20 měsíců - z každé procházky ji musím přinést. Sedá si na chodník, nechce jít. Jak to řešit?
Maminy, vím, že je to normální, ale jak to řešíte? Já byla odhodlaná neustoupit, ale dítě se raději bude válet po špinavém chodníku, než aby tu prochajdu došlo samo. Hlad nemá, žízeň taky ne, trasa je krátká. Bydlíme ve velkém městě, takže poodejit nemůžu. Jednak to nepomáhá, druhak ve většině případů se sekne zrovna u hlavní silnice, křižovatky apod. Jak řešíte tento vzdor? Děkuji
Dost pomáhá plastová motorka, dá se vzít kočár, poponést chvilku - domluvit se k lampě a pak zase ke 2 dalším lampám sama (to nám docela fungovalo). Děti jsou soutěživé, takže třeba i závodit, kdo bude u lavičky (lampy, domu) dřív, jestli já nebo ona. Jít jen tak na procházku děti moc nemají rády, chce to cíl, jdeme koupit loupáček, jogurt (dosaď cokoliv, co má dítě rádo).
@agnes_123 v tomto jsem byla vždy nekompromisní a nikdy jsem nenesla. Stačí dítě vzít pevně za ruku, tím nemá možnost se válet po zemi a musí chtě nechtě šlapat nebo se nechat táhnout. Samozřejmě je to s řevem, ale čím víc jsem byla zásadová, tím rychleji děti pochopily, že nemají šanci.
Já jsem v tomto věku brávala lehký kočárek a dopřála dítěti odpočinek, jak potřebovalo. Ušetřilo to moje nervy, nikoho jsem netahala v ruce a všichni z toho časem vyrostli 🙂
@agnes_123 My bereme na každou procházku pro jistotu kočárek.
Když mě nic netlačilo, kdidně jsem s dítětem postávala hodinu na místě. Pokud nebyl čas, tak jsem ji vzala pod ruku a odnesla. Případně pokud se mi dvouletá počůrala (od 1,5r bez plen, ale 2 m brácha -nový mimino, zima), tak jsem ji hodila naštorc přes hlubokej kočár a jelo se domů.
Na prochazky chodim s kocarem. Nepotrebuju nikomu dokazovat, ze moje dvoulete dite ujde x kilometru. Kdyz je unavena, nasedne.
Mám stejně starou dceru, jenže k ní dvě starší, pro které je její tempo prostě pomalé, hodně na procházky bereme kolo a odrážedlo, takže na nějaké sezení na chodníku není čas ani prostor. Na procházky chodíme s kočárkem, dokud jde, tak jde, pak ji prostě posadím.
Dělala jsem to stejně i s oběma staršími a nevidím v tom problém, s chozením problém nemají 🙂
Já si nějak odmítám dělat věci složitější, než jsou. Nervy mám jen jedny 😀
Kocar neberu jen kdyz nas nic netlaci a nikam nemusime a muzeme se toulat a valet dle libosti. A kdyz dem jen tak ven na prochazku, tak je uplne burt jestli nekam dojdeem, nebo se zustaneme doubat v hline deset metru od baraku, ne?
Ven, na hřiště a podobně chodí sám, když už fakt nemůže, tak domů se nosí. Když fakt zlobí, tak se nosí přehozený přes rameno.
Moje venku v zime proste chodit odmita. Doma ok, v budovach ok, projde celou fakultku tam a zpatky, ale hned jak je venku, konec. Pritom v lete to takovy problem nebyl. Nehrotim to. Mam nositko. Pripadne kocarek.
V tomhle věku normální, beru nosítko nebo kočárek, případně když mám náladu, tak pomáhá hrát hry.
Chodila jsem s kočárkem, pro mě neexistovalo, že bych téměř 2 leté dítě dokázala donést až domů v náručí (jsem suchar)
Mladší syn jezdil v kočáru do tří let. Absolutně nikam nedošel. Prostě totální lenoch. Ve třech letech přešel na kolo odrážedlo, tím jsme si o dost pomohli, takže celou sezónu projezdil a začal fakt chodit až od čtyř....starší dcera od 22 měsíců začala pouze chodit a kočárek totálně ignorovala. Takže každý jiný a taky z toho náš nechodec malej vyrostl 😉
Je nezbytné nutné, aby ve 20 měsících chodila sama? Když se dítě seklo, prostě jsem ho capla a odnesla. Tahat takhle malé vzdorujici dítě za ruku, to by skoro litalo ve vzduchu. Anebo holt nebudete trhat rekordy 🙂 a vezmete odrazedlo/nositko/kočárek.
