Slza na krajíčku, ještěže mám kapesníček
Život přináší momenty, kdy nás zachrání obyčejný hygienický kapesníček, například i proto, že se nám v oku objeví slzička. Ať už to jsou chvíle veselé nebo i ty smutné. Prozraďte nám, při které příležitosti se ta slzička objevila právě vám anebo kdy vás kapesníček jednoduše zachránil. Těšíme se na vaše příběhy.
Tak mě zachraňují hlavně,když mám rýmu a vydám se někam bez kapesníku..ty papírové ale mám vždy v tašce.🙂 Potřeboval je i můj přítel,když se nám narodil Míša.🙂 Přinesl mi ho z ošetření na porodní pokoj a sahal po papírových kapesníčcích.Totálně dojatý a šťastný.🙂
@tentocz_veronika v posledních letech se dávají často na svatbách papírové kapesníčky....
Jinak naše chvíle kdy jsme potřebovali s manželem kapesníčky byla když jsme přišli o první miminko, pak když jsme se dozvěděli, že druhé miminko je naprosto v pořádku a nakonec když se syn narodil....co se týká jen mě,tak já ho díky neustále rozhozeným hormonům potřebuji nestále jelikož bulím i u zpráv 😀
díky kapesníčkům jsem potkala manžela 🙂 Jelikož mě vysela nudle u nosu, poprosila jsem náhodného kolemjdoucího o kapesníček a jelikož to byl sympaťák, poprosila jsem o tel číslo, ať mu můžu později vrátit nový balíček. Zajiskřilo a kapesníčky jsem si nechala na památku jelikož mi na ně pak namaloval grafity, tento eukaliptové 🙂
Já mívám často slzy na krajíčku, když tady vidím ty pravopisné chyby 🙄 Takže papírové kapesníčky se hodí u MK 😀
Můj příběh s kapesníkem je opět nostalgický - před lety nás vnoučata babička vzala do města do cukrárny, na dortík...moje malá tehdy asi pětiletá neteř(babiččina nevlastní pravnučka), kterou jsem měla tehdy na starosti se cukrárně hrozně zmazala - šaty, vlasy i obličej. A já jako na potvoru neměla v kabelce papírové kapesníky, než jsem došla k pultu, abych požádala o ubrousky, tak babča se jala vyčistit vnučku sama po svém...vytáhla takovej ten umolousanej, šnuptychl, plivla na něj a vnučku očistila 😀 to jak tehdy lidi okolo koukali, na to nikdy nezapomenu a na babí taky ne, dej jí Panbů lehkou zem.
@tentocz_veronika Ano, takovéhle příběhy s usopleným kapesníkem má jistě nejedna z nás 😀
náš látkový kapesníček zachránil plyšovému lvíčku bolavou nožičku ♥ přivázaný ho tam má dodnes 🙂
a jinak tedy papírové používám jen v nezbytně nutných případech a to např. když na veřejném wc dojde toaleťák... 😉
ale nejsem vyloženě proti, hold jsou okamžiky, kdy se papírový kapesníček vážně hodí... třeba i když člověk zapomene na kaesník látkový, vždy se najde někdo, kdo ten papírový má... 😀
ale určitě není dobré ho používat např. na alergickou rýmu, kdy člověk smrká stylem, že defakto nesmrká...
Me zachranil kapesnik, kdyz se me ptak vysral na hlavu, manzel se malem pocural smichy 😀
Vzhledem k mým bláznivým hormonům,kdy mě rozpláče kolikrát i reklama,mám kapesníčky na slzičky neustále u sebe!
stejně jako @mitote mě zachránily kapesníčky, když jsem naměkko dojatá stála v parku s kolem, dva týdny těhotná a proletělo mi nad hlavou maličké ptačí cosi, co mi podělalo kolo, vlasy, halenku, kraˇtasy i boty. To jsem chtěla u sebe mít těch kapesníčků milion. Jinak, jsou mými pomocníky kapesníčky celou alergickou sezonu a pamatuju si, jak jsme si s přítelem brečeli štěstím v náručí, když jsem mu řekla, že čekáme miminko. A jak jsem bulila jak želva po návratu z nemocnice, když jsem si pořádně prohlédla zjizvené břicho po císaři se striemi s svorkami. A to nemluvím o tom, jak často mi ukápne slza štěstí, když se dívám na tu naši nádhernou dcerušku.
@germaine Tak to můj přítel má podobnou vzpomínku na kterou asi nikdy nezapomene, to když mu jeho maminka po obědě umývala pusu hadrou na nádobí. A on chudáček křičel - nee tou smavavou hadlou nee (tou smradlavou hadrou ne) 🙂
@tentocz_veronika JInak já vzhledem k tomu, že mám chronickou rýmu nosím kapesníčky neustále při sobě, takže mě zachránili už několikrát, když chyběl toaletní papír v obchodním centru nebo došel tampon tak jako první záchrana, abych stačila dojít do drogerie.
