3leté dítě a nezvládnuté záchvaty vzteku. Pomůže psycholog?

Jinak se chová normálně? Jak to má s mluvením? Chodí do školky, co učitelky? Jak se chová jinde s někým jiným?

Můžu se k vám připojit? Dcera bude mít v prosinci 3 roky a máme to samé období Do školky chodí
Tam si hraje normálně
Doma má mladšího brasku 1 rok 1 měsíc a od doby co přijde ze školky katastrof

Ještě musím zmínit že dcera sice mluví ale svoji řeči...domluvíme se s ní doma všichni ale na tři roky už by mohla mluvit lepe

@goovana může zarlit. U nás už začala mluvit dopoledne je ve školce. Po obědě ji vyzvednu, spát tam nechce. Máme ještě 10ti měsíční dceru.
Starší přijde ze školky a klidně se až do večera válí po zemi, olizuje hračky, snaží se stoupat, péruje na kolínkách, já si připadám jak ve cvokhausu 🤦‍♀️ chová se jako malá dcera.
Takže já tu starší zazenu ať jde trénovat logopedii, chce chodit do školky ikdyz má 4 roky, takže jsem koupila pracovní listy na grafomotoriku ať si procvicuje. Od té doby, co máme mimino je strašně složité ji nahnat, aby si hrála s hračkami k jejímu věku. Dřív jsme hrával moje první hry, puzzle, pexeso, domino, člověče a teď nic... Teď chce dělat to co malá. Mám pocit že by potřebovala spíš staršího sourozence, který by jí vedl.

@goovana ano, u nás mluví už krásně ve větách ale doma zvatle jak mimino a zvatle nesmysly. Ale má tu dysfazii.

@palja už jsem z toho zoufalá a hlavně unavená
Věnuji se obou úplně stejně hracky mají každý přiměřený ke svému věku...a nic
Naschvály neposlouchá rozbíjí hracky malému ubližuje

@goovana já myslím, že žárlí. Některé děti mají sklony k regresu s příchodem sourozence (že se vrátí ve vývoji zpět). To je u nás, 4 letá dcera leží na podložce a peruje na kolínkách a říká mama táta místo toho aby si se mnou hrála hry. Teď dokonce začala malou lepat a ještě řekne že pleskne mimino. Já mám ráda klid, že si sednu a klidně čumím do blba. Teď musím pořád někoho napominat, dělat rozhodčího, je to jak v blázinci. Už se i perou mezi sebou.
Ale ve školce funguje normálně. Žádné záchvaty vzteku, mluví už hezky. Přijde domů a lehne a olizuje hračky. Takže chápu, jak se cítíte. Co dělat nevím. Já je rozdělím. Aby nebyli spolu. Malá si hraje sama a starší ať si hraje s barbinami v domečku, nějakou hru se mnou, trénuje grafomotoriku, prostě aby byly oddělené. Jinak je to jak v blázinci.

@palja přesně to je jak v blázinci...už kolikrát brecim, že nevím co mám dělat...malej je úžasnák dokáže si hrát sám ale dcera ne furt za mnou jdu na WC musí se mnou jdu se psem musí se mnou...ale ve školce funguje

@goovana
@palja my máme doma taky lezoucího sourozence. Takhle hrozné to není, ale neposlouchá vůbec. Kolikrát slyším mladší, otočím se, ona jí drží nebo na ní leží, já ji říkám ať ji pustí, že snad vidí, že se jí to nelíbí a ona nic. Pak už řvu - nic, tak jí dám na prdel. Fakt už nevím, tohle je pořád a pořád dokola. Všechno opakuju 10x a ona nic, bez reakce, dál si jede to svoje. Já si připadám jak u debilů na dvorečku. 10x jí všechno opakuju, aby to udělala za chvíli zas. Doma ani nejí, všechno rozpatlá a jde od toho, pak vymetá, že má hlad, přitom ve školce bez protestů poslechne, jí krásně, učitelky jí chválily jak krásně jí a nefrfňa se v tom. To samé u babiček. Tam zlaté dítě, doma něco hrozného. Už mi i říkalo víc lidí, třeba můj táta, že když jí hlídal, tak byla suprová, milá, poslechla a vrátila jsem se z nákupu a už to jelo. Scény, kňourání, dítě na zabití... 🤦

@sasbu chodí, tam se chová normálně, učitelky jí chválily. A mluví, celkem normálně asi. Něco jí občas není rozumět, ale jinak se domluví většinou vždycky.

