít a tak jí používá jako poslíčka mezi třídami, ředitelnou, sekretářkou 😀
Mam jedno a bez ofiko diagnozy, ale aktualne se plne uvolnila pred pritelem a chova se pred nim stejne, jako kdyz jsme samy.. od te doby rika, ze uz me.chape, ze je to mazec 🙈
Pravidla - nutnost nadevse.. nastaveny meze, nastaveny pravidla a pres to nejede vlak.. to strasne pomaha..
To ze neposedi atd.. snazim se to ignorovat.. proste u jidla nikdy nesedela v klidu, pokud do me nedrca, neleze po me apod, neresim, nema to smysl.. rano v sest vstane a hned chce odpovedi na milion veci, vcetne celodenniho planu.. nekdy ji nebavi absolutne nic, jindy si neco najde anevim o ni (pan ani nedycham 🤣)..
Ted nam zacala skola, prvni trida.. mazec.. ji v hlave leti miliarda otazek, nevi co driv, nutne musi vsechno idealne sama, ale zaroven se tim vzdy vystresuje na max (ze musi udelat moc veci a ze to nestihne = 5 aktivit po max minute a ma na to 3-4hodiny 🙈).. a nejvic miluju, kdyz se zepta co si ma vzit na sebe, nebo prov ji nepripravim obleceni.. kdyz ji reknu co, rekne ze tohle si nevezme.. kdyz ji neco pripravim, jde si vzit neco jinyho 🙈🤣 to samy je u jidla, aktivit, atd atd.. vzdy vsechno jinak nez se domluvime, nebo je potreba..
@tereza0111 kdyby šlo o nějaký provozní bordel, tak to taky neřeším, ale my vyloženě žijeme v bordelu. A to mě neskutečně ubíjí a bere mi to spoustu a spoustu energie. Já jsem nikdy nebyla zastáncem toho, že je člověk otrokem domácnosti a že by byl můj životní smysl mít všude naklizeno. Než třeba uvařím oběd a to se jedná jen o to, nakrájet zeleninu a dát vařit polévku nebo něco splácat a strčit to do trouby, tak ona zvládne vytahat a nanosit do obývacího pokoje minimálně 10 aktivit. S každou si hraje 2 minuty a jde od toho. Chce třeba nějakou svačinku, řeknu jí, že si to ale musí sníst u stolečku nebo u velkého stolu a než se otočím, tak je svačina rozmetaná po gauči nebo vysypaná mezi těmi hračkami. Každou chvíli se převléká, nesnese na sobě špinavé, ale často se taky převléká jen tak a pak to hází všude možně, jedno hodí na zem, druhé hodí pod postel, třetí hodí na křeslo, čtvrté do skříně. Já to pak třídím a sbírám, protože nevím co je čisté a co špinavé. Zkrátka vyloženě nestíhám uklízet to, co ona tahá a je ostuda k nám někoho pozvat. Když chci uklízet přes den, tak nejstarší celou dobu jen provokuje mladší nebo něco vymýšlí a já každé 2 minuty odbíhám, nakonec místo 20 minut uklízím jen kuchyň a nádobí do myčky hodinu a půl, takže dost věcí pak dělám večer na úkor manžela a sebe. Manžel hlídá, on pomůže, ale já pokaždé například místo cvičení a radosti pro sebe jdu a uklízím. Protože kdybych to neudělala, tak na nás snad přijde sociálka, kterou bych zavolala sama na sebe, že nežijeme v domácnosti, ale v chlívku. Nejhorší na tom je, že pak jdu třeba do sprchy a vrátím se a ona mezitím zas třeba stihne vylít šťávu do gauče, kterou si vezme sama ze špajzu nebo z linky. Tohle mě štve, nějaké hračky po zemi, hračky i na záchodě, to vem čert, to neřeším, ale ona má opravdu chování malého velkého čuňátka a nevím, kde k tomu přišla, odkoukat to neměla od koho. Zkoušela jsem i paní na úklid, ale to moc neřešilo. My potřebujeme nastolit ten pravidelný a udržovací pořádek.
@sinicka hezky jsi.to napsala, ty deti za to nemůžou, což neznamená, ze z nich rodič má skončit v blázinci ale proste to brát jak to je a smažit se najít způsob. Já třeba vím, že dcera je neuvěřitelný tahoun, ona má tolik energie ze kdyz se mi podaří ji nasmerovat, ze mi umí být velkou pomocnicí, ale taky vim ze neni vůbec snadné ji nasměrovat 😀
Sama trpím poruchou pozornosti, celý život poslouchám, že jsem nespolehlivá, nezodpovědná, nic nedokončím.. Každý mi to dává za vinu, ze jsem kvuli tomu špatná... Muj muž je první člověk, který se mniu sdílí život který se me snaží brát takovou jaká jsem ❤ Že nepřijdu na rande ne protože by pro me nebyl důležitý, ale protože na to zapomenu 😅 Snaží se mi život ulehčit, ne aby mi nadával, kolik vecí jsem zase zapomněla, nedodělala... Radeji se mi ty důležité veci snaží připomínat. A moje dcera je na tom ještě hůř, krome poruchy pozornosti má jeste příliš mnoho energie...
