Jak uspat 10m. dítě???
Máte někdo nějaký tip jak uspat 10 měsíční dítě bez toho, abych přišla o nervy? Když dám malou do kočáru a jdeme na procházku, mám jistotu, že brzy usne. JENŽE já někdy prostě potřebuji být doma a netrajdat po venku s kočárem. Navíc večer odmítám s kočárem jít ven. Abych malou uspala (stále spí 2x denně) tak nastává naprosto šílený maraton a na konci mám vždycky pocuchané nervy. Buď uspávám v šátku / nosítku, ale musím houpat nebo chodit po bytě. Případně rovnou skáču na balóně. Někdy zase zabere houpání v závěsném pytli. Několik měsíců mi malá krásně usínala večer v postýlce při hudbě a promítání hvězd na strop. Od doby co stojí, už v klidu neusne. Každé uspávání se mění v mou noční můru. Zkoušela jsem večer uspávat ve velké posteli při hudbě. Malá se dlouho převalovala a pak usnula. Jenže to taky nejde pokaždé. Protože postel musí být zabezpečena že všech stran. Dítě se totiž donekonečna válí a nejvíce těsně na hraně postele. Takže já mám nervy, ať nespadne, protože ať nohou nebo svou váhou odsouvá židle atd. Myslím, že už jsem vyzkoušela vše - šátek /nosítko, skákání na míči, houpání v závěsném pytli, usínání ve velké posteli, při hudbě, zpívám ukolébavky, nechat vyřvat nemám srdce. Vždycky tak do max. 10 min přijdu. Tohle fakt nedávám. Malá usíná se svým usínáčkem, v pokoji je vyvětráno, je tam chladno a stejně je usínání horor. Přes den to dejmetomu ještě nějak ukočíruju, ale večer už mám nervy nadranc. Máte prosím nějaký tip jak uspat dítě? Děkuji
Jinak na nervy doporučuji to přijmout jako fakt. Prvorozenou jsem uspávala taky sáhodlouze a byla nas*aná, chtěla jsem už mít večer klid. Akorát jsem se vycukala vždycky sama. U druhorozené už vím, že to tak prostě je. Mění se nám různá období a teď je takové, kdy neusne jinak než v nosítku. A to za čas skončí. Já to mám o to horší, že musím ještě řešit starší dítě. To je někdy bojovka, ale prostě to nějak dám.
Čím dřív to přijmeš jako fakt, že tě miminko potřebuje k usnutí, tím míň se budeš stresovat sama. Teď mají velký pohybový posun, je těžké to pro ně vstřebat, proto to usínání a i spaní může být horší. Buď tu pro ni to období překlenout.
A co mlíčko? u něj neusne ??
Ahoj, u nás je nejlepší uspavac tatka. A máme stejně staré děti. Večer si ho veme do postele a koukají na TV a po chvíli usne. Co se tyče přes den, tak mě se osvědčilo fakt nemít nejakej extra režim. A dávat ho spát podle rozvrhu. Já ho nechávám bobnost. Vždy když něco dělám tak se tam doplazi za mnou. Děla i nebezpečné věci, ale v rámci možnosti jsme byt zabezpecili. Taky vím, ze dat ho jen tak do postýlky proste nejde. Hned se tam postaví a chce pryč. No a když fakt vidím ze je hodně moc unavený, tak s nim jdu do postele a odpocivam taky. Vemu si do ruky mobil jako třeba teď a relaxuju dokud se neprobudi. 😁
No s tím je potřeba se spíše smířit. Uspávám dvouletého přes den v kočárku a večer minimálně hodinu u něho ležím a zpívám a hladím než se "umlátí" ve velké posteli ze strany na stranu. Taky měl období, že usinal lépe, ale i hůře (musela jsem nosit na rukách a zpívat). Jediná jistota je ta, že rozhodně nikdy neusne sám.
@malenka3 Tak to my sme asi rarita. Obe deti rovnako-dojcene-od 3.-5.mesiaca sa budili 1x na dojcenie, od 5.mesiaca spia celu noc. Bez nejakých noseni, hojdani, skákaní a neviem coho. Ano mozno na začiatku spocitam na prstoch jednej ruky nejake tie noci co nechceli spat aj ked boli najedene ale ziadne cirkusy. Proste skúsenosti nielen moje su stale len o tom co väčšinou ziadna matka rada nepočúva-ako si naučís tak mas.😉
@jakreb to jsi opravdu rarita. Tohle není totiž moc zásluha, jsou děti, které to tak mají, ale většina ne. Ve svém okolí mám jen jedno takové dítě. A maminka je realista, ví, že má štěstí. Protože to dítě opravdu nenaučila. Má děti tři a takovou raritu má jen jednu, ostatní dvě děti musela více či méně uspávat. Takže ne vždy je to o tom, jaký si to maminka udělá. Pokud nechce nechat dítě vyřvat.
@malenka3 No názor ti neberiem. Ja mam kamosky co mame tak ako pisem ale nikdy sme nerobili podobne veci od nosenia, skakania a ine. A nie nenechali sme vyplakat. Treba prist na príčinu preco zdravé, najedene, prebalene dieťa reve. A nemyslím si ze je to o stasti. Nakolko obe deti rovnako, rovnaký prístup. A nie som sama.
@jakreb já ale neuspávám brečící dítě. Já uspávám unavené dítě, které neumí usnout samo. Všechny děti nejsou stejné. Jak je možné, že od jedné maminky se chová při stejném přístupu každé dítě jinak? Nebude to tím, že má jiné potřeby? Moje první dcera je nekontaktní dítě. S tím jsem k tomu musela přístupovat. Druhá dcera je kontaktní mnohem víc. Představ si, že existují děti, které jsou spokojené, nic jim nechybí, ale neusnou, když je do postýlky položíš.
