Ječící dítě. Máte stejnou zkušenost?
Hezký den, potřebovala bych slyšet více názorů. Dceři budou v létě dva roky a hrozně u ní bojuji s tím, že skoro u všeho, jak není po jejím, příšerně ječí a vřeští. Uvedu příklad – jdeme venku, chci ji chytit za ruku (buď kvůli jedoucímu autu nebo kvůli schodům, aby nespadla) a jakmile na ni sáhnu, začne šíleně ječet, protože se jí to nelíbí. Nebo jsme třeba někde na jídle, vidí, že pijeme ze sklenic, chce také svoji sklenici, a když jí to neumožním, udělá příšernou scénu. Chápu, že děti se vztekají, když nedostanou, co chtějí, ale u nás je to snad tisíckrát denně už několik měsíců – samozřejmě se snažím vysvětlovat, nabízet možnosti, dát co největší volnost nebo určitým situacím předcházet, ale tím, že je toho tolik, to úplně nejde. Jsem z toho už strašně vyčerpaná, není mi to samozřejmě příjemné, je mi z toho fyzicky zle a bojím se už chodit třeba i na dětské hřiště. To, co mě asi nejvíc trápí, je, že to u jiných dětí vůbec nevidím. Jak jsem psala, chápu, že děti křičí, když třeba musí odejít z hřiště a ještě nechtějí a podobně, ale u nás je to fakt skoro kvůli všemu, někdy se stačí na dceru jen podívat a ona začne pištět. Kolem mě je hodně dětí - mladších, starších nebo i stejně starých, ale u nikoho jsem neviděla takovéhle scény nonstop. Proto se tím trápím, jestli existuje ještě nějaké podobné dítě? Nejde mi primárně o to, jak to řešit (to nějak zvládám), ale spíš o ujištění, že v tom nejsem sama. Budu ráda, když mi napíšete vaše zkušenosti. Moc děkuji!
@sigyn to teda nevím, jestli ještě rok vydržím 😂🙈.
Mám to samé. Začalo to v roce a půl, kolem dvou let to nabralo takové grády, že jsem byla zralá na terapii. Nepřeháním, ráno jsem vstávala se staženým žaludkem, že další den nedám... 🤦♀️ Teď má dva a čtyři měsíce a občas už máme i lepší dny. Není jich moc, ale vidím, že se to zlepšuje. Naštěstí kamarádka má taky dítě, které se umí taky pořádně vztekat (tomu mému teda nemá šanci konkurovat), tak aspoň vidím, že v tom nejsem sama. Naučila jsem se neohlížet se, co si kdo o mě v tu chvíli myslí, prostě držím nastavené hranice (přes silnici jenom za ruku, apod.) a nepolevím jen proto, že se vzteká. Řekla bych, že začíná chápat, že si věci nevyřve. Takže se prostě vztekne, občas teda se snaží prosadit i kousáním nebo taháním za oblečení (to ho případně čapnu a poodejdu vyřešit v soukromí), ale když vidí, že to nemá úspěch, tak přestane. Podle mě je normální, že dává dítě najevo emoce, ještě je neumí zpracovat. Na nás je naučit ho to. Takže za mě - rozmyslet si, co je jen moje pohodlnost, na tom nelpím, v ostatních situacích pevné hranice, neustupovat, neodpovídat na vztek vztekem (to je pro mě nejtěžší, ne vždy se povede), komunikovat na úrovni dítěte (vysvětlit proč ne, ale stručně), utěšit, je-li to potřeba. A pokud to jde, dát dítěti na výběr ze dvou pro mě přijatelných možností, ať má taky pocit, že má nad něčím kontrolu.
A hlavně vydrž, bude líp 🍀
@emillyhk děkuju za útěchu, vypadá to u nás podobně... já to vždycky několikrát zvládnu (taky jsem zjistila, že se víc vzteka v cizím prostredi), ale když už je toho moc (třeba na procházce už po 20.), tak se mi chce brečet☹. Cítím se jako neschopná matka, co nezvládá dítě, které je rozmazlene. Vím, že to tak není, ale prostě ty pohledy druhých a někdy i nevyžádané rady na mě působí... A právě že nevidím nikde kolem podobný případ, tak tím těžší to je a vzbuzuje to ve mně víc otazek
Taky si často připadám jako naprosto neschopná matka, v kombinaci s PMS se mi minule i honilo hlavou, co mě to jako napadlo, že bych mohla zvládnout vychovat dítě 🤦♀️ Jednu dobu jsem brečela často. Ale věřím, že bude líp. A nejsi v tom sama 😘
Momentalne to u nas vypada dost podobne. Sem tam scena jde, ale zrovna dneska chytala amok za amokem cele odpoledne a to uz bylo i na me dost.
Jinak jsem docela nad veci, u druheho ditete uz se s tim pocita 😀
Mám doma to samé. Krátce před třetím rokem se to zlepšilo. Děsne je, kdyz se zaseknou, že vše je špatně. Řve, protože dostala jablko, řve ze nedostala jablko. Prostě všechno špatně. Nejhorší to je, když jsou unaveni, rozespalí nebo hladovi. To jsem ani nemela odvahu jit ven.