@sasbu u babiček se taky chová úplně jinak. Já nevím, jestli je to tím, že babičky na ní nemají žádné nároky, tam si jen hraje a že neposlechne, no tak co no. Jeden děda má z toho i srandu, že u nich mají vnoučata anarchii. Navíc se věnují se jen jí, já mám ještě doma mladší. Jí krásně, doma se v jídle vrtá, hraje si s tím, tvrdí, že to je fuj a že chce něco jiného. To není jediné jídlo, abych na ní nekřičela a ve školce jí za jídlo pochválili. Přijde mi, že má ze mě úplně srandu nebo jestli je to nějaký odboj ... 😔

Ty jo to jak kdyby se mluvilo o naší...jak je doma horor
Když jsme někde venku úžasná jsme na návštěvě surová
Ve školce krásně ji dokonce si i několikrát přidala
A doma? Sotva sní jogurt furt chce krmit přitom ji krásně sama

Hodně dětí to tak má, že se u vás jako u mámy cítí v bezpečí tak rozjedou své emoce naplno. Ještě jak ve školce musí poslouchat,pak doma se cítí přirozeně a začne “zlobit”. Pokud mluví a chová se jinde normálně, tak bych to brala jako chování normálního dítěte. Přeju pevné nervy, nejste v tom sama.

Možná bych si našla psychologa i pro sebe, protože z toho musíš být vyčerpaná a děti pak zrcadlí naše emoce.

Děti vycítí, co si ke komu můžou dovolit. Občas si hraju s neteří. Ona objevila nějaký krém, nemám problém s tím, že bere věci, které nejsou hračky, ale pak chtěla vypatlat půlku krému. Tak říkám, že ne. Načež začala dávat najevo, že jí ho neseberu. Zkoušela jsem domluvy, že prostě takhle ne. Chvíli jsme se o něj přetahovali, ona mi ho pak vzala a lehla si na zem a začala pištět. Já jí říkám, že to na mě neplatí, že to umím také a zapištěla jsem, krém ji vzala. Ona udělala uražený obličej a srovnala se s tím a odešla. Já ji třeba vidím jednou za 14 dní, takže jsem víc v klidu a nejsem unavená z neustálého emočního náporu. Nutno říct, že babička ji hlídá častěji a je vnitřně měkčí než já a občas dává babičce slušně zabrat, jindy je to andílek a reklama na hodné dítě.

Já bych jí třeba sebrala jídlo, jakmile by začala patlat a upozornila, že další bude až přijde tatínek nebo až se vrátíme z procházky (nějaký časový údaj, ona neví, co je 6 hodin) a žádná kokina mezi tím. Asi by okusila, co je hlad, ale hlady by nezemřela nejsem v Africe. Pokud by třeba neměla v danou dobu hlad a málo poobědvala bez patlání, tak jí dám klidně svačinu dřív až ten hlad mít bude.

Asi by to chtělo u tebe konzistentnost. Ne jednou široké mantinely, jednou úzké. Říct si, co je skutečně důležité, nebazírovat na kravinách. Říct okolí, co potřebuješ. Okolí poslat k šípku, když ti začnou kecat do výchovy. Oni to stejně nevyřeší a kecy, že by ho srovnaly na mě působí jak rudý hadr na býka. Vadí mi, když chce někdo umravňovat dítě, které něco nezvládá emočně tím, že ho ztříská. To dítě se akorát naučí se potlačit, ne pracovat se svými emocemi. Někdo má holt velmi tiché dítě se kterým je snadná domluva, někdo má paličaté, hlasité, tornádo, které je docela tvrďák a dám ti na zadek na něj neplatí. Známá má dítě a tomu, když lupla na zadek, tak se naučilo takovou básničku, nebolí nebolí, bába ti to osolí. (Já nejsem moc na lupání jedné po zadku, myslím, že mantinely se dají nastavit i jinak, ale nemám děti, takže jednou uvidím a pak tady budu psát anonymní dotazy 😂)

Pak samozřejmě se hůř s dítětem pracuje, když nevyspalé, unavené, přetažené, hladové. To nepomáhá nic. Možná tak dvojka bílého pro matku 🙂

@goovana tak to krmení bych si myslela, že souvisí s tím, že se mladší sourozenci krmí, tak starší chtějí taky... Někdy si na miminko hraje, chce chovat, dělá, že pláče, chce chovat, leze po 4 a tak. To by mě zrovna nijak nevadilo. Ale ubíjí mě to, že když jsem s ní u dědy, tak je protivná,odjedu a je hodná a jakmile přijedu, zas se svíjí po zemi. Nebo to, že po jejím jídle je větší bordel, jak po mladší. Mě už se s ní ani nechce nikam jezdit, protože ty poznámky, jak s tím už musim něco dělat, to vůbec člověku nepřidá. Žádný rodič nechce zažít dítě v amoku, které si lehne na zem a kope nohama kolem sebe kdekoli a kdykoli. Ona mívala takové záchvaty, že vůbec nevěděla o světě. Když byla menší, tak se fakt mlátila hlavou tak, až měla boule a modřiny. 😣

