Ahoj, prosim jak jste resili nasledujici situaci? Co pomohlo? Dcerku nechavam od narozeni pres den vzdy chvilku, aby se hrala i beze mne, aby byla samostatna a zbytek dne se ji venuji. Doted krasne vydrzela sama i 30 minut. Ted ma 4,5 mesice a posledni tyden breci, jen kdyz se vzdalim na 2 metry. Nevydrzi sama ani chvilicku a casto breci i u manzela, vyzaduje si mou neustalou pritomnost. Vim, ze je to asi normalni, jen by mne zajimalo, jestli takova zmena probehla i u vas a jestli se to vratilo zase zpatky k samostatnosti. Dekuji.
@nika110818 Mám vypozorováno, že u nás se to děje, když ji není dobře. Nenecha mi pak ani minutu volného času. Teď má 7m a lezou zoubky, hraje si sama, ale musím být poblíž. Zvednu se a je zle. Dělala to i když ji bolelo bříško nebo byla po očkování.
@nika110818 Tak kolem šesti let se to posunulo k samostatnosti... 😂 😂 😂 Myslim, že toho po ní chceš moc, neřeš kdy co bude, užívej si co je teď. Za chvíli vyroste a bude tohle krásný období fuč 🙂
@felixfelicis mě teď jedno uzrálo a odpadlo v sedmi letech při nástupu do první třídy 😀 Tak jsem si další ,, nezralý plod" pořídila před dvěma měsíci 😆 počítám že to bude na stejném principu jako poprvé.
Je to jen období🙂, jedno z mnoha, které budeš s dítětem řešit, ale neboj, všechna jednou skončí🙂.
Aby mohlo být dítě samostatné, potřebuje mít nejprve jistotu v matce. Separační úzkost je naproto normální a jediné ,co se dá dělat, je dítě samotné prostě nenechávat, protože se tím nenaučí samostatnosti, právě naopak.
@felixfelicis moje malá sep úzkost kolem 5 měsíců měla taky.. mentálně byla napřed hodně brzo a drží se jí to pořád teda..
@felixfelicis Separační úzkost to být může, dcera na mě visela od 4 měsíců. Konzultovala jsem to i na prohlídce na pediatrii a prý se to občas tak stane, že i takový drobek má separační úzkost, i když tabulkově má na ní času dost.
Ve 4,5m jdeš na to moc vědecky. 😀 Moje obě děti si začaly víc hrát samy až kolem 8m. 🙂 A taky jsou prostě dny, kdy ta mladší vyžaduje jen mě. Ty děti se mění každej den. 🙂
U nás se to vždycky náhle objevilo a zase po pár dnech odeznělo. Jeden den jsem musela být pořád na očích, jinak řev, další den už jsem ji zase "obtěžovala" svou přítomností :D To přejde.
@nika110818 myslím,že tak po 4 roce se začali trošičku malinko osamostatňovat 😁😁😁
Ve 4,5 měsících prostě samostatně nebude. Tím "učením" si akorát zadelas na problémy.
Jako ještě jsem neviděla samostatné 4m dítě 🙂 malá má 16 měsíců a už měla několikrát období separační úzkosti, není ráda sama, málokdy si hraje sama v ohrádce, když opravdu potřebuju něco udělat bez ní
U 4 m dítěte to není o tom, že je samostatné, že si hraje samo, ale že má prostě zrovna takové období. Vůbec to neznamená, že to tak bude dál, vůbec to neznamená, že to tak nebude.. moje prdka byla do šesti měsíců naprosto v pohodě, hrála si pod hrazdičkou, vydržela beze mě, pak se to zlomilo a cca do roka byla neodložitelná. Teď jsou jí tři a od roka zvládne celý den hlídání u babiček, od dvou let i se spaním a je úplně v pohodě.
@nika110818 já osobně tyhle kecy fakt nemám ráda. Ex tchýně mi to cpala pořád taky - musíš jí odkládat, klidně jí nech i vybrečet, musí si zvykat, že má být samostatná už od miminka, jinak se od ní nehneš a bude na tobě závislá. Vyvinuli jsme se z opic, akorát jsme ztratili srst, a proto miminka ztratila schopnost udržet se na těle matky, ale uchopovací reflex a potřeba být u matky zůstala. Copak je nějaký primát, který odkládá svoje novorozené mládě? Miminko potřebuje kontakt, je to přirozené a časem ta potřeba zmizí. Není nutné učit 4 měsíční miminko, aby bylo samostatné, to je blbost.
@nika110818 Dítě se osamostatní právě naopak tím, že mu dám to, co potřebuje. Opravdu jsem to viděla i na své mladší dceři, první tři měsíce hodně plakala, nosila jsem ji v šátku. Oni postupně potřebují objevovat svět, hýbat se, takže není pravda, že neustálým kontaktem si příliš zvyknou a budou na nás závislí. Naopak budou cítit jistotu a mír víru v maminku a tím se osamostatňují. Nebojte, nic netrvá věčně. Užívejte si ji, mně teď u tříleté a osmiletého dochází, jak moc to letí a chtěla bych zastavit čas. Vím, že je to těžké, mně právě hodně pomohl ten šátek, že jsem měla volné ruce a mohla si ohřát oběd. Ty mininka opravdu kontakt potřebují hodně a postupně naopak méně. Držím palce!
Učit dítě samostatnosti tím, že ho od miminka necháváš o samotě je jako odmítnout dát dítěti npít, když mí žízeň, aby nebylo závislé na vodě. Ale nic ho tím nenaučíš, jen bude mít příšernou žízeň, Když potřebuješ čůrat, můžeš to samozřejmě další půlhodinku držet, aby ses vytrénovala, ale jediné, čeho dosáhneš, je, že se ti bude chtít čůrat mnhem víc. Když miminko potřebuje mámu, tak potřebuje mámu. Tím, že bude samo, se nenaučí samostatnosti, jen ji bude potřebovat ještě víc.
@rebe Tohle podle mě hodně pramení z generace našich rodičů. Nenos ho pořád, ať si nezvykne, ale sama mám opravdu opačnou zkušenost a malá tříletá nošená je sebevědomá slečna, má ve mě důvěru, když třeba někde čeká. Naopak syn narozený předčasné byl v inkubátoru se doteď ujišťuje, že nikam neodejdou. Jsem přesvědčena, že ho to ovlivnilo, ale naštěstí jsem oba dlouho kojila.
Každopádně bych ještě autorce ráda napsala, že sama jsem s prvním dítětem hodně tápala, dostala jsem spoustu špatných rad, ale co mě nikdy nezklamalo, byla intuice a mateřský instinkt.
Malej mi v této době také přestal chtít být sám. Stačí že se jen otočím a brečí. Do té doby byl spokojený kamkoliv se odložil a smál se třeba na závěs 😅 teď mu je 5 měsíců čerstvě a je to pro mě nezvyk, spíš se bojím, jestli ho něco netrápí (protože mi i málo přibírá a teď je teda trochu nastydlý). Ale asi je to normální. Kamarádka to měla se synem taky. S prvním synem to neznám, protože ten brečel pořád od narození. Naopak co začal lézt, tak byl pak už hodně samostatný a separační úzkost vůbec neměl (jsou mu teď tři roky).
Změna neproběhla, byli neodlozitelni od narozeni🙂. A ted se na mě to neodlozitelne miminko zlobi, že jsem pro něj přišla do skolky moc brzo...
Kdo ví, co se jí honí hlavou, na separační úzkost je to brzo, každopádně jak se říká, až uzraje, odpadne 🙂