Nebaví mě si hrát s dcerou. Poradíte mi, prosím, aktivity? Jak to děláte vy?

Jinak lego duplo, prohlizeni knizek, kridama na tabuli, malovani. A ponaha skladat pradlo, veset pradlo, na zemi utira misky, hrnky, pribiry, skrabe brambory, pomahs varit…. Me to staveni kiminu, kostek, hrani s plysaky proste neba.

Mě taky ne🤷 vždyť je fajn, že se zabaví i sama,ne?

Jako bych to psala ja 😃😃 taky me to nebavi 30x za den oblekat panenky svlekat . Atd . Prohlizime si knizky . Ta albi tuzka nas docela bavi 😃 mam skoro 2 letou dceru .
Kreslime si . Koupila jsem platno v tedi a tempery a kreslily .

Já myslím, že to moc hrotíš 😉 podle příspěvku bych neřekla, že děláš něco špatně 😉 dítě v tomhle věku nepotřebuje tvou 100% pozornost, zvlášť pokud jí vysloveně nevyžaduje 😉
Jinak mě to také kdovíjak nebaví, ale snažím se dceru zapojovat, když vařím nebo skládám prádlo, stavíme spolu kostky nebo si hrajeme na schovku (to jí baví moc) 😉 jo a taky jí vozím na zádech a dělám koně 😅🙈

Tyjo holky díky!!! Fakt díky!!! Tak mi tohle pomáhá číst,že nejsem příšerná matka😂😂Ráda kouká na pohádky,to dokaze půl dne a já se dívám s ní…vaří semnou to ano, i prádlo mi pomáhá a přesně koně dělám po bytě taky😂😂😂Asi to moc hrotim ale přišlo mi to jen líto,mám to skoro každý večer tohle😕Přijdu si strašně bez energie a jsem unavená. Chodím spát skoro s ní🤷🏽‍♀️😂

Zkusím kreslení,Albi tužku máme taky,ale její otec ji nechce dát,prý je na to ještě malá😂😂(dostala ji od něj,a bohužel ji to neukazal a usoudil,že když s ní umí jen mávat v ruce tak je na to malá)🤦🏽‍♀️

Hele v životě nikdy jsem s ní neseděla v hračkách. Knížky, tvoření, hry, povídání, a tak, to jo. Ale hrát si neumím a ani nechci. Děsí mě představa, že jsem blonďatá kozatá barbína 🤣🤣🤣

@te_reza 😂😂😂😂😂😂

Taky nemam rada si vylozene hrat s detmi, obzvlast malymi. Mam kluky a oba jsem naucila hrat si sami. Je pro ne dulezitejsi spis moje pritomnost jako, ze si hraji v mistnosti, kde jsem taky, ze tu jsem pro ne kdyz potrebuji pochvalit, co postavili .... U 2leteho ktery si hraje napr. s auticky, tak mu obcas postavim treba garaz, kdyz potrebuje nebo pomuzu pridrzet velkou vez z duplo kostek, ale ve vetsine pripadu si opravdu vyhraje sam. Nesedim na zemi a nejezdim si s nimi s auticky, nehraju si. Urcite to ze me nedela spatnou matku. Zato kdyz chteli neco precist, cetla jsem jim, se starsim uz si zahraju nejake deskove hry a vyrazime na vylety, povidame si, dost se mazlime ...

Mě to taky smrtelně nebaví, taky je mi to nekdy líto, ale nejsem schopná se k tomu aspoň minimálně přinutit 🤷 A to mám děti dvě. Mě baví něco podnikat venku, jezdit na kolech, chodit na procházky s nějakým cílem ala hřiště, zoo, bazén a zábavní parky... To jo, ale sedět v pokojíčku na zemi a stavět lego se rovná mučení 🙄

Od 2 let syn rad vytahava z pracky nebo z mycky (mimo nozu mu nechavam podavat vsechno). Radi mi podavali i pradlo, kdyz jsem ho vesela na vesak. Dobra je take hra na vareni, kdy mi nosili, co "uvarili" a ja si jen pochutnavala. Pokud mate detsky stolecek, nech ji si kreslit-nebo spis cmarat pastelkami, to taky nemusis byt s ni ...a pokud si hraje sama, urcite si to nevycitej, jsi dobra mama. 😉

Jak tak nad tím přemýšlím, tak si se synem taky tolik nehraju, protože s hračkama si vystačí sám a já to kvituju. Občas pro mě přijde, když se mu něco někam zasekne, náhodou mu spadne angličák do hrnku s pitím a tak My teda často prohlížíme knížky, malujeme voskovkama, lepíme samolepky, posíláme si míč a pomáhá mi se vším v domácnosti, to ho hodně baví. Ale i takhle malé děti se potřebují do něčeho ponořit. Chodíme na kroužek, který začíná herničkou a je fakt, že je to tak půl na půl, maminky komentátorky a maminky, co dítě nechávají hrát si samotbé a zapojí se na jeho výzvu.

