Bláznění kolem plánovaného početí

Nemá smysl si dělat děti za každou cenu s malým odstupem. Já sama jsem z více sourozenců a docela se mi nelíbilo, jak mým rodičům ujížděly často nervy, protože ani pořádně neměli hlídání. Zpětně si říkám, jestli je tohle smysl rodiny, když jsou všichni doma na nervy. Protože vynervovaný rodič to přenáší i na děcka, ty pak klidné nebudou - leda zázrakem.

Pokud máš takové pocity,tak by stě si měli s partnerem sednout a promluvit.

Jinak taková malá úvaha k počtu dětí: dřív (třeba 100 let zpět) bývalo v rodinách daleko víc dětí, ale taky výchova byla daleko tvrdší. Nebyl čas na nějaké diskuse, jedna zleva, druhá zprava, povinnosti už od předškolního věku (např. pást husy už od 4 let). Mámy měly tolik povinností, že si s dětmi většinou normálně nehrály, maximálně tak přečíst pohádku před spaním... To jsem si uvědomila při rozhovorech s babičkami... Ženské musely být kolikrát hodně tvrdé... Taková malá úvaha k většímu počtu dětí.

My taky chtěli tři. Ale nakonec zůstaneme u dvou... řešili jsme to docela dlouho, ale už s těma dvěma mi to často "ujíždí" - snažím se utéct, mít chvíli klid... nemluvě o stavu domácnosti... ALe hlavěn fakt mizerně snáším těhotenství. Tak nějak jsem postupně nabyla dojmu, ež bych dokázala třetí dítě asi i vychovat, ale ne odnosit, aniž bych zabila ty starší dvě. Takže prostě budou jen dvě (vzhledem k věku už tam není nějaké 'za pár let možná').

Tak si to třetí přece nedělejte, je to jednoduché.

@adelisss to si taky kolikrát říkám, že buď musejí mít ty maminky více dětí neuvěřitelnou trpělivost nebo razit výchovu zákon divočiny. Pomáhat a vyřešit si sám, protože asi není v lidských silách se plně věnovat 3 dětem a všem jejich požadavkům? Taky mi to kolikrát ujede a zpětně si říkám, že bych se měla víc ovládat.

@marketa1218 celou dobu jsme to směřovali k tomu, že budou 3. Máme 3 pokoje v domě, všechny věci po dětem pečlivě schované. Je to velké rozhodnutí. Já bych na jednu stranu moc chtěla, ale ovládá mě spousta strachů. Nechci být pro děti jen vystresovaná máma, ale zároveň si nechci připustit, že už bych nikdy nedržela v ruce vlastní miminko.

Dvě nebo tři, u nás je to jedno, třetí je totální zlatíčko od narození. To, co vám nefunguje u dvou, nebude fungovat ani se třema, to, co milujete na dvou, budete milovat trojnásobně. Ale taky mě při pozitivním testu zachvátila na chvíli panika, jestli to byl dobrý nápad. Co si sednout s manželem a vymyslet lepší strategie k odjezdům (kdo co má na starost, jak velkou časovou rezervu si dát na nenadálé události typu miminko se teď pokakalo), jak nejlépe udržet relativní pořádek a jak mít oba čas na svůj relax i společný čas jen ve dvou?

Dostala jsi teda pod luxusní tlak. Kolik je dětem? Byl by to mega problém, kdyby to nenavazovalo, ale byla mezi dětmi trochu větší pauza?

Tak jděte do třetího později. My to tak máme plánovaně a jsme maximálně spokojení.

