Moje dítě mlátí ostatní. Co dělat?

Vzit a odejit, opravdu ho nemuzete ho to nechat, zaroven nestaci mu rict: tytyty, to nesmis. Durazne vzit a odejit, odstranit ze situace. Kdyz bije tebe vzit za rucicky a nedovolit.

@tosu87 Určitě bych nečekala, až z toho vyroste. Zase tak maličký už není a měl by vědět, že tohle se nedělá. Dcera má takové čtyřleté děti ve školce a to je radost potom, když to některé maminky ani nechtějí moc řešit.
Důrazné NE a klidně opravdu odejít od dětí, on to určitě časem pochopí.

Dekuji, snazime se vzdy mu to durazne vysvetlit a zaroven na nej nervat, pokud to jde tak treba s hriste ci piskoviste odchazime, sice to ma jako trest ale snad se to tak odnauci

@tosu87 "sice to má jako trest" však o to přece jde, to je správně! Musí si uvědomit a musí se naučit, že každé jednání má svůj následek. Hraješ si hezky? Super, budeme na hřišti! Bijes ostatní děti? Jdem pryč i když tu chceš byt. Příčina - následek. 🙂

Jak syn verbálně komunikuje? Syn měl opožděný vyvoj řeči a jak nedokázal navazat kontakt verbálně, tak do dětí strkal, někdy až moc. Samozřejmě že se musí říkat že to nesmí, ale není treba za tím něco takového?

@setba rekl bych ze dobre, s nami se bavi normalne, jen spis neni moc zvyklej bejt mezi detmi no.

@tosu87 tak pak to asi bude prostě jen testování hranic? Pak postup viz co psali nahoře ostatni?

Zkuste dvě věcí zároveň:
1) jak radí holky - kdykoliv někoho uhodí, ukončit činnost a odvést (a nemusí to být nutně opravdu odchod z hřiště, ale prostě zastavit v jeho činnosti, odvézt si ho na lavičku, vysvětlit... A pokud dítě nejde do afektu a vypadá, že zároveň pochopilo, že takle ne, tak odvést do jiné části hřiště a nechat klidně dál hrát. Jde o to, aby tam bylo to ukončení jeho činnosti.)
2) učit, "jak ano". V tomhle věku je totiž to šťouchání často výzva ke hře. Nebo třeba obrana prostoru/své vlastní bábovky a tak... Tak ukazovat, jak tyhle situace řešit "správně".

Pořád vysvětlovat dokola ,že se to nedělá.Je to jenom období a přejde to.

@tosu87 určitě odejít. Moje holky teda děti nebyly, ale když byl někdo na hřišti, tak jim dcera začala hrozit pěstičkou a ta menší dokonce hrozila a říkala chlapecku, já tě zbiju.
Ta starší tenkrát nebyla zvyklá na kolektiv, byl covid a byla karanténa a pak jsme najednou vylezli ven a dcera se všech bála. Tak to byla její obranná reakce. Ta mladší to zase okoukala od starší, protože to viděla ve školce.
Ale u mě, jako u matky takové chování neexistuje. Prostě jsem na ně houkla, co to dělají a vysvětlila jsem jim, že takhle se chovat nebudou. A když neposlechly, tak jsme šly pryč. Velice rychle pochopily, jak se mají chovat.

@marketa1218 ty mas jedno dite a jeste k tomu holcicku, vid?
Hele ne, 2.5 lety dite a navic kluk fakt neni dost velky na to, aby vedelo, ze se to nedela... To mu mozna dojde kolem tech 3-4 let.
(Cimz nechci rict, ze se to nijak nema resit)

Syn nebouchal jen tak, ale byl hodně háklivy na svůj osobní prostor a navíc ještě od mala o hlavu větší než vrstevníci. Takže stačilo aby se v jeho rádiu kolem metru někdo mihnul, třeba přes něj natáhl pro hračku a už do něj strčil, ale díky své robustnosti to druhe dítě spadlo. Nedalo se nic dělat než těmto situacím maximálně předcházet a pak z místa "konfliktu" odcházet. Ale u něj to teda opravdu byl obranný reflex, i když to tak často nevypadalo. Radu nemám jinou, než co bylo řečeno. Pokud to je u vašeho syna obrana, tak předcházet, pokud útok, tak vysvětlovat a odcházet. Každopádně syn z toho vyrostl s nástupem do školky, kdy už si víc zvykl na děti kolem a nyní v 9r máme spíš opačný problém, že by na sobě nechal dříví štípat a to je pořád o hlavu větší než vrstevníci.

@tosu87 Stát mu porad za zadkem a zabránit tomu aby někoho bil, pokud se to neuhlídá,tak odejít..

U vsech trech deti (vsechny hyperaktivni divosi 😅) fungovalo: chytnout rucicku, rict "ne ne, musis mala mala."
U takhle malych deti je prilis abstraktni pojem "to se nedela, to nesmis." Oni nechapou proc se to nesmi delat, ale hlavne furt maji nutkani to delat. Cesta je prave ukazat jim, jak to delat spravne.
No a pak take tem situacim predchazet. Kdyz ma to dite tendence mlatit kyblickem ostatni deti, tak opravdu mu stat za zadkem, drzet ho v dostatecne vzdalenosti a vcas zasahnout. Oni se to nauci, ale u nekterych jedincu se musi ta energie trochu pracneji formovat, aby se vybijela vhodnym smerem 🙂
Podle me reseni - sebrat to decko a odejit - je nestastne, protoze kdykoliv jsem toho svedkem, tak dite frustrovane rve, protoze to proste nechape a nebo nedokaze jeste spojit do souvislosti ty jednotlive informace.
Ale kazdy ma jinou zkusenost, ja mam tuto a funguje nam dobre.

@swan42 Ano mám jenom jedno dítě, nechápu proč to zmiňuješ. Samozřejmě, že vím, že je ještě malý na to, aby věděl sám, že se to nedělá. Ale není tak malý na to, aby se to učil. A je dobře, že rodičům to není lhostejné. On se to naučí, když to s ním budou trénovat, povyroste a pochopí.

Syn ve skupince to občas taky dělal. Hlavně tedy buď děti bouchnul nebo přetáhl nějakou hračkou nebo ji hodil. Vždycky asi když byl vytočený, řekla bych, že hlavně, když někdo měl něco, co on chtěl. Ale dceru doma kolikrát bouchl i jen proto, že se nudil, že chtěl vyprovokovat nějakou akci. Doma musí odejít do předsíně na chvíli, tam nad tím jakoby přemýšlet, že se to nedělá a pak se omluvit. Ve skupince to řeší podobně, musí sedět sám u stolečku, dál nevím. No, docela se to daří odnaučit, ale fakt to chce důslednost. Jinak tedy jednou ve skupince vyrval nějakému chlapečkovi knížku z ruky, ten si ji vzal zpět a syna s ní vzal přes hlavu. Má tam do teď na čele jizvu, achjo.

@marketa1218 reagovala jsem na "Zase tak maličký už není a měl by vědět, že tohle se nedělá."
Ale ted zas pises "Samozřejmě, že vím, že je ještě malý na to, aby věděl sám, že se to nedělá." 🤷‍♀️