Je to opravdu náročné a často jsem trpěla depresemi, myšlenkami na sebevraždu už na prvním stupni ZŠ a myslela jsem si, že rodině bude beze mě lépe. Našla jsem se ve sportu, hrála jsem závodně jeden sport 8 let, než přišla tráva, cigára, chlast.. rodiče na mě ale nestačili, nemělo smysl jim něco vysvětovat.. ten, kdo toto nezažil, to nikdy nepochopi. Po cestě z bytu na parkoviště 3x ztratím klíče od auta, v autě zjistím, že nemám doklady, vracím se k bytu a už nemám klíče od bytu. Dojdu na byt, aha odpadky jsem zapomněla, jdu teda snad se vším zpátky dolů, přemýšlím, co že to musím vyřídit. Moje děti věčně něco ve školce a škole nemají, kvůli mně..
A teď si vemte pohled toho dítěte.. ahjo.. dávat na zadek dítěti s ADHD je 1000x větší selhání, než rozlitá šťáva na gauči..
Pravidla pravidla pravidla.. dceru od miminka ucim ze jedna aktivita, podud jdu delat neco jinyho, prvni aktivitu ulozim.. na to natolik vzity, ze buzeruje i navstevy 😁 nekdy to nefunguje, ale pak sama vidi, ze uklizet 10veci neni moc fajn, tak u toho probereme, ze ta prvni varianta je lepsi a zas je chvili klid..
Rozlije piti? Utre si to 🤷🏻♀️ vysype jidlo? Uklidi si to 🤷🏻♀️ obleceni? Spivane do spiny, jinak vyhazuju.. jsem asi prisna, ale proste odmitam za dcerou litat a uklizet.. je sikovna, kdyz chce tak plne sobestacna a uklid po sobe beru jako samozrejmost..
A kdyz to tak ctu, ber si ji k ruce - k vareni, uklizeni.. budes ji mit pod dohledem, ona bude mit funkci a treba bude trochu lip..
Kolik ji je roku?
@martinka_33 aktivity pro ní už máme na školní rok. Neb bych to se třemi nestíhala, bude zatím chodit jen ona, ale už je nahlášená na plavání i sportovní aktivity. Na plavání udělala velký pokrok , i když jsme museli v půlce roku přestupovat k jiné skupině, protože na instruktorce bylo vyloženě vidět, že jí naše dcera obtěžuje svým chováním. Z počátku nechtěla dělat vůbec nic, spolupracovat, kolikrát skoro celou hodinu jen prořvala, až se mi chtělo brečet a několikrát jsem to chtěla vzdát, ale můžu říct, zvládly jsme to a naučila se plavat a aspoň většinu času vnímat učitelku. 🙏 Snad přes ty prázdniny zas nezvlčela a nebude to letos na novo. 🥴 Bude se chodit hýbat 2x týdně. Přemýšlela jsme i nad nějakým kreativním kroužkem, ale nechci ji hned přehltit. Uvidíme, jestli to pomůže, pak bychom třeba přidali i tu uměleckou. Paradoxně na to, že nedokáže chvíli sedět, je výtvarně velmi šikovná dokonce jí to i baví. 🙃 Když má teda náladu. Někdy vydrží tvořit i 2 hodiny v kuse, někdy i 5 minut je problém. Záleží na denním rozpoložení.
@sinicka mám jeden zážitek za všechny 😅 přišli ksme jednou ráno, samozřejmé pozdě, do.garáže a dcera, že zapomněla isic kartu (potřebuje ji pro vstup do školy a.na oběd), vraceli jsme se pro ni s obrovským hřmotem, vzteky jsem byla bez sebe.. přišli jsme znovu do garáže a já říkám, tak tu děti počkejte, vrátim se pro klíč od auta.... No můžu jí něco vyčítat? Moje máma říká "ty ji aspoň chápeš, takový štestí jsem já nemela." Muj muž říká, že se to strašně těžko chápe, normální človek si to dokáže ohlídat, dokáže mozku říct ať se soustředí, já ne.. Mozek si stejne delá co chce 😅
Jo a jednou jsem zapomněla v garáži mimino ve vajíčku, celkem klika he jsem ho nepřejela 😮 Deti me upozornili, ze v aute chybí ségra 😂
To děláš dobře, kroužky jsou určite super. Akorát u sportu časti narážíme na nedostatečnou disciplínu ☹ Chce chodit plavat, bruslit, lyžovat, ale ne do oddílu... Ale.já s ní nemůžu. Taky narážim na to, že neni jedináček a ze se třemi mám omezený čas, nemám hlídání pro nejmladší, prostřední nerad sportuje, muž má časove náročnou práci...