Já už několikrát psala, že mě hraní s dětma začne bavit až od člověče nezlob se. 😀

Nebaví mě to ani s jedním (2 a čtvrt roku + roční). Taky z toho mám výčitky, že nejsem taková ta tvůrci máma, co má spoustu nápadů a z použité láhve a dřívek od nanuků udělá úžasnou Montessori hračku, ale prostě taková nejsem no. Já si hodně slibuju, že jak začnou oba chodit (zatím nechodí ani jeden), tak je daleko víc zapojím do prací v domácnosti a taky budem moct být daleko víc venku. 🙂

Myslím, že děti nepotřebují, aby si s nimi někdo pořád plně hrál. I podle některých výchovných přístupu má být rodič jen pozorovatel a dítě nemá při hře nijak korigovat. Tak si i většinou já "hraju" se synem, že u něj jen jsem a asistuju, spíš si hodně o tom, co dělá, chce se mnou povídat, prostě to sdílet. Jinak společné činnosti máme, občas nějaké výtvarničení, vycházky a výlety, práce v domácnosti, čtení, teď mám na cestě první dvě deskové hry... Takže nic nezanedbáváš.

Upřímně, koho by to bavilo. 😁 Půl dne u televize bych teda nedovolila ani školákovi, natožpak takovému miminu. Ale to tě nenutí věnovat se jí 100 % jen u hraček. Prostě ji nech chodit po domě a buď s ní, u toho si klidně dělej, co potřebuješ. Hodně choďte ven, komentuj činnost. Právě takové to společné existování dětem dává nejvíc. Procvičuje si motoriku různým podáváním a prozkoumáváním, učí se, jak ty věci fungují, učí se mluvit a poznávat nové situace. Ono je to snad i lepší, že zmáčkne kolíček, zjistí, jak se to dělá, že je dřevěný a že se s ním věší prádlo než jen sedět u plastové hračky a poslouchat mámu. 🤷‍♀️ Nikde není definováno, že správná máma si hraje tolik hodin denně jen s hračkami přece. 😉

Hrát a detma s hračkami mě nikdy nebavilo, dělala jsem to jen kdyz to vyžadovaly. Kdyz bylo dceram kolem 1.5r chodila jsem s nima 2xdene ven, zapojovala je do vaření a uklízení. Koukat půl dne na pohádky, to jsem nedělala

Mam dve deti a s hrackama si s nima nehraju vubec. Nevidim duvod a nebavi me to. Delame spolu blbosti, mazlime se, prohlizime knizky. Prestan mit pocit, ze musis byt dokonala, je to cesta do pekel.

A tu albituzku ji dejte. Dcera jo v roce a pul začala objevovat a libi se ji. Synovi se libila az od 3 let.

Mně bavilo jen stavení Lega, vlackodrahy a od 2 jsme začaly s dcerou spolu kreslit, vařit, péct a úplně nej to bylo ve 3 letech, kdy jsme začaly hrát hry. Teď ji je 5 a hrajeme furt něco.
Mladší dceři jsou 2 roky a už se fakt těším, až taky budem takhle něco spolu hrat

Já upřímně nevěřím, že to někoho baví.😅 Jako jo, babičku, která přijede jednou za měsíc na odpoledne. Já zvládnu tak hodinu intenzivního hraní typu lego, vlaky, plastelína, vaření v kuchyňce a pak prostě děláme doma spolu co je potřeba, nebo si u toho dítě najde nějakou činnost, co ho baví - dávat věci do pračky/sušičky, vysávat ručním vysavačem... Minimálně 1x denně na procházku a ideálně i nějaká aktivita venku, kroužek, návštěva, nákup.

Mám teda starší děti, ale nechávala jsem si je hrát samotné, nějak jsem nikdy nepochopila, proč bych si s nimi měla hrát? jsem doma na mateřské, jsem máma, své děti miluju, ale do dokonalosti se bičovat nebudu....

upřímně, mě to taky nebavilo. Byla jsem vděčná za děti, co se zabaví sami. Jasně hrála jsem si s nimi - kostky, prohlížení knížek, kreslení, posílání balonu, posílání autíček, ... ale upřímně, hrála jsem si s nimi vždy pár minut. Snažila jsem se s dětmi vymýšlet takové aktivity, aby to bavilo mě a mělo to nějaký smysl (utírat plastové misky, prádlo z/do pračky, vysávat malým vysavačem, smetáček+lopatka a tak ... ). Máme psy, takže se chodilo hodně ven - házeli jsme kamínky/klacíky do potoka, nosili krmení do krmelce a tak. Hodně jsme chodili na hřiště. Teď je dětem 9+12 a jsem ráda, když na celé odpoledne "vypadnou ven". Rozhodně z toho nemusíš mít špatné pocity a nemusí tě to trápit. Myslím si, že málo maminek to hraní baví ...

Úplně nejhorší a pro mě naprosto smrtící byly hry typu "na školu" , "na obchod" apod. Nebo s panenkama - já budu tahle a ty budeš tahle, já řeknu tohle a ty řekneš tohle.... Ale to až s většíma dětma. Mnohem raději jsem četla a prohlížela knížky, případně jsme něco vyráběli (ale i na to jsem lempl a hledala jsem inspiraci na netu).