Jak zvládat scény malého dítěte na veřejnosti?

Radu nemám, ale pokud bych vás někde potkala, nikdy by mě nenapadlo tebe nebo tvoje dítě odsuzovat. Taky mi děti lehaly na zem, naštěstí ne v obchodě (protože jsem se obchodům díky manželovi mohla vyhýbat), ale na chodníku, uprostřed přechodu pro chodce a tak... Holčička z toho vyroste, neboj. Moje dítka postupně omezila scény na veřejnosti, tam jim bylo časem prostě trapně. Doma ne 😀 Zkoušela jsem po dobrém (uznání emocí třeba syna povzbuzovalo, aby se válel dál, dcera občas reagovala kladně) i po zlém (naplácat na zadek možná na chvíli ulevilo mým napjatým nervům, ale na válení nemělo vliv, jednou mi zabrala výhrůžka, že dceru hodím do popelnice, pokud nepřestane, okamžitě se zvedla a se vzlykáním se mnou odešla za ruku), na nic univerzálního jsem nepřišla. Když jsem měla čas, tak jsem čekala, až to přejde. Když jsem čas neměla, dítě jsem odvlekla. Při domácím válení jsem dítě prostě překročila a šla si po svých.

Naštěstí nás tohle minulo, ale pokud někdo civí, tak prý pomáhá nahlas říct: Ještě hodinu a bude tu maminka 😅

Kašlat na to, co si myslí ostatní lidi, které neznám a velice pravděpodobně už nikdy v životě ani neuvidím...jsem tam já a moje totálně nešťastné zoufalé dítě, které má s něčím problém (i když se mi to zdá jako banalita, pro něj to může být důležité). Každé dítě je jiné a v dané situaci mu pomůže něco jiného - syn potřeboval kontakt a tulit, u dcery si sednu opodál na zem a čekám, až si to zpracuje sama. Pokud je možnost odnést dítě mimo ruch lidí, je to určitě plus. Návaly vzteku a emocí nezvládá většina dospělých, jak to můžeme chtít po tak malých dětech?

Pamatuju si dobu své brigády v salaterii, kdy jsme měli výhled na celou jídelní část i na východ. Často jsme tam potkávali rodiče se vztekajícími dětmi. Hodně rodičů u dětí stalo a čekalo, až se dítě vyvzteká, pár jich dostalo i na prdel. Nejvíc nás zarazil pán, který od dítěte začal odcházet se slovy "tak já jdu pryč a zůstaneš tady sám" dítě sice nepřestal brečet, ale po pár vteřinách přestalo pištění na celý obchoďák a rozběhl se za tátou.
Já jen doufám, že tohle mě se synem nečeká, protože sama nevím, co bych udělala 😣

Nechám vyvztekat , většinou nahlas přihodím hlášku " jen se vyvztekej a komu se to nelíbí tak ať odejde" většinou to teda netrvá dlouho a chytne se mi za nohu a chce se mazlit tak ji obejmu řeknu že ji mám ráda ... Ostatních si nevšímáme je to moje dítě. A taky má dva dva roky a všechno je její 🙄 ale teda většinou se vzteká venku, v obchodě jsem ji vždycky říkala že až ty věci zaplatíme tak si je může vzít. ( Tet nosí věci a říká mámo zaplať 😂🤦🤣)

Než jsem měla děti, tak jsem takové ženské odsuzovala, teď je vždycky v duchu polituju 🙂 Rada žádná není. Můžeš jí dát na prdel, odtáhnout, nebo ignorovat. Nechat vyvztekat by bylo nejlepší, ale i s ohledem na ostatní bych asi nedokázala v klidu nakupovat, když se mi v druhé uličce válí dítě 😀 Takže já bych jí čapla a bez nějakých komentářů se snažila zmizet a venku ať si klidně pukne. Hlavně zachovej klid ty, víc než uřvané děti na veřejnosti mi drásají nervy hysterické matky.

Proc vubec resis co si o tobe nebo diteti mysli ostatni?Neni duvod se hanbou propadat,kazde dite si tim projde at uz ve vetsi nebo mensi mire.

