Vyhoření
Tak jsem se právě asi nervově složila. Mám pocit, že je obecně v mém životě v poslední době příliš stresových situací. Ať už z okolí nebo osobních. Ta poslední se šíleně vleče a minimálně jednou za týden se objeví nějaká fajn jobovka, která nepřidá. Poslední dobou moc nespím, nejím, buší mi srdce, jsem vzteklá, podrážděná, bez chuti do čehokoliv. Dokonce jsem zvažovala, že by snad bylo lepší nebýt, že už nějak ten každodenní boj a stres nedávám. Myslím si, že nejsem z cukru a nerozhodí mě drobnosti. Dneska jsem se kvůli něčemu vztekla, naklusala do pokojíku mezi děti jako bůh pomsty, ve vzteku rozkopla šuplík pod postel, protože byl celý nějaký zkřivený, nešel zasunout, překážel a byl zrovna po ruce a pak jsem při sbírání lega, které rozsypal nejmenší (ještě je moc malý, aby si po sobě uměl uklidit a nejvíc ho zajímají hračky starších sourozenců) propukla v beznadějný pláč. Hysterka hadr, děti mírně zaskočeny. Šla jsem se vyřvat do koupelny, myslím, že to nešlo neslyšet. Ještě teď se stydím. Normálně se snažím držet. Dá se to nějak ustát, když už je toho marastu na člověka moc nějakými já nevím kapkami, čaji nebo už jsem zralá na psychiatra. Vůbec se nepoznávám. Trápí mě, že poslední dobou nejsem v pohodě a přenáším to na děti, hodně křičím a vztekám se. Pak křičí i děti a je to u nás jako v blázinci.
Vůbec bych se profesionální pomoci nebránila. Ba přímo naopak, tvůj stav si o to vyloženě říká. Život máš je jeden, tak proč živořit, proč žít ve stresu a v napětí. Vyhledej odbornou pomoc, uleví se tobě i okolí. Děti budou rády za spokojenou maminku, která je v pohodě. Držím palce!
Trošku mi připomínáš mě. Během konce léta jsem začala strašně vybuchovat - jsem cholerik, ale tohle jsem nechápala, co se děje. Nejprve jsem si říkala, že je to období. Za dva měsíce mi vylétl tlak na 180/115, takže beru léky. Ale vnitřní stres stále. Zkusila jsem, na doporučení obvodního, volně prodejný lék. Lehce pomohl, ale nic extra. Nechtěla jsem AD, kdybychom se rozhodli pro miminko. Od diabetoložky jsem dostala bachovy kapky na míru a ač jsem tomu nevěřila, konečně mi je mnohem lépe.
Není ostuda navštívit psychologa či psychiatra. Z okolí znám víc lidí, co si došli pro prášky třeba po úmrtí v rodině (ty teda předepisuje psychiatr). Jinak co se týče bylinek: na lehčí deprese se dá pít třezalka (ale pozor - reaguje s některými léky, např. snižuje účinnost hormonální antikoncepce). Taky je dobré doplňovat vitamíny a minerály. Po zimě chybí hodně lidem vitamín D, kvůli nedostatku slunce. Nedostatek vitamínu D se bere jako jedna z příčin sezónních depresí. Na nervy je dobrý i hořčík nebo b-komplex. Někdo používá i Bachovy květové esence. V DM drogerii jsem dokonce viděla nějaké želatinové bonbony s Bachovou krizovou esencí...
.
Já doporučím jako první pomoc Persen - skvělá věc a ke to bylinný. Pak by bylo fajn zjistit, co je u tebe spouštěč stresu a snažit se tomu vyhýbat. Popřípadě se poradit u psychologa. 🙂
Psychiatr, tohle není normální jednání
Upřímně narovinu, tohle jsou už začínající deprese. Měla by jsi navštívit psychiatra. Už jen kvůli sobě a malinkým dětičkám. Nějaký čaj či kapky Ti opravdu nepomohou. Jdi k psychiatrovi, jen on Ti může pomoct.
@pampelina18 ale prosímtě, já jsem cholerik a můžu tě ubezpečit, že tohle zažila velká řádka ženských tady.
