Jak odbourat vztekací scény při odchodu z návštěvy?
Nemáte někdo nějakou radu, jak odbourat vztekací scény při odchodu od dětí? Mám kamarádku, která má 2 školkové děti a já mám dítě 2,5 roku. Vzhledem ke kovidu a tomu, že bydlíme na vesnici jsme mezi děti či do nějakých skupinek nechodili, takže s dětmi se vídá jen na hřišti nebo u této kamarádky, která bydlí kousek od nás. Chodí tam opravdu ráda, ale odchody jsou peklo. To se vzteká, válí se po zemi, ječí a nechce se nechat oblíknout. Takže jí proste přeperu, nacpu do toho nejnutnějšího, popadnu řvoucí dítě a odcházím pryč. Předem upozorňuji, že půjdeme, říkám průběžně ať si dohraje a připraví se k odchodu, přesto pokaždé ztropí takovou scénu. Už se mi tam ani kvůli tomu vůbec nechce chodit. 😞
U nás pomohly hodiny. Cca deset minut před odchodem říct, že až ručička bude tam a tam, tak půjdeme.
Časem z toho vyroste... vydrž tak rok, dva ... 😅
Moje zkušenost je taky začít říkat dopredu, kdy budeme odcházet a několikrát připomenout, zavcas říct že si má něco dodělat nebo začít uklízet. A hlavně asi po tak malém dítěti nechtít, aby to i přes tyhle opatření delalo bez revu a s úsměvem, přijmout jeho emoci jako normální reakci, je prostě jen smutná že musí jít. Jakkoliv je to otravný, neumí to jinak zpracovat a vyjadrit. Mně třeba tohle si uvědomit a připustit pomohlo aby mi to lezlo na nervy trochu míň 😁
Na syna fungovalo , že jsem třeba řekla Štěpánku za deset minut začneme uklízet hračky a půjdeme domu. Pamatuješ si, že jsi chtěl ještě koukat na pohádku , nebo postavit komín z kostek...., tak abychom to ještě stihly. Kdyz bychom se tady zdrželi tak už to nestihneme . A kupodivu nám tohle zabralo, že odchody probihali v klidu.
@corry21 to taky zkouším. Několikrát upozorňuji, pak jí říkám, že to chápu a že tomu rozumím, že se jí domu nechce ještě. Stejně se mi tam vždycky po zemi vyválí. Když je u nás kamarádka, tak zavelí a obě děti stojí u dveří. Připadám si fakt trapně a neschopně už. Zkouším všechno možné, dokonce i lákat na bonbóny. 🤦
@konidana no tak to doufám, že tohle nebude dělat do 15ti 😀 ale kamarádka má o půl roku starší a odchází bez protestů, to si vždycky připadám o to hůř. 😐
Holt mas dite s vlastnim nazorem😉 Mam doma taky takovy dva😅
No a to je přesně ono - nesrovnavat, protože člověk je pak akorát naštvaný (co dělám špatně, že kamaradky děti to zvladaji bez scén?). Jak tu hezky zaznělo- brát to jako součást osobnosti a vývoje (= je to jen obdobi). Ale naprosto tě chápu, mám doma podobný exemplář... a taky mě návštěvy u některých kamarádek hodily do hlubokých depresi 🤪
Je to nepříjemné, ale tak hlavně, že je zdravej, ne 🙂 ? Můj syn se válel včera, má 10 let. Ehm, taky je zdravej a chytrej atd. (fakt!), ale nějak zrovna nezvládl emoce. Ber to jako jako svůj úkol, cestu osvícení nebo tak něco a zkus se nenervovat. Kolikrát se mi děti válely na chodníku, některé častěji, jiné zřídka. Nejmíň jsem to zvládala u prvního, u druhého líp a u třetího se mi to většinou zdálo legrační. Všechno přejde 😉
Ahoj, zrovna včera jsme měli opět náběh na podobnou scénu. Nakonec se ji podařilo odvrátit nalákáním na cachtání ve vaně a pohádky potom. To šla dcera hned pro oblečení a nutila oblíkat se i tátu. Jinak je to boj, na odchodu je najednou "spousta práce". 🙈
Mně u dětí pomohlo "uznat" jejich pocity, aby věděly, že vidím, "že jsou naštvané, smutné", že se odchází a tak 🙂 Někdy řeknu, že tomu rozumím, že mě se taky nechce domů a ráda bych tam byla. Často tak jen popisuju situaci, něco jako: " Tobě se vůbec nechce domů, viď? Potřeboval bys ještě chvíli na hraní. Já zase potřebuju jít dělat domů večeři.". Netvrdím, že přestane hned brečet 🙂 Ale často se zklidní jen tím, že jsem poznala co mu je 🙂 Je to delší cesta, věřím, že krok po kroku se z toho dá dostat. Přeju vám pokroky a klidnější odchody. E.