@irmamala
Tim,ze ji das na prdel nicemu nepomuzes,ignorace taky neni zrovna dobry pristup.Nechat vyvztekat,potom projevit pochopeni a uklidnit.

naše dcera tohle předvedla v obchodě na štěstí jen jednou, nechala jsem jí válet na zemi a stála jsem u ní, až se vyvzteká, bylo mi nepříjemné, že na nás další lidi koukají, ale co, už je nikdy neuvidím ... když měla takové scény doma, válela se po zemi, tak jsem jí překročila a šla jsem si dělat svoje ... 😉

Pokud ma dite druheho rodice, neber ho na velky nakupy. Na malych predem rict, pro co jdete a drzet se toho. Udelat to jako hru, co hledate, co ted, jestli ti pomuze. A jinak v zachvatu vzteku neudelas nic, dal pracuj na sobe, aby ti nevadilo, ze to vidi lidi. Co je ti do nich...
A taky si myslim, ze mimo povahu ditete je to dost o empaticke komunikaci. Pokud ji na vsechno rekne Ne (a nazdar), tak bys me taky nastvala, jen bych se nevalila po zemi. Proste je potreba vysvetlovat a vysvetlovat.

Syn to taky uměl rozjet, měl období, když se narodil mladší, že jsme de facto nebyli venku bez scény. To mě dost otužilo. Za mě nechat vyvztekat, obejmout, utěšit, odejít. A na lidi se vykašlat. Čím víc z nich budeš ve stresu, tím to bude celý horší.

Ja stojím a čekám. Lidi jsou mi jedno.

Nejsi příšerná matka. Jsi normální matka s normálním dítětem. Je-li možno dítě odnést, odnesla bych (nebezpečný místo, fakt hodně lidí, divadlo apod.). Jinak udělat to, co pomůže dítěti a v čem se cítíš komfortně. Zapracovat na odbourání “co si pomyslej lidi”, ti tvoje dítě nevychovávaj, můžou ti bejt ukradený ;)

Nenaděláš nic, prostě se to teď děje, přijmi to. Ve dvaceti už to dělat nebude. Jen bych jí uklidila někam bokem, jednak aby si neublížila, aby neměla takové publikum (a ty zdroj pohoršených pohledů), a taky aby nepřekážela. Nedávno jsem šla do obchoďáku a tam se takhle chlapeček zhroutil přímo před vchodem, maminka ho tam nechala, lidi ho obcházeli, tak to mi přišlo blbé, teda...

@mdch91 No jo, vysvětlovat, vysvětlovat.... To taky nefunguje vždycky 🙂 Celkem nedávno se nám stalo, že na výletě si dcera polila kalhoty a kamarádka nám půjčila svoje náhradní. A její dcera z toho měla strašný záchvat a hodinu, přísahám bohu hodinu jsme s ní o tom mluvili, že přece jsme kamarádky, že ty kalhoty vrátí, že bychom jinak museli domů, ale nic..... HOlčička řvala řvala a řvala na každý náš argument pořád dokolečka, ty jsou moje, ty jsou moje a nechci nechci a nechci.... Takže po hodině už mě to opravdu přestalo bavit, kalhoty jsme vrátili a šli domů a ze společného výletu nebylo nic, protože ona nepolevila. A já jsem fakt liberální rodič, ale jsou prostě situace, kdy s dětmi nediskutuju a prostě řeknu, jak to bude, ať se jim to líbí nebo ne.
@zelenaesmolda Já přece nepíšu, že bych jí dala na prdel. Ptala se, co se dá dělat, tak jsem řekla jediné varianty, které jsou. Mladší dcera byla taky vztekloun a párkrát mi scénu vysekla a moje mamka na mě koukala a nechápala, jak můžu být tak v klidu, že ona by s ní zatřepala a bylo by. A ignorace se mi v těchto případech osvědčila nejlépe. Když se vyvztekala, uklidnila a přišla, tak jsme se objaly a bylo po všem. Ale abych nad ní stála a ještě jí utěšovala a chápala, to už je i na mě moc moderní přístup 🙂 Byť bych malé dítě za takovou scénu samozřejmě netrestala, tak by ale mělo vědět, že to není správné a určitě bych mu při takovém chování nevěnovala zvýšenou pozornost. Jednou jsem četla zajímavý názor, že spoustu dětí se takhle chová, protože cítí, že mu v tu chvíli rodiče věnují extrémní pozornost, zatímco když je hodné, tak si ho spíš nevšímají, protože jsou rádi, že je chvíli klid. Proto jsem až extrémně chválila za každou chvilku, kdy byla hodná, hezky si hrála, atd. Aby si tak nějak podvědomě zafixovala ty správné a špatné vzorce chování.

@mdch91 ona má nákupy moc ráda. Zapojovat se jí snažím, aby dávala věci do košíku, nabírala se mnou zeleninu nebo ovoce, tlačila košík/vozík, může si pak vybrat i něco pro sebe. Ovšem teď mají všude ty školní věci - stojany s tužkami, pastelkami a tam mi pokaždé ztropí scénu. Snažím se jí i vycházet vstříc, protože právě jeden z hlavním důvodu, proč se tak hrozně vztekala až měla záchvaty bylo to, že jsem jí právě moc neposlouchala, co by chtěla ona dělat.

