Moje 2letá dcera absolutně neposlouchá😔. Co dělat?

zkouší hranice, to je celé, zjišťuje, co může a co ne a jako všechno u dětí je to jen období, takže neboj, není to navždy

@lida9 Dekuju moc!😊❤️
Tak bych nějak to viděla.. já jen.. prostě je to moje všechno a já nevím jak to rict, chci ji dat vše co já neměla, táta mě mlatil a proste, jsem krava 🤦🏽‍♀️ nejsem důsledná a pekne na mě sere já vim.. nevím co dělat vidim jak řve a jsem hotova

@hojda Dekuju moc😊❤️

Zkus se podivat na nevychovu - maji webinare zdarma. Tohle neni o tom byt tvrdsi, ale zkusit se s dcerou bavit jinak a ji ak si to nastavit v sobe. Kdyz dite patle jogurt po televizi, je treba zakrocit - sebrat jogurt, jit s ni utrit televizi a nabidnout, ze si budete rucickama malovat na papir barvama na to urcenyma - proste zjistit, proc to chce delat - treba chce jenom neco objevovat rukama a to se ji da doprat v kontrolovanem prostredi.
Opravdu to neni o tom, ze na ni musis ted byt prisnejsi!

Měla bych k tomu jen dva nápady:
- sežeň si kamarádku se stejně starým dítětem, někdy ji navštiv doma a pozoruj to její dítě, pokud to nebude stačit, najdi si více dětí - jsem teď se synem doma, protože jsem nemocná, takže na něj není moc času, ale stáhla jsem ho ze školky, tak jen namátkou: včera počmáral zeď fixkou, chechtal se, já se na něj dívala, ale než jsem mu to sebrala, bylo počmáráno, dneska už si vytahoval zvýrazňovač, to jsem mu zabavila, do jogurtů místo lžičky je nejlepší ruka, dneska si tu ruku ponořil do proteinely, pořád pouští vodu a cachtá se v ní, když chce sladkosti a já mu je nechci dát, tak si vezme židli, vyleze si na linku a "obslouží se", když mu hned nedám mlíko / pohádku / něco jiného, ztropí hysterickou scénu. Ale už je to zlatíčko, taky už jsou mu 3,5. To, co popisuješ, to je tak nějak chování normálního dvouletého dítěte, nic extrémního.

- takže problém není ani tak, že dítě by bylo špatné / nevychované / přerůstalo ti přes hlavu / dělalo ti to schválně, ale prostě v tvém přístupu / úvahách směrem k němu - ty nepotřebuješ být na dítě vůbec přísnější, akceptuj, že takto se chová opravdu běžné normální dítě. Úloha tvoje jako dospěláka je, mu zabránit v tom, aby tím dělalo nějakou škodu. A v tom se mu dá zabránit typicky prostě docela fyzicky. Jídlo patří do kuchyně, stejně tak jsem zavedla do kuchyně i vodovky, plastelinu a fixky. Pokud teda máte obývák s jídelním koutem, je to složitější, ale vymezila bych tam zónu, kde se jí - a jinam jídlo prostě nepatří. Čili nelze se ani dostat s jogurtem k televizi. Tam se s jogurtem nechodí. Chce to chvilku důslednosti - a dítě si zvykne. Syn má do obýváku a ložnice dovolené jen mlíko / vodu ve flaštičce. A poruší to výjimečně, teď už snad ani to ne. Ví a ani to nezkouší.

Podobně s tím mačkáním prsa - neumožnit, fyzicky zabránit.

Oni dost zkouší, slova mám občas pocit, že pro ně moc neznamenají, poznávají svět a voda - voda to je nejmilejší živel. Lít vodu odněkud někam (nejlépe na sebe, všude kolem a podobně), to je prostě něco neodolatelného. Takže opět - hračky, kterým by to škodilo, neumožnit koupat, najít jiné "na koupání". Nekřičet, to nemá skoro smysl, mám podezření, že ve věku 2 let ta slova ještě nemají ani schopnost pořádně pochopit. Fyzicky zabránit ve škodění. Naučit se oblíkání prostě bez ohledu na to, jak se brání.

A jedno důležité - hysterák je pro ně nezpracovaná emoce (mně to přijde, že to je právě stejné jako když se rozčílí dospělák) - pro ně šílené psychické vypětí, po tomto vypětí se potřebují cítit v bezpečí a pohodě, takže až hysterák přejde, potřebují pomazlit. Je dobré to nabízet, syn už si zvykl a jen stačí naznačit a mám ho v náručí. Opravdu to hodně funguje a i zkracuje ty hysteráky, když ví, že je tady máma, u které se může pak stulit a nechat se mazlit.

