Na dně z 3letého syna. Má nějakou poruchu?

Ne, nesmíš, nedělej to, je jako rudý hadr na býka. Nezakazuj mu - nepomáhá to. Uznej jeho emoce - řekni mu v klidu, že víš, že se zlobí, že je naštvaný a má na to nárok. Zkus to úplně opačně, ok, jsi mimo, chápu.....Když se na něj díváte jako na toho, kdo prudí, bude prudit, to je jasná věc. Má to teď strašně složitý, neví, co sám se sebou a ještě jasně vnímá změnu - sourozence. Přiznej mu to - jo, je to složitý, ale my to dáme. Nejdi proti němu. Spíš naproti.....máte možnost hlídání? Aby se zabavil, aby měl změnu...? Moc držím palce, to období je složitý, pro všechny, ale změní se to. K lepšímu.

@fifinka2020 jsem už z toho opravdu tak psychicky vyčerpaná, protože opravdu syn dává v posledních dnech tak zabrat. I když se snažím po dobrém, tak s ním to prostě nejde. Do toho spustí manžel, že má určitě nějakou poruchu chování, ať s ním zajdu na vyšetření, ale teď to prostě nejde když má Mudr dovolenou a ani nevím, jestli to stihnu vůbec nějak vyřešit těsně před porodem. Začínám se i hodně bát, jak přijme sourozence, když teď má ty své záchvaty. Bojím se, aby to nebylo ještě horší, než to teď je. Pravda s tou školkou si asi teď nebudu zatěžovat hlavu, může tam být úplně zlatý

@niliho taky mám doma téméř tříletou a půl roční k tomu a máme nějaké zvláštní období. Já jí třeba řeknu, že někam nepůjde, že bude teďka u mě a ona se otočí, řekne ne a jde, prostě nezájem. Řeknu nedělej to a poslechne až když hulákám tak, že to musejí slyšet i ve vedlejší ulici nebo když se k ní rozejdu, že jí du dát na zadek, když neumí poslouchat. Standartně dělá něco mladší, mám pocit, že ječím snad pořád. Novinkou u nás teď je, že řeknu ne a ta začne vřískat až to trhá uši, dupe a ideálně si pak lehne i na zem. Předtím si jen lehala na zem, zlatě za to. Já myslela, že válející se dítě po zemi je ostuda, ale dá se to ještě vylepšit 😄 Nevím, ona má teďka období já, já sama, tak má asi pocit, že ona sama si o sobě i bude rozhodovat. Nebo selhala výchova, to si o mě myslí velká čast okolí, neboť bych jí měla víc řezat a to by údajně vyřešilo každé období. Ale děti i cítí, že přijde sourozenec a že se toho hodně změní. Stejně jako vy, je to velká zátěž pro vás všechny doma. Moje na to opravdu dost reaguje. Často mi pomohlo si to srovnat prvně u sebe/partnera a pak se to srovnalo i u ní. ☺ Ale můžu říct, ty řeči ne to dělat nebudu, mě to nebaví, já chci, chci, chci, já nechci, to mi pořádně drásá nervy. Není vždycky výhoda, že už mluví. 😁

@berenika39 jasně chápu, že když mu něco nedovolíme nebo není podle jeho, že ho to ještě více rozzlobí, ale samozřejmě nemohu mu všechno dovolit, co on chce. Snažím se mu to třeba vysvětlit, například dnes nemůžeš do bazénku, je chladno, byl bys nemocný, ale to je úplně zbytečné, chytí ten svůj záchvat, protože jsem mu prostě nedovolila jít do bazénku, když je chladno. Ano, na hlídání chodí k babičkám a je zajímavé, že u nich se chová úplně vzorově a to mě vždy ještě více složí, protože proč s babičkama je hodný, nemá ty své záchvaty a jak je doma, tak to je peklo

