Do kolika let uspáváte děti?

@monaluza přesně. Já si myslím, že pro starší by to bylo řešení problému. Kolikrát jsem pod výmluvou, že jen něco udělám a hned se vrátím, odešla a když nebylo komu pokládat otázky, usnutí proběhlo rychle. Jenže mladší začne brečet a uspávání ještě vyžaduje a straší závidí a vyžaduje to taky. Televizi už ani neřeším, s tou jsem se rozloučila už před x lety.

Mno... 10,8 a 5 a prave vyrizena prichazim z pokojiku si alespon dopit caj...

Me jako malou nikdo neuspaval, respektive precetli mi pohadku, pak uz jsem si ji cetla sama, pak se zhaslo a reklo spat, tak jsem chvili koukala do stropu a pak nejak usnula. Tak to se mi doma nastavit nepovedlo 😂😂

Ted mame tak 15 minut v posteli jeste na "doblbnuti" a ten milion otazek, kdyz uz me zacina bolet hlava tak autoritativne nekolikrat jako blazen volam "tiiiichooo" "tiichooo jinak jdu pryc" "tichoo jinak nectu" a to se teda za chvilku zklidni a zmlknou a pri poslouchani se trochu stabilizuji. Pak tam stejne musim s nima jeste zustat dokud neusnou, protoze jak za mnou zapadnou dvere, tak zacnou zas zvanit a neusly by do pulnoci. Vetsinou pri tom usnu ja, dneska je svetly okamzik :D
Verim, ze jak zacne silneji utocit puberta, tak na to budu jeste rada vzpominat. Trochu se tim utesuju

(kazda ma svuj pokojicek. Cha! 2 jsou trvale volne a pretahaly si matrace do toho nejvetsiho a trvaji na tom, ze spinkaji spolu)

Deti jsme nikdy vylozene neuspavali. Jako miminka dostali mleko a sli do postylky max jsme tam s nimi chvíli zustali. Pozdeji jsme precetli pohádku, opusinkovali, zhasli a bylo. Tak to mame porad, kdy maji 5 a 7let. Potulime se, popovidame, precteme knizku a odchazime.

Dětem je 4 a 8 a usínáme společně. Starší teda zvládne sám, ale přidává se. Jak se zhasne, tak stopnu otázky a už se nemá mluvit. Problém je, že děti jsou po mě sovy s malou potřebou spánku v dětském věku, takže uspavám a rovnou jdu také spát (mladší si vždycky ve školce po "o" udělá 2 hodinky náskok...

u nás zafungovalo když jsme začali pouštět mluvené pohádky z rádia - měli v té době 6 a 3 roky a díky tomu se naučily usínat sami, teď mají 9 a 6 a večer je vždy uložíme (buď já nebo manžel), chvilku si povídáme jaký měl kdo den, starší pak přečte pohádku a my rodiče odejdeme - chvilku je vždycky ještě slyšíme mluvit, občas se vrátí vyčurat nebo napít, ale pak si usnou už sami a ani to rádio už si kolikrát nepouští 🙂

Tříleťačka se začala bát tmy, takže usíná s lampičku a i přesto tak musím být s ní.
Lehneme si, chvilku povídáme o tom jaký jsme měly den. Přečtu pohádku, pusa na dobrou noc a potom se prostě otočím a dělám že spím.
Chvilku se vrtí, mluví a ukládá plyšáka. Když usne odcházím. Většinou to trvá max 20 minut.
Ovšem s tatínkem tohle absolutně nefunguje. Když mám odpolední, tak usne pokaždé jen v obýváku na gauči při čekání na mě. Neexistuje aby šla dobrovolně do postele bez toho našeho rituálu, což mě štve protože přijdu ve 22:30 z práce a až potom můžu odnést spící dítě do postele. Když přenáší manžel a náhodou se vzbudí, tak je šílený řev že potřebuje maminku a z postele utíká.

Poslední týdny, když uspím čtyřletou, tak jdu za jedenactiletou, se kterou si povídám, něco ještě třeba děláme a tak 5x za týden u ní usínám a odcházím, když se v noci vzbudím. 🙈

Uspávala jsem do doby než jsem šla do práce. Potřebovala jsem večer ještě něco udělat. Bylo jim 4,5 a 6 let. Hodně jsem to pak zkrátila po narození třetího, ale to jim bylo už 7 a 9. Nejmladšímu je teď 5,5 a chodí spát s námi, přečtu pohádku a jdeme každý do své postele. Ale musím být v pokoji,ne vedle.

Tak já zase budu za kruťáka. Dceru jsem uspávala asi do půl roku. Kolem roku byla trochu krize, kdy to začala vyžadovat, ale dalo se to zvládnout. U syna jsem to přepálila, asi do 2,5 let a pak bylo těžší nastolit nový systém. Ale u obou se mi potvrdilo, že to musí vyhovovat všem a tak to nebylo. A že není univerzální návod pro všechny. Obě děti daleko lépe a klidněji usínají samy. Když tam někdo je, tak je to téměř nemožné, uklidnit se a usnout. Mají to tak odjakživa, tak cca od třičtvrtě roku nespali ani jeden v kočárku, ale jen v klidu doma ve své postýlce. I v autě jen ve velké krizi. U syna, když jsem tam s ním v pokojíčku trávila 2,5 hodiny denně při uspávání (cca hodinu odpo a 1,5 hod. večer), tak jsem toho nechala taky. A skutečně se vyklidnil a začal usínat téměř hned.

