Co dělám špatně? ☹️

Hele tohle je prostě jen období, nech ji vyvztekat a je

Někde jsem četla, ze maminky jsou přístav bezpečí a timpadem hromosvod všech špatných emocí. Tak bych se to asi naucila tak brát. Ale chápu, ze je to strašně těžký 🙏

Syn je to samé, když má blbý den, jede takhle klidně od půl šesté dokud večer neusne 🙄 Někdy se vztekne i manželovi, ale je to zlomeček oproti tomu, co předvádí mě. Horší to je, když ho něco trápí. Nemluví, takže mi nemůže říct, co, ale mám vypozorované, že když je unavený nebo rostou zuby, je to horší. Nejhorší kombinace je, když jsem unavená i já, to potom ty jeho scény hůř snáším, on to cítí, přidá a už se v tom točíme 🤦‍♀️ Takže mě pomáhá chvíle bez dítěte, jakmile to jde, předám dítě tatínkovi a odcházím se aspoň trochu prospat nebo prostě jen dělat nějaké domácí práce, ale bez něj. Pokud já jsem v pohodě, je těch vztekacích incidentů míň. Je to vývojová fáze, učí se zvládat emoce. Jednou se to naučí. Do té doby to musíme přežít 🙏

Díky za milá slova. Bydlíme v paneláku plném důchodců a mám strach, aby nějaká aktivní sousedka nezačala řešit proč od nás v 5 ráno slyší řev, pištění a volání mami. Všichni v rodině mi radí dávat na zadek, abych si vybudovala respekt. To odmítám a jsem pro ně špatná matka. Nebyl by to respekt, ale strach to nechci. Jsem ráda, že aspoň někdo tenhle styl výchovy chápe. 🙏

My bydlíme v baráku, sousedy naštěstí neřeším 🙏 Naopak mám kamarádku se stejně starým dítětem a vidím, že je to u nich dost podobné. Tak aspoň v tom nejsem sama. U nás teda plácnutí jen když bije on mě. Někdy v tom afektu kolem sebe mlátí rukama, to řeším jinak. Ale když mě cíleně uhodí, tak přes tu ruku dostane. Plácnutí přes plínku taky proběhlo, já z toho byla víc špatná než on, takže za mě ne, tak vychovávat nechci. Nenech se vmanipulovat do něčeho, co ti nesedí, co je ti proti srsti. Je to tvé dítě, ty víš, co na ní platí.

Jakobych videla našeho Šimona 🙂 Poslední měsíc dělá to samé,s ostatními je zlatý ale jak přijdu nebo jsem s ním sama doma,je to očistec...Hodně pomáhá zabavit něčím co nezná,ale jinak držím pěsti přejde to 🙂

Taky jsme v paneláku. Když jsem byla tuhle v kolárně, slyšela jsem až tam, jak se dcera vzteká. Nikdo nám nic neříká. Už se to pomalu lepší tyhle amoky, tak vydržte. Placnutí ulevilo mně a mým nervům v té chvíli, ale pro dítě bez efektu. Trochu pomáhá nevšímat si, jít do jiné místnosti. Jediná ráda je přežít a neřešit sousedy.

https://www.nevychova.cz/blog/ Stojí za to si niečo prečítať z viacerých zdrojov. Vychádzam z Nevychovy a kníh ako Rodičovština a Maminko, nekřič

@limali Z Nevýchovy se snažím vycházet, vždycky se zastavit a přemýšlet jak to asi vidí dcera, ale co si budeme povídat jsem jenom člověk. Na další knížky se podívám, třeba mi v něčem pomůžou. 🙂

Určitě to není všespásná rada, ale mně se často (samozřejmě ne pokaždé) osvědčilo dcerku chytit za ruku, dívat se jí do očí a začít na ní šeptat. Sama úplně nedokážu vysvětlit čím to bylo, že to pomáhalo, aby se zklidnila, možná to bylo tím, že neznala tuto mou tóninu hlasu a možná jí to i uklidňovalo (?)....

To je jasné, človek nie je stroj a vychádza z nejakých vzorcov svojeho detstva, ktoré musí prekonať (ak chce) ale osobne nevidím vo fyzických trestoch a kriku zmysel. Rešpektujúca výchova má u nás naprosto skvelé výsledky . A hlavne som aj pochopila viac to dieťa, nemám na neho nezmyselné nároky (aj ja vstávam so zlož náladou, ani mne sa niekedy niečo fakt nechce a podobne).

období vzdoru, za pár týdnů se to trochu zmírní, ale co vím, trvá to dlouho, aktuálně taky zažíváme

Za mě u Vás vypouští všechnu tu frustraci co se v ní hromadí, protože Vám věří nejvíc. Můj syn je u kazdyho největší láska co nezlobí, jen se směje a ani nepípne a jakmile mě vidí, hysterák, vriskot, jeceni snad u všeho.) vždycky si říkám, že já jsem ten hromosvod. Snažím se mu to nezazlivat, říkám si, ze kazdej tenhle “výstup” je proste známka toho, ze mi věří nejvíc ze všech.

Dání na zadek v takovouhle chvíli je fakt kontraproduktivní. Vem si to z pohledu toho dítěte, ono neumí zvládnout v klidu nějakou emoci, je naštvaný a místo toho, abys mu ukázala, jak to v klidu zvládnout, vysvětlila to, tak bys udělala to samé jako to dítě, spustila hysterickou scénu a ulevila si plácnutím.. je to přesně opak toho, co chceš po dítěti a ty se učí hlavně nápodobou. Špatně určitě nic neděláš, jen jsou tyhle období fakt náročný na naše nervy.. Ale neboj, postupně se to bude pomalu lepšit 😉 jinak u nás je to jako psala @gbp. Někdy pomůže obejmout, vysvětlit, někdy pevně chytit (hlavně u nebezpečných situaci), u druhorozené nechat samotnou vyvztekat a teprve pak kontakt.. když už se s dětmi dalo domlouvat, tak v situacích, kde jsem věděla, že pravděpodobně bude krize, se předem domluvit, jak to bude probíhat.( I třeba blbej nákup)