Dvě malé děti - jak to zvládáte?

První rok blbě, další dva roky nic moc, ale tak od 4 a 6 je to dobrý. Vůbec si o sobě nemysli takové věci. Děláš co můžeš a jak umíš a jsi pro své děti ta nej maminka. 🙂

Pamatuji si byl to masakr-nemela jsem cas jit ani na zachod, ale jak mladsi povyrostl tak uz se to jen lepsilo. U nas se vzdy kupovalo a kupuje dodnes vse dvakrat a to mame parecek-za ten klid to stoji.

U nas se "szivame" / bojujeme....holky jsou od sebe 2,5 roku, starsi to bere dost spatne, hodne na sebe upozornuje hlavne skrz agresivitu na kohokoliv, hraje si na mimco, obcas se pocura, zacala zadrhavat v reci, vuci me je agresivni a odhani me, neposloucha, ignoruje, dela naschvaly, mimco ma 2 mesice a porad si to seda, starsi se venuju co to jde, ale je to narocne, jsem vystavena psychicky ze starsi, neustale dohady kvuli vsemu, snazim se, aby prichod sourozence co nejmene ovlivnil nas zabehnuty rad, ale starsi na me je dost fixovana a ted mi to dava sezrat🙈ale zlepsuje se to, vidim od porodu nejaky vyvoj, tak snad si to brzy sedne👍je to boj, ale verim, ze jednou budou partacky a bude jen lip a lip🙂

Děti jsou necelé 2 roky od sebe a po pravdě - mám začátek v mlze 🙈. Ten první rok byl náročný.. každopádně určitě se vyplatí investovat do všeho možného aby mladší dobře spalo.. a teď zpětně mi přijde, že jsem měla výhodu,že moje starší byla malinká a vlastně ji ani nenapadlo žárlit.. neumím si představit do toho všeho řešit ještě tohle.

@janina228 moji jsou od sebe 22 měsíců a taky zarleni nebylo. Aspoň něco se nám vyhlo.
Zpočátku byl fajn dvojkocarek, abychom se někam dostali. A později mimco v nositku a starší za ruku.

@andelka úplně přesně 😉.. mám děti 20 měsíců od sebe a dvojkočár mě teda zachránil mé duševní zdraví 😂

15m od sebe. Nejhorší byly první tři měsíce. Teď mame za sebou skoro půl rok a kdyby se mladší v noci nebudila co 1-2h, tak už to jde. Ale i tak masakr. Doufám, že se to jednou obrátí, protože teď mám pocit, že to má samý nevýhody. Ale u nás je to složitější v tom, že starší nechodi a celkově je pomalejší než vrstevníci díky jeho nemoci. Takže ten rozdíl je vlastně jakoby menší

@janina228 Tak já mám rozdíl jen 15m a ten starší teda zhruba od 18m začal byl děsnej mamanek a žárlí....

U nás rozdíl 24 mes. Starší zářila bych řekla od druhého dne, co jsme miminko přivezli domu. Její žárlivost se projevuje zejména agresivitou. ☹️ Vůbec nevím co s tím. Dokonce i na miminko je ošklivá a že bych šla třeba na WC a nechala jí s miminkem, který leží v postýlce nebo kočárku, samotnou, tak to nehrozí. To by mohlo dopadnout zle. ☹️

Kluky mam od sebe 23 mesicu. Nastesti jsem mela druheho za odmenu, takze se to dalo, ale i tak by me bez muze a babicky svihlo. Starsi chtel mesic jenom tatinka, se mnou nemluvil. 🙂 Pak si zase kazdy nastavil jinak spani, takze kdyz jeden spal, druhy byl vzhuru. Zlepseni nastalo tako kolem dvou let mladsiho, kdyz synchronizovali a zacali si trosku hrat. Ted je jim 4 a 6 a jsou velci partaci, sice se vecne rezou, ale jinak o nich cely den nevim, kdyz si hraji. Takze holt vydrzet.

@mamikry

📌

@me_druhe_ja tak to je asi všude jiný.. u nás to teda ještě asi bylo tím,že jsem těhotenství měla hodně náročný, nemohla jsem skoro nic.. takže jak jsme přišli z porodnice a mohla jsem se starší zas normálně fungovat, tak to pro ni bylo jako svátek🙂. Jinak když se nad tím zamýšlím, tak jsem asi v té době starší hodně protěžovala..když slyším jak v některých rodinách je s příchodem mladšího sourozence starší hned dospělý - musí chápat, pomáhat, rozumí tomu že "miminko spinká, tak nesmí křičet, miminko chce papat tak počká.." to bych teda jako ten kdo tady byl dřív nesla dost těžce a byla dost naštvaná též 🙈

mám od sebe holky 24 měsíců a týden a první rok mám v mlze :D batole a miminko je hodně náročné ale jak mladší poroste bude už jen líp neboj 🙂 hlavní je mít řád... my měli ráno snídani nakojit a co nejdřív vypadnout ven, na procházku, na hřiště, kamkoli, kde mohla starší vybít energii, po o odpočívala starší u pohádky, mladší chrněla a odpoledne zase ven. večery byly náročnější skrz uspávání ale to pomohl manžel.