Já dodnes vzpomínám na příhodu, jak jsme jeli s manželem na výlet a on si musel něco zařídit... že prý bude za hodinku, dvě zpátky. S 1,5letým prckem jsem šla na hřiště, čekali jsme hodinu, dvě, tři, ... manžel nikde. Do toho prý kdesi nad sídlištěm nad námi praskl rybník...no, my to zjistili, až jsme měli v botech vodu a kolem nás plavaly rybičky. Prcek vypadal jak vodník, celý promočený, obalený blátem, venku necelých 10 stupňů, manžel nikde... rozhlížela jsem se bezradně, co dělat... a pak jsem uviděla v nejbližším paneláku v okně přízemního bytu: nově otevřený second hand. Tak jsem prcka postavila na lavičku, svlékla ho, omyla studenou vodu z petky, co jsem měla na pití, otřela dvěma balíčky papírkových kapesníčků (ještě, že jich nosím tolik 😀 ), špinavé a mokré oblečení strčila do pytlíku, prcka chytla pod paži a utíkala s ním do toho sekáče. Tam jsem mu koupila všechno, slipy, tričko, svetr, kalhoty a zateplenou vestu (a k mému potěšení skoro za hubičku). Dodnes na ten výlet vzpomínám. A manžel? Ten dorazil asi po 5 hodinách... 😝
No, dnes by pomohl. Dvakrát jsem čekala po ivf dvojčata a dvakrát o ně přišla - nejdřív úplně nečekaně v 36. týdnu o chlapečka, a podruhé ve 20. týdnu o holčičku (ale to bylo z našeho rozhodnutí, kvůli vývojovým vadám). Vlastně to dopadlo dobře, protože mám dvě úžasné děti, ale pořád to bolí a nepřestane.
A dnes mi volala sestřenka, že čeká dvojčata. Sakryš, já jí to strašně přeju, taky se načekala, mám ji ráda. Ale je to jak kudla v zádech... nicméně to prostě zvládnu, jen ta první informace je nápor.
nám taky ukápla slza když jsem dvakrát přišli o mimi, když se nám narodil první syn a když jsme měli dobrý výsledky na screeningu, když jsme o někoho přišli,bohužel. Ale kdy nejvíce plakal můj manžel, to bylo na svatbě, když mě uviděl jak moc mi to slušelo 🙂 nemít kapesníčky po ruce nevim jak by dopadli naše fotky, a také plakal můj tchán 🙂 máme hold kluky citliví, taky slzička ukápne, když se nám dítko zraní, nebo se smějeme tak, až nám tečou slzy, a já, já teď pláču pořád v 6 měsíci to nejde jinak 🙂 i když ne vždy to zachranují papírové kapesníčky 🙂 doma jen látkové, ale nebýt papírových ne vždy by to dobře dopadlo 😉
Jednou jsem díky kapesníčkům mohla pomoci někomu druhému. Šla jsem po ulici v centru Brna a přede mnou zakopla a spadla stará jeptiška. Pomohla jsem jí nahoru a všimla si, že se jí z nosu řine krev a to pěkným proudem. Měla jsem jeden balíček a brzy jsem ho vypotřebovala. Dělala jsem jí z kapesníků ruličky do nosu a chodila do blízké restaurace namáčet další a utírala jí obličej a zátylek. Musela jsem na kolemjdoucích "vyžebrat" ještě tři balíčky a taky ještě od paní z antikvariátu jsem jeden dostala. Krvácení ustalo a jeptišce už bylo lépe. Měla u sebe číslo na jejich "svoz" a tak jsme zavolaly a pan řidič ji odvezl.
když jsem po nekonečných 5 dnech strávených na jipce (po porodu) konečně držela svého syna v náručí.. Nechtěla jsem jej pustit, tak mi manžel stíral slzy, slzy toho nekonečného štěstí..
Ahoj,
dnešním dnem naše kampaň "Měsíc s Tento" na modrém koníku končí. Zbývá nám už jen vyhodnotit hlavní soutěž, rozdat dárky🙂.
Chtěli bychom vám poděkovat za všechny vaše příspěvky, nápady, náměty, podněty, lajky...
Bylo nám potěšením🙂!
Samozřejmě, pokud budete mít jakékoliv dotazy, klidně nám napište přes IP, odpovíme vám i po ukončení kampaně.
Veronika a Tento tým
@tentocz_veronika Mě zachránil mnohokrát, ale nejlépe si pamatuju jak zachránil muže, když byl se mnou poprvé na ultrazvuku a doktor mu pustil zvuk srdíčka... rozbrečel se dojetím a radostí 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 😵 takže v ten moment byly opravdu potřeba 😉