Bezmoc...syn neposlouchá a dělá naschvály
Ahoj holky, začnu asi tím, že se stydím za sebe a co tu budete číst, ale píši jen čistou pravdu.
Mám dvě děti Martinka 2,3 roku a Kačenku 1 a 2 měsíce, mam chlapa který se ona stará jak může, splní nám cokoli na světě a pomáhá my s dětmi i po práci a kolikrát když jdu na brigádu o víkendu atd. Problém je v tom, že malý je divoký asi jako kluci bývají, ale na mě je toho moc. Neposlouchá, dělá naschvály, když malá usne kolikrát ji během chvíle vzbudi a má tendenci mě provokovat a dělat co nechci..... Oba s přítelem se jim věnujeme stejně, když je mazlíme nebo si hrajeme vždy s obouma, když jsem s nimi doma ja také si hrají s oběma a mazlim je najednou aby jeden z nich neměl pocit, že je na vedlejší koleji. Přesto všechno má Martinek tendenci dělat vše proto aby měl vytocil a buď poslechne až když rvu na cele kolo nebo vůbec a ani když dostane na zadek. Já jsem z toho pak úplně vyřízena a bulim jak želva vedle v místnosti ale nepomáhá mi se vybrecet.... několikrát jsem se nacapala že jsem přemýšlela o tom že sbalim sebe a katu a zmízime pryč nadobro aniž bych někomu dala vědět kam atd.... vůbec nechápu kde se to ve mě bere, ale neumím si pomoc.... prostě už mě to párkrát napadlo... Možná si teď myslíte že jsem bezcitna svine ale máte nato nárok...
Dashyyy dekuji za tvou radu a názor, ale bohužel po dobrém na něj neplatí vůbec.... ano jsem vědoma toho ze u mě vidí, že dospělá nezvládám své emoce, ale když mu něco řeknu hezký nebo normálně ani me nevnímá a na otázku zdali jsme někdy spolu jen my dva ? Moc ne buď všichni dohromady nebo oba se mnou, občas když holka spi a nebo je doma partner, vemu si malého a jdeme si hrát nebo se projít jen spolu, ale jinak doma většinou jsme dohromady. Ani nevíš jak rada bych byla, abych nemusela křičet atd ale většinou fakt na napomenutí neposlušné, ani když mi něco vysvětlují.... vnima to možná v tu chvíli a během několika minut si jede zase svoje
Určitě nejsi bezcitná, jsi jen totálně vyčerpaná. Znám to taky, mám dvě děti, mladší se specif. potřebami. U té starší opravdu částečně pomáhá, pokud jí pravidelně věnuju nějaký čas - jen jí. Doporučila bych vyhradit si nějaký čas, kdy bude chlap třeba vozit malou a Ty se synem budete mít vlastní program. Nemusí to být nic velkého, stačí třeba i jen, že syn vybere pohádku, dáte si k tomu něco dobrého a budete spolu koukat.
@urtica děkuji za podporu, zkusím cokoli
souhlasím s tím udělat si čas jen na syna. Vnímat ho, naslouchat mu, věnovat se mu na 100% /žádné "teď nemám čas, teď musím tohle nebo tamto...za chvilku..."
A s tím křikem - snaž se ventilovat hlasitost, řekni to důrazně, ale bez křiku, chytni ho za ruku, ujisti se, že tě vnímá, že ví, že na něj mluvíš...taky když něco provede, uč ho důsledkům - když rozlije ve vzteku pití, neřvi na něj a nedávej mu na prdel, prostě mu v klidu podej hadr a ať to uklidí, co způsobil (jasně, spíš to jen pošudlá, ale lepší způspb, než se na něj rozkřičet a dát mu na zadek, on akorát půjde do opozice už jenom z principu, že mu to není příjemné a že se brání). Tím, že ty křičíš v emocích, mu dáváš najevo, že on může křičet taky, že je normální křičet.
Období vzdoru je náročné, prošli jsme tím taky, jako všechny maminku, každé dítko má jiné projevy a jinak zkouší a vytáčí...ale po zlým s nimi nikdo nikdy nic moc nesvedl z dlouhodobýho hlediska.
