Mladší dcera je na mě neskutečně fixovaná. Jak to psychicky zvládnout?

@saruler Nebyla jsi během těhotenství s mladší víc ve stresu? Měla jsi s druhou náročnější porod než s první ? Mají ty dny, kdy je v pohodě něco společného a stejně tak ty dny, kdy brečí?

Nemyslím si, že jsi udělala někde chybu. Mladší dcera bude citlivější. Určitě jsi si ji nenaučila na ruce a nerozmazlila. Dítě v tobě rostlo 9 měsíců, takže na tvou 100% přítomnost už byla zvyklá 🙂 Osobně si myslím, že nějakou násilnou separací si nepomůžeš, až bude malá připravená bude víc samostatná.

Dítě reaguje na to, že jsi nervózní a ve stresu, pak brečí, ale chápu, že potřebuješ pauzu a nemůžeš ji dát z ruky, to je takový začarovaný kruh.

@levandule_k jo, byla jsem vic ve stresu, o hodne, protoze nam rekli, ze bude mozna postizena, takze jsem podstupovala odber choriovych klku. Takze ano, to je taky samozrejme vec, ktere to hodne prikladam, nicmene na to nelze svadet vsechno si myslim. Ale byla jsem ve stresu dost, do toho jsme se stehovali (z Prahy do Hradce Kralove, takze opravdu velka zmena).
Druhy porod byla parada, strasna rychlovka, takze tam problem nevidim.
Jasne, ted ji rostou zuby a navic jak pisu, jsme vsichni nemocni, takze chapu, ze ji neni dobre, tim padem je to jeste o dost horsi.
Ma min pozornosti, protoze starsi dcera je doma a nezmizi na cast dne do skolky jako obvykle.
Lze to vsechno logicky oduvodnit, nic to nicmene nemeni na tom, ze je to neskutecne vycerpavajici, obzvlast kdyz mi neni dobre.
Ale ja jsem pry jako dite byla nemlich to samy, navic moje mamka me teda vybrecet nechavala a nositka taky nebyly v kurzu. A nicemu to nepomohlo. Taky jsem z toho musela vyrust.
Takze separovat ji rozhodne nehodlam, k nicemu by to nebylo, ale potrebovala jsem si postesknout.
Mladsi dcera je celkove o dost narocnejsi nez ta starsi, bylo by o dost jednodussi, kdyby to bylo obracene. Od mala taky nenavidi kocar a tak.
Ale mozna bych potom druhe dite ani nechtela, kdyby se mladsi dcera narodila jako prvni 😂

Mám 2 dcery. 4 a 3 roky. Obě extrémně fixované. Bydlime v trojgeneracnim baraku. Kdyz je necham s babickama a dedou na zahrade v lete, jdu treba varit, do 5 minut jsou doma a radsi se doma budou spolu hadat, nez aby byly beze mě. Obe urvane jako mimina dlouho kojene, nesmel se na ne nikdo jiný ani podivat, natoz pochovat. Skolka taky des, ta trileta nastoupila ted do statni skolky a musela jsem ji prelozit do soukrome detske skupinky, kde je min deti. Dneska tam byla hodinu sama beze me. Tak se modlim, at to zvladne a ja budu moci do prace....
Je to extremne narocne. Ale asi na to pomuze pouze cas, nasilim je to neodnaucis..... navic v 9mesicich je to opravdu jeste miminko a ma na to " narok".

Jak já Vám rozumím, doma máme to samé. Ale mladší už má přes rok a je to furt to samé. S manželem vydrží sám tak hodinu, jiný člen rodiny se na něj bez mé přítomnosti nemůže ani podívat. Je to prostě vrozená povaha.

Jeste bych rada dodala, ze je dulezite rikat manzelovi, ze ho mate stale rada, ac na to neni mnohdy energie. Muze mit pocit, ze diky tem detem ztraci vasi veskerou pozornost. A navic, ze je neschopny se postarat o deti. Muj muz je flegmatik, nicmene vim( zpetne) , ze ho to taky stvalo a pak se prestal uplne snazit a pomahat, protoze ho dcery "odhanely" a docela nam to hodne zamavalo se vztahem... ja jsem mu mela ha zle, ze se nezapojuje a on byl frustrovany z toho, ze ho deti netoleruji.

@saruler Já bych ti tak ráda napsala, že když uděláš abraka dabrak, doma bude klid a mír, ale můžu tě maximálně vyslechnout.

Četla jsem, že pokud jsi během těhotenství ve stresu, tak pak je dítě neklidné, takže to by asi vysvětlovalo proč brečí... Já jsem ráda, že pryč doba, kdy se nechávaly děti vybrečet.

@baruniceslepice dekuji. Muj muz je nastesti neskutecne pozitivni povaha a zvlada ty krizove situace skvele. Takze to bere jako neprijemnou vec, ktera se bude zlepsovat.