@sasbu tak, že se vzteká a lehá si třeba na zem, dělá jak doma, tak venku a je jedno s kým je. Lehne si takhle jak mě, tak tátovi, babičce, kdekoliv na návštěvě, když jí někdo napomene, když jí dítě sebere hračku. Třeba problém sedět u stolu má taky všude. Ve školce byla zatím jen párkrát, tak nevím jak tam, ale třeba na grilování se nenají vůbec, nedokáže prostě sedět, když je kolem moc vjemů. U babiček taky jí tak jako za běhu. Oni jí ale nechají, nepřipadá jim to jako problém, je přeci malá a na návštěvě... Já jsem si taky říkala, že je ještě malá, ale ono se to stále nelepší a pořád si s jídlem hraje, kolikrát musí mít u jídla jinou činnost.

Mám to doma podobně. Mladšímu jsou 2 roky. Ve vzteku bouchá hlavou o zem nebo kouše, buď okolí nebo sebe. U jídla neposedí nebo velmi výjimečně. Nechá se rozptýlit i autem které jede kolem baráku 🤷🏼‍♀️ Teď byl starší syn na týden u babičky a mladší byl jak vyměněný. Týden byl v jeho režimu, měla jsem čas jen na něj a ty záchvaty byly minimální.

Ahojky, mohu se zeptat , jak to s vámi dopadlo? Kdy se to zlepšilo? Mám teď hrozný vztekací období se synem a kolikrát to nedávám

@klarak12 nezlepšilo. 🙂 Řešila jsem nakonec přes středisko výchovné péče, kde mi poradili a hodně mě uklidnili. 🙂 Mimo jiné nám dali čtení o dětech s ADHD. Na čas se to zlepšilo, ale nakonec mi oni sami dali kontakty na dětské psychology a v létě nás čeká série vyšetření, jestli má nebo nemá poruchu. Vzteklé scény jsou stále na denním pořádku, což by se dalo zvládat, ale nejvíc nás všechny znepokojuje to, že si je schopná při záchvatu hodně ubližovat. Nerada bych, aby se nám pak třeba v pubertě začala řezat a podobně. Časem jsem se naučila některým situacím předcházet, ale ne vždycky to jde. Třeba při odchodu z herničky se klidně válí po zemi i jako 4 letá. Čím je to dítě starší, tim horší a odsuzující pohledy člověk vídá, ale už mě to ani moc netrápí, člověk se naučí časem ignorovat okolí... 😃

@areh my to máme podobně. Když se jí někdo plně věnuje, je hodná, úplně vyměněná a záchvaty má jen výjimečně a to nám třeba zrovna říkala psycholožka, že není v silách žádného rodiče a že to není dokonce ani žádoucí, aby se člověk věnoval pořád jen tomu jednomu dítěti. Až bude starší a bude chodit do školy, školky, na sporty, bude mít partnera třeba, taky se jí nikdo nebude věnovat 100%. To dítě se musí zkrátka naučit fungovat v reálném životě. 🙄

Já bych viděla chybu právě v tom tvém zkoušení všeho možného. Dítě je zmatené, jednou ji za vztek objímáš, jindy jí dáš na zadek, pak dovolíš a vysvětluješ... Šla bych na to prostě laskavým selský rozumem. Hodně hezky to popisuje @levandule_k - patlat jídlo nebudeš, asi nemáš hlad, najíš se až budeš mít. Že se vztekne, no tak ať. Jakmile jí k tomu nebudeš dělat publikum, ono ji to přejde rychleji. Obecně bych vše vzteklé okomentovala krátkou větou a nechala ji se vzteknout. 🤷‍♀️ Když si lehne na mimino, lehla bych si na ni taky (samozřejmě s citem) a ukázala jí, jestli je jí to příjemné - tak proč to dělá malé? Někdy se to převést i ve srandu. A klidně na ni v nepříjemné chvíli i zařvi, jako určitě není třeba jet nějaké ty nevýchovy, že se dítěti budeš ještě pomalu omlouvat, že nemůže zalehnout sourozence...ale chce to prostě s rozumem, ne jednou tak, podruhé úplně jinak. 🤷‍♀️

