Změna chování po mrtvici. Máte zkušenost?

@lenicka2323 ahojky,muj tatínek v 61 prodělal první mrtvici a chvíli na to další.po první se snažil být jako dřív,i když některé věci zapomínal a byl trochu netrpělivý,teď po té druhé,jak špatně chodí,začal hubovat za hlouposti,na nic nemá náladu ani jeho hoby už ho moc nezajímá.Mam ale kamaráda,který se mrtvici postavil čelem,a vrátil se do starých kolejí👍držím palce s mamkou

Muj dedecek mrtvici prodelal, ale tezkou. Doktori mu ze zacatku nedavali moc sanci, jejich nejoptimistictejsi prognoza znela, ze dedecek bude navzdy nepohyblivy lezak a nebude mluvit. Nastesti to prezil a s nasi pomoci, diky babiccine peci a po spouste rehabilitaci se behem roku zas naucil chodit, mluvit a castecne se o sebe postarat. Zil pak jeste 12 let, ale osobnost a povaha se mu zmenily nastalo, to uz se nikomu nepodarilo vratit.

Podle mě, když se něco děje v mozku, tak to člověka změní. Moje sestřenice, měla několikrát nádor na mozku, a několikrát ji operovali. A je z ní úplně jiný člověk, skoro se nesměje , vše bere moc vážně, přijde mi pernamentně naštvaná. Takže maminka asi tu změnu chování bude mít na stálo 😔

Přítel nedávno, ale velmi lehkou. Spíš než změna chování si stěžuje na změnu citlivosti, když se ho někdo dotkne na kůži, že to je jiný. A taky větší únava a sem tam dýl hledá slovo. A taky má trochu problémy s krátkodobou pamětí. Ale jinak si myslím, že povahově je stejnej. Možná víc opatrnější a přestal kouřit a méně alkoholu, což je dobře. 😀

nejen mrtvice ale i samotna narkoza pri operaci muze starsiho cloveka poznamenat v chovani ( bohuzel osobni zkusenosti od nekolika blizkych pribuznych ) ...

babick prodelala tezko mrtvici, ac byla prognoza hoooodne spatna, nakonec to prekonala, vzal si ji deda domu jako lezaka, kdyz se dostala z nejhorsiho. Takze jsme se u nich stridali kdo jak mohl a pomahali mu. Ale babicka, co byla vecne optimisticka, mela rada spolecnost, stale vesela, najednou se vratil clovek zadumany, ktery odmitl vse, jakoukoliv pomoc. Uz se nesmala, neradovala s nami, na dedu byla zla, coz jsme nikdy z jejich ust neslyseli. Myslime si, ze se nikdy nesmirila s tim, co ji postihlo, mozna i zmena na mozku. Pak to vzdala uplne, ten zivot, chtela zemrit, nejak si to tak nastavila a slo to do kytek vse.

Může to být i prostě psychicky následek. Táta se taky mentálně změnil, když měl rakovinu a s mozkem to nesouviselo...

Změny psychiky jsou běžné. Pro nás je super výsledek, že pacient mluví a rozumí a rozhýbal ochrnutí, ty subtilní změny moc neumíme vyšetřit. Je časté, že po jakémkoliv postižení mozku (mrtvice, trauma, nádor) má pacient poruchy soustředění, poruchu spánku a denního rytmu Obecně, změny nálad, klidně i deprese.

Je pravda že na jednu stranu ta změna v chování je mamce užitečná konečně si nenechá vše líbit a umí se víc ozvat mi přijde ale jinak se mi zdá stejná hlavně když si hraje s vnučkama jak člověk vidij že je opravdu šťastná tak se i směje ..
Sama mi i říkala že ví že není úplně stejná ale že to nejde hned ..

@me_druhe_ja to je super že přestal kouřit a pít člověk si pak asi toho života začne více vážit 🙏

@lenicka2323 Můj táta měl před 10 lety, den před 60. narozeninami, těžkou. Na to, jak na tom byl, je dneska celkem v pohodě. Měl ochrnutou pravou stranu a dnes třeba neoškrábe brambory, ale chodí dobře. Horší bylo poškození řečového centra, protože není původem Čech, takže česky zapomněl. No a psychika byla a je dodnes úplně nejhorší, protože byl celý život řidičem z povolání a najednou ze dne na den mu ten volant vzali. To bere jako křivdu doteď. Jinak se s tím popral obstojně, jenže máma před 2 lety umřela a on je tak otrávenej, že už tady taky nechce být. Prostě ho to tu nebaví... ☹

Ono se ta osobnost po CMP opravdu změní. Vetsinou jsou ti lidi vic plačtivi, často se jim mění nálada. Každý to ma jinak, ale urcite se ten člověk, někdo více a někdo méně, změní.

Myslela jsem si to mamka má 55 let do práce už chodí atd pohyby ,řeč v pořádku řekla bych že nic kromě toho že to chování je trochu jiné se nezměnilo no musí si na to člověk zvyknout že je trošku jiná dřív byla taková víc srandovní než teď ale není se čemu divit ..

