Dceřino zvláštní chování. Proč se tak chová?
Ahoj,
chtěla bych se podělit o - pro mně - nezvyklé chování dcery a třeba se dozvědět Vás názor na to, proč se tak chová.
Dcerka má 2 roky a 7 měsíců. Jsem spíše přísnější ve smyslu nastavení hranic, pravidel, slušného chování - zdraví, uklízí si po sobě atd. Partner také nastavuje hranice, ale není pro dcerku takovou autoritou jako já.
Důležité je ještě dodat, že se s ní oba hodně mazlime, chválíme ji, když se jí něco povede, což je docela často, protože holka je chytrá.
Teď k tomu chování - poslední dobou, jakoby nás chtěla vysloveně naštvat (slušně řečeno). Její chování je opoziční, příklad: chceš si vzít do vody konvičku? Nechci. Opravdu nechceš? Ne. Dobře, nebreme. Za chvíli já chci konvičku, začne řvát, záchvat. To dosud absolutně nedělala. Když je v bazénu, už si nevzpomene.
Dále: chceš meloun? Jo. Nakrájíme meloun a ona: Ale já nechci meloun, nechci.
Další věc: měli jsme jít na večeři a ona na partnera: taťko, nechoď s námi na večeři, já nechci, aby si s námi šel na večeři, prosimtě, nechoď. Samozřejmě, že šel, pak o tom už vůbec nevěděla.
Nebo: já nechci, abys s námi šel do herny, mi stačí maminka. Mamuška mi stačí.
Přitom na dovolené se jí objektivně věnoval spíš on, já jsem chodila více do saun atd. Je pravda, že když jsem s ní byla sama, byla zlatá, klidná. Je také pravda, že partnera má moc ráda, vždy řekne: mám ráda maminku i tatínka. Ale když si to tak promítáme, zdá se, jakoby nás chtěla rozdělit proti sobě. Aby zkrátka měla jednoho z nás jen pro sebe a mohla potom tímto manipulovat. Dělá to poslední dobou a musím říct, že nás to strašně vyčerpává. Třeba ji uložíme, přečte se pohádka a ona pořád volá, že chce přikrýt, a další záminky. To je možná chvíli normální, ale ne dlouhodobě. Pláč na sílu je samozřejmostí. Je jedinacek a začíná se chovat rozmazlene, čehož jsem odpůrcem. Nutno říct, že se mnou to až tak nedělá. Nevím, co se děje, ale je to únavné. Když jsme v obchodě a jí to tam nebaví, začne brečet, že je jí špatně nebo že ji nikdo nemá rád. Manipulativní chování. Zažili jste to někdo a jak na to?
Děkuju.
Obávám se, že to je věkem. Uvědomila si sama sebe a začíná zkoušet "mít moc". Hledá techniky, jak "vládnout svému světu". Vlastně to u takhle malého dítěte zní naprosto hrozně, ale je to důležité období k formování odpovědnosti a samostatnosti v dospělosti. Zkuste si vytyčit mantinely, v rámci kterých může rozhodovat sama. a tam ji opravdu rozhodovat nechte, i kdybyste věděla, že toho rozhodnutí bude později litovat. Držte si ale situace, kde musí rozhodnout dospělý. Nebojte se jí ukazovat důsledky různých rozhodnutí - klidně je rovnou říkat už u toho výběru ("když půjdeme tudy, můžeme si koupit zmrzlinu, když tamtudy, budeme na hřišti dřív... kudy chceš jít?" ). Zkuste netlačit zbytečně moc do poslušnosti, ale dovolit jí být v některých věcech samostatná.
A držte se. zvládnete to 😉
Normální dítě, úměrně svému věku...😉 Líbí se mi příspěvek nade mnou, jinak asi fakt nezmůžeš nic, prostě trpělivost.
Děkuji oběma příspěvkům. Já na tohle chování, dosud nepoznané, nemám nervy, takže pak křičím. Partner je hodně trpělivý, ale taky už to nedává. Doufám, že ji to pustí. Dělá to, když jsme všichni pohromadě, když je s jedním z nás, tak to ani nedělá.
Běžný vzdor, přejde za rok, i min
Naprosto běžné chování malého dítěte. Není ani rozmazlená, ani není v nepořádku. Je jenom malá. Manipulaci ani jiné podobné záměry bych v tom fakt nehledala.
To je tve 1. Dite .? Tohle fakt neni na reseni...to neni zadne zvlastni chovani....🙂
Jsou ruzne obdobi...
Tohle...potom nebo i ted mozna ze uuuuplne vsechno sam....potom zas vsechno spatne 😀 potom zas vsechno naopak .
To je furt neco 😅
Me pomahaji otazky jdem do vody...jooo..
Neee beeee
Ok chces si do vody vzit konvicku nebo konika.
.
Proste nechat rozhodovat v tommv cem muze...
Chces tyhle boty nebo tyhle....
Piujdeme touhle cestou nebo tam..
Úplně normální, mám tříletou a je to dost podobné
Děkuji za odpovědi. Ano, první dítě. Doteď moc šikovná, všude ji chválili, že je ukázněná, ale nějak se to poslední týdny zvrtlo. :D Teď jedeme v autě ona říká: nebudu tam volat, nebudu tam volat, pořád dokola a fňuká na sílu. Nevíme, kam volat, je jak gram deska.