Řekla bych, že prostě cítí, že se blíží narození sourozence. Náš byl to samý, do té doby bezproblémový a najednou jak kdyby mu šiblo, nějak cca měsíc před porodem. Bohužel po narození sourozence se to ještě zhoršilo, logicky, protože jsem na něj už neměla tolik času, tak si snažil (a stále snaží) vynutit pozornost. Byl malý, bylo mu v tu dobu jen 2,5. Teď je klukům 3 a 3/4 a rok a čtvrt a ten starší má pořád taková svá období, kdy jsem z něho úplně vyřízená. Ale není to už pořád, má i dobré dny. Takže přeji mnoho síly do nadcházejícího období a být vámi, tak se nebojím nějaké nemoci nebo tak. Prostě je toho na něj taky teď moc a navíc když ještě moc nemluví, tak nemůže vyjádřit jak se cítí, což musí být pro něj taky těžký.

Myslím, že je to dost dané i tím nemluvenim - ze prostě neumí vyjádřit, co chce a co je špatně. Dcera do 3 let taky nemluvila a bylo to na nějakých situacích dost znát, že něco chce a neumí to říct. Už jsou ve 3 letech dost chytří a když nemluví, frustruje je to. Dcera vše dopodrobna chápala, ale něco z dostat, to bylo něco.

@cherie24 je to opravdu náročné a hlavně každým dnem mám pocit, že se to zhoršuje. Nevím, co a proč se to v něm tak zlomilo a moc mě to trápí. Člověk ho miluje, ale na druhou stranu je to někdy k nevydržení a nejraději bych od toho utekla. Samozřejmě bych to neudělala, ale je to teď opravdu velmi náročné pro mě a asi je to i tím, že mám před tím porodem a ty emoce mnou mávají

@cinam je to možná i tím, že třeba vnímá, že se chystá u nás velká změna anebo opravdu tím, že nemluví, tak neumí ovládat ty své emoce, neumí říct, co cítí, co chce a třeba proto má takové ty záchvaty. Já už opravdu nevím. Snažím se, ale tím, že je to opravdu denně a několikrát za den, tak já už na to nemám sílu

@daasqua jj je to třeba i tím, že neumí mluvit. Nevím už, neumím si vysvětlit proč že dne na den přišel takový obrat. Jestli opravdu tím, že nemluví je z toho frustrovaný. Pořád na něj mluvíme, snažím se, aby po nás opakoval, ale ne a ne to naskočit

@niliho Dcera taky nechtěla opakovat. Cvičily jsme pak oromotoriku a pak začala mluvit, chodíme k logopedce. Teď ve 4r nic převratného, výslovnost ještě špatná, ale vždy uměla dlouhá souvětí (i svou mluvou v 2r), tak konečně je trochu "normálnější" a domluvíme se. Dost mě to nemluveni štvalo. Ale naštěstí nebyla nikdy vzteklá nebo řvoucí, byla klidnější. To spis s tím mluvením si někdy teď vymýšlí, ale pořád je z těch "hodnejsich" (zatím 😀). Brášku dostala v 2,5r a byla nadšená, to spis teď se s ním v jeho 1,5r pere a žárlí 😀

@niliho myslím, že před třemi týdny si začal naplno uvědomovat, že doma bude nějaká velká změna.. Hlavně je dobrý do budoucna pamatovat na to, kdo tu byl první a toho se držet. Je to složitý když je miminko,ale dá se to. Jednoduše - když něco bude chtít starší, tak spíš se snažit splnit potřebu staršího, než být neustále u miminka. Jinak to jen podpoří žárlivost ze strany staršího a to teprve může být děs.

@niliho Jinak mě ještě napadlo mu dávat Omega 3, rybí tuk, je to na mozek a nervy (a plno dalších věcí). Kluci potřebují o dost víc než holky, proto jsou více "akčnější". Moje obě děti ho kupodivu miluji, svítí jim oči a chtějí ještě 😀

@niliho věřím ti to. Syn měl záchvaty třikrát denně vždycky tak na hodinku 🙄 kolikrát až usnul z toho řevu. A to mluvení dělá fakt hodně. Malej sice mluvil, ale to se zase člověk dozvěděl, co nechtěl občas no.

