5letý syn nám utekl (2x). Co dělat?
Zdravím holky,
Máme 3 kluky, ve věku 7 let, 5 let a 7 měsíců. A ten prostřední nám poprvé utekl v červnu po jednom konfliku, kdy ve vzeku hodil šipku po tom nejstarším. Naštěstí se netrefil, ale mohlo to dopadnou špatně. Vynadala jsem mu, pak se rozbrečelo mimčo. A on mezi tím vzal dráhu. Naštěstí jsem ho brzy našla, všechno jsme si vyříkali. A včera utekl zase, tentokrát na chalupě. Jsme v blízkosti velkého rybníku i lesa. Tentokrát jsme ho nedokázali najít a šlo to přes PČR. Bylo to fakt hrozné.
On se celkově v tom chování velmi zhoršil, nejvíc ubližije mimču, začal útočit i na kočku, ta ho kousla a škrábla. A on ji teď každou chvíli něco provede. :(
Včera to vygradovalo zase, když mimču schválně bral hračky a rozčiloval ho tím. A po upozornění (klidném) vzteky mrštil takovým dřevěným autíčkem, že to udeřilo i malého. Zatímco jsem chovala mimi, tak manžel už na něj hodně řval, a aby mu fyzicky neublížil, šel to rozdýchat do jiné místnosti. Já taky šla do klidu. V průběhu odpoledne opět utekl. Manžel šel se starším synem na kolo, a já myslela, že vzal oba. Já jsem kojila a uspávala mimčo a on si myslel, že je semnou. Vůbec nechápu, že jsme se takhle strašně nepochopili, ale stalo se.
Je to pro mě teď velmi těžké být na prostředního syna milejší, protože to není ani jeden den, kdyby něco neprovedl. A nejhůř snáším tu agresi. Přitom my děti nebijeme, to radši utečeme do klidu to prodýchat a uklidnit se, než abychom je udeřili. S tím řevem už je to horší. :( Já fakt už nevím, co s tím.
Pravidelně ještě a často ničí věci a hračky staršímu synovi. A neskutečně to zapírá, nikdy nic nepřizná, i když je to úplně evidentní, že to byl on, tak to svádí na jiné, a nebo se vymlouvá, že se to stalo samo nebo neví. Pak mu to je strašně líto, hrozně dramaticky brečí, rychle dýchá, dáví se. Přijde mi, že neví co se sebou.
Byl sám i týden u mých rodičů, a ti si ho zas naopak chválili, a popisovali mi úplně jiné děcko a jiné chování. O to víc mě to ničí, mám 3 děti, a nezvládám je.
Něco mu chybí, proto tímhle chováním volá po pozornosti. Jste jeho máma, určitě, když po tom půjdete, to odhalíte!
Věřím, že děti nejsou zle jen tak. Něco zvenčí za tím vždycky je
Je frustrovany, napr z role prostredniho ditka ale muze to byt i neco jineho, ja uz jsem to tu parkrat v diskuzich zmonovala, ale uvedu to znova, dcera taky mela nejake vychovne obtize a sla jsem s ni k psycholozce a zjistili jsme dve veci - v konkretni oblasti jasne nastavit hranice, nutnost o hranicich mluvit (tj co a proc to vyzaduju) a ackoliv ve skole zatim problemy nema tak ma potize s prijetim toho ze ma potize zvladnour cteni na stejne urovni jako jeji spoluzaci, ucitelka jo hodnoti kladne protoze dela pokroky a rozumi ctenemu textu, ale nez to prelouska tak to trva dlouho, je u toho unavena a frustrovana a pak je doma protivna, na brachu ktery ji ma jako modlu na piedestalu je kolikrat fakt hnusna…takze nas ceka PPP a me by pritom fakt nenapadlo, ze je tohle v pozadi…proto to tu opakovane uvadim, ze je potreba zjistovat co se deje a ne jen konstatovat ze dite, zlobi je zle atd. Po par navstevach u psycholozky a prenastaveni nektrych veci v rodine mam najednou o trochu milejsi a hodnejsi deti…nebo spise bych to popsala jako vetsi pohodu v domacnosti
Možná u těch prarodičů měl všechnu pozornost pro sebe.. možna potřebuje víc mámy a táty? Nešlo by, aby babička s dědou pohlidali zbylé 2 kluky a on vás měl na 2 hoďky pro sebe? Ale to s těma útěkama bych rozhodně rešila s psychologem.. je tak maličký a má takové trápení.. hodně sil :(..
viděla bych to na syndrom prostředního (druhorozeného) dítěte, vygooglete si, co s tím a jak k synovi přistupovat, případně vyhledejte odbornou pomoc..