@lenicka2323 ahoj, ja mela mrtvici ve 31 letech 6 tydnu po porodu. Muzu ze sve zkusenosti rict, ze zazitek je to strasny a mela jsem velke stesti ze jsem krome vypadku pameti naprosto uzdravena. Jsem schopna delat cokoliv, chodim do prace, staram se o dite. Kdyz clovek neco takoveho prozije, tak ho to poznamena. Je to uz 3 roky co se to stalo a ja mam kazdy vecer pred usnutim pocit, ze umru. Psycholozka k tomu rekla, ze je to proste posttraumaticky sok a ze i kdyz sem prezila a neni to na me videt, tak hlava si to pamatuje a dela ruzne projekce. Take si myslim ze sem se zmenila, uz nejsem tak bezstarostna a uvedomuju si tu krehkost zivota, nedokazu se tolik radovat protoze to tam nekde furt je. Pak me dale strasne vytaci lidi a nektere jejich starosti typu jee ja jsem pribrala pul kila. Tohle sem driv nemela, ale ted do me jde hrozny vztek kdyz nekdo resi takove blbosti. Myslim, ze se to casem bude lepsit, jak prichazi dalsi problemy tak clovek otupi. Ale opravdu to neni nic zvlastniho, vem si, ze se ten clovek pohybuje hodne nahrane mezi zivotem a smrti a ja neznam nikoho, kdo by s timhle byl uplne ok.

@eviks to jste naprosto úžasná jak to vše zvládáte ❤️
Mamka taky chodí do práce funguje furt jako dříve ale jen ta změna chování ..jak mile jsme s ní i s holkama tak vidím že je zas veselá sama mi říkala že cítí že není ještě úplně ok a že jj to znervózňuje.

@lenicka2323 ja jsem po tom presla do takoveho modu preziti, u me to bylo jeste trochu narocne s tim novorozencem, hormony, vse nove, prvni dite. Pomohla mi hodne prace na castecny uvazek, ze jsem se musela soustredit a trenovala sem hodne pamet. Jinak jsem teda hned po mrtvici byla zfetovana lekama, dali mi nejaka antidepresiva co ucinkuji i na epilepsii, mela jsem po mrtvici jeste zachvat a ty leky me ucinily uplne bezcitnou, fungovala sem jak robot. Nebere mamka nahodou treba nejake leky? Ja to potom po 2 letech vysadila a poprve brecela, projevila jsem emoce. Dejte ji cas, snazte se ji udelat nejake male radosti, odreagovat ji. Hlavne ze nezustala ochrnuta, lezak. Ja jsem videla v nemocnici hrozne veci i to mi nepridalo, kdyz sem si predstavila, jak bych mohla byt cely zivot jen na obtiz. Verim, ze se to u ni casem bude lepsit a uklidnovat.

jeste co me teda napada k tomu tematu, co me treba hodne mrzi doted, ze se me nikdo tenkrat nezeptal, jak se citim, okoli to nejak bralo joo, prezila to, nekulha, neslinta tak je asi v pohode a jeste si chodi do prace sobec. Strasne me lidi tyranizovali s kojenim, proc nekojim a co sem udelala spatne, jak maly bude snad dementni, kdyz nebude na mlice s mixem 5 pomrtvicovych leku, bylo to hodne tezky vse zvladnout, vysvetlovat, obhajovat se, dneska uz se tomu smeju a poslala bych vsechny do prdele, ale tenkrat proste dosly sily na obranu.. Myslim ze i je hrozne dulezite pro toho cloveka aby okoli akceptovalo, co se stalo, uvedomit si , jak zavazna vec to je, ne to jen prejit jakoze dobry ses ziva, tak co jeste resis. Nevim uplne jak to popsat, ale mne by treba tenkrat potesilo, kdyby nekdo prisel a rekl jak se citis, jsi ok, nepotrebujes neco, nechces se vypovidat. Moje tchyne napriklad 3 mesice po te mrtvici resila, proc sem jeste nezhubla po porodu a mam bricho a tohle sou veci, na ktere se proste nezapomina. Jakoze kdyz mi nekdo pomohl s nadobim tak super, ale pro me by byla byvala lepsi psychicka podpora a ujisteni, ze je to v pohode, ze nemusim byt hned ok, ze neni kam spechat a nic se uz vic neposere. Ja jsem teda ale mela hrozne stesti, ze jsem uz predtim dochazela k uzasne psycholozce kvuli IVF a ta mi nasledne hodne pomohla se vyhrabat i z tohoto. Mozna by to mamce take pomohlo, kdyby vedela, ze takove pocity jsou normalni...

@eviks to je pravda myslím že nějaký kojení jde stranou 🙏no u nás je to těžký táta ten je sobec a mamkubspis nervuje se mi zdá ..jediný kdo tady pro mamku je jsem já snažím se maximálně jak se cítí se jí ptám ,ví že tu pro ni jsem to určitě snažím se celkově aby přišla na jiný myšlenky ,bydlíme jinde než ona s tatem tak se za ní snažím hodně jezdit s holkama protože vím že s nima ji je nejlíp ❤️

@lenicka2323 urcite v tom pokracuj, moje mamka je sama hodne nemocna a co ji bezpecne zlepsi naladu je vnoucek, vyzaduje hodne pozornosti a je strasne vesela kopa, takze vidim, ze ji to nabiji a snazime se casto jezdit nebo oni k nam. Je to lepsi nez kdejaky lek. Drzim palce, at je ji brzo lepe!