Úzkosti, psychické problémy a pocení v noci
Mam problem, o kterem nikdo nevi. Jako male holce mi zemrela maminka a ja trpim prestavou, ze se mi stane neco podobneho a necham tu svoje deti. Vice ci mene trpim na uzkosti. Pred nedavnem jsem nekde cetla, ze se vazne nemoci projevuji mimo jine i tak, ze se clovek poti v noci a ja samozrejme od te doby spatne spim, porad se budim s hruzou, ze jsem spocena (nekdy i byvam a to panikarim..). Muze tedy souviset nocni poceni i s psychikou? Porad si rikam, ze vyrazim za dr, aby mi pripadne poradila, co s moji psychikou dal, ale protoze kojim, rikam si, ze stejne nejaka lecba je momentalne pase.. pokud se tu najde nekdo, kdo je na tom podobne, jako ja, budu rada. Je mi za to trapne, pripadam si jako blazen 😔
@jusinka Nene, doktor ani psycholog nejsem, ale studovala jsem trochu příbuzný obor a kolegové "psychouši" se mi vždy smáli, že jsem psycholog amatér 🙂 Ne, vážně, já bych si s tím moc nezahrávala a pokud máš opravdu takové úzkostné stavy, což je k minulosti pochopitelné, tak bych se na nějakého odborníka obrátila. Oni mohou pomoci zpracovat zážitky z minulosti, aby jsi dokázala takovým úzkostem čelit.
@jancip dekuji jeste jednou.. Diky Tobe, mam pocit, ze snad takovy blazen tedy nejsem, protoze o mem problemu pises "hezky", zadny vysmech, nic, z toho mam strach.. Prosim Te, to poceni je tedy myslis psychicke? Driv jsem spala jako spalek, ted se bojim usnout a premyslim, co mi je.. Musis sebrat odvahu a zacit to resit..
@jusinka Ahoj, je mi líto čím sis musela projít jako malá i proto co tě trápí teď. Já na úzkosti trpím už léta, rozjelo se to po rozchodu s otcem Nikol, byl cizinec a ten vztah byl poslední rok psycho. Strašně jsem si to vyčítala, že jsem nedokázala udržet rodinu a tím to začalo - tlaky na hrudi, pocit, že se dusím, pocit, že jsem jakoby "zamotaná", ono se to těžko popisuje .... z mého okolí to nikdo moc neví, až na mamku a nejlepší kamarádku. Byla jsem už dvakrát u psychiatričky, chtěla mi nasadit AD, ale to nechci, nebývá mi zdaleka špatně každý den... už jsem se s tím naučila jakžtakž žít, ale když je úzkost hodnš masivní a rozjezá, beru si půlku neurolu. někdo mě nejspíš odsoudí, ale ty pocity jsou fakt strašně nepříjemné a mám pak strach, že se nedokážu postarat o malou a tím se to ještě zhoršuje ...osobně si myslím, že na úzkosti trpí hodně lidí, jen o tom nemluví .. každopádne není za co se stydět a zkusila bych nějakou psychoterapii, taky o tom přemýšlím. Jo a potím se v noci též, když na mě přijde období stresů .. 😉
@jusinka Není vůbec zač. To se může stát úplně každému, že po nějaké špatné životní zkušenosti může prožívat to stejné co Ty. Opravdu se neboj na někoho obrátit.
@sonia79 Já myslím, že AD taky nemusí být hned nutná. Ty doplňují látku, která přirozeně v těle chybí. Ale tohle vychází spíše ze špatné zkušenosti, která se mohla i nějak promítnout do podvědomí a pak to dělá v člověku paseku. Já bych zkusila nějakého psychologa s nějakou terapii než se celý život trápit.
@jusinka
@sonia79 Holky, smankote, za co by Vas mel kdo odsuzovat?! Za to, ze se trapite a ze s tim bojujete? Terapie by byla urcite nejlepsi cestou, ale na tom, pomoct si praskama neni nic spatnyho. Nevyresi pricinu, ale ulevi, treba aspon nez se dostavi vysledky terapie.