@irmamala já jsem ještě neprocetla úplně všechny odpovědi, ale moje dcera byla taky vztekloun, ta se vztekla tak že hulakala na celej sídliště, lidi otevírali okna, vylezli na balkon a dívali se na nás 😄🤦‍♀️ostuda s ní někam jít. Záchvat vzteku opravdu neskutečný. Jediné co na ní vždycky zabralo bylo ji nahlas okriknout (fakt dost zvýšit hlas) říct ať se přestane vztekat že jdeme dal, popř jiná činnost co jsme dělali a trvat si na tom. Prostě říct přestaň se vztekat, jdeme! Ona přestala a šla.
Jinak situací vzteku jsme si zažili milion, kdy si lehla na zem, bouchala rukou do něčeho, dokonce bouchala hlavou o zem - venku to bylo nebezpečné a mohla by si ublížit, tak jsem jí začala okrikovat.
Sousedi mají holčičku a ti to neřeší, ta se vzteka i dvě hodiny doma i venku, prostě jí nechají být a hotovo. Každý si to prostě řeší po svém.

@irmamala
@knuffel
@korin mě právě i dost štve, že poměrně dost našich rodinných příslušníků mi na tyhle její lehací scény říká, že bych jí měla pořádné seřezat, aby si to přístě rozmyslela. Někteří to z těch dětí opravdu i vymlátili a je pravda, že děti mají vycepované dost. 🙄 Já jsem to samozřejmě ze zoufalosti taky zkusila jí plácnout po zadku, ale jak píšete, přijde mi to absolutně bez efektu a spíš si myslím, že bych tím tu situaci ještě víc vyhrotila a o to větší scénu bychom předvedly ... Je teda i vidět, že teď opravdu hodně zkouší, co může a co už ne. Takže výhrůžky, že jdu teda sama, že zůstane doma sama nebo že jí zavřu večer v pokojíku a čekám až se uklidní jsou u nás teď pořád. Až je mi z toho smutno. Ale pak se uklidní a najednou se bez protestů zvedne nebo se nechá obléknout, připoutat do sedačky a jakoby nic, je zas jak zlatíčko. 🤷

Slyšela jsem krásný rozhovor s jedním psychologem, který říkal, ze jakákoliv naše reakce podmiňuje chování ditete. Na “nežádoucí” chování je tedy lepší nereagovat. Takové to “nevztekej se, nech toho” to jen zhoršuje. Dával přesně příklad na valeni se po zemi někde v obchodě. Říkal, ze je nejlepsi na to nereagovat, jinak to dite bude dělat dal. Proste říct:” Hele, já jdu nakoupit a ty se tu klidně valej.” Když vás dite uvidí odcházet, tak je pláč okamžitě pryč.
Těžko říct, jestli to fakt funguje, my tam zatím ještě nejsme (male je půl roku). Ale uprimne se tohohle období taky dost děsím 😅

Přístup rodiče udělá hodně, ale někdy nepomůže nic. Pokud to jde, společně nákupy omezte a při recech chytrých rodinných příslušníků si v duchu mysli něco o p*deli. Při rozjetem záchvatu je capnout a odnest mimo centrum dění to nejlepší řešení. Horší je, když to nejde - třeba v metru😆 Posílám sílu, každé období jednou přejde a nastane zase jiné🙂

@zrzinda no a právě tohle jediné na dceru zabralo, okriknout ji prostě. Zažili jsme si toho s ní celkem dost, vyzkoušeli různá řešení, vysvětlování, odnést jí pryč, neřesit to, nechat jí vztekat atd všechny tyto metody záchvat jenom zhoršili a vystupovali, dokonce se i stalo, že dcera z tohoto záchvatu omdlela. Proto nám bylo doporučeno záchvat nerozvinout a utnout ještě v začátku. Aby neomdlevala při každém záchvatu. Takže jí okřiknout a hotovo. I psycholožka řekla, že v našem případě je to nejlepší řešení. Ted má dcera 3 a půl roku a žádný takový záchvat ani záchvat vzteku už dlouho neměla.
V praxi to ale funguje jinak. Když dcera ležela na zemi a já jsem řekla vztekej se já jdu nakoupit, tak se vztekala zvesela dal a ještě víc, takže ne vše funguje na každé dítě.