@prejeta_zaba a nebo je prostě problém někde jinde. 😉 Myslím, že ve středisku výchovné péče vědí, co dělají, mají na to vzdělání. 🙂 To co radíš možná funguje na běžné dítě, ale ne na tu naší. Její vztek vychází z toho, že nezvládá zpracovat běžné situace a je jedno, jak v tu chvíli reaguju já. Nejhorší na tom je, že si je zároveň moc dobře vědomá toho, že se nechová standardně a že to na ostatní lidi, dokonce i děti nepůsobí dobře. Je to velmi chytrá a šikovná holčička a je na ní znát, že jí hodně mrzí a zraňují reakce okolí na její nezvládnuté emoce. Řešit to s odborníky byla ta nejlepší možná volba, protože právě všechny ty výchovné rady typu - dejte jí na prdel, hlavně jí nemlaťte, použijte selský rozum, můžeš za to ty, že je z tebe holka zmatená, můžeš ty za její nálady, protože sama jsi nevyrovnaná, ona jen zrcadlí tebe. Pak nevyžádané reakce okolí, kdy mají pocit, že když to nezvládáme my, tam musí zasahovat oni a používají k tomu hlášky typu - no takhle ti to vážně nesluší, podívej jak jsi ošklivá holčička, podívej se na ostatní děti jak se chovají a jak se chováš ty. To všechno akorát zhoršovalo celou situaci, jak na moji straně, tak i na straně dcery. On je to mnohdy začarovaný kruh, protože ta máma je zoufalá a vystresovaná právě z toho dítěte. Právě to zoufalství z toho, že dělá co může a stejně to "nezvládá", jí vede k jejímu rozpoložení. Ale není to vždy tak jednoduché, že zoufalá matka přivedla na svět dítě a teď je dítě takové, protože matka je taková. A když takové mámě ještě všichni říkají, že může za chování svoje i za to dítě, to jsou pak rady k nezaplacení... 🙂

@prejeta_zaba možná by bylo lepší to rovnou řešit spíše s odborníky. Mohli jsme si ušetřit spousty trápení a pokusů. 🙂 Jsem ráda, že jsme narazili na fajn psycholožku, která nám byla objektivně schopná říct, co je výchovná chyba a co už je mimo naše ovlivnění. A zejména nás uklidnila a vyvedla z toho začarovaného kruhu vyčítání si a pocitů selhání, kam nás dovedli zejména ty dobře myšlené rady.

Jo, to píšeš úúúplně přesně. Doma nemám až takové silné kafe, ale něco podobného. Běžné rady na běžné děti tu nefungují. Sama mám ohledně toho zážitek - kdysi jsem četla nějakou knihu od dobrého psychologa, kde se psalo něco jako že když jsou divadýlka u jídla, tak to dítě jde od stolu. A pokud se vzteká, tak k jídlu nemůže. A když celá rodina dojedla a ono se stále vzteká, tak pro něj to dané jídlo dnes skončilo a bude až další. A že to zkusí nanejvýš parkrát a pak bude fungovat.
No, milý pane psychologu, ani mnoho let tohoto postupu nezafungovalo.

Když píšeš, že je jak vyměněná když se jí někdo 100% věnuje, tak to může být i porucha pozornosti. Tu nám psycholožka zmínila nedávno a pro mě to bylo obrovské otevření očí. Zároveň mnohdy si uvědomuju, jak je neskutečně náročné žít vedle někoho s poruchou pozornosti. Ufff.

U nás teda začaly nové problémy i se školou, naše dítko nemá úplně všechny schopnosti potřebné ke zvládnutí učiva (2. třída) a tam i když se jí věnujeme, tak když se narazí na něco, co jí nejde hned, je obr problém.

Nemůže něco zrcadlit? Tebe, partnera, váš vztah? Někteří terapeuti začínají spíš u dospělých.
Líbí se mi Dovychovat.

@jahodi poruchu pozornosti má určitě. Je to patrné jak doma, tak i kdekoli na kroužcích. Chodila jsem s ní na plavání a bylo to něco hrozného. Ostatní maminky si to tam užívaly, kafíčkovaly, pusinkovaly se ve vodě s dětma a u nás peklo na zemi. Vracela jsem se úplně vyřízená, unavená, naštvaná. Pak jsme to vzdali po roce. 😂 Teď chodí na vesnický kroužek, kde se vyběhá, ale taky nám říkali, že jim to jako nevadí, ale hodně často kouká někam úplně jinam nebo do blba, cucá si prsty, oblečení a neví, co se po ní chce, protože nevnímá. 🤦🏼‍♀️ Stolování většinou připomíná spíš gymnastické cvičení než večeři. Někdy jsem z toho vážně úplně vyflusaná. Veškeré aktivity jsou s ní vyčerpávající. Já si pořád říkám, že za to nemůže, ale moje nervy 🙈 Často si říkám, že jsem vážně překvapená, že jsem si ještě nedošla pro antidepresiva. 😂

@jahodi a ve školce už to s námi taky řešili, že je to s ní takové náročnější. Vypadaly, že se jim docela ulevilo, když jsem jim řekla, že to víme a řešíme. 😁Zdálo se, že snad budou vstřícné a samy přišly s tím, že by byly ochotné dodržovat doporučení od psychologa. Tak snad to bude v pohodě. Taky jsem zvědavá co pak ta škola. Holčička je to chytrá a zvědavá, ale ta pozornost no ... 🙂