Batole se vzteká. Jak mu vysvětlit, aby to nedělalo?

Čekáš od ročního dítěte, že si bude v klidu v koutě samo skládat hodinu kostky?😀

Myslim, že některé komentáře tady nejsou zrovna pomáhající.. Roční dítě opravdu nechápe, co je špatně a co ne. Že se vzteká, je úplně normální. Hlavně být v klidu a nad věcí. Vztekat se bude ještě několik let. V jednom roce se dá dost dobře obrátit pozornost na něco jiného. Potřebuje vše zkoumat. Asi bych si přečetla něco o vývoji mozku dítěte apod. (napr. Vyvoj dětského mozku vysvetlený rodičům - pomůže i do budoucna, je dobře a srozumitelně napsaná)
V této době je nejlepší přizpůsobit okolí tak, aby mohlo dělat, co potřebuje. My dali vše z poliček u televize, polštáře kolem gauče, kdyby spadl apod. Zamezit kontakt s něčím nebezpečným samozřejmě. Záslepky na zásuvky apod. Pokid chce zkoumat něco, co sám nezvládne - lednice, sporák, mikrovlnka, rychlovarka - asistovat u toho. Ukázat, jak to funguje, at si to vyzkouší (nám takhle třeba pípá mikrovlnkou, otevře dvakrát lednici, že svítí, zmáčkne rychlovarku, aby se otevřela).. Párkrát zkusí, je spokojenej a jde od toho. Chtějí delat to, co vidí u nás. Pokud se vzteká a vy mu nemůžete vyhovět kvůli nebezpečí (u nás otevřené okno-vyklanění, strkání věcí do zasuvky a tak), tak si stát za svym, davat hranice, kdy opravdu ne. Dítě se vyvzteká - s vámi v blízkosti, nenechávat vyřvat samotného.. Vy máte být jako rodič průvodce emocema, pomoci mu. Musí si to odžít.. Někdy je to už na palici. Házení věcí, rozhazování, bouchání, vylévání pití... Normální zdravý vývoj. 🙂 hodně trpělivosti přeji.

Ještě k té postýlce, zabavit ho v ní.. Normální hračky asi nepomůžou.. U nás se osvědčily dospělácké věci - např kolíčky na prádlo z misky do misky, v roce asi ještě připínat nebude, nebo raminko na košile - ukazat, že se dá zavěsit i na stranu postýlky, nebo prostrkavat, bude to určitě zkoušet, u nás takhle dávají i na kliku..
Pokud tluče hlavou o zem, zeď apod, tak nabídnout polštář/plyšáka, ať už na tu hlavu nebo ukázat, že si může i bouchnut do něj rukama.. Nabízet alternativu, která nebolí, ale splní účel vybití emocí.

Když chce být pořád u vás, tak zapojit do činnosti, kterou děláte. Mně takhle kluci pomáhají dávat věci do sušičky, při vaření jsem dávala na hraní staré hrnce a vařečky a byli u mě na zemi. Při převlikaní postele mi po ni běhali a ja ukazovala, kam mají skočit/přejít , abych je "nezapla do deky" apod.. K prvním narozeninám dostali dětský mop, vysavač, koště a "pomahali mi"...

Neni nervacek, je to normalni mimino, chce byt s tebou. Zkousej to a urcite na to prijdes, jak udelat co potrebujes i s ditetem. Hracky, hudba…zehleni je blby, to uz delam jen v noci. Snizit svuj standart uklidu a pece o domacnost 👍

Jak už psali tady holky, je to normální zdravé dítě, chce se to jen naučit obrnět nervy. To co napsala @veronikacv , tak pod to bych se podepsala. Dělám to úplně stejně a snažím se jí ve všem vyhovět, i to koukání z okna nakonec vyhrála, ALE má to své bezpečné hranice také. Plus, nevím jak to srozumitelně napsat, ale v práci nám řekli, že to mlácení a sebepoškozování je důsledkem toho, že jsou z něčeho lidi zklamání a jakoby tu bolest v srdíčku ze zklamání potřebují něčím přebít, něco co je silnější, aby zapomněli na tu bolest v srdíčku a vnímali fyzickou bolest, aby zapomněli. Co si budem, vždy je horší stres a psychické násilí než pořádnej kopanec nebo facka a tak to mají i oni, raději fyzická bolest, než duševní. Je to samozřejmě hodně v uvozovkách všechno a vysvětlovali nám to, co se klientů s mentálním a tělesným postižením týče, ale myslím si, že něco na tom bude. Moje dcera to dělá taky, že se začne bít třeba do hlavy, nebo něco