Naprosto chápu, že jsi už unavená a chceš už večer klid, ale je to taky čas pro vás - být spolu, povídat si. Dny jsou někdy hektické a oni ty dotazy dětem naskakují fakt až po uklidnění. Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem ležela mezi nimi. Teď mají patrovou postel, občas jsem já nebo manžel u mladší 6 leté. Ráda se mazlí. Jsou to pořád děti a nejde jim to na povel. Náš starší bude mít 11 a už je s námi déle - do 21:30, stačí mu to. A chce si povídat. Škola, práce, kroužky, domácnost, to je furt něco a zapomínáme, co je nejdůležitější - čas na sebe.

Syn usíná sám asi od 4 let. Před spaním se mohl koukat na pohádku nebo se pustila mluvená a šel spát. Jen musel mít rozsvícenou lampičku. Od 6 let si sám zhasne a jde spát.
Osobně si myslím, že takový to povídání před spaním je pro ty děti hrozně fajn. Klidně bych si s nima lehla už dřív aby na to byl čas. Pustila bych pak nějakou audio pohadku a řekla, že pokud nebudou ležet a nebudou v klidu, tak odcházím. Být sama klidná aby byly i děti. Já jsem takhle kolikrát u té mluvené sama usnula.

Jestli myslíš uspáváním i je přítomnost jednoho z rodičů při usínání, tak to se u nás dělo ještě vloni, tedy ve věku 15 a 13... Občas chtěla jedna nebo druhá držet za ruku - tak se drželo. Jasně, občas to bylo otravné, ale brali jsme so s mužem tak, že to je investice do našeho vztahu s dětmi, důkaz toho, že nám jde o to, aby se cítily bezpečně, takže se u nich holt chvíli leželo...

To brzo viď. 🙈🤭 Ale chápu to, taky mi někdy dochází, obzvlást, když přijde na řadu skákání po posteli. 🙄 To jsem běsná. Nicméně, mám taky dvě. Skoro 3 a skoro 5 a furt si s nimi po většinou ráda lehnu do postele, téměř vždycky jsme v posteli i s mužem a je to takové naše večerní rodinné tulení. Takže to mám vesměs ráda. Trvá to jak kdy, ale tím, že jsme tam všichni spolu a postupně zklidňujeme, pak si právě povídáme o všem možném, až do usnutí holek. Není to u nás dril, teď pojď chrápat a mlč, ticho, zavři voči apod. Je to na pohodu a je to prima. Dokud neskáčou … to nesnáším a než abych vyvíjela tlaky, tak odcházím. Muž má pravidlo, že než uběhnou na hodinách 3 čisla (minuty) muhou si zaskákat a potom konec. Tak jim to docela hezky funguje. 🙂

Nikdy sem neuspavala, s výjimkou kojeneho dítěte co usinalo u prsu. Jinak děti zazeneme do pokojiku, pohladim, zakreju dekou, dam pusu a odcházím a usinaji sami. Mame tři děti od 2 do 9 let a to bych asi nedělala nic jiného, než jen cely večer uspavala, vzhledem k tomu ze většinou nechodi spát všichni naráz 😅

je spousta možností a variant. Chce to zkoušet. Ale ječet na děti zcela jistě není funkční pro nikoho.
Naše děti teď mají 8 a 5 a už tak minimálně dva roky funguje to, že jdu s nima do pokojíku, něco jim přečtu, případně si chvíli povídáme... někdy si dokonce chtějí místo toho sami ještě chvilku pohrát (na to máme stanovenou hranici, že max do 20 hod.) No a pak nejpozději kolem té osmé si lehnou, já jim pustím nějakou pohádku na CD (nebo si starší čte) a odcházím. Chodím je sem tam zkontrolovat, ale už tam prostě nejsem.
Podotýkám, že jsme na tento systém nenajeli na sílu, ale postupným vývojem a dohodou všech zúčastněných

Mame deti 7 a 4, uz cca 2 roky fungujeme ze manzel precita rozpravku, potuli sa a ide prec. Potom zavolaju mna, tiez chvilku s nimi polezim, pokecame a idem prec. Niekedy sa stane, ze niekto zaspi eate kym tam som. Ale vacinov zaspavaju sami po mojom odchode ☺️

Děti šest, respektive skoro sedm, a tři roky, přečte se jim pohádka, pak se zhasne a začne kolotoč manželova "ticho, už potichu, v klidu" a furt dokola 😒 Když to trvá dlouho, starší, která bývá víc unavená, už je pak protivná a huláká po bráchovi ať už sklapne, že chce spát. To samozřejmě pomáhá děsně 😜 Odpolední spaní mladšího vypadá obvykle dost podobně, taky musím utěšovat, i když třeba u pohádky vypadal, že už skoro spí. Když jsem ho že zoufalství nechala samotného, tak ještě v době, kdy už normálně spává, tak koukal a kopal nohama, syčák 😁

