Holky poradíte mi prosím ohledně dcery, která si venku dělá co chce?

Máš dítě, je to úplně normalní... Zvykej si, bude hůř 😂

@cuuza Uf!🤣 Mě jenom serou ty lidi, jak se tváří, jak kdybych ji nechala naschval nebo nevím!!

Syn (skoro 15 měsíců) dělá to samé 😅 holt ještě nejsou moc vyspělý na to, aby poslouchali a věděli, co po nich chceme. Jsou rádi, že chodí a že mohou poznávat nové místa, tak proč by je zajímala nějaká máma, kterou vidí každý den 😂

@anet_98 😩😩vopicaci😀❤️

Na lidi se vykasli. Ty ti muzou byt u zadku. Zda je potreba zvysit hlas tak to udělej, na ostatni se neohlizej. Je mala, klasicke dite co chce poznavat svet kolem sebe. Zaroven zkousi co na to reknes ty. Klasicke zdrave dite. Bud za to rada

@kakba děkuji moc❤️❤️

Porid si druhé a budeš mít tolik práce udržet "smečku" pohromadě, že ty ksichty okolí neuvidíš 😉 :-P .
Ne, teď vážně: kecat do výchovy dětí ostatním je náš národní sport a nedá se těm lidem vyhovět - vždycky budou kecat, nebo aspoň blbě čumět. ... Kolikrát blbě čumí a kroutí hlavou, protože myslí na něco úplně jiného a směr dítě koukají jen proto, že se hýbe... Pokud chování dcery řešíš jen kvůli okolí, qa na to - dcera z něj brzy vyroste, okolí ne.
Pokud ti reálně vadí, že jde dcera na druhou stranu, je to složitější... Pro ní je to hra. Za nějaký čas ji přestane bavit. Ale mě by fakt štvalo, že nikam nedojdu.... Asi nejúčinnější metoda mi přišlo vytycovat závodní dráhu a závodit směrem, kam já potřebuju...

Normální dítě s normálníma reakcema, pro batolata není důležitý cíl, ale ta cesta, zkoumání všeho v okolí, na zemi, každý lístek, radost ze svého pohybu (tam patří i to válení). Pokud někam spěchám, fyzicky směřuju, reguluju - držím za ruku, mám v nosítku/kočárku, batolata, když jsou něčím zaujatá, nejdou "regulovat" slovně, na to nemají dost vyzrálý mozek, je třeba použít doteky. Pokud jsme jen na procházce, nikam nespěcháme, tak ať klidně trasu a tempo určuje batole, co na tom, že se půl hodiny motáme v kruhu a zastavujeme u každé louže, klacku, broučka. Lidi, ať se tváří, názory někoho, koho v životě neuvidím, mě nezajímají...ale někdy se snaží pomoct a nedojde jim, že dělají spíš opak. Mě se rád na zemi válí pětileťák, užívá si to, má z toho radost, tak když je vhodně oblečený, nechávám ho, usmívám se, s nadšením komentuju jeho sudy, vyzařuje z nás pohoda a udivené pohledy okolí nás nerozhodí.

Nabízím jiný pohled: to, co si myslí ostatní je jejich úhel pohledu nikoli pravda, Ty máš na různé věci taky přece své názory a jiní lidé můžou mít jiné. Vůbec to nemyslim špatně, ale to je trochu problém sebedůvěry, ta neustálá potřeba, aby nám ostatní potvrzovali naši hodnotu. Hádám, že pro dceru chceš něco jiného...

Na lidi se vykašli a neřeš, jak se kdo tváří.
No a jinak k dcerce, v tomhle věku je to podle mě normální. Naučila se chodit, samostatně se pohybovat, s tím se jí ohromně rozšířily obzory, chce toho využít, zkoušet, objevovat svět. Moji kluci to v tomhle věku dělali taky. Když pro ně začalo být běžné samostatně se venku pohybovat, bylo i snazší se s nimi domluvit a nemívali jsme konflikty kvůli tomu, kam se půjde.

@hani_na To ano, ale já třeba když vidím paní třeba i když křičí na dítě, tak jen kouknu a jdu dál a neřeším, tahle se vyloženě 4x tak otočila a ještě kroutila očima, tak mě to vytočilo.

Jinak všem moc děkuji, uklidnění je na místě 😀❤️

Zkus občas jít tam, kam chce ona. Samozřejmě někdy musíte jít někam, na nakup, atd. Ale když jdete na prochazku, zkus nemít cíl a nech ji vést. Dělám to tak se synem každé odpo, věci si obehnu během oběda, kdyz spi v kocarku, tak obejdu s kocarkem, co je potřeba. A odpo jdeme spolu pěšky kam chce on. Je zajímavé je následovat a vidět, co je opravdu zajímá a co chtějí objevovat.

Vždyť ji je 14 měsíců, v tomto věku jsou děti rády, že chodí, tam si nějaké poslouchání neumím představit. Já teda delší cílené trasy musím s kočárkem, já sama bych neměla problém následovat tempo a směr malého (18 měsíců), lidi jsou mi ukradení, ale petileťáka by takové procházky přestaly brzy bavit 😀.
Lidí fakt neřeš, často si myslíme, že si myslí a přitom si kolikrát oni vůbec tohle nemyslí. Vůbec nevíš, proč ta dotyčná kroutila očima, třeba nechápala, proč si nervózní a nenecháš to dítě ležet. Vždycky bude někdo v jehož očích budeš úplně mimo neboj 😉.

@barmil tak to přesně dělám taky, ale ona se opice otočí a zase jde pak naopak, to bych takhle mohla chodit dokola celý den🥲🤣

Tvoje dcera je ocividne normalni zdrave dite. Ve 14 mesicich opravdu deti neposlouchaji na slovo.
Zkus se podivat na respektujici pristupy k materstvi, mozna se pak dokazes podivat na vsechny ty situace i z pozice ditete a zjistis, ze kdyz nejde o zdravi, jde to bez kriku.
A dovolim si poznamku ke konkretni situaci, co popisujes. Jak se asi citi to male stvoreni, kdyz maminka udela papa a odchazi? Nebude se bat, ze uz se nevratis? A jakou k tobe bude mit duveru, kdyz se musi venku strachovat, kdy zase udela neco spatne a maminka udela papa a jde? To dite si to samozrejme nebude pamatovat jako konkretni situaci, kterou by ti dokazalo v dospelosti vycist, ale formuje ho to, vsechny zazitky ji formuji do dospelosti a vytvari ji budouci vzorce chovani. A asi nikdo z nas nechce ve svych dcerach vyvolat v dospelosti pocity “musim byt ta hodna holcicka, vsem se zavdecit, jinak me nebudou mit radi, budou z meho chovani smutni a opusti me”.

Mě taky mrzí, když někdo má připomínky k mojí výchově, blbě čumí a tak, ale co nadělám. Oni mají problém, ne já...