Jiank sáhodlouhý vysvětlování a přednášky taky nefungujou, dítě tzv. "vypne" a nevnímá, okomentuj danou situaci stručně, jasně...
moc dobře vím o čem mluvíš, mám dvě děti a bylo to náročný a sama jsem to nezvládala, kluk dostával na zadek a zpětně když vidím co to napáchalo škody mě opravdu zpětně mrzí každá rána, protože tím člověk uleví jen sobě, ale tomu dítěti to nedá nic, max strach z vlastní mámy.. zkusila bych fakt krůček po krůčku uvědomovat si ty situace, přemýšlet jak jinak by to šlo řešit a půjde to uvidíš.. teď bys ideálně potřebovala vypadnout někam bez dětí, aby sis vyčistila hlavu a odpočinula si od běžného kolotoče a dál bych se fakt soustředila na čas jen se synem, je to pro ně děsně důležitý mít mami jen pro sebe naplno.. drž se! 😉
Pokud jste někde v dosahu, zkuste Rannou péči (odbvykle pod Diakonií, ale i jinýma organizacema). Měli by umět pomoct (přijet přímo k vám domů, navrhnout vhodné hračky, aktivity a pod.). Existuje něco jako "patologické odmítání autorit" . S takovými dětmi je prostě potřeba pak pracovat trochu jinak, než jsme zvyklý. Obvykle je třeba, aby to člověku někdo ukázal a naučil ho s tím. Když se to dobře "chytí", roztou z takových dětí úžasní malí (a později velcí) hrdinové, kteří se nebojí zastat svého okolí a postavit se nespravedlnosti... Ale ty výchovné začátky jsou pro vychovatele hodně náročné, no.
Při čem neposlouchá? Jaké dělá naschvály? Já třeba synovi zakazuju jen to, u čeho se může zranit. Jednu dobu jsem řešila hodně zákazů a on prostě vypnul, neposlouchal....tak jsem to omezila a zabralo to.
Máš děti rok od sebe. To samo o sobě je náročný. Také mám občas pocity, že bych vzala roha bez dětí a všichni se tady po...Je to normální. Moc radu nemám, ale chápu tě. Mám první dvě děti také po roce. Zkouší hranice. A po pravdě, když mi občas ujede ruka jsem z toho víc hotová než děti.
Kluk je proste malej a zarli. Toto obdobi beru jako narocne samo o sobe a nemusi k tomu ani byt dalsi rocni. Co poradit, obrnit se láskou, trpelivosti a prezit 😅
Chápu Tě, co prožíváš. Mám to úplně stejně, s rozdílem, že jsem na kluky sama a rozdíl mezi nimi je 5ti letý. Tím spíš mě vytáčí, když ten větší deka bordel a naschvály a ze to teda umí řádně, bohužel za to může i tatínek, jenž jde svoji výchovou proti mě. Nad zdrhnutím jsem tedy nikdy nepřemýšlela, ikdyž jsem se přistihla, že jsem si kolikrát říkala, jestli jsem to měla zapotřebí. Kvůli druhému dítěti jsem přišla i o práci. Je to těžké, ale my to zvládnem 🙂
Máme děti 2r a 1m od sebe,oba náročnější na čas,hodně otázek(víc než ostatní děti),oba temperamentní.pomaha nám nevychova.venuji se oběma naráz a zároveň i každému zvlášť.ted už jsou oba větší,dcerka chodí do školy,i tam si děláme holčičí odpoledne -syna hlídá tatínek a my jdeme na zmrzlinu,na nákupy.se synem si děláme taky pěkné odpoledne,máme pro sebe vyhraněné středeční odpoledne,když je dcerka dlouho ve škole -jdeme na zmrzlinu,mazlime se,jedeme na kolo,vždy podle počasí a co chce dělat syn.dcerka jde už pomalu do puberty,syn má období vzdoru,já to tolik neřeším.snazime se vychovat jak nejlépe to jde,i když je to někdy hodně těžké
Mame deti 1,5 od sebe a za me je i dulezite drzet tu "spravedlnost" v tom pohledu na dite samotne, ne jen straveny cas... Co udelas kdyz "neco chce" mala a treba i hodne breci? Jdes hned k ni, chlacholis, pochovas, prebalis, nakrmis, protoze je jeste mala a ta naschvaly prece nedela? Syn vidi, ze to funguje a zkousi to taky, jen uz ke svemu veku nevhodne tim "zlobenim". Ono pro deti negativni pozornost je taky pozornost. A to ze zrcadli Tvoji naladu, frustraci atd. uz Ti tady psaly ostatni.