Mame rozdil rok a pul (19 mesicu). Mladsi holcicce je 7 tydnu. Je to zahul obrovskej 😂, vetsinou nevim co je ani za den a vse jedem stereotypne. Starsi syn nezarli, na to je asi jeste malej, ale je dost akcni, vztekloun, takze pozornost potrebuje jinak neco vyvede, nebo by se prerazil. Chodit zacal v 11 mesicich, takze v tomhle je to uleva. Mala je zatim hodna a nastesti dobre spi, na vychazky mame dvojkocar, neexistuje vzit treba odrazedlo, malou taky dost nosim v satku. Rezim mame zatim podle starsiho. Rano vstanem, on dlouho snida, tak je to jedina cast dne kdy je klid, stihnu obstarat malou, nachystat co na ten den je treba, rozplanovat, nekdy zvladnu uvarit rychlovku na obed. Hrozne moc pomaha, ze chodime i 2x denne ven, kde se starsi vyblbne (co budem delat v zime ale zatim nevim), spi jen hodku po obede. Na nocnik nechodi, takze celkove zbytek casu jen kojim a oba prebaluju, prevlekam, mazlim 😁. Manzel chodi z prace ve 4-5, hodne pomaha, musi, hlavne vecerni koupani, uspavani, taky vari (uz to vcelku zvlada 😁). Bohuzel (ac jsem hodne proti u tak malych deti), poustim nekdy malemu pohadky v telce, abych stihla zas malou. Nestiham uklizet pres den, dohanim vecer, o vikendu, ale na dokonalou domacnost proste kaslu. Nezehlim, peru 2x tydne (prikoupit hodne obleceni byl dobry tah), varim obcas, nepecu. Jen mycka, pracka,susicka, vytrit, poklidit provozni neporadek, hracky, utrit prach, umyt wc a koupelnu. Nakupy objednavam online nebo jezdi manzel cestou z prace. Hlidani nemame, obcas zajede babi a vezme deti na hodku ven, v tu chvili ja ale odpocivam. Je to zahul, kdyz se jde treba k doktorum, nebo kdyz malemu rostou zuby a projeci celej den. Obcas si sahnu na dno unavou, vyverpanim, bezvychodnosti. Nejvic mi ale pomohlo nechat domacnost na druhy koleji, proste nestiham a nestresuju se tim. A dodrzovat co nejpevnejsi rezim. S malym si stihame i hrat, snad se mu venujeme dost. Jednou, verim, bude lip 😂😂.

Mám děti přesně o dva roky a první rok byl prostě masakr. Od toho roka už je mnohem líp.

Jsou od sebe 2r5m. Zarleni nastesti nebylo. Prvni mesic byl doma j manzel. Ocr, otcovska, pak nejake volno jako benefit z prace, tak to mi hodne pomohlo, protoze ja na tom byla fyzicky spatne. A pak rezim. Pevnej rezim. Jinak se to za me neda. Ted maji 4 a 1,5r a uz nevidím rozdil, jestli jedno nebo dve deti 🙂

Zrovna přemýšlím o tom samém
Máme zatím dceru 18 měsíců a budou od sebe s bráchou 19 měsíců( TP za 3 týdny )
Tak přemýšlím úplně stejně jestli se to dá vůbec zvládnout 🤷‍♀️🤔

Nějak to jít musí, nepřipadá mi na tom nic extrémně nezvladatelného. 🤷‍♀️ Jsou lidi, co musí zvládnout mnohem horší situace než mimino a batole. Jako masakr první rok a půl to je, to nepopírám. Prostě to chce po krůčkách najít systém v denních činnostech, každý den chodit ven, nezanevřít na kamarády, skoro každý to zažil, tak zas není potřeba si z toho dělat mega starosti, jak to nezvladáš. Když už to nešlo, tak prostě staršímu dítěti pustit pohádku a lehnout si s mladším k němu. Nebo ať jde někdo s kočárkem ven a být se starším. A říkat si, že dřív zvládli bez technologií deset dětí a hospodářství, tak teď to máme ještě v mnohém ulehčené. 🤷‍♀️

