2letý chlapeček se furt vzteká. Nějaká rada?
Ahoj holky,
Našemu chlapečkovi budou 2 roky, a začíná čím dál více se vztekat kvůli každé blbosti, třeba když tahá Tatru a Tatra se převrátí na bok tak to je katastrofa a začne ječet jak o život. Chce si vše "vydupat", nedej bože když mu nedáme to co on chce, to je jak kdyby ho na nože braly. Už jsem z toho vzteklá i já, protože se snažím mu to třeba vysvětlit že nemůže mít všechno, nemůže třiskat s věcmi. Nebo že nemůže házet po psovi kameny, tak mu řeknu že se to neděla a že ho to bolí, a on samozřejmě začne házet ještě více.
Nějaká rada dámy ?
Přežít. V lepším případě to za rok přejde. Nám se osvědčilo neustupovat a držet pevně mantinely a pro jistotu si rezervovat místo na psychiatrii...😅
Období vzdoru. Starší dcera měla velmi silné záchvaty vzteku, taky nemluvila, později zjištěna vývojová dysfazie, takže ne úplně všechno chápala. Nepomohlo žádné vysvětlování ani domlouvání. Prostě jsem na ni musela vždycky zvýšit hlas a dát důrazně najevo, že takhle teda ne, ať to nedělá, ať se přestane vztekat apod.
Teď má dcera 5 a už to dávno nedělá. Ale zase máme malou dceru rok a půl a ta už taky začíná. Takže je věčně u nás vztek nebo řev 😄🤦♀️ a mně už přijde, že jsem na to stará 🍾🥂
Přijde mi, že je to tady skoro pořád dokola ty diskuze 🙂 a u všech platí to samé.... nastavit hranice a pravidla, co se stane, když... A to prostě do puntíku držet i za cenu scény a nepohodlí. Nemusíš u něj sedět a zdlouhavě vysvětlovat, prostě jednoduše, jasně stručně, aby to vzhledem k věku pochopil. Když ještě děti nemluví a neumí se vyjádřit, je to navíc daleko složitější, protože už to samotné je pro ně hodně frustrující. Objevují, zkouší, různě jim dozrává nervová soustava a schopnosti, psychicky ale zdaleka nemají na to, aby všechno zvládali tak, jak si to představujeme my dospělí. Jen si vem, jak to štve tebe, ta občasná bezmoc, že už nevíš, co s ním. A taky už toho máš určitě v jednu chvíli dost a někdy to nezvládneš (případně to ještě příjde..). A pro něj je to stonásobně složitější takovou situaci ustát v klidu, když ho milá tatra rozčiluje a do toho do něj hučí maminka a nakonec ho štve i ten pes, že tak blbě kouká a nepomůže mu :D Obrňte se doma trpělivostí, držte hranice a za čas bude líp=) tady ty období se během věku postupně objevují a mizí...aby se zas za čas vrátily a ještě lepší :D Držím palce🙂
U nás to začalo kolem roku a půl, od dvou let to ještě nabralo grády 🤦♀️ Teď má dva roky a čtyři měsíce a už je to trochu lepší. Pokrok nastal, když jsme se konečně zvládli aspoň trochu domluvit, co chce.... Pořád se vzteká, pořád je to hrozný, ale snažím se být důsledná, držet hranice, když řeknu ne, tak to platí. Vyčerpává mě to, ale věřím, že z toho jednou vyroste.
Takže radu nemám, snad jen vydržet, neustupovat. Ale nejsi v tom sama 😘
Nemluví. Tedy jeho jediný způsob komunikacejsou gesta a chování. Když nepomůže gesto, přidá a přijde vztek. Úplně stejně jako když ty něco řekneš, nikdo tě neposlouchá, tak začneš křičet. Až začne mluvit, část tohohle vzteku zmizí. A část ho zůstane, protože je prostě malej, má nezralý mozek a neumí se s frustrací vyrovnávat dospěle. Co si budeme povídat, my jsme dospělí, máme vyspělý mozek a spoustu zkušeností na to, abychom uměli zvládat své emoce. A přitom sama přiznáváš, že se vztekáš i ty, když se ti nedaří prosadit svou 🙂
zadna rada, je to normalni, do 4 let to vydrzite 🙂) hlavne se nevztekejte nebo si bude myslet ze se tak ma chovat normalne
Ještě bych chtěla dodat, že nemluví,tak tím je to ještě horší když nevíme co chce. A furt mu musí někdo stát za zády, jak zjistí že někdo je pryč a je sám tak to je teprve orchestr.