Nulový čas pro sebe, žádný odpočinek po dobu xy let, komu z toho neujely nervy
Aneb tezky zivot hysterky. Ne, promin, nemyslim to zle, ale moje matka se chova jako ty - celozivotne. Jako dite/dospivajici jsem tim silene trpela a naucila se kolem matky chodit po spickach a byt perfektni, abych ji nezavdala pricinu se rozcilit a udelat hystericky vystup. Ta sebekontrola ze me udelala neurotika. Co nejdriv to slo jsem se od rodicu odstehovala. Dopad to melo takovy, ze jsem se pak lecila na terapiich, jelikoz me prepada uzkost, kdykoliv nekdo treba jenom zvysi hlas atd. Za to 'vdecim' me hystericke matce. Delej se sebou neco co nejdriv, nez vypestujes u svych deti neurozu, ktere se pak budou horko tezko zbavovat.
@zanett bože, tys tu taky chyběla 🤦♀️ Jasně, ženská, na kterou je toho momentálně moc, psychicky to nezvládá a hroutí se = hysterka. Nezapomeň si vzít klíčenku 🤦♀️🤦♀️🤦♀️
@mimco prostě hysterka, normální ženská se tak nechová
@suzanna123 tak hlavne, ze jsi v diskuzi ty😄
@zanett Však ale autorka se sebou CHCE něco dělat, proto tady píše. Ptá se na konkrétní doporučení a rady. Nemyslím si, že člověk po nervovém zhroucení potřebuje, aby mu někdo naložil ještě víc. Navíc když si svůj problém uvědomuje a má ochotu na sobě pracovat. Ale já věřím, že Boží mlýny melou... Možná až se na tebe někdy sesype více věcí třeba včetně smrti nejbližších, tak ti něco secvakne...
Zakladatelko, v rámci první psychologické pomoci se zaměř na základní věci - abys dobře spala, jedla (aspoň 1, lépe 2 teplá a kvalitní jídla za den) a měla aspoň procházku nebo jiný pohyb každý den. Pokud nemůžeš usnout, tak si krátkodobě pomoz třeba melatoninem.
Snaž se co nejrychleji vyřešit situaci, která tě dohnala do tohoto stavu (trochu hraběcí rada, vím).
Psychoterapie určitě taky hodně pomůže, ale není to tak, že tam jednou zajdeš a bude vyřešeno, je to na dlouhou trať.
Pokud cítíš, že jsi fakt už za hranicí únosnosti, tak si nech od psychiatra něco předepsat (asi antidepresiva).
Držím palce, ať je brzo dobře a z některých trollu tady na koníkovi si nic nedělej 😉
@zanett souhlasím s tebou, ale bohužel tady to funguje tak, že pokud nejsi hysterka, co nezvládá svoje děti a nemá minimálně aspoň lehké deprese tak jsi troll 😂 protože každá ženská to má v životě těžké, protože každá ženská si musí stěžovat na svého chlapa a na své děti a všechny ženský jsou chudáci jakmile mají děti 😂
@pampelina18 to ani ne, jen některé z nás mají IQ a schopnost empatie vyšší než bod mrazu
@pampelina18 Ano, vim, jsem tu registrovana od roku 2006, takze vim naprosto presne, co zde ocekavat😉
@suzanna123 Tak zrovna ty te empatie asi moc nemas, kdyz hned prvni veta tveho prispevku urceneho mne, byl utok (cituji; 'bože, tys tu taky chyběla 🤦♀️) a posledni veta byla pasivne agresivni (cituji): 'Nezapomeň si vzít klíčenku 🤦♀️🤦♀️🤦♀️' Kdybys byla tak strasne empaticka, vsimla by sis, ze jsem se ve svem prispevku delila o vlastni zkusenost s matkou hysterkou z pozice ditete, tzn. nabidla zakladatelce jiny pohled na vec, tedy z pozice jejich deti. Ale souhlas s @pampelina18 , za ty roky na Konovi jsem si zvykla na to, ze tady se akceptuje jen souhlasne placani po ramenou a chran buh, kdyz nekdo nabidne jiny uhel pohledu.
Kazdopadne z teto diskuze odchazim, na hystericke vylevy nejsem zvedava, v zivote jsem si jich uzila dost a nehodlam na sebe nechat stekat dalsi stekny.
Ja se rozsypala pred rokem, dostala jsem od prakticke AD, chodim k psycholozce na terapii. V te chvili to bylo strasny, pocit selhani, strachu samy ze sebe, ale zpetne to bylo, to misto zlomu a ted je dost veci jinak a ja se citim mnohem lepe…neboj si rict o pomoc…clovek (zena/mama) vydrzi hodne veci, ale nikdo nemusi a ani nedokaze zvladnout vsechno, kazdy z nas ma nejakou stopku, za kterou je toho uz proste moc.