Jinak jí samozřejmě nechávám nějakou míru autonomie, může si vybrat z nabízených variant. Jen mám pocit, že jí dělá dobře nás nasirat. 🙂 Snad jí to zase brzy přejde a bude pokojná, jak dosud a jak většinou je, když jsme samy.
No ja mam taky sikovne a uzasne deti, hlavne batolatka byly skvely, kdyz moc nemluvily 😄 Ted je jim 4 a 5 a stejne porad vymysleji, rikaji nesmysly, protireci si. S tim starsim je obcas i racionalni domluva, ale zadna slava to neni, tak se priprav, ze to chvili bude trvat 😉 A je to uplne v pohode.
Spis bych rekla, ze vas pristup k ni je trochu spatne. Nedela to kvuli tomu, aby vas vysirala. Je to normalni vyvoj. Spis potrebuje pruvodce nez protivnika. To teda nevim, co budete delat v puberte..
Úplně normální přejde to...
Normální dítě tohoto věku, zkuste mrknout i na mocenské hry a hry na vyprázdnění emocionálního batohu. Převést danou situaci v legraci (přehánět, chytat se za hlavu Ježíši maminka nevzala konvičku, co budeme dělat?!?! Čím se budeme polévat? To asi zůstaneme úplně suší!...) Dítě se většinou rozchechtá a je po problemu.
@sinicka přesně, souhlasím...nemyslím to zle, ale nejhorší je postoj, že "hodne a klidne dítě je zásluhou rodičů a jejich vychovy". Já si jako bezdetna taky myslela, že scény dělají jen nevychovane deti - no díky synovi už mám větší pochopení pro rodičovství.🙂 Spíš mě překvapuje, že doteď bylo vše jednoduché- dcera mi podobné věci dělá už od 12 měsíců (řev, jak není po jejim). Tak možná to může autorce i otevřít oči, že to je prostě přirozený vývoj a velká zkouska pro rodiče, jak se k tomu postaví.
Normálka. U nás se v jednom období i zpívalo "Skákal NEpes přes NEves". Do teď je z toho rodinná historka. :D Ve spoustě situací stačí předvídat. Vídíš, že tu konvičku stejně bude chtít, tak ji vem. Jestli chce nebo nechce nějaké jídlo nebo oblečení bych se ani neptala - buď je potřeba, aby se oblékl/najedl, tak rovnou - jdem se obléct...a jestli je ti to jedno, tak jenom ukázat - na stole je meloun. Neptat se, jestli chce.
Jako bych četla o synech presne v tomhle věku (a za necelé dva roky mě to čeká do třetice, už teď se netěším ☺️). Chápu tě, že tě tohle chování přivádí k šílenství - vlastní zkušenost - ale bude lépe. Není možné říct, za jak dlouho, ale bude. Moc hezký je o tom napsané zde: https://www.teorietypu.cz/obdobi-vzdoru/?gclid=... tak pevné nervy ☺️
Však je malinká, to je normální chování 🙂. Za rok za dva ji to přejde. Spíš mi nepřijde úplně ideální váš přístup, nechte ji být dítětem ;). Teprve se učí pracovat s emocemi, zvládat náročné situace, vymezovat se vůči vám a uvědomovat si vlastní individualitu. Žádné schválnosti vám nedělá, jejím cílem není, abyste byli naštvaní.
Souhlasim s komentari vyse, ze je to normalni chovani maleho ditete. Osobne si myslim, ze tohle je testovani hranic, kdy si dite uz uvedomuje, ze nejakym zpusobem reagujete na jeho chovani, a zkousi vase reakce, jako ze co se stane kdyz udelam xy? A pokud reakce je, ze vy se nastvete, tak dite proste pokracuje ve svem “zkoumani”, jestli priste se nastvete zase a co udelate atd. Nekde jsem cetla, ze superschopnost a tajna zbran rodice je jeho KLID - schopnost zustat v klidu, i kdyz se dite vzteka, dela co nema a zkousi “zmacknout vsechny cudliky” o kterych vi ze vas zarucene vytoci 😅 pokud se zacnete rozcilovat, tak vlastne dite svym chovanim ovlada vase chovani a to by se dit nemelo, malym detem nedela dobre mit takovou “moc” nad rodicem. Bere mu to jistotu v tom jak funguje jeho svet a pak se zacnou bortit i ostatni hranice a pravidla… Musite ukazat, ze vami nastavene hranice plati a o vasem chovani rozhodujete jen vy 😉
Disclaimer: ano vim ze se to snadno pise a hur dela, a ne nesezrala jsem vsechnu moudrost a nedari se mi to ani zdaleka vzdy v praxi pouzivat. Jen sdilim co jsem se k tematu docetla 😀
Ještě dodám, že když tohle chování ještě nedávno viděla u jiného dítěte, tak se podívala s výrazem: co to dělá, nechápavě. A dodala třeba: takhle se nechová, to není hezké. No a teď s tím začíná. A je to něco na mě.