@niliho Neporadím. Ale pro utěšení - syn už asi hodinu skoro v kuse řve, pak usne, chvíli spí a zase řve. Řekl, že má hlad, přesunul se do kuchyně, tam okamžitě usnul na gauči a asi 2x se ale vzbudil a zase kňourá. Už je to asi třetí noc v tomto týdnu. Přes den ječí taky každou chvíli. Pro skoro cokoli. Dělá si taky, co chce, fakt sranda je cokoli. Posledně na táboře prolezl oknem do místnosti, kde neměl co dělat a ještě jsem získala pocit, že jde cpát štětec, co tam našel, do zásuvky (a ne, neumím lézt oknem tak rychle jak on). Křičet na něj nepomáhá. Chvíli je zlatej a z toho děs-běs. Taky přemýšlím, co dělám špatně.

@niliho dcera tohle dělala taky. Do obchodu jsem jí proto nebrala, může nakoupit manžel sám nebo vy bez syna. Nevystavovat prostředí, které záchvat vyvolala.
A teď otázka, opravdu všemu rozumí? Nebo rozumí jen věcem, které jsou u vás běžné, jsou doma zavedené a je na ně zvyklý? Tohle mi totiž v popisu přesně připomíná úplně moji dceru. Tak jsem měla podezření na nějakou formu autismu. Taky nemluvila. Jen to, co popisujete výše. Takže jsme si vzali zadanky od dr a šli jsme ke klinické logopedce, ta vyslovila podezření na vývojovou dysfazii, pak klinická psycholožka a ta to potvrdila, dělala s dcerou testy, dívala se, jak se chová, byli jsme tam přes 2 hodiny. Rozuměla jen tomu, co máme běžně zavedené, situacím doma, co má dlouhodobě naučené, novým věcem ne. Pak následovala ještě neurologie a vyšetření sluchu.
Pisu jen naši zkušenost, protože popis mi přesně sedí na mou dceru.
Na zmírnění záchvatů jsme užívali sedalii, doporučení z neurologie. Jinak se dává ještě kvalitní rybí olej s omega 3,ale naslepo bych ho nenasazovala, může záchvaty i zhoršit nebo vyvolat úzkost.

@daasqua on jak kdy, jakou má náladu, někdy zopakuje, ale většinou nic nového neřekne. Mluví jen slova která umí, anebo ty svoje, má totiž hodně svých názvů, ještě nezvládne dát více slov k sobě. Jj ten omega tuk jsem dávala, i kamarádka mi říkala, že je dobré ho klukům dávat. Byl to boj do něj dostat, ale asi koupím znovu

@janina228 snažím se ho už delší dobu připravované na příchod miminka, ví, co má maminka v bříšku, chodí hladit bříško, ale je pravda, že je žárlivý. Protože když si na mě minule sedla malá od známé, tak se chtěl zbláznit a chytil ten svůj záchvat, tak se opravdu bojím y co bude s příchodem sourozence. Samozřejmě se budu snažit se mu věnovat, dávat mu stejnou lásku najevo a nedělat rozdíly, ale je mi jasné, že z počátku to bude pro nás oba těžké, než si zvykneme

@cinam celkově je to opravdu těžké zvládat ty jeho výlevy, ještě teď před příchodem miminka je to pro mě opravdu více náročnější a já mám někdy pocit, že už to dát nemohu zvládnout, ale musím. Říkám si pořád přece to musí přejít, třeba je to jen nějaké období, ale samozřejmě na druhou stranu se bojím, jestli z toho nedej bože opravdu nebude nějaká diagnóza

@merope já si pořád říkám, je to naše vina? Co děláme špatně? Vždyť člověk pro něj dělá první poslední, snažím se s ním pěkně, snažím se mu vysvětlovat, ale v těchto posledních třech týdnech opravdu kolabuju. Jen se ráno probudí a do večera jede v těch svých záchvatech. Samozřejmě má i světlé chvilky, ale opravdu po většinu dne je to s ním k nevydržení

Ono to může být i tím, že nemluví, ty děti bývají frustrované a vystresované z toho, že zaostávají ve schopnosti se domluvit. A pokud máte nebo čekáte navíc nové dítě, je úplně jasné, co se děje.