@jusinka poceni v noci je urco od nervu 😉
Drzte se, holky'
O fyzických projevech úzkosti bych ti mohla vyprávět. Sama trpím GAD a projevuje se mi to všelijak, některé potíže trvají i delší dobu a taky mám občas hrůzu z toho, že to je určitě příznak nějaké vážné nemoci a že se nebudu moct starat o svoje miminko a být tu pro něj, a to žádný traumatický zážitek z dětství ani nemám. Nevím, jak jsi na tom s angličtinou, ale pro uklidnění je dobré si přečíst seznam více než 100 fyzických příznaků, které může způsobit úzkost http://www.anxietycentre.com/anxiety-symptoms.s.... Nočení pocení je tam samozřejmě taky 😉
@brouzdalka angličtina neni moje silná stránka, ale něco jsem přeložila na překladači 🙂 a koukám..
@milada2
@jancip
@sonia79
Holky, ani nevíte jak moc jste mě nakoplo, s tím něco začít dělat, takže jsem ráno vyrazila k dr. Mám doporučení na psychiatrii a díky tomu jsem se i "přiznala" manželovi. Mě se tááák strašně ulevilo.. Zítra ještě budou výsledky krve co mi r pro jistotu vzala a snad se dám pomalu nějak do kupy, protože život tak strašně letí.. Ještě jednou díky 😉
@jusinka - určitě je dobře, že ses rozhodla zajít za psychologem. Jen poznámka na okraj- noční pocení celkem dost řeší čínská medicína, je to jedna z otázek na kterou se vždycky ptají a případně se pak na to dávají nějaké bylinky a nebo píchají jehličky. A nemusí to vůbec znamenat něco závažného a nevyléčitelného, obzvlášť pokud ses doteď níjak extra v noci nepotila 😉 .
@jusinka to pocení může být i tím, že kojíš, já dokud jsem kojila, tak jsem se v noci budila zpocená, mokré vlasy....a protoze me pro změnu umřel tatínek a taky se děsím takovýchto věcí, jsem úzkostná, našla jsem si psychologa....zatím to zvládáme bez medikace, Tobě to doporučuju taky. Víš alespoň ta psychoterapie, někomu se svěřit, někomu, kdo na to má zas jiný pohled...Mylsím, že ti to hodně pomůže
Antidepresiva?
https://www.youtube.com/watch?v=YTTJzC3ny9g
Rozhodně bych doporučil některé formy psychoterapie, než začít brát léky. U AD 3. a 4. generace během doby, kdy zprostředkovaně (blokací zpětného vychytávání neurotransmiterů) ovlivňují citlivost a počet receptorů. V přechodné době (a ne malé) rostou potíže a často také rostou nebo se objevují sebevražedné sklony!
@milada2 Nejsem psychiatr, ale antidepresiva podle mě slouží k jinému účelu než na úzkosti. Na úzkosti opravdu nějaká terapie ať už třeba nějaká psychoanalýza nebo kognitivně behaviorální, to už pak záleží na psychologovi a jeho doporučení. Pokud je úzkost v kombinaci s depresí, tak pak ano, pak antidepresiva uleví.
Kojím, takže AD pro mě prý stejně žádná nejsou..Ale jsem objednaná k paní dr, co dělá i psychoterapii, snad to pomůže. Jen jsem objednaná až na srpen. Ale bude léto, venku krásně, to uteče 🙂
@jusinka Ono je podle mě straně důležité vědět, že v to člověk není sám, že s těmi stavy nejsi "blázen". Psychoterapie je fajn, zkusila jsem i kineziologii a ničeho se nezříkám, ale pokud je člověku ouvej jakože fakt ouvej, někdy ta medikace není na škodu, třeba jen na čas, než člověk překoná ty nejhorší stavy... mně se taky nechce do AD a asi zatím nepůjdu, navíc přítel s tím absolutně nesouhlasí (nejsem přeci "magor" že , kdo nezažil nepochopí), ale za své problémy se nestydím a klidně o nich budu psát, mluvit ...
@jusinka Myslím si, že víc než doktorka a léky by spíše s úzkostí poradil a pomohl psycholog a nějaká dobrá terapie. A moc bych to neodkládala nejen kvůli sobě, ale i kvůli miminku, aby se ta úzkost nepřenášela nevědomky na něho. To pocení s tím samozřejmě souviset může.