@irmamala škoda každé rány? to jako vážně? to dítě je zoufalé, protože není ani nejstarší, které mělo všechnu pozornost, než se narodilo druhé dítě, ani nejmladší, které se narodilo nedávno, takže toho prostředního si už zase nikdo nevšímá...dítě se nerodí zlé samo od sebe, vždy to má nějakou příčinu, na kterou je třeba přijít a řešit ji...násilí nevyřeší nic, dítě je jen fyzicky slabší, takže se stáhne, ale uvnitř ten problém pokračuje dál...
@victress Byla to nadsazka, proto pisu, ze to chce psychologa. Na druhou stranu, urcite se takhle nezmenil ze dne na den a mozna nejaka duraznejsi metoda, namisto odchazeni z mistnosti, by to zastavila uz pocatku… Jsem extremne tolerantni matka, ale co jsem nikdy neakceptovala, bylo nasili a agrese vuci lidem i vecem, at k tomu je duvod jakykoli. V peti letech neni uz tak maly, aby se s nim nedalo mluvit a nechapal, jak se nemuze chovat.
Nejvice pozornosti dostane kdyz neco provede ...
Kdy byl napodsledy s nekym z rodicu treba sam na vylete v kine ? Na zmrzce..
Vecerni ritual jen pro nej ?
Já Teda nevím ale já mám dva kluky a nikdy sem nemusela brát na zmrzku nebo do kina jen jednoho.vsude chodíme spolu a ani já jako dítě si nepamatuji že by mamka věnovala pozornost každé zvlášť. Já myslím že dneska se to trošku přehání a děti se že všeho omlouvaji a za nic chudáci nemohu
@jannym My jsme u psycholozky nekolikrat byli, ale zatim to moc uspechy nema. Možná nám jen nesedla nebo jsme neměli štěstí. Přijde mi, že jen poslouchá, a dává dotazy. S těmi hranicemi souhlasím, máme celkem předvídatelný režim a i dětmi nastavená pravidla, to se nastavit povedlo, ale pak to dodržení je problém a bývá to zdroj konfliktů. Zatímco nejstaršímu synovi to pomohlo, ten prostřední to moc nezvládá. A taky je takový soutěživý, pořád se s ním srovnává.
@sinicka oni si netroufají na kojence, vemou si jen maximálně ty dva starší. On je ten nejmenší ještě dost kontaktní a špatně odložitelnej a začala mu separačka. Ale ano, tam se mu líbilo, že tam byl sám. Já se mu snažím věnovat vždycky alespoň po částech během dne. Spí se mnou v posteli, manžel se kvůli tomu i přestěhoval do jejich pokojíčku. V dost záležitostech ho naopak spíš upřednostňuji.
@veronicka89 mám ho v posteli, čtu mu, jsme jen spolu. Manžel je u toho nejstaršího. Celkem pravidelně jsme i teď přes léto jen s ním a mimčem, ten nejstarší byl na táboře. Bohužel se to zatím kromě spaní nedaří přes den, jsou to takové úseky během dne. Ale v tu chvíli všeho nechám a věnuju se jen jemu.
Myslím, že podobný problém má většina rodin, kde mají tři děti stejného pohlaví - ten prostřední se necítí ničím výjimečný, připadá mu, že tatka se nejvíc věnuje nejstaršímu, mamka nejmladšímu, a on je sám. Vlastně to tak popisuje i váš případ, kdy prostřední utekl, ty jsi byla s mimčem, manžel na kole s nejstarším a na prostředního se “zapomnělo”. Možná by pomohlo ho dát třeba na nějaký sport, který starší syn nedělá, dát mu nějakou zodpovědnost v rodině, kterou by měl jen on. Napadá mě třeba, když půjdete na procházku, necháte ho, aby vás zavedl tam, kam sám utekl, protože on to nejlíp zná atd.
@dc282308 useky jsou na prd a kdxz je mimco u
Toho nepocita se to ...fakt ten pristup je höavni ...uvidite tu zmenu ;)
@bara88 ale kdyz budou tve deti po sobe hazet sipky a nebo budes na pcr popisovat ztratu syna asi bys zjistila ze mu to tak asi nevyhovuje a nekde je neco spatne a snazis se to zmenit...