On nevyrostl do maleho dospelaka jen co se mu segra narodila... Je to porad batole, prcek co nezvlada svoje emoce, telo, nechape vetsinu veci kolem sebe, musi toho hromadu zvladnout atd.
Za me - udelat si cas jen pro sebe (to neni prace a uklid); najit cas pro kazde dite zvlast a opravdu se mu v ten cas venovat (neposlouchat jednim uchem dceru u tatinka, deti poznaji uplne vsechno), spravedlnost (kdyz slecna rozlije caj a kluk taky, reakce musi byt totozna...asi jako kdyz se to povede kamosce)... ze zacatku budes muset zavrit oci, jestli to podle Tebe udelal "schvalne" a pak hromada nadhledu... deti potrebuji citit, ze jsou pro nas jejich problemy, zajmy, potreby taky dulezite jako u dospeleho. Spolu blbnout, neresit kazdou "blbost" pokud nejde o zivot...
Mozna chce, aby se mu vic venoval tatinek.
Ahojky, mám klucinu 2,75 roku a je to psycho... Před ním mám dvě holky, takže bych o sobě neřekla, že jsem nezkušená mamina... Ale kluci jsou malý chlapy...no prostě z jiný planety... Vzájemně je velmi těžké se chápat, protože máme dost jiný pohled na svět. Po dvou holkách to fakt vidím. Úplně jiný způsob učení, prožívání, chování i třeba potřeba vyjadřovat se a jak. Já z toho mýho malýho chlapa úplně lezu po zdi. Mít ho jako prvního tak nevim, co bych udělala. A ještě s dalším, rychle po sobě, miminkem...to musí být neskutečně těžké. Já bych doporučila určitě Milana Studničku, zameřuje se přímo na syny. Jinak za mě..kluci potřebují více svobody, vice možností ovládat situace, nejenom situace, ve kterých jsou oni ale i ty, ve kterých ovládají jiné, mega prostor pro průzkum - ten se často projevuje tím, že se něco zničí..(holky nikdy prakticky nic nezničily, tchýně nám furt dávala věci, když jsem říkala, že všeho máme moc, tak vždy říkala, však se to zničí.. já nechápala.. teď jo..a dovětek.. tchýně měla dva syny 😂), větší fyzické vybití, potřeba do něčeho bouchat je neukojitelná, stejně jako potřeba mít v ruce klacek.. empatie snížená.. no je toho strašně moc.. jsou prostě z jiné planety, jsou to kluci a nasim úkolem je hlídat je, aby se nezabili a dovolit jim tolik kolik potřebují, aby vyrostli v muze. PS: dvouletá šikovná holčička zvládne nevzbudit svou mladší sestřičku.. náš syn by probudil i sousedy.. věta, ještě, že jsem ho neměla prvního.. u nás zazněla milionkrát.. tím chci říct, nemáš to lehké..syna nezmenis, ale vyroste, nejsi určitě sama na tom tak mizerně a neboj bude lip, rozhodně syna nesrovnavej s holcickami a zkus toho Studničku. Držím palce. Kajka
procházíte asi nejnáročnějším obdobím batolecího věku a řekla bych že chlapeček ventiluje emoce, které neumí jinak zpracovat.. co mě napadá, dostává se mu času s maminkou? Jen on a ty bez ségry? Nebo jen on a tatínek? Něco co bude jen vaše, kde vás bude mít jen pro sebe. Je pro něj asi těžké se smířit i se ségrou, rozdíl mezi nimi je malý a on je dost malý na to, aby to uměl zpracovat.. ve finále a teď to nemyslím vůbec zle, ty mu ukazuješ, že jako dospělá nezvládáš své emoce a že i fyzický trest je v pořádku, jak pak můžeš chtít po něm, aby on zvládal ty své? Řekla bych, že pokud se zklidníš ty, zklidní se i on, jen kopíruje, co vidí u tebe. Zamysli se nad tím a zkus mu ukázat, že se to dá řešit jinak než křikem a plácnutím a věřím, že se situace zlepší 😉