Cekam ctvrte a tesim se,ovsem vse ma svuj cas a je lepsi mezi detma mit vice casu aby uz byli tak nejak rozumne a vse slo v klidu,ve tvem pripade bych to odlozila ,,,ono se to samo nejak vyresi casem...bud si reknes staci nebo jeste mi miminko chybi nevim teda ovsem kolik je ti let do rekla bych ze do 40ceti dobry 😀

@lenerka1 a vyhrají si spolu i ty 3? Už jsem kolikrát slyšela názor, že 3 jsou blbý počet a že je stejně většinou to mladší mimo. Holky si spolu vyhrají nádherně. Někdy chce být starší sama, ale jinak jsou povětšinou spolu a moc hezky si hrají. 🙂

Proboha, zakladatelko, treti dite si opravdu nedelejte. Pokud ti tecou nervy uz ted, kdyz mate dve, tak treti dite to nevylepsi. Na vasem pripade je krasne videt, ze jste s manzelem otroky nejakeho nesmyslneho rozhodnuti, ktere jste ucinili za bezdetna (ze budete mit tri deti), protoze bezdetnym lidem se vychova zda jako brnkacka. Muj svagr taky mival plnou pusu reci o tom, ze by chtel co nejvetsi rodinu, pry minimalne 4 deti😀 Jo, bejvavalo!😀 Zlaty voci!😀 Maji tri deti a lezou z nich po strope, protoze to nezvladaji. Mit ty jejich 'minimalne 4', tak by je to zabilo.

To neni zadna ostuda si priznat, ze na neco holt nemam. Je daleko vetsi prusvih to tlacit na silu, i kdyz vnitrne citim, ze to nedam.

Někdy se rvou jak koně, žárlí a hádají se (to dělali i když byli jen 2), jindy jsou super parťáci, hrajou si buď všichni spolu, případně různě kombinované dvojice. Ale to hodně záleží na povaze dětí, u nás si víc hraje nejstarší s nejmladší, jsou si dost podobní, tak si rozumí. Ale některé věci se s počtem dětí namnoží - prádlo, požadavky na jídlo, čas, který jim musím věnovat, tak je třeba s tím počítat. Já vždycky říkám, že je to hukot, ale mě to stojí za to.

Já mám dvě holky a vždycky jsem chtěla 3 děti. Jenže je u nás pořád křik, řev, hádky, perou se. Já jsem někdy jako rozhodčí v ringu. Takže jsme z toho akorát všichni ve stresu. Ano, je to i o povaze dětí. Takhle jsem si rodičovství a rodinný život rozhodně nepředstavovala. Takže jsem se už smířila s tím, že budou jen 2. S dalším dítětem bych skončila v blázinci.

Já mám tři rychle po sobě a vždycky mi to za to stálo. Teď jim je 6, 8 a 10 a jsou úžasná parta. Náročné to ty první roky je, ale ne nějak fatálně.
Tři jsou o mnoho více než dva, v tom krásném i náročném, zvažte to ještě.

@lenerka1
@antoinet ještě se zeptám, jak ty děti máte vychované? 😁 Řekli by jste, že když se zavelí,tak dětí fungují? 🙂 Četla jsem i jednu knížku od psycholožky, která se zmiňovala,že nejvíc samostatné a vychované děti jsou z větších rodin, protože tam automaticky dochází k tomu, že se musí víc šlapat. Prostě máma není schopná dělat full servis a otroka několika dětem, takže to vlastně vyplyne přirozeně, že ty děti pak více poslouchají a nikdo se s nimi moc nemaže, taky se musí více zapojovat do chodu domácnosti. Řekly by jste, že jste přísnější v porovnání s dnešními jinými maminkami, které děti pořád omlouvají, že ještě nejsou vyzrálé nebo že jsou moc malé a podobně? 🙂

@levandule_k 5 let a 2 a čtvrt roku. Jsme celkem aktivní rodina a popravdě už se vážně těšíme, až budeme moct jezdit na dovolené, výlety a sportovní akce a ne pořád řešit jestli a jak vydrží děti v sedačkách, jestli tam bude kde přebalit nebo vyprat poblité nebo počůrané oblečení a podobně. Přijde mi takové snazší naskočit do toho v době, kdy je člověk v tom útlumu, kdy jeho jediná náplň je přežít a obstarat malá nesamostatná stvoření. Jakmile holky dorostou do období, kdy se stanou parťáky i pro nás, tak už bude nejspíš rozhodnuto definitivně. 🙂 Navíc tomu teď nahrává i to, že malou nevezmou do školky. Rodičák mám jen do jejích 3 let a od kamarádky učitelky vím, že jsme letos bez šance. Budu tudíž docela dlouho doma zadarmo a hledat si po 7 letech práci na pár měsíců, abych šla hned na 3 roky na rodičák, to je taky docela nesmysl...