@kubesovaadelka Ano, je to jako "klasické sebepoškozování" .. Fyzickou bolestí se vyplavují hormony (endorfiny) , které uleví psychické bolesti.

Normální miminko🙂 už pár let žehlím jen když děti spí, bezpečně to jinak neumím... doporučuju si něco přečíst o dětském mozku

Syn mi to dělá i teď ve dvou a půl letech.)) držte se!)

@veronikacv ano, a proto to děti podle mě dělají, že potřebují tu pro ně psychickou bolest ze zklamání, že něco chtěli, co bylo v ten daný okamžik pro ně důležité a my jim to zakázali z jakéhokoliv důvodu, přebít něčím jiným. Nějak jsem nestudovala dětský mozek, jen vím vím, že takhle malé děti nedokáží ovládat emoce a tohke fyzické sebepoškozování jsem si vzpomněla z práce před mateřskou, pracovala jsem jako soc. pracovnice s mentálně a tělesně postiženými, kde kolikrát to byl masakr sebepoškozování. Mnozí jsou na úrovni myšlení miminek nebo batolat, takže tohle bylo pro mě jednodušší, pochopit a tak i postupuji. Samozřejmě, nejsem dokonalá a taky občas vyštěknu na malou že je škaredá nebo nervák, ale spíš se snažím zachovat klid a vysvětlit ji , že ji chápu, ale prostě nemůže například běhat po silnici. Hodně mě i inspirovali videa na fb Děti jsou taky lidí, kde paní všechno vysvětluje a hodně chvály jsem slyšela i na dovychovat

@kubesovaadelka on je (podle mě) největší problém, že ani my dospělí nedokážeme ovládat emoce (mnohdy je neunesou ani u ostatních, protože tenkrát to bylo tabu) ,ale po dětech, kteří kolikrát ani nevědí, co se s nimi děje, to chceme (uklidni se, nic to neni, nevyváděj, nebreč, apod).
Kvůli tomu jsem se začala věnovat vývoji mozku, různým dětským obdobím apod, protože jsem nechtěla křičet. Chtěla jsem to delat jinak než mam zažité z dětství. Dovychovat je super, Děti jsou taky lidi také... Obojí stojí právě na principu vývoji mozku, špatných zažitých vzorců...

Co si budeme, taky nekdy vybouchnu, vylítnu...
Taky ráda zakřičim do polštáře, bouchnu do něj a tak, abych ulevila napětí.. Ráda se vybrečim, když uz je toho prostě moc.. Uleví se mi a jedu dál.. Jen se za to prostě nestydět a ukázat těm dětem, že emoce jsou naprosto normální a dá se s nimi nějak pracovat.. Je to na dlouhou trať..

Práce to musela být hodně náročná na psychiku, to vás obdivuji...

@veronikacv přesně, lidí by si to měli uvědomit. Kéž by to viděl můj chlap a jeho rodina.
Práce nebyla špatná, pokud to půjde skrz školku a tatínek to bude zvládat protože tam se dělají jen dvanáctky, tak se tam vrátím, mám to tam ráda. Ono pokud ty klienty prijmete takové jací jsou tak je to v pohodě. Jsem na nejtěžším oddělení, tj. úplně imobilní, ležící klienti co je koukají koukají kolem sebe, nemluví, jen dvě klientky a to jen slova nebo fráze co mají naučené. Jsou na úrovni 0-10mesicu miminka. U těch lehčích postižení, co se pohybují, mluví a nějak se o sebe postarají bych to pravda asi nedala, přijdu s nimi občas do styku a to je podle mě víc na palivo že mluví a třeba 100x se zeptají co je snídani, pak 100x co je na oběd apod. 🤣