Maminky, prosím o radu, názor, povzbuzení... Mám úžasného 2,5letého syna, kterému už ale dlouho trvá období "to je moje". Konkrétní situace... ať jsme doma, v herničce, venku s jinými dětmi, tak když si vezme někdo nějakou hračku (často auto), začne se strašně vztekat, prát se o to. Můžou to být jeho hračky, nebo cizí. Dělá i to, že si nějaké dítě hraje s hračkou, se kterou si syn vůbec nehrál a najednou mu něco přeskočí, přijde k tomu dítěti a vytrhne Mito. Co v takové situaci děláte?
@janager Já přidám vážně i trochu nevážně z knihy Výtvarné činnosti pro malé děti, s. 9, "Jaké jsou děti ve věku od jednoho do tří let?", cituji: "Pravidla chování batolat:
- Když něco chci, tak je to moje.
- Když ti něco dám a pak si to rozmyslím, je to stále moje.
- Když jsem měl něco před chvilkou, je to moje.
- Když je něco moje, za žádnou cenu to nikomu nedám.
- Když něco stavíme společně, jsou všechny dílky moje.
- Když to vypadá jako moje, je to moje."
Hračky na hřišti, v jedničce atd jsou všech, o svých si v rámci možností rozhodovala sama, tzn když si neco vzala ven, nenutila jsem ji půjčovat. Ale nabízela jsem.moznosti jako "děti se podívají a pak ti to vrátí", "zatím se mrkni na jiné hracky"... pokud nechtěla, respektovala jsem, ale taky jsem vysvětlovala, že když ona nebude chtít půjčovat, ostatní děti ji taky nebudou půjčovat jejich hračky. Trvalo to hodně dlouho, až po 3. roce byla schopna půjčit věci a nebo nabídnout dítěti alternativu, pokud zrovna nechtěla půjčit to co mela (jinou panenku, ...). Jo a dohodly jsme se na 1-2 věcech, o které se s návštěvou dělit nemusí, ostatní pak po domluvě půjčila. Počítej s tim, že bez pláče to asi nepůjde, musí dozrát.
opakovat, vysvětlovat a vydržet než z toho vyroste😀 na to není žádný trik, některým dětem to trvá dýl, ale vím, že je to náročný pak chodit do společnosti. Malá mi taky dělala scény, herničky a podobné byly hodně stresující pro mě... no částečně se vyrostla z toho, už jí budou čtyři, ale se ségrou se furt hádají, já to měla první a nechce půjčovat:(
Me to prislo vzdy takove usmevne. Představte si,ze si na hriste vezmete knihu,najednou prijde nejaka holka a chce ji pujcit. Vy jste si ji donesla, mate ji rozectenou a tesila jste se na ni a najednou prijde vase matka a rekne, pujc to. No, ja bych to nedala 😀 snad si na hriste nesu neco, s cim si budu sama hrat 😀 s cim si doma bezne nehraju,tak je mi to vzacne. Neco za neco jsem ucila syna,kdyz si chtel neco od nekoho pujcit,ne to vzit a cau. Vymenny obchod funguje dodnes a to bude mit iz 4 roky. A je to vetsi uspeanost,nez jen udelat prosi prosim.
Zkus se vzit do toho ditete, to nezna nase dospelacke moralni zasady. Zkus ho naucit vymenny obchod, to syn chapal od dvou let.
Druhým se hračky neberou, to je snad všeobecné pravidlo a na tom je potřeba trvat i za cenu scén, řevu atd. Pokud svou hračku půjčit nechce, nemusí, ale ať se pak nediví, že druzí mu nemusí půjčit zase tu jejich. Pokud půjčí, chválit, vyzdvihovat ty fajn pocity, jakože druhý má teď radost, že je super, že se zvládl rozdělit atd. Výměnný obchod obvykle funguje velice dobře. Na tomto pracovat od malinka, nikdy není dítě ještě moc malé na to, aby se toto učilo. Někomu to učení trvá déle, někteří jsou majetničtí i v dospělosti, ale aspoň rozumem pak svoje majetnické sklony zvládají, tedy pokud je to někdo naučí.
@olsett A ty pohledy pak...☹ Co mě ale mrzí, že maminky dětí, kterým to syn udělá, mu něco řeknou, ale když to udělá jejich dítko, tak neřeknou nic. Jsem zvědavá, jak to bude u nás. jeho půlroční brácha se pomalu začíná zajímat o jeho hračky, když je na zemi a starší brácha už vidí nebezpečí🙂.
@janager striktne zobrat a vratit danemu dietatu, holt si maly poplace a treba ho zaujat niecom inym..