Mimochodem asi ani nevim kdy by to slo aby mi syn utekl tak ze bych nevedela kde je ( odesel )
@pikl Ano, to tak asi opravdu může vypadat. Manželovi je nejstarší syn povahou i zájmy hodně podobný. Oba kluci hrajou fotbal, ale jsou v jiný kategorii. A tam tu situaci jsem pokazila, špatně jsem manžela pochopila, to byla moje chyba, a já se spoléhala na to, že je s nima. S tou procházkou to vyzkouším, to by mohlo být zajímavé, i pro mě tedy. Kluci mají rozdělené úkoly, co mají dělat a každý má ty svoje. Za to mají odměny, máme to teprve chvilku, na toho staršího to funguje dobře. On byl celkem divoch a dost se zklidnil, co máme nějaké režimové změny po konzultaci s psycholožkou. Ale na toho prostředního to moc nefunguje. Jakmile není nejlepší, je konec a všechno zahodí. On to bere jako všechno nebo nic. Rychle se nadchne, ale pak stačí maličkost a už to nenávidí.
@bara88 jo a taky nemas kluky v podobnem veku kdezto kluk 5 vnima to ze mimino potrebuje hodne jeho mamu uplne jinak. To nemuzes srovnavat se 2 detma 8 a 11 let ! ... ti proste vyrustaji spolu a maj podobne potreby
Žárlivost může mít lví podíl, zkuste psychologa, pomůže jemu i vám. Jelikož na dětského byste čekali věky, zkuste rodinnou poradnu, umí to.
@dc282308 Chlap mi vždycky říká, že když jsou 3, tak se vždy dva spojí a třetí je z kola venku. Ve vašem případě mi přijde, že nejstarší má tátu a nejmladší tebe. Prostřední tak vlastně zůstal sám. Zkusila bych ho zapojovat do her a nechat ho i někdy vyhrát. Zároveň mu tím ukázat, jak se chovat, když prohrajete. Někdy ho i pochvalte. Hlavně táta a nejstarší. Od chlapů je to největší pecka. Hlavně všichni komunikovat a vše dělat SPOLU!!!A ne jen táta+ nejstarší a ty+mimčo.
Odpovědi vidím až teď, tedy i že chodíte k psychologovi. Zabírá i se trochu naoko zlobit na miminko - něco ve smyslu, jej zase musím přebalit.. štve mě, že tak nahlas brečí.. škoda, že neumí mluvit, atd. ač to dospělým přijde divné, nejde přes pusu, pomůže mu to pochopit, že mimino není nejdůležitější, i když ta péče zabere hodně času. Vyniká v něčem? To bych vyzvihovala.. Zdá se mi, že s tím hodně pracujete, to bude dobré
@lv to hooodně zabralo u nás. A také o synovi mluvit jako o velkém pomocníkovi, bez kterého by to prostě nešlo. Kdykoliv jsme se někde dali do řeči, nebo před rodinou jsem ho vychvalila do nebes a on se pasoval do samozvaneho obránce mimina a nejvetsiho pomocnika... take ho nechavam poucovat ostatni. Napr. Babickam rika: nene, takhle se miminko nedrzi!
A ja vzdycky: ano, xxx uz je na to odbornik!
Je to sranda 🙂
Kdyz mimino rve tak si mu postezuju, ze s nim je to mnohem lepsi a taky ze byl hodnejsi jako miminko a ze jsem rada, ze je tam se mnou…
@elialen To je šikovný postřeh, já jsem si to úplně neuvědomila, ale bude tak vnímat. Tam je problém, že manžel i nejstarší syn jsou hodně sportovně orientovaní, zvládnou toho hodně ujet na kole, na bruslích, baví je chodit na fotbal, hokej a mají dost podobné zájmy. Tyhle zájmy jdou mimo mě, mě to nebaví, a toho prostředního to taky nikdy tolik nebavilo, není fyzicky tolik šikovný jako ten nejstarší, a ani není tak aktivní, je snadno unavitelný a nestačí jim. Dřív jsme si takhle kluky půlili často, kvůli těm rozdílným zájmům. Asi to byla chyba už tehdy, když byli jen dva. Společné aktivity i výlety teď dopadají často vyhroceně. Je pravda, že od táty zrovna pochvaly nedostává, teď ho totiž hlavně vytáčí, je vůči němu odtažitý. To bude potřeba změnit. Někdy mám pocit, že nějak podvědomě preferuje toho nejstaršího.
@lv To je pravda, že mi to nepůjde moc přes pusu, ale určitě to vyzkouším. On se i dost posunul do zadu, kdy se zhoršil v sebeobsluze, chce abych ho krmila, vzteká se, že mu nejde jíst. Patlá se v jídle rukama, patlá to po stole, nechce se sám oblíkat, zapomene, že potřebuje na WC. Venku ho bolí nožičky, závidí mimču kočár. Jinak měl brzy zájem o čísla, písmena, tvary, značky, rychleji se učí, pamatuje si pohádky, má zájem o knížky.
@veronicka89 Proč by měl jít sám někam s rodičem? Já mám bráchu, a vždycky se chodilo všude jako rodina, všichni...
No, možná škoda každé rány.... Tady asi jedině psycholog.