Vyšetření u psychologa na zjištění poruchy osobnosti. Jak dlouho trvá to odhalit?
Zdravím... Mám trochu chaotický život a ráda bych ho změnila, uchopila jínak. Jenže je hodně věcí (negativních) v mém životě a nevím jak s tím pracovat! Nevím proč se to děje atd atd ... Tak jsem se rozhodla pro sezení u psychologa. Ráda bych zjistila, zda můj problém nemá větší hloubku než si myslím 😶. Jen pro představu... Neměla jsem vůbec hezké dětství a nesu si z něj hodně šrámů na duši.... Šikana, vzteklá matka, bez přátel... Teď v dospělosti se potkám s problémy ve výchově svých dětí a ráda bych to změnila, pracovala na sobě. Abych to upřesnila jsem hodně smutná, často pláču, jsem výbušná na dceru když zlobí a pak pláču a říkám si, že by život beze mě mela lepší! Že jsem si neměla pořizovat druhé dítě protože i jemu prodělám život. Když to doženu až do extrému tak si dávám facky abych se uklidnila. Jsem někdy apatická. Nedokážu se dívat lidem do očí, vyhýbám se kontaktu. Jsem raději sama. Přitom mám úžasného manžela, úžasné děti... měla bych být šťastná. Jsem z toho fakt nešťastná. A musím to začít řešit 😭 nechci každý den bouchat, že dcera zlobí... Chci být lepší. Proto by mě zajímalo... Má tu prosím někdo zkušenosti se sezením u psychologa? Jak dlouho asi trvá odhalit zda je semnou něco v nepořádku? Řešil někdo podobný problém a dokázal s tím pracovat??
U psychologa to je individuální. Tady ti nikdo nic kloudného neřekne. Akorát tu ztrácíš čas. Prostě se objednej na intenzivní terapii a neotálej.
Jinak je pro tebe důležitější slyšet diagnózu, nebo spíš samotná terapie, naučit se co se děje a jak s tím pracovat?
Psycholog a psychiatr tě budou diagnostikovat. Terapeut na diagnostiku kašle a ani k tomu není oprávněný a věnuje se hlavně terapii a práci se sebou samým.
Příjde mi že máš nezpracovaná traumata z dětství. Doporučuju terapii se zaměřením na vnitřní dítě. Čili terapeuta.
Jak říká levandule, není to ani tak porucha osobnosti jako spíš traumata a šrámy na duši.
@reeeza ano já vím že to jsou šrámy my duši ale ty šrámy na duši že mě dělají vztekloun a nevrlou matku, která pak pláče a myslí na smrt. Ne že bych plánovala sebevraždu ale spíš si říkám že by jim bylo lépe, proč jsem se narodila...a tohle se semnou táhne. Snažila jsem se zahojit, odpustila jsem matce, mluvila s ní o tom co mě z dětství tíží a ona se omluvila a já to přijala. Odpustila jsem svému otci že spáchal sebevraždu, odpustila jsem lidem co mi ubližovali... Ale vnitřně se cítím prázdná.a nejvíc mě mrzí to, že jediné co mám jsou moje děti a já se vůči nim chovám hrozně 😶. Vůči jediným bytostem kterým na mě záleží. Dřív to bylo ok... Ale co dcera (3r) začala prosazovat sama sebe, vztekat se atd... Jsme zjistila že nemám pevné nervy, že neumím se držet na uzdě, že bouchnu kvůli blbosti (protože těch blbosti za den je 1000 a já stejně vždycky vylitnu). Tak si říkám... Možná nejsem úplně normální, možná mám nějaký problém.... 😭
Vis no me to tady nerikej,ja ti nepomuzu ani diskutovani na foru ti nepomuze.
Tohle vsechno rekni terapeutovi ;)
Je toho proste na tebe moc. Plno zenskych , vcetne me, melo tezsi obdobi, kdy uz nemohly a pak rvaly na deti. Kdyz to u mne bylo moc, kamaradka mne dotlacila do cki k psychiatrovi a hups. Diagnoza deprese. Antidepresiva od psychiatra a terapie u psychologa mne zas vylecily🙂. Takze navstevu techto odborniku neodkladej. Pomuze ti to😘
Určitě jsou to traumata z dětství, které Ti psycholog pomůže zpravovat.
Každé trauma s Tebou zpracuje a bude líp, přestaneš být výbušná na děti a plačtivá. Znám to. Objednej se co nejdřív a počítej, že to bude na dýl (ale to nevadí, bude to fajn). Tohle co popisuješ, je život s bolestí. Pak budeš veselejší a budeš schopná si užívat toho, co máš.🍀🍀🍀
@autorka je mega, ze si sa rozhodla s tym vsetkym nieco robit a ze sa obzeras ako dalej. Zatial opatrne a to je tiez ok.
Prezila si si svoje a kazdy si v batohu nesieme nalozene ine a inak, ty mas toho asi dost co si z detstva nesies a tak je logicke, ze ti je castejsie tazko a castejsie sa ti zda, ze to nedavas.
Je obdivuhodne, ze to davas takto a ze tam mas tu mieru sebareflexie, ze by to slo aj inak.
Urcite je psychoterapia dobra cesta. Drzim palce!
Krome te odborne pomoci.. kniha Aha rodicovstvi 🙂
Já si myslím, že jsi spíš traumatizovaná, že potřebuješ zahojit šrámy na duši, ne že máš nějakou poruchu osobnosti.
Nebyla jsem u psychologa, ale terapie je vždy individuální a ty ho musíš pustit k sobě a napráskat na sebe i ty nehezké věci, pak s tím můžete nějak pracovat.