@martinka_33
Blbý taky je, že jsem se doposud nenaučila udržet pozornost při rozhovoru. Mám za sebou několik sezení na terapii, ale vždycky po 3-5 minutách už mám v hlavě nějakou svoji diskotéku, čumím z okna i když se na toho člověka dívám, už jen přihlouple přikyvuju.. byla jsem nedávno u psycholožky, která mi říká hned v úvodu: až přestanete vnímat, řekněte, to nemá smysl.
vysvětlila mi, jak to bude probíhat, položila první otázku a já říkám: konec, už nevnímám..
😀
Jinak u sportu u těchto dětí doporučuju netlačit na pilu. Můj syn mile sport atd., ale kdyz řekne: dneska chci byt doma, tak je doma. To přehlcení pak akorát působí jako demotivace. Mým cílem není mu něco zprotivit, ale aby našel něco, v čem bude dobrý a v čem si bude jistý..
@sinicka ano, to znám velice dobře. Celý život si lámu hlavu, proč mám tak málo přátel, proč lidi o přátelství se mnou nestojí a ti co stojí, jsou mentálne postižení nebo pod vlivem nejaké návykové látky 😀 A až muž mi otevírá oči "víš oni ti nestačí při rozhovoru, já ti nestačim, přemýšlím o tom, co jsi řekla před minutou a ty už jsi jinde" 😀 A Kdyz se rozčiluji, že mluvim na dceru a ona nevnímá.. "a ty myslíš, že když na tebe mluvim, že vnímáš? Ne, musim přijít k Tobě, poklepat Ti na rameno a pak mam 30 vteřin sdelit Ti co potřebuju." 😀
Přála bych si aby ji nejaký sport bavil déle, zatím zkouší co půl roku jiný.. Snažím se jí tu variabilitu dopřát, já jsem jako dítě žádné kroužky neměla, protože "u toho stejně nevydržíš, tak nemá cenu abys vubec začínala." Takže si dceři snažim umožnit zkoušet, co ji zaujme.
A zkouseli jste bojove sporty? Ty jsou pro adhd holcicky bych rekla supr 🙂 syna hodně baví.. a muze se tam poradne znicit a taky trochu vybit frustraci z tech adhd prikori..
Mas to těžký a mám podobnou dceru. Říkám jí pro sebe "paní katastrofa" má to od malička. Pořád něco tahá a nevydrží na chvilku sedět. Začala jsem jí redukovat oblečení v šuplíku a na zbytek nedosáhne. Hry jsou ve skříni v horní polici a může si vytáhnout pouze část, kterou měním. Tudíž se redukuje ten bordel. Špinavé prádlo může dávat do koše na prádlo v pokojíku nebo v koupelně. Je toho určitě mnohem víc, ale tohle u nás pomohlo. Dost mi pomáhá. Má svůj nozik a škrabku. Jsme hodně venku a když jsou aktivity je to vždy lepší
@sinicka ty zatim ne, letos má v merku lezení, nevím zda je pro ni vhodné, šplhá sice od mala všude, ale mam trochu strach... Je to první sport u kterého doufám, že dlouho nevydrží 😀
@martinka_33 zajimavy, muj syn taky letos leze :D
Odprosti se od očekávání a přijmi ji takovou, jaká je. Dávej jednoduché jasné pokyny k věcem, které jsou důležité. Nad ostatním mávni rukou. Najdi si čas jen na ni a zkuste spolu někam vyrazit, popovídat si. A nebij ji. I kdybys měla jít a napálit ránu do zdi (vlastní zkušenost 😅). Máš tři maličký děti, pokud je to aspoň trochu možný, najdi si chvíli pro sebe, vyjdi ven s kamarádkou, nebo partnerem. I kdyby jen na kafe.
Mám sice jen dva kousky, jeden ADHD a druhej zatim jen divokej. Doma je to občas řež, ale co jsem se nad některýma věcma povznesla a trochu víc se je snažim chápat, uznat jejich pocity a naslouchat a míň řvát, jde to všechno nějak líp. I oni dva se chovají mnohem líp.
Drž se.