@baruniceslepice to je sileny. Moje kamaradka ma stejne starou dceru jako je ta moje starsi (takze triletou) a tu doted nikdo nehlidal (nikdo jiny nez tatinek, toho na milost postupne vzala). Nikdy nebyla aspon bez jednoho z rodicu. I tedka kdyz ta kamaradka rodila, tak tam radsi byla sama, aby ta starsi mohla byt s tatinkem, nez aby ji nechala na hlidani babickam a trnula hruzou, ze to tam probreci. Do skolky ji nedali, kdyz je kamaradka stejne doma s tou mladsi, psychicky by to ta holcicka nedala.
Vzdycky jsem si rikala, jak je to strasny, ze ta kamaradka si ji nak divne naucila a ze je to ve veku tri let uz zrale na nakeho detskeho psychologa, ale ted vidim, ze nektery deti se s tim proste narodi a neda se s tim nic delat.
Ze se muzete pretrhnout a stejne budete mit totalniho zavislaka.
Moje mamka me uklidnuje, ze ja jsem se taky postupne odpoutala a ted jsem normalni, ale mne to prijde nekonecny! Dekuju moc za sdileni zkusenosti

@saruler Možná tím, že jsi měla v těhotenství stres, tak je malá tak citlivá, a potřebuje tě aby měla pocit bezpečí. Vždyť u koho může být líp než u mámy, a ještě když je tak maličká? Já měla v těhu spoustu stresu, a malá je taky hrozně citlivá. U tebe je blbý že ti není dobře, ale snad to zvládnete 🍀

@saruler heled. Ono ta moje 4leta byla od narozeni dost narocny dite..... Takze ja, ac tu skolku nedavala, tak jsem ji tam s ulevou nechavala. Ona je moc chytra holcicka a nestaci je kdejaka zabava. Je to takovy muj vecny vysavac, hodne energeticky, vsechno ji vadi, kazdej zmolek na ponozce, kazdej jinej poryv vetru, uz jsem dost uvazovala i o psychologovi, zda nema poruchu autistickyho spektra.... Sice delala hrozny sceny, prosedela treba po ranu hodinu sama v satne, nez se k nim pripojila.... Musela jsem cekat jako posledni maminka, az za mnou zamknou, jinak by utekla. Jednou ji ze me rvaly 2 ucitelky a vyrvala mi chlupy z kapuce na bunde. Bylo to docela.
psycho. Ale s pomoci sikovnych pani ucitelek jsme to zvladly. A ja jim nikdy neprestanu byt za jejich vstricnost a indovidualni pristup vdecna, protoze mi moc pomohly. Takze ja opravdu nejsem otrok svých deti a snazim se je osamostatnovat. Takze hranice mame. Nicmene i tak pro mnohe hodne benevolentni. 😀

Dekuju vsem. Fakt necekam radu, jen jsem si potrebovala ulevit, je to fakt nekdy strasne tezky a s laskou a slzou v oku vzpominam, jaka to byla bez deti pohodicka. Clovek mel na starosti jen sebe a svoje potreby.
Ted jsou moje potreby az na poslednim miste.

U nas vychova stejna a mladší, no uřvaná, urážlivá, citlivá, furt s námi.. Chyba není nikde, prostě je taková. V 8 letech v novem pokoji spi tak 3x tydne.

@saruler Ahoj, tady se asi moc dělat než vydržet nedá. Mám tři děti, dvě z toho dosti náročné. Nejmladší je stejná jako ta tvoje. Má rok. Nonstop potřebuje mou přítomnost, ve dne, v noci. Když se vzbudí, hledá mě, brečí o mě, tak si ji beru k sobě. V noci se budí často a občas je vzhůru opravdu dost dlouho, než zase zabere. Budí se kolem 6 a to teď taky potřebuje hned mou přítomnost. Dřív se nechala o víkendech aspoň manželem odnést a chvíli vydržela, abych ještě dospala ten šílený deficit, teď už řve jen jak ho ráno vidí a ví, že ji odnese. Večer, když je unavená a zároveň je čas její večeře, potlačí v sobě i ten hlad, když mě zrovna potřebuje, že se občas stane, že se od manžela nechce nechat ani nakrmit: řve (vysloveně řve, je velice hlasitá), kouká na mě, od něj odvrací hlavu a odstrkuje lžičku. V tu ránu, když si vezmu krmení do ruky já, okamžitě utichá. Přes den občas vydrží něco dělat sama u mě, ale nesmím opustit místnost. Při vaření mi visí na noze, nebo ji mám v nosítku. Baví ji koupání se segrama, u toho nekřičí a taky když s nimi dělá blbosti. Já to ale beru, že je ještě zkrátka malá a potřebuje mě, vidím na těch starších, jak moc to utíká. Prostřední je také náročná, ale ta zase jinak a ještě mám školačku, momentálně s online školou. U mě je alfa omega ten spánek, kdyby mě nechala aspoň v noci se vyspat, všechno by se to zvládalo líp. 😀 Tobě jsem jen chtěla napsat, že určitě nejsi jediná a ta fixace je u některých dětí prostě fakt. Vydrž, vydrž, v 18ti se Tě už takto držet nebude. ;) Je maličká, časem se to bude postupně zlepšovat a třeba na to budeš ještě "na stará kolena" vzpomínat. 🙂 Je to někdy Joo náročné, ale zase.. když pak na ně koukám nad postýlkou, snědla bych je všechny tři a těším se z každého dalšího dne, co jsem s nimi.