@palja včera to bylo peklo, potřebovali jsme nutně jet, protože akce byla jen do včerejška, tak jsme ho vzali a co následovalo to si ani člověk ve zlém snu nechce představit. Řev na celý obchod, házel sebou v košíku, pořád něco chtěl, nevydržel sedět, pořád se vztekal. Hrůza, manžel měl co dělat, aby ho nedal ven a nedal mu tam před všemi na zadek. Samozřejmě se snažíme si na ty nákupy zajistit hlídání, ale ne vždy to jde. Upřímně já už jsem si začala hledat informace i o tom autismu a různých poruchách, ale bez odborného vyšetření se nepohneme dál. Je pravda, že když se podívám na jeho vrstevníky vidím, že je něco špatně a teď otázka, je buď jen líný a nebo je tam nějaká diagnóza, nějaké opoždění něco? Samozřejmě hned jak bude Mudr ordinovat chci to s ní probrat, protože takhle žít v takovém stresu a napětí. Třeba je to jen období a musíme to jen přežít, ale co když opravdu něco je špatně. Dobře, nemluví, spousta dětí nemluví, ale i to jak nemá o nic zájem, nic ho nebaví, u ničeho nevydrží, zahrabuje hračky, nic nového se nechce naučit. Mamka mě už několikrát nervovala, že je jiný, že se mám na něj podívat a připustit si to. A opravdu teď to zhoršení chování už mě začíná tak stresovat, že něco není v pořádku 😥☹️

@tahejhula právě, že nemluví, umí jen pár slov a pak má svojí mluvu, nic nového se nenaučil a že s ním pořád komunikuji, říkám mu, ať opakuje, ale ne. Nechce mu to naskočit. Na příchod miminka ho připravuju, ale nevím, jestli toto jsou ty důvody jeho záchvatů

@niliho samozřejmě že ano, nedomluví se a navíc přichází vetřelec. To je dost zoufalá pozice.

@tahejhula a myslím, že teprve ještě bude, nejen že přijde sourozenec, ale ještě do toho školka. Spousta změn přibude

@niliho no, to je to nejhorší, co můžete udělat.

Zřejmě jste si odpověděla sama. Máte před porodem, dite to vnima, snaží se nevhodnym způsobem o pozornost. Do toho si přičtěte obdobi vzdoru, a nevyvinutou neuro soustavu 🙂 přijde mi, že máte uplne normální dite. Jen jste s ním nenašli "rec". Zkuste knihu Aha!sourozenci

Apropo mluvení se neučí jen mluvení, ale třeba taky jemnou motorikou. Pokud u hraček nevydrží muze ho brzdit v mluvení i toto 🙂

@niliho já chápu že na pohled by bylo lehčí ho do školky od září dát,ale já bych to za této situace nedělala.. je určitá možnost, že tam bude rád.. ale rozhodně bude vnímat, že ty jsi s miminkem doma a to nebude dobrý vůbec

Pár postřehů, něco už tu padlo...
Opravdu rozumí? Naše tříletá taky nemluví, na dotaz odpovídá jo nebo ne, tváří se, že přesně ví.... Ale já vím, že neví.
Motivace k opakování je fajn, ale tím se nerozmluví. Ale to asi víš 😉 Spíš si povídat, aby "musel" odpovědět - co to je? Kdo to je? A tak... Ale zjednodušeně - až to přijde, tak to přijde. Dobrovolně asi žádné dítě nemají.
Možná ho ta omezená komunikace frustruje, proto takové enormní reakce.
Dál, klasika, příchod sourozence. Ač ty děti připravujeme, stejně si to neumí představit. I tak je to stresuje.
Zvážila bych tu školku. Aby to nebral jako podraz, tak nejenže je tady mimino, ale ještě mě poslali pryč.
A jinak, pokud pochybuješ, je vyšetření na místě. Ale tak či tak to chce trpělivost, vlídnost, laskavost.
Jo a ještě, pokud nejde nějakou situaci eliminovat, třeba ten obchod. Kašli na lidi, důležitý je jen syn. Co třeba si před vstupem do krámu dohodnout pravidla - koupím ti jednu věc nebo tak něco.