@prejeta_zaba tak určitě, souhlasím že nemá smysl z toho dělat nějaký mega problém.. nicméně za doby co zmiňuješ žili lidí úplně jinak - většinou ve společenství vícečlenném, kdy babička, tetička, sestřička, sousedka .. kdokoliv byl po ruce. Teď jsme z tohohle modelu naprosto jinde, většinou babičky 150km daleko, placené hlídání nemyslitelné třeba kvůli finanční stránce. A pokud matka měla 10 dětí a přežila to,tak se rozhodně o všechny nestarala..

mám kluky od sebe 25m a a 28m. Ted mají necelých 5let, 7let a 9let. cca 3roky už j to naprostá pohoda😅 Rodina 100km daleko. Nejhorší byl asi první rok po narození druhého syna. Dvojkočár jsem nikdy neměla, tak to ze začátku bylo horší, ale člověk si najde svůj režim časem. Narozením třetího syna jsem už velký rozdíl neviděla, i když jsem musela s miminkem a dvouletákem jezdit do školky.
Žárlení u nás naštěstí nikdy nebylo a jelikož bydlíme v velkém městě všude jsme se dostali MHD. Manžel tenkrát jezdíval z práce kolem 18hod. Ted díky pandemii je už více jak 1,5r na HO, tak to má taky své výhody 🙂 jelikož jsem těsně před pandemii nastoupila do práce.
Hlavu vzhůru, časem se dostanete do nějakého svého režimu. Když nebude vždy uklizené tak se svět nezboří. Užívej si dětí plnými doušky. Já byla doma 8let a strašně to uteklo. Občas bych ten čas ráda vrátila zpátky.

Mam dceru 4 a syna 1,5. Prvni rok mi neprisel tak udesny zato ted! Malej uz beha a musim mu byt porad za zadkem, odnekud sundavat, brat nebezpecne veci. Proste 100% pozornost. Dcera je uz temer samostatna jednotka ale preci jen jeste mala a chce si obcas se mnou hrat. Samozrejme to neni nikdy kdyz bracha spi 🤦‍♀️ Pomaha mi velmi pevny rezim a hrat si s detmi dohromady neboli je ucit a nutit si hrat spolu. Ps. Dcera zarlila od jeho 3. mesicu do cca toho roku. Jak zacal chodit tak docela pohoda, bavi ji ze za ni beha a “mluvi” s ni.

Děti mám od sebe 2 roky, dnes jsou už ale skoro v pubertě. První rok byl náročný, to se člověk nezastaví (pokud nemá babičky nebo alespoň zahradu například).
Další rok byl jiný, zase jiné výzvy, když mladší dítě začalo lézt a chodit a chtít stejné hračky atd.

Se žárlením, agresivitou, vzdorem a i obdobím nespaní nám hodně pomohly Bachovy esence, tak jsem se k nim dostala.

Pomůže dělat věci podle priorit - tedy ne to co bych chtěla stihnout, ale co je opravdu nutné (když to neudělám, tak je opravdu problém). Pak to méně nutné. S tím, že každá ta "kategorie" nebo věc, kterou plánujete, je variabilní - plně závisí na tom jestli to je MOŽNÉ. Protože malé děti můžou kdykoliv onemocnět nebo nebýt v náladě (růstové spurty, zuby, očkování, rozdílná citlivost dětí atd.). Někdy den rozhodí i třeba počasí nebo to, že děti v noci nespí apod.

Já si třeba jako jednu z nejsilnějších vzpomínek pamatuju jak měl syn růstový spurt a byl takový rozcitlivělý, pořád jedl a také padal, zakopával i na úplné rovině. Dcerka měla ve stejné době trávicí potíže a uklidnila se jedině u mě a to jen na ruce. Trvalo to týdny kdy jsem opravdu většinu dne nedělala nic jiného než uklidňovala, konejšila a utírala slzy. Jednou se navíc děti srazily v kuchyni hlavičkami a hodně plakaly, já jsem seděla na zemi, oba je pevně držela, tričko promáčené a říkala jsem si jaké mám štěstí, že je mám ❤

Doporučuji nehodnotit sebe, děti ani průběh dne.
Dělám co je zvladatelné. Cíl není nakoupit, uklidit, dojít na hřiště, na úřad. Cíl je dnes večer třeba v 9 hodin, abych já a děti byla v pohodě. Ať už to znamená, že dnes je den kdy vše klape nebo je to den kdy improvizujeme. Dívat se na věci a říkat si: Nejde to udělat nějak jinak? Většinou je nějaká jiná cesta, jen nás ještě nenapadl.
Je to takový trénink trpělivosti + flexibility 🙂

Jinak někdy říkávám, že "od 5 let je to pohoda" 🙂
Ale jsou to postupné krůčky, pomůže když se člověk jakžtakž v noci vyspí nebo když může jít starší třeba na dvě dopoledne do nějaké předškolky nebo školky nebo když je jedno z dětí bez plen nebo se umí lépe dorozumět.