Buď ráda, že takové děti máš. Všechny to štěstí nemají.
@jakreb Já svého syna nic neučila. Tři měsíce jsme se trápili s jeho uspáváním (trvalo běžně i 3 hodiny, než usnul a přitom mu nic nebylo) než nám někdo doporučil zkusit míč. Pořídili jsme ho a na něm usnul do 5 minut. Takto jsme jej uspávali až do 2 let, dokud nezačal být připravený na to usnout sám. Souhlasím, že to není o štěstí. Je to o charakteru dítěte. 😉
@malenka3 Víte, co se říká: kdo nezažil, nepochopí. 🙂 Já se obávám, že paní si bude prostě myslet, že je šikovnější než my a že my si za to můžeme samy. Já si to totiž myslela taky, dokud se mi jedno takové dítě nenarodilo. 😅
Souhlasim s @malenka3 . Je důležité to přijmout jako fakt, že teď nějaké období budeš u malé a ono to zas přejde. Já svoji starší uspavam ještě ve 4 letech. Přečtu pohádku, zhasneme a sedím u ní a čekám, než usne. Když bych odešla, tak ji to vadí. Ale proč bych to dělala? Akorát odbiham k mladší, když se vzbudí. Dřív mě to strašně vytacelo a štvalo, než jsem to přijala. Prostě denně tu hodinu uspavani venuju. Až vyrostou, budu na to ráda vzpomínat. Takže můj tip je prostě být s dítětem. Ono si to časem sedne. Neboj 🙂
Jezis, co my se s malou a jejim uspavanim nablbli! Je ji rok a pul a slo to asi takhle nejak: Pri kojeni u prsa, na mici, v nositku, samotna v postylce, sama na velke posteli, pouze s maminkou v posteli...aktualne? Po obede ji uspavam v houpacce. V klasicke, plastove houpacce. Pustim pisnicky a do 3 minut spi jak dudek. Prenesu do postylky a spi 3 hodiny.
Nemyslim, ze to tak bude navzdy, je to proste jen OBDOBI. Tvoje dite te proste potrebuje u sveho usinani. Tak neres duvody, ale hledej zpusoby. ☺️
@jakreb ano, jak píše
@nazka , starší dceru uspávám u pohádky a jsem s ní, dokud neusne. Nechce tam být sama, bojí se. Když budu tyran, tak tam sama zůstane, ale možná bude mít psychické problémy. Jak bys to tedy řešila ty? Protože ano, naučila jsem si ji na to, že mě tam chce. Bojí se tmy, když tam je světlo , nechce tam být sama.
@malenka3 No ved to je príčina. Nechce byt sama lebo je tma. Možno male svetielko, prečítat rozprávku, nechať otvorené dvere...Kolko ma? Pozeram ze skoro 5rokov. No to uz pekne pochopí ze sa prečíta rozprávka, necha sa svetielko a mama s otcom su vedla a strazia ju aj keď neležia s nouv posteli...
Napríklad.
@jakreb psala si například. A já píšu, že tohle jsme samozřejmě zkoušeli. Protože to je tak nějak logický krok, který napadne člověka, když to chce řešit jinak, než že tam s dítětem čeká do usnutí. Takže se ptám na další možnost, když píšeš například. Protože zjevně máš v repertoáru víc věcí.
@malenka3 Ja nie som ani dokonala ani nepotrebujem nikoho gratulacie.
To akoze co robi tvoje 5rocne dieta ak s nim neležis v izbe kde je aj svetlo neviem kolko kym zaspi? Hysaky ci co? Z coho konkretne ma strach? Neverim ze nepomaha normálny rozhovor. Ak nie problém bude zjavne inde. Ale to uz ja nevyriesim.
@jakreb ano, usne. Když ji donutím tam být, usne. Ale budí se mi pak v noci. Volá maminko. Když to takhle nedělám, spí krásně celou noc. Do dětské hlavičky fakt nevidím. Já sama ti nedokážu říct, proč se bojím pavouků. Můžeš se mnou stokrát mluvit, stokrát můžu vědět, že mi pavouk nic neudělá, přesto z velkého pavouka mám strach. Prostě ne, každé dítě není stejné. Všechny záležitosti se nedají vyřešit k stoprocentní spokojenosti rodiče. A věř mi, že já nejsem z těch rodičů, kteří skáčou, jak dítě píská, takovou výchovu u nás nepraktikujeme.
Mě fascinuje tvoje jistota. Nemusíš dál psát. Možná bysme nemusely spamovat autorce dotaz a mohla bys jí konečně dát nějakou chytrou radu, abys jí pomohla.
Promiň, musím se smát. Už mám druhé dítě a i to je potřeba uspat. Bohužel děti, co usnou samy, těch se moc nerodí. Píšeš, že máš způsob, jak uspat, jen se ti to nehodí. Bohužel, buď ráda za to, že ten způsob vůbec máš. Aktuálně roční miminko už měsíc uspím jen v nosítku. U prsu usínala dosud, pak chvíli v náručí a teď jen nosítko. Případně ji můžu nechat v posteli se se mnou povalovat, ale vytuhne až za hodinu.
Máš miminko, buď necháš vyřvat, nebo se mu prostě budeš věnovat. Na to, aby usnulo samo, má ještě čas. já počítám s tím, že budu muset uspávat třeba až do dvou let. Prostě to tak je, některé děti jinak neusnou, pokud je nenecháš být do padnutí.