@m_arter Asi jen čas a moje neústupnost. Vždycky na začátku sezóny pískovišť jsem ho musela odvléct domů, když někomu rozdupal bábovičky, a pak to už prostě nedělal. Neříkám, že jsem všechno dělala správně, někdo by měl třeba úspěch s láskyplnějším přístupem.... ale líp jsem to zkrátka neuměla.
Prosím nesrovnavej s dětmi kamarádky. Asi se dcerce strasne líbí s dětmi, můžou blbnout, úplně chápu ze se ji nechce domu, kde bude sama. Děti kamarádky jdou když zaveli, protože jim nic neutece, jen se přesunou domu a budou pokračovat v blbnutí spolu. Nechtěla by chodit třeba do nějaké miniskolicky, ze by si pohrala třeba jednou týdne ? Jinak taková ta rozumná domluva přijde časem, také jsme děti občas odnášeli z hřiště apod, ona k tomu dojde, nemusis ji uplácet, zatím na to proste neni zralá, navíc je to pro ni nejspíš bomba věc a to se přece i dospelakum těžce ukončuje.
@korin Ale vždyť byl oprávněný k takovému chování. 🤷🏻♀️Když se někde skvěle bavím, taky se mi nechce domů. Sama se sebou vnitřně bojuju, abych nebyla za plačku, ale i mně dospělačce, mámě od rodiny, dá zabrat takovou věc zpracovat. Co teprve to dítě. 🤷🏻♀️ Jen teda nás nikdo neučil pracovat s emocemi, naopak každou jinou emoci než radost a štěstí se snažili dospěláci zašlápnout, aby se neukazovala.
@petrasipkova1 taky si myslím, že by jí to prospělo. Čekáme teď miminko, ale chci jí hlásit do školky, aby tam chodila aspoň na dopoledne. Myslím, že by tam byla moc spokojená 🙂 Mezi dětma je nadšená, ale bohužel u nás bylo v okolí většina skupinek a cvičení zrušená. Já se jí nedivím, že takto vyvádí, ale přála bych si to aspoň trochu zmírnit. Aby to nebyla až taková šílená scéna. 🙄
Tu školku ještě zvaž. Je to velká změna. Nadšená ve školce by být mohla, ale pozor, ať to nevezme tak, že máš nové dítě a ji odstrčíš do školky. Pak bude akorát žárlit.
Já teď někde četla, že pomáhá si něco odnést, jako vzpomínku na to místo a příslib, že se tam vrátíte. Třeba nějakou maličkost z kindervajíčka. Že mu ji teta dá na cestu s tím, že se brzy uvidí.
Já bych jí na rovinu řekla, že tě ty její scény fyzicky vyčerpávají a psychicky deptají, takže pokud s nima nepřestane, tak tam přestanete chodit, abyste se jim vyhnuly.