Je toho teď prostě hodně, dívala bych se po jakémkoliv způsobu jak podpořit sama sebe. Pomoc v rodině, zjednodušení domácích prací, možnost chvilky pro sebe, podpora Vaší energie a zdraví - masáž, byliny, lepší strava atd.
Je to dočasné, ale péče o děti trvá dlouho, je tedy dobré nevyčerpat se takříkajíc na začátku, během těch prvních pár let 😉

Já mám dvě holky téměř přesně 2 roky od sebe, dnes mají tedy něco přes 3 a něco přes 1 rok.. První rok mi přišel celkem v pohodě. Když byla mladší miminko, hodně spala, byla v kočárku nebo někde na zemi na jednom místě, se svýma miminkovskýma hračkama. Měla jsem dost času věnovat se starší a myslím, že to byla fakt pohoda. Jak se začala pohybovat, tak to bylo horší. A jak začala chodit, narušovat prostor té starší a brát jí hračky, tak to teprve začal kolotoč.. Snažím se jim do hry nezasahovat, ať si samy pořeší kdo bude mít co, ale ne vždy to jde. Zatím se nebijou, jen křičí a vyžadují po mě, abych to řešila. Snažím se být spravedlivá, snad se to daří.
Starší žárlila podle mě chvilku na začátku, teď už jsou prostě dvojka a má spíš tendenci ji chránit.
Věřím, že teď to bude čím dál tím lepší a snad budou mít hezký vztah.

Děti máme od sebe 1 rok a 5 dní 🙈(plánované to nebylo) máme pevný režim a zvládnout se to dá. Malé teď bude 17 měsíců a malému 5 měsíců. Dvojkočár nemáme, malá nám od roka chodí. Když jdeme na výlet máme sporťák ve kterém se střídají a nosítko. Nicméně malá v kočáru být nechce max. na polední spánek. Na výlety jezdíme když je manžel doma. Nakoupit s nimi zvládám, malý v nosítku a malá v košíku 😂. Občas je doma divočina, ale aspoň je sranda.

My máme první tři po roce a půl.Myslím, že zásadní byla organizace a řád. Ve stejnou dobu se chodilo ven, ve stejnou dobu se jedlo, chodilo spát po o, večer... Co nejvíc věcí jsem si připravovala předem, to, co nešlo jsem dělala s dětmi. Co už mohly dělat sami jsem je naučila, teď sklízím ovoce v tom, že jsou hodně samostatní. Pokud máš koho, tak je fajn mít někoho dospělého, s kým si můžeš promluvit, u nás chodil manžel domů pozdě, rodina v tomto nefunkční, kamarádky taky moc ne, takže jsem se potom vrhala na pošťačky, prodavačky..., protože mi prostě chyběl ten dospělý element. Když byl třetí asi půl roku, tak mi manžel tedy našel paní na hlídání, abych aspoň doktory, úřady a pod. nemusela vyřizovat se všema. Všechyn děti cvičily vojtovku, do toho pak nejstaršího logopedie, atd, takže to bylo náročné.

Mám rozdíl 2,5 roku a starší je naštěstí dost rozumná a moc nežárlí. Jenom se jí třeba nelíbí, že syn dostal hračky po ní. Ale předtím si třeba dokázala hrát sama a nyní mě vyžaduje. Nebo třeba kojím a ona přileze s tabletem (malýho ruší, kdybych mluvila, tak by nepil a zvědavé místo toho koukal). Obecně to není tak strašné, jak jsem se bála, i když malý je nosící typ a samotný řve. Stejně jsem z některých věcí dost slevila, třeba z úklidu. Vařím ale 2-4x denně, sama s nimi chodím na procházky na několik hodin (manžel s nimi nikam nechodí), do toho domácnost a ještě píšeme s přáteli knihu, takže volný čas zabere to (no spíš píšu místo spánku), plus ještě do toho chalupy, takže mác pocit, že pořád jen se vším žongluji a snažím se zkombinovat sto věcí naráz.

Mam deti po 17 mesicich a syn stejne zarlil, a to jsem myslela ze je na to moc maly. Ted bude treti 2 roky od druhe dcery, tak jsem zvedava 😬 ale oni si spolu dost vyhrajou. Taky mam v planu je oba dat aspon na pul dne 2-3 dny v tydnu do skolky, abych si trochu odfrkla s novorozencem. A planuju si zavolat donasku jidla pro sebe, nejake ty krabicky. Jinak zaklad je nechat at si co nejvic starsi hraji sami, pokud zarli tak se jim venovat treba pul hodky rano, aby se maminky nasytili ❤️ Uklid nechat uklizecce, vareni babickam, pokud to jde 😄 a jen se starat o deti.