Tak ona se chová naprosto normálně, chyba nikde není.
Nemohl by manžel vzít obě děti a denně s nimi vypadnout ven aspoň na dvě hodiny? Nebo babičky? Aby ses pořádně vyspala a odpočinula si?

@drakenn ona s babickami nevydrzi. Ta starsi jo, ta babicky miluje. Ale ta mladsi ne. Dneska, jak je manzel doma, tak si je odpoledne obe vzal ven a super. Venku je jediny misto, kde s nim ta mala vydrzi a nerve, ze s ni nejsem ja. Asi jak je tam vic vjemu, ze ma na co koukat. A ani s sebou nemusi mit tu starsi segru.
Takze aspon to mi ulevilo. Zitra to udelame stejne.
Jinak pres tyden to bohuzel nejde, manzel jezdi domu sice treba kolem 5., ale to uz neni cas na prochazku.

@saruler Ale to je normální že teď jsou děti na prvním místě ne? Nikdo nemůže čekat že bude s dětmi stejná pohoda jako bez dětí.

@klokanka31 jasne, ze jo. A deti jsem chtela, takze je to moje rozhodnuti. A rozhodne jsem si nemyslela, ze to bude porad stejny. Deti me delaji hrozne stastnou, ale obcas je toho proste moc, no.

@saruler To chápu, moje malá je skvělá, ale najdou se chvilky kdy je to náročné, např. když jí zlobí zoubky, nebo když občas půl noci ve spaní propláče, protože si vyplivuje dudlík, a chce ho hned zpátky.
No ale když jsem pak četla diskuzi, kde holky píšou jak porodily mrtvé miminko, tak mi došlo, jaké mám štěstí že mám živé a zdravé mimčo, a tak i ty obtížné chvilky teď vidím jinak. A když k ní v noci běhám s dudlíkem, jsem za to vlastně šťastná.

@klokanka31 jasne, to ja si taky moc dobre uvedomuji, jake mame obrovske stesti, ze mame dve krasne zdrave deti. Ale na druhou stranu si myslim, ze ma clovek legitimni pravo citit se nekdy vyflusanej, i presto, ze je mnoho lidi, kteri resi i mnohem zavaznejsi problemy. 🙂

@saruler snad te potesim. Mam taky dve deti, pri stejnem pristupu: to starsi "hodné" a to mladsi od narozeni do desiti mesicicu neodlozitelne, trochu toleroval tatu (ale ten vlastne cely jeho zivot pracuje z domova), babicky ani podivat. Co se tyka me, tak neprosly zadny kompromisy, ruka/noha/mluveni nestacilo, jen chovat. V deseti mesicich jsem si rikala, ze to snad nikdy neprejde a preslo, ted mu bude rok, je super samostatny, vydrzi si sam hrat, babicky nadsene vita, necha se jima chovat... Jako je porad stejne vztekly a stejne za nim musim furt behat, protoze vymysli a realizuje neuveritelne pitomosti, ale ta neodlozitelnost presla. Spoustu toho, co pises je jakobys mi mluvila z duse. Nedavno jsem si pri nemoci taky rikala, ze to byly casy, kdy clovek nemel deti a mohl vklidu lezet v posteli, pit caj a cist knihy. A to, ze kdybych nejdriv mela svoje druhe dite, tak uz bych asi zadne dalsi nikdy nechtela, si rikam taky dost casto. Prvni rok se starsim ditem byl uchvatny, prvni rok s mladsim jsem proste rada, ze jsem prezila, a to presto ze oba syny miluju, a oba jsou skvely. Ale proste vztekle neodlozitelne dite na cloveka klade uplne jine naroky nez dite klidne a spolecenske.

Jo a v tehotenstvi jsem ve stresu byla s prvnim, tim klidnym ditetem, s druhym ne. A porody oba v klidu. Ale druhej ma proste jiny temperament uz od narozeni.

@malytlustyhroch moc ti dekuju. Uprimne nedoufam, ze by se to zmenilo jako mavnutim kouzelneho proutku, proste jsou kazda jina, ale verim, ze aspon prestane byt neodlozitelna, az treba zacne chodit. Ze ji to da novy rozmer. Ale jinak je zase si myslim vlastne klidnejsi povaha, starsi dcera je sileny cislo, hrozne akcni, takze ono kazdy ma neco. A obe je samozrejme miluju, at jsou jakykoliv. Dekuju za slova povzbuzeni.

@saruler Myslím, že v 9mesicich je to normální, moje dcery byly taky takové, mladší víc.. Přesně jak popisuješ a taky se jen chtěla kojit.. Vyrostla z toho, měnit se začala mezi 2-3rokem.. Vůbec z ní nevyrostl mamanek, naopak je hrozně společenská, komunikativní, v těch 3letech bez problémů nastoupila do školky..

@izz76 dekuju