Držím palečky, dvouleťáci jsou opravdu komplikovaní.

Musíš být přísnější a vytyčit ji hranice.Pokud máš možnost hlídání určitě ho využij ať naberes sílu a odpočineš si.
Ale je to období a přejde to.Nemas v okolí nějakou dětskou skupinu s maminkami?My jsme s dcerou chodili a bylo to fajn.

Presne, jak pise @merope, nejvic pomaha vecem, ktery nechci, aby delal, fyzicky zabranit a byt dusledna. Chces jogurt? Ok, ale v zidlicce, jinak ho nedostanes. Plives jidlo? Dobre, koncime, odchazis od stolu. Hazis s hrackama? Beru si je, abys je nerozbil. Samozrejme po tom nasleduje hysterak, kdyz skonci, snazim se vysvetlit, proc to a to nemuze delat. Chce to vydrzet a nepovolit. Fakt to zabira vic nez jakykoli rvani nebo plesknuti pres prsty/zadek. Coz samozrejme neznamena, ze na syna nikdy nezarvu, ze 😂.

A co místo zakazování a křičení vysvětlovat proč by to neměla dělat? Naše takhle při uklízení začala utírat vlhkým hadrem televizi. Tak jsem jí řekla že to se nesmí, aby se nám nerozbila. Od té doby to nedělá. Když někdy dělá kraviny a nechce vyměnit plínku, tak jí řeknu ať si jí teda vymění sama, a okamžitě jde a nechá si ji dát. Chce to naučit se s dítětem komunikovat, zákazy a řvaní jsou k ničemu.

@katule1990 Přesně - fyzicky zabránit u toho, kde je to důležité - hysterák absolutně neřešit, nechat být - nabídnout objetí (u toho se dá říct přesně něco na téma "já vím, že tě to trápí, je to pro tebe těžké, ale ta hračka by se rozbila, tak jsem ji musela dát pryč / nemůžu tě nechat dělat to a to, protože ..."). Někdo to pochopí dřív, někdo později.

Mimochodem - zjistila jsem, že na 3,5 leťáka líp než libovolné řvaní funguje, když se rozbrečím 😀. Jsem posledně byla totálně vyčerpaná, nebylo mi dobře a on něco vyváděl, já neměla sil už to řešit a rozbrečela jsem se - a on hned: "Maminko nebreč." tak jsem mu vysvětlila (podle mě je 3,5 nejdřívější věk, kde fakt funguje nějaké "normální" vysvětlování), že jsem moc unavená, není mi dobře a trápí mě, když on tohle dělá, já to pak musím uklízet a nezvládám to. Tuším mě šel objímat, rozhodně toho nechal - to bylo minulý týden a vůbec mám pocit, že je teď nějaký hodnější a vnímavější.

Ale já mám teda dítě, na které když zařvu, tak nejčastější reakce je, že se rozbrečí (normálně na něj vůbec neřvu, tak na to není zvyklý a tím, že se rozbrečí, tak většinou mě to ani nemotivuje řvát).

Hele u nás je to stejný, neporadím, řvu kolikrát celý den a stejně to nepomáhá, má to na háku prostě 😃 a jinak to prso, naschvály? Tak sebrat a hotovo, já odstavila v 1,5r a v pohodě, za mě čím dyl se to odkládá, tím je to horší

Ahoj, podle tvého popisu se tvé dítě chová přiměřeně svému věku. Zatim se s tebou nedomluvi slovy, neumí ti říct co by chtěla, co potřebuje, proto se chová jak se chová a na tebe to působí jako naschvál, ale verim ze tak malé dítě naschvaly nedela. Mam téměř dvouletého syna a chová se podobne, ja mam oproti tobě ale jednu obrovskou výhodu, mam fungujícího tatínka. Když už jsem večer vyrizena jsem vdecna ze je s nim chvíli on, kdybych na nej byla sama verim ze bych byla psychicky více vyrizena. Mam pro tebe akorat dva tipy: 1. To už zaznělo, chodte do nějaké dětské skupinky, do plavání, kroužku apod., i tobě se uleví když budes mít jiný program než pořad jen doma. 2. Co mi pomáhá asi nejvíc když se syn napr nechce oblékat, vzteka se apod. tak odvést pozornost. Třeba: nechce se oblékat, tak zacnu vyprávět a co myslis, bude dnes na hřišti Teodorek? A pokračuju v mluvení nesmyslu a už mu soupu ruku do mikiny. Napada mě ještě třetí rada, zkusit si to cele v hlavě nastavit jinak, hlavně to od dítěte nebrat jako naschvál, ale přijmout dítě ze je proste takové, ze to je jeho způsob komunikace, ze bude lip. Drzim pěsti 🌸🍀❤️