Děti 2,5,8 a nějak mě nenapadlo neuspávat. Je fakt, že se střídáme s manželem, tak to není denně, někdy jeden uspí všechny tři, jindy je uspí ten druhý, někdy si je rozdělíme, o víkendu si pustíme film a usínají s námi na gauči. Většinou usínají rychle, když náhodou blbnout, tak imituju spánek a oni postupně odpadnou 🙂 Ale já si s nima ráda popovídám, potulím, muž nám třeba čte nebo děti vyprávějí pohádky.

myslím si že tohle je takový kritický věk a ještě když mají pokojíček spolu. osobně dítě ještě nemám, no vidím to na ségře jak jí vlasy dupkem stojí když má uspávat kluky :D

Syn chodí do 1.třídy a uspavam denně. Ale mě to nevadí. Jdeme si po 19h lehnout, povídáme si,někdy má milion otázek, ale většinou v 19,45h spí. Nevadí mi to. 🙂

Nikdy ve smyslu nějakého uspávání na rukách, houpání na balónu, spaní v posteli, hlazení, držení za ručičky, čekání dokud neusnou... Nervy mám jen jedny a pokud kolem nich lítám celý den, mám nárok aspoň vecer aspon na chvíli sama pro sebe. Takže se pomazlime zásadně před spaním, než jsou do postele. V posteli přečteme pohádky - střídáme se s manželem, teď už starší čte, tak někdy sourozenci. Dáme pusinky a odcházím, nechávám rozsvíceno na chodbě a pootevřené dveře. Pokud mají nějaké otázky, neodpovídám, jen řeknu ať si je zapamatuje a vyřešíme až ráno. Protože jakákoli povídání vede k dalšímu přemýšlení a mozek odmítá usnout. Někdy je slyším, jak tam spolu ještě štěbetaji, ale to jim po nějaké dobe ukončime.

4 roky, spíme spolu.
Milion otázek, stopadesát důvodu proč nechce spat. Je to moje malá sovička. 🙂 když nechce spát nekricim, beru to podle sebe, když se mi nechce spát tak nechce.
Ale ona většinou zabere tak do tech 21,00..je utahaná ze školky. O víkendu tak 21,30-21,45.
Každopádně já si ještě tyhle chvíle užívám, protože pak mám noční a večer mi tohle chybí..prostě tyhle chvíle miluji, protože vím, ze jednou přejdou.
Kolikrát pak mam volno, a padnu do postele dříve než ona s manželem :D..

Je to vlnách, v únoru ji bude 9, někdy pohádka, někdy si povídáme, někdy se poštěstí a jde spát sama bez keců.

Holky mají čerstvě 9 a druhá skoro 5. Naše uspávání probíhá tak, že ležíme všechny tři spolu v posteli v jejich pokojíčku, první čtu pohadku mladší, pak čtu z knihy od starší. Během čtení se ke mě tuli, mladší usne. Až doctu starší, tak ji ještě pomazlim a za chvíli zhasnu a jde spát sama. Ale ještě tak před půl rokem jsem čekala ještě než usne i starší.

Od narozeni dam syna do postylky a do 10 minut spinka sam.

11🙈

Já pořád nechápu, čemu se říká "uspávat dítě" 🙂.

Buď mi tu usne, když jsem ještě v kuchyni, pak ho přenesu do postýlky, když jdu spát taky.

Anebo zavelím, že jdeme spát - podle toho, kolik je hodin, hrajeme deskovky, čteme knížky, povídáme, on si hraje s Albi tužkou a podobně. A pak řeknu, že už by to stačilo a zapadnu do postele. Když už je mamka v posteli, tak to je nuda, syn zhasne (já mu na to svítím mobilem), zapadne do postýlky, já ho přikryju, pohladím - a spíme.

Ahoj ja mam 7 a miminko pulrok.
Pred porodem sem cetla tak 4x tydne jinak chodil sam (kdyz jsem byla uz v tom poslednim tazeni a uplne KO) Ated jak kdy. Nekdy ctu, nekdy jde sam kdyz miminko zrovna place a nejde od nej odejit. Pomazlime se a jde sam. Ale snazim se cist aspon zas tak 4-5x do tydne ale nekdy se.mi to povede ze ctu kazdy den a nekdy se stane ze bphuzel treba jen 2x...proste jak se to sejde

Když by děti skákaly, tak odcházím z ložnice a oznamuji, že uspávat nebudu, ať si usnou jak chtějí... Párkrát jsem to takhle udělala a už je klid, nejdřív čteme, pak zhasneme a ještě si povídáme, pak oznámím, že už bude ticho a ležím vedle nich do jejich usnutí. Nevadí mi to, mám tyhle společné chvíle ráda