Jako bych to psala ja🤣 mam holky 5 let a skoro 3 roky, 3. Me desilo ale zaroven jsem se nemohla smirit, ze by nebylo, vyslo to hned na 1.pokus, mezi 2.a 3. Ditkem by bylo 27 mesicu rozdil, se starsi necelych 5 let, bohuzel v 10tt potrat, pak za 2 mesice dalsi a dalsi,uz jsem byla z toho v prd.li, tak ze na to kaslem, neni to nas osud, ted jsem v 6.mesici, decka od sebe budou 3roky a 2 mesice s mladsi a 5,5 roku se starsi, uz mi to prijde dost,ale konecne se citim kompletni, i kdyz jsou nase prvni 2 divoke a dost akcni, vsechny tehu jsem prvni 4 mesice problila a zacatek byl dost narocny, ale moc se tesime cela rodina, ale tez mam obavy,aby bylo hlavne zdrave,aby byl porod v poradku, predchozi 2 byly komplikovane

Tohle nechápu, hrnout se do třetího za každou cenu, protože musí být v určitém věkovém rozpětí... ideální čas je, když je na to rodina připravená. Nemáte zvládnutý život a běžnou organizaci se dvěma dětmi, tak proč hned třetí? Nechtěl
Nechte je trochu povyrust. Zvlášť když vy ani manžel dítě autenticky nechcete. Mám kamarádky, u kterých jsem nechápala, že šli do třetího, když měli doma takový blázinec a náročné už dvě děti... no a jak ho dopadlo? Mohou se zbláznit ještě víc, vyhořelé, nedělají nic jiného, než řeší děti a to už mají třeba jedno školní a dvě ve školce

Tak si rodičák prodluž na čtyři roky a dejte si chvilku čas. Nadechnete se, zapracujte na samostatnosti holek. Když bude třetí za rok, nebo později, tak se svět nezboří.

Poslouchej, zakladatelko, ty to mas nejake pomotane. Pry zenksa od vice deti nemuze delat full service a otroka nekolika detem jako jedinackovi. My mame jedno dite a otroka a full service mu nikdo rozhodne nedela. To, ze je nas syn jedinacek, neznamena, ze kolem nej budu poskakovat jako sluzka. Ano, mam na nej logicky vic casu, nez bych mela, kdybych mela treba tri deti, ale min deti neznamena delat jim full service a otroka. Ty se mi zdas byt v zajeti nejakych stupidnich stereotypu a pripada mi, ze s manzelem neumite pouzivat hlavu, kdyz otrocky uvazujete o dalsim diteti jenom proto, ze kdysi davno jste chteli tri. Holt situace se zmenila, tak se prizpusobim tomu, co je ted. Stejne tak nepojedu podle nejakych hloupych stereotypu a nebudu si myslet, ze deti z vicecetnych rodin jsou automaticky dobre vychovane a samostatne, protoze jim matka nedela otroka a full service, a ony se tak o sebe museji umet postarat samy. Takovy zastaraly pristup urazi nase jedinacky, protoze treba naseho syna vedeme taky k samostatnosti, zvlada to lip nez nektere deti, ktere maji sourozence, kteri za ne vsechno udelaji. Ty by sis fakt mela dat do poradku mysleni, protoze to vypada, ze jedes na autopilota a nemas vlastni usudek, sorry.

To ne, snažíme se o respektující přístup, spíš dohody než příkazy, ale i ty někdy jsou, jedeme i dost kontaktně, jsou chvíle, kdy prostě musí sami nebo si pomoci navzájem, ale jsou ještě dost malí (1,5 dcerka, 4,5 dcerka, 7,5 syn), takže to ještě ladíme, zodpovědnost za své věci teprve postupně předáváme. Ale jsem dost splachovací, co jinou vytočí do běla já neřeším, nechci jim doma furt stát za zadkem a korigovat jejich jednání (věřím, že se učí nápodobou), v kontaktu s "ostatním světem" jsem přísnější, nechci, aby obtěžovali, ale společnost se mi zdá dost zaměřená proti dětem, očekává se, že šlapou jak hodinky, poslechnou na slovo, nemají emoce a když jo, tak je vypnou na požádání, tak mě to dost unavuje.