@syslounek to mi třeba přijde strašně zlý a vyděračský. Víceméně buď se to dítě naučí skrýt zklamání a skutek že odchází, nebo ty radostné chvilky s kamarady už mít nebude? Myslíš že je mentálně na takové úrovni že to zvládne? A kdyby jo, je to dobře? Jen protože nám se ty scenky nelíbí? Mě to točí do bela většinou, nejsem trpělivý člověk. Ale tohle je za mě špatně 🙈
@corry21 Mě osobně to přijde lepší, než na silu táhnou dítě, které řve až se zaliká, že pryč nechce. A ani po téhle výhrůžce syn nešel domů "vesele", potlačujíce své emoce. Jenom zvláčněl do té míry, že ho šlo obléct do kombinézy. Půl cesty probrečel a pak si mě doma udobřoval hlazením.
@syslounek proč tě má udobrovat hlazenim? Omluva za to že projevil svoje emoce? Jako aby to neznělo špatně, já nejsem žádná matka na obláčku která je všeobjímající a vseprijimajici, vlastní děcka mě někdy pěkně s***, ale snažím se s tím pracovat a pochopit to. Oni nejsou schopní to udělat jinak. A tím neříkám to vzít jak to je a nechat je se tam válet, je dobrý o tom mluvit a snazit se to zpříjemnit oběma stranam, jen si nemyslím že je dobrý to stavět do role že ta jejich reakce je špatně jen protože nám se nelibi a obtěžuje nás. Když už nejsem schopná to nějak zmírnit, tak je holt vezmu a odnesu, to se nedá nic dělat, jít se musí a já sem prostě ten kdo to určuje. Ale to pořád neznamená že to oni dělají špatně
@corry21 já tu její reakci chápu. Je to normální, že chce být s dětmi a nemůže za to, že to doba moc neumožňuje. Chtěla jsem s ní chodit na cvičení i na plavání, bohužel covid nám to neumožnil a jinak moc kamarádek s dětmi nemám. Zatím se k zakládání rodin ani moc nemají nebo bydlí daleko. V létě se aspoň vyřádila na hřišti s dětmi... Mě by ani tak nevadilo, že takto projevuje emoce, ale zrovna kamarádka i její přítel vyrostli v přísné výchově, takže to praktikují i doma, kdežto já s manželem fyzickému trestání moc neholdujeme. Ne že bych nikdy nedala dceři na zadek, ale spíš jen tak, aby zpozorněla a určitě ne za projevy emocí. Takže mi to přijde, že se na mě koukají s přítelem trošku jako, že to vůbec nezvládám, ale zas nechci utnout v podstatě momentálně jediný kontakt s dětmi, který má. 😔 Stačilo by, kdyby se mi podařilo to aspoň trochu zmírnit. Nechci po ní, aby ve 2,5 letech odcházela od zábavy s úsměvem. Jen aby se neválela nepříčetná po zemi. 🤦
Myslím, že to můžeš ovlivnit jen částečně. Kdyby fungovalo jednoduše dát dítěti přes prdel, tak by se neválelo žádné (a že jich je po zemi pořád dost 😀 ). Hodně je dané povahou, temperamentem...nikoli špatnou či příliš liberální výchovou. Obávám se, že to chce hlavně čas. Třeba to pozná i ta kamarádka, další dítě může mít zrovna takové.
@korin taky si nemyslím a doufám 🙏, že by to bylo výchovou. Co mám ještě 2 kamarádky s dětmi v podobném věku, tak těm se po zemi neválí. Vztekají se, třeba i dost, ale jinak. Na zem si nelehají. Moje dcera si začala takhle lehat snad už někdy v jednom roce. Chvílemi jsem z ní byla vážně zoufalá. Četla jsem knížky, sledovala videa typu nevýchova, zkoušela všechno možné, včetně i toho dát na prdel. Všechno bez úspěchu, ale časem se nám toho dost podařilo odbourat nebo se naučit tomu předejít. Často, co fungovalo jednou nemuselo fungovat i po druhé. Ovšem ty odchody od dětí jsou pořád stejná katastrofa. 🙄
Mě na syna zabralo nastavit budík na telefonu. Dohodli jsme se za jak dlouho chceme odejít,nastavila jsem budík a pak se šlo. Je ale pravda že i když se mu nechtělo tak byly ty odchody mírnější než píšete vy ale třeba by to pomohlo