3,5letá mě vůbec neposlouchá. Období vzdoru?
Ahoj maminky, je to jen období vzdoru? Skončí to někdy? 😔😃
Dcera je dost ohnivá, i podle znamení. Musí být po jejím, hodně rozkazuje a je hodně akční. Vůbec ale vůbec neposlouchá, ani po dobrým ani po zlým, dělá si v mojí společnosti zkrátka co chce. Jakmile je tu přítel, muj tatínek to prostě jede jako hodinky, stačí slovo a je to, no u mě to tak není.
Cokoliv chci aby si uklidila, začne se vztekat a ne nebudu to dělat, říkám že jí hračky vyhodím, tak je mám dle jejich slov vyhodit. Na měsíc je měla v komoře a ani si toho nevšimla, nezájem a stále neuklizi. Pak chce po mně krmit, přitom ve skolce je strašně prý sikovna, zvládá vše sama. Doma nic, to radši nebude jist, než aby měla jist sama. Klidne vjede do silnice i když ji milionkrát napomenu. Má dny (asi tak 2% z celého měsíce) kdy je fakt hodna 😂🫶🏻
Dnes akorát vylila pití do hraček, říkám to se nedělá, vysvětlila jsem ji proc a ona dobře promin - zasmala se a znova.. tak jsem ji dala přes prsty a ona ať jdu pryč ze mě už nikdy nechce vidět. Takhle to teď se mnou funguje a pak přijde jak mě moc miluje, pak mě to ale moc mrzí.. já už nevím… zažila jste některá? Co pomohlo, být fakt důsledná? 😔
Chce to nastavit hranice a z nich nepolevit. Nechceš jíst? Nic jiného nebude. Ono žádné dítě hlady neumře, když má před sebou jídlo. To samé hračky - neumíš se k nim chovat ani uklízet? Tak je dáme hodnějším dětem...atd. Oni děti jsou chytřejší a mazanější než se v tomhle věku zdají. Moc dobře vidí, za jakých okolností ustoupíte a před kým si mají dát opravdový pozor.
Normální vývojová fáze dítěte.
Máme doma úplně to samé. Syn má 3 roky a kdy tohle skončí? 🤣
Hele, na jednu stranu je to normální k věku, na druhou bych si dala pozor na "ono to skončí." Ono to totiž neskončí samo. Chce to to dítě naučit, co se právě naučit pokouší: hlídat ty hranice, za které dítě nepustíš, i kdyby mělo řvát na celou ulici/nedoržet slušné stravovací návyky/bejt úplně bez hraček. Prostě si sama v hlavě nastavit "cenu" toho příkazu. ... Občas po dětech chceme opravdu "hlouposti", jejichž dodržení je nějaké "dobře to vypadá", ale když je nedodrží, o houby jde. A občas jde fakt o život. Rodič by si měl předem určit, do které kategorie spadá ten pokyn, podle něj zvolit ton i následnou míru "vyjednávání" (naučit dítě ptát se "a proč to mám udělat" je taky třeba ... možná to nakonec vůbec udělat nemusí, že? jen nám to přišlo 'hezké'. A jemu ne, no.).
U svých kluků jsme v tomhel období vnímala, že právě začali být citliví na to 'jak moc musej'. Že přestalo fungovat 'protože máma řekla' a začali nějak vnímat právě tu 'míru urgentnosti'. Musela jsme začít rozlišovat "prosímtě, Aničko mohla bys mi podat utěrku? Hm... ne? tak já ty dva kroky dojdu sama..." a "tohle nedělej - nikdy."
Proč to celé píšu? Protože mě ve tvém popisu znervozněla jedna věc "Když jsme jen spolu, dělá si co chce. Stačí, aby byl doma přítel nebo děda a poslouchá jak hodiny." Ano, je přirozené, že tuhle zásadní věc (kdy poslechnout a kdy ne) se učí v bezpečném prostředí a tudíž na tom, komu fakt věří - na mámě. To je dobře a bude se to opakovat ještě na mnoha dalších sociálních dovednostech ... ALe nikdy to nesmí sklouznout k tomu, že se máma autority vzdá a smíří s tím, že bude používat přítele/otce/učitelku/paní od vedle jako strašáka. Máma stále musí mít "tu moc" prostě přikázat. A tu si musí udržet už teď. JInak z toho to dítě nevyroste.
Syn ma 3 a trictvrte a takto se chova uz od malicka 😀 umerne veku samozrejme. Zadny “obdobi vzdoru”, spis celej zivot vzdoru 🤣 Hele v 19 pujde nekam na koleje a bude pokoj 😂
@pilzzee 🤣
Souhlasim a @cilkat. Ono je období vzdoru a období,kdy to dite nema nastavene hranici. Pozor na to,aby sis v jejich 6 letech nerikala,jestli a jake to ma teď vlastně období, že te neposlouchá🙂 Chce to nastavit hranice,dbat na nich,uz se s ni domluvit na kompromisech. Chvalit,ale zároveň i vyhubovat, prostě komunikovat a nastavit si nějaká pravidla. Tak,abyste spolu vycházely.
@squezy Holky děkuji 🫶🏻😊😊😊
Uklízet hračky ji nebaví,ale urcite ti rada pomáhá s tvoji prací. Zapojila bych ji do utíraní prachu, vyklizení myčky,proste podle toho co ji bavi. Hračky jsme v tomhle věku uklizely tak,ze jsme je nahazely do bedny,žádné velké uklizeni.. Když vyleje schválně pití, tak bych ji ho sebrala. Mě se osvědčilo nemít zbytečně a moc požadavků a příkazů. Zase na druhou stranu jsou věci přes které nejede vlak a dite proste musí poslechnout, když neposlechne, bude mu činnost znemožněna. Takže pokud vim, ze dite neposlouchá, ujede do silnice,nebude mít možnost v takovém místě na čemkoli jet, půjde se mnou za ruku.
Když si vylila pití do hraček, dala jsi ji přes prsty. Nepomohlo by spíš abys jí řekla "no a teď si to hezky uklidíš" a dát jí hadřík? Aby viděla, že když si udělá nepořádek, musí si to taky uklidit? Nebo nechce uklízet hračky - říct jí, že teda nebude vytahovat další, a nebo že hračky uklidíte spolu, že ji s tím ráda pomůžeš? A pak ji pochválit jaká je šikulka...
@klokanka31 neboj se, to už jsme zkoušely, hadr mi skončil na hlavě, ze uklízet nic nebude a s hračkami to stejný s nimi hází.
Tak když s hračkama hází, co jí říct že to možná vidí Ježíšek, a že mu to bude líto/donese pod stromeček míň hraček...
Když dítě takle vybouchne, že "ono nic dělat nebude". Odpovídám "ok, tak ale já nevařím a nehraju si s tebou. Až budeš něco chtít, zařiď si to sám". Prostě 'když ty odmítáš dělat aspoň to, na co stačíš, proč bych já měla dávat svou energii do věcí, co chceš ty?' ... Obvykle nám to vydrží tak 10 minut, než dítě pochopí můj postoj a pokusí se to aspoň nějak napravit... občas i půl hodiny. Ale za to hady fakt neumře.
Zažila to skoro každá, prostě období vzdoru. Přejde to.