Když jsem si přečetla tvoje příspěvky, tak racionálně dvě děti jsou v pohodě, holky už budou za chvíli víc větší, takže budou víc parťáci na různé aktivity, než když byly menší a mentálně mi to přijde jako teď tvůj strop, protože tě točí věčná práce kolem malých dětí, potřebuješ řešit i něco jiného. Na druhou stranu, je tam někde touha po třetím, držet znovu miminko a k tomu tlak partnera a zároveň i tebe, protože jste chtěli 3. Ujasni si v sobě, jak moc je to skutečná touha mít třetí dítě a jestli přijde, tak pravděpodobně přijde tak, že to do sebe nebude zapadat jak německý výrobní plán...

Promluv si partnerem jak to vidí on a myslím, že by ti pomohlo, kdybyste si řekli, že je naprosto ok mít dvě děti, tím by ses zbavila tlaku.

My taky tak vahali a porad zvazovali. Nakonec jsme do toho sli a mame dvojcata🤣🤣 Sileny masakr, vic asi psat nemusim🙏🏾🙈

V dnešní době jsem ráda za dvě zdravé děti a třetí bych nepokoušela.Pokud máš problém za školkou ,tak co už teď si najít nějakou třeba víkendovou brigádu a tatínek ať hlídá.

Jestli tě vyloženě děsí, že znovu otěhotníš, tak bych spíš ještě trochu počkala. Měla jsem podobné pocity po druhém dítěti, tak ňák jsem tušila, že třetí si ještě pořídíme, ale děsilo mě, že by to mělo být hned. Ale bylo tam trochu i to zklamání, že to nějakým zázrakem nevyšlo i přes ochranu, prostě blázinec 😀. Nastoupila jsem do úplně nové práce a po roce jsme teda to miminko zkusili, i když jsme po něm aktuálně moc netoužili, ale naprosto jistě jsem věděla, že budu litovat, pokud si ho nepořídíme. Vyšlo to hned, byl to hrozný šok, myslela jsem, že to bude trvat měsíce. Ale nakonec jsme moc rádi. Máme rozestup mezi 2. a 3. dítětem něco přes 4 roky a je to moc hezké 🙂

Ano, to si rozhodně myslím, že děti jsou samostatné a šlape to u nás.
A já si dovolím vyvrátit ještě jeden mýtus - ano, jedináček má více pozornosti rodičů (ale i ta je omezená, máme i jiné povinnosti, jsme unavení...), ale děti navzájem si té pozornosti dávají obří množství a se všemi blbinami, co je napadnou, běží primárně za sourozenci (ty to ocení) než za rodičem.

Já bych za sebe neřekla, ze tří jdu takový rozdíl oproti dvěma. V létě naším bude 8, 5 a 3 a je sice pravda, že občas se vztekne každý, něco odmítá, musí se oblíknout sám, ačkoli strká obě nohy do jedné nohavice, ale řekla bych, že když má krizovku jeden (teď většinou ten nejmladší), starší dvě intuitivně cítí, že na ně už kapacita není a šlapou, jak je potřeba. Takže vlastně časově to tak odlišné není. Plus když se zrovna dva pohádají, třetí jde utěšovat, na to jsou všichni mistři. A hlavně třetí strašnou spoustu věcí odkouká, od narození vidí, jak to chodí mezi sourozenci, což se první dva vždycky musí naučit sami. Případně u nás ségry se mohou přetrhnout, aby ho něco naučily, což je zase o starost míň. A vyhrajou si jak společně, tak v kombinacích po dvou. Mně teda ještě lepší než tři přijdou čtyři, ale bohužel vzhledem ke mému věku už to asi nedáme. Tak jestli můžeš počkat, jak tu psaly mnohé, dejte tomu ještě trochu času, třeba pomůže dovolená, hezké počasí, co já vím ...