A nebylo by jednodussi ji do toho vozíku posadit? Taky mám malou vzteklinu a doma si ji prostě nevšímám když ji to chytne, protože na sebe nenechá šáhnout a je to ještě horsi

@zrzinda můžu tě uklidnit tím, že každé dítě tohle nedělá 😄 U nás v okolí ať už v rodině nebo kamarádkám tohle děti nedělají. Vztekají se, některé taky dost, ale třeba dupou, kňourají, mrčí, stojí a řvou. Moje dcera to už fakt od roka prostě řeší tak, že sebou plácne o zem. Dělá to i když jí dítě nechce půjčit hračku, když jí odmítnu něco dát, když jí něco zakážu a když je unavená třeba k večeru, lehá si fakt kvůli každé prkotině. To pak stačí jen náznak něčeho, co se jí nelíbí a už leží. Teď už má rozum a je vidět, že to dělá asi i že zkouší a že tak projevuje nesouhlas. Dříve jí ale chytaly takové amoky, že jsme třeba přišli z hřiště a ona se válela půl hodiny v předsíni a svíjela se jak had. To ani nevnímala, že na ní mluvím. To se nám naštěstí podařilo změnou přístupu odbourat, ale byla jsem z toho taky hrozně nešťastná. 🙄 Takhle si člověk to mateřství fakt nepředstavuje 😀

@verunnaj ona už ve vozíku sedět nechce. Pořád vystupuje, vylézá, pak zas nalézá, staví se v sedátku. Když jí zapojím do nákupu, je to menší zlo. Ale nejde jen o ty nákupy, lehne si právě třeba i na ulici, v lékárně, v čekárně. To bych s ní nemohla chodit nikam, abych se tomu mezi lidmi vyhnula ...

Škoda, že s dcerou nechodíš nakupovat do našeho obchoďáku, já bych měla hned hezčí den, že dnes to není moje dítě, co leží na zemi 😉

@zrzinda Tak když mě synek viděl odcházet, bylo mu to celkem jedno. Kolikrát jsem stála někde přikrčená a zpoza rohu sledovala, jak kolem něj chodí lidi a rozhlíží se, kde má to nebohé dítě matku, přičemž nebohému dítěti to bylo putna...

Je to normální. 🙂 Dcera nebyla moc valeci, ale syn to dělá už od roka, jak nemá, co má ségra. 😂
No, když je možnost, nebrat ji na nákupy. To je pro některé děti stres. Případně se jí konkrétně při nákupu hodně věnovat. "Podej to, dojdi pro to..." A dovolit třeba 1 maličkost.
Když ke scéně dojde, většinou tiše konejšim. Stejně v té hysterii nic dítě nevnímá. Anebo opravdu odejít, pokud je to možné. To dělám u ročního. Popadnu ho do náruče a jdeme. Většinou hned ztichne.

Neboj, nejpozději za pár let toho nechá 🙂) , a alespoň budete mít co vyprávět, až bude velká. Moje dcera nebyla vztekací typ, za to ale jí nebavilo být v klidu. Pamatuju si, když ve čtyřech nebo pěti letech jezdila po obchodě na nákupním košíku jako na koloběžce. Lidem se bravurně vyhýbala, tak jsem ji nechala, jinak bych asi nenakoupila. A potkala jsem tam mladý pár, kolem dvaceti. V očích takový ten pohled...tohle naše dítě NIKDY dělat nebude. Tak jsem si pobaveně vzpomněla, co já jsem si dřív vždycky myslela, že moje dítě NIKDY nebude dělat 🙂)) .

Základní pravidlo. Neber si to osobně. Není to tvoje selhání.
Uvědom si, že lidi čumet budou, protože je to baví. Je to vzrůšo.
Zkus to brat, jako kdyby tam nikdo nebyl. A taky určitě víš. Že je to období, je to normální a nemůže za to. Protože neumí ovládat své emoce. A nejlepší je být v klidu. Takže se jakoby hod do stavu, kdy ty seš paní situace. A beres to jako fakt.
Určitě se nestyd před těma divákama. Asi záleží jakou mas povahu. Me bavi reagovat s respektem, ještě o to víc, když někdo pronese nejakej jedovatej komentář. To mě bavi se na nej i usmívat. :D Vím, že to někdo nemá rad, tak se radši zdekuje. To je taky ok, ale hlavně si to neber tak, že ti mimco děla ostudu. Protože nedela.

No.. dobře..moc výchovný to není,ale když bylo nejhůř a teatrální výstup trval i na můj vkus už moc dlouho,tak fungovalo jídlo🙈.. Něco ve stylu - hele,mám doma připravený pro tebe ke svačině ten jogurt s lentilkama,ale ještě chvíli takhle pokračuj a sním si ho sama. To u nás fungovalo celkem spolehlivě jako okamžitý přerušení scény🙂