Sice už jsem přispívala, ale ještě mě napadla jedna věc - dcera má lehkou vadu kotníků a fyzioterapeutka mi říkala, že nemá moc chodit po tvrdém (ještě nedejbože v barefootech), že ideální je dovézt ji v kočárku na hřiště nebo do lesa a tam nechat třeba dvě hodiny lítat, skákat...že to je zdravé pro nožky, ne pochodování a že malé děti se nemají trénovat v chození.
Synové byli rychle po sobě, jeden se vozil v kočárku, druhý na stupínku a pohoda, teď jim je 6 a skoro 8 a vyšli bez pomoci na Lysou horu a zpět 😀
Ještě dobrý rok po tom jsem brala kočárek minimálně na věci, často se hodil. A teda dají se absolvovat i náročnější trasy bez kočárku, ale holt dítě poponášet, přijde mi to menší zlo než ho násilím táhnout za ruku. Je ještě malé. I tříleťák se semtam poponese. 🤷♀️
@jana_zofie jo to znám, u nás je to podobné s tou zimou 🙈😅 akorát naše nechce chodit venku, když napadne sníh, bojí se totiž sněhu a nechce po něm chodit 🙈🤦🏼♀️😅
@agnes_123 Nehrotila bych to. Dcera byla podobna, resila jsem kocarkem, odrazedlem, nekdy naruci. Pomohlo něco po cestě podnikat, povidat si, zpívat.
Syn ma 1,5 roku, litá jak střela. U něj mám jiný problem, aby se zastavil. 😀 Nebo šel chvili tam, kam chci. 😀
Jo, ještě mě napadá, že v tomto věku když se fakt "dařilo", tak jsme šli na hřiště 45 minut a to ho máme asi 333 metrů. Nosila jsem handsfreečko a telefonovala 😀.
Chodivala jsem s kočárkem. Ale dopadlo to tak, ze jsem nesla dítě a v druhy prázdný kočár. Tak sem začala chodit bez kočáru a nesla jsem jen dítě. Teď chodíme s motorkou. Ale já nechci nic lámat. Radši ho poponesu, když to jde. Když nemůžu, ze mě bolí ruce, řeknu mu to na rovinu. “Hele bolí mě ruce, nemůžu. Musim si dat pauzu, ok?” A nebo mi zabira zadať úkol typu:”kde je koš? Kudy domu? Hlidej zelenou, hlidej bus atd” 😄 Me přijde tahle zasadovost úplně zbytečná, pak je to akorát souboj, kdo z koho. A nemám moc vzdorovité dítě, ale jestli je to povaha nebo přístup (Pokud nejde o život, tak jde o 💩) to netusim.
Tohle delala moje dcerka taky kolem dvou let... Sprajcovala se, nechtela casto chodit ani sto metru na hriste, valela se vzteky na ulici... Nema to cenu vubec lamat pres koleno, k nicemu to nevede. Akorat k nervum nadranc. Vezmi kocarek a je to. Nektery deti proste venku chodit nechteji. A rozhodne z toho vyrostou, do puberty ho vozit nebudes. Jednoho dne, tesne pred tretima narozeninama, se nase holka sama rozhodla, ze pujde s nami do mesta na nakup pesky. A od te doby uz jsme kocarek nikdy nevytahli 🤷♀️ Mladsi synek od roka a pul lita venku sem tam a kocarek ignoruje. Kazde dite je jine.
Děkuji všem. Budu tedy brát zase kočár. Tahat malé dítě za ruku s řevem domů mi přijde hrůza, ale zase vím, že chůze se má podporovat. Nejedu na mety typu kolik km ujde mé dítě, to je hovadina. A o matkách, co raději jdou s řevem, jen aby jejich dítě neušlo méně... Si myslím svý. Ale na druhou stranu mi vadí, když se vracím z každé procházky strhaná... Takže zase zavedeme kočár a budeme to střídat. Díky
@agnes_123 Ja ji nosim za krkem 🤷🏼♀️ taky se ji ted nechce chodit. je tezke vysvetlit ji cil, ktery nevidi, jako treba hriste. jde akorat kdyz ma nejakou motivaci, vede psa na voditku, jde po obrubniku, lita po hristi. tak s ni nebojuju, ja chapu, ze ji to jen tak nebavi a vysvetlit ji to v tomhle veku nejde. 🤷🏼♀️ chvili jde, chvili se nese a kdyz jdem dal, beru holt kocar.