Úzkosti, neustálý strach. Jak dál?
Jsem ze všeho tak vyčerpaná ...
Život mi nakládá už od malička - neměli mě rádi nevl. sourozenci( posmívali se mi, mlátili mě) , mamka mě neustále bila taky, do určitého věku mě nemohla přijmout ( přišla o dvě děti, hodně pila) , jediný, kdo se mě zastal a měl mě rád, byl můj tatínek.
Tatínek zemřel v mých 11 letech ( našla jsem ho mrtvého,infarkt). Zůstala sem sama s mámou, rodina se od nás odtrhla. Máma si našla alkoholika. Další peklo. Vztah se nám potom "upravil" a více jsme k sobě přilnuli, byli jedna pro druhou. V mých 19ti letech zemřela..Zůstala jsem sama. Úplně. Psala bych tu opravdu dlouho, kdybych psala vše, do detailů.. bylo toho hrozně moc.. vlastně, si dětství pamatuju velmi málo ... asi i díky bohu...
Teď rozvedená, dvě děti .. První s bývalým manželem druhý s přítelem se kterým jsem. Přítel je hodný, myslím, že jsem si vybrala dobře. Proč tohle píšu? Nechci určitě dělat chudinku, každý máme svůj příběh, každý máme trápení ..ale abyste věděli a trochu pochopili "moje stavy"
Jsem doma už skoro 5 let vtahu na mateřské a nezvládám to. Nemám rodinu, jsem neustále doma, sama, s dětmi, jen se starám , vařím, uklízím. (Ano moje děti, já jsem si to vybrala, mohla jsem to čekat ).. Mám neustálé závratě, návaly horka ( zjistili mi do toho i zvýšenou funkcni štítné žlázy) - ze stresu podle mě, o tom, jak mě bolí záda ani raději nemluvím .. Jen přijdu domů třeba z obchodu a začne mi tu být hrozně..Když jsem venku nebo jinde, nic mi není.. Bojím se a pořád se kontroluji, všude hledám rakovinu, pořád mi hlavou chodí myšlenky, že jsem nemocná ( k dr chodím pravidelně, pořád ) ... Já už prostě nevím co mám dělat... potřebuji dýchat ... žít ... zasloužím si to ... tohle je ale pro mě ani ne přežívání ...
Přemýšlím, že půjdu do práce, že by mi to pomohlo ..partner ví jak na tom jsem a je ochotný si semnou pozici vyměnit.. Nemám ráda být i sama a celý den je pro mě jen čekání na partnera až přijde z práce...
Nevím už , jak dál .....Chtěla bych to zvládnout bez antidepresiv a pomoct si i jinak a vyléčit se zevnitř.. Nemá tu někdo nějaký tip jak to zvládnout - přírodně, duchovně?
Budu ráda za každou radu ..
*Pomohlo mi jen o tom napsat. Děkuji že tu je ta možnost se i trochu vypsat..
Nikde není dáno, že doma na rodičáku musí být celou dobu ženská. Jestli je možnost vystřídat se, brala bych to všemi 10, pokud se v současné pozici necítíš dobře. A zašla bych si na psychoterapii, protože pouze prací tvoje potíže asi samy nezmizí. Chce to v sobě zpracovat to, co tam dusíš a co tě užírá zevnitř.
Já jsem docela dost alternativní, ale někdy to dojde do stádia, kdy je dobré šáhnout po antidepresivech. Na zlomenou nohu si dám sádru, na angínu antibiotika. AD nejsou na pořád, když na sobě budeš pracovat, časem je vysadíš. Jejich braní není selhání. Je to jen most, který ti pomůže překlenout krizi, abys měla sílu na sobě pracovat. Žijeme v poměrně náročné době.
Pro psychiku je důležitý hořčík a vitamíny skupiny B.
Řeš to s odborníkem, máš docela dost naloženo. Klasická psychoterapie, přispívá na to i pojišťovna, čekací lhůty jsou ale poměrně dlouhé, ale třeba budeš mít štěstí.
Můžeš zkusit alternativu regresní terapie, kinezioloige, koučing, rodinné konstelace, ženské kruhy, vaginální mapování, somatic experience, jógu, reiky, na netu najdeš různé přednášky. Musíš hledat, co ti sedne. Každá "terapie" přináší trochu něco jiného. Je to proces, není to tak, že si někam zajdeš a vše bude růžové. U té alternativy pozor na kvalitu, aby z tebe někdo jen netahal prachy.
Knížky mám ráda Miluj svůj život od Louise Hay, Bohyni válečnici od H. A. Amara, Hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé, kam chtějí od Ute Ehrhardotová, Andělské rady pro šťastný život od Doren Virtue, Děti jsou taky lidi od Zdeňky Šíp Staňkové.
Mezi přírodní antidepresiva patří třezalka, ale ne každému sedne a také snižuje účinek hormonální antikoncepce. Na neklid, nervozitu, úzkost je dobrá tinktura z mučenky pletní. Tyto dvě bylinky nekombinuj dohromady, něco si o nich načti, než je začneš brát. Já čerpám info o bylinkách odsud. https://www.bylinkyprovsechny.cz/byliny-kere-st...
Jít do práce, proč ne, péče o děti je psychicky náročná. Jen si dej pozor, aby to nebyl útěk sama před sebou, to by stejně doběhlo nějak jinak. Jednou budeš muset čelit svým pocitům, svým strachům.
Pokud se chceš vyléčit sama, tak to chce určitě si zpracovat traumata z dětství, vztah s matkou a odpustit sama sobě, tímhle směrem bych se ubírala. Něco určitě zvládneš sama, ale i tak je dobré něco pořešit s odborníkem.
Děkuji všem..
@konidana oddálilo..je mi jasné že i tak na sobě musím pracovat a nevyřeší to vše..jen teď doma..není na to síla.. jak se projevilo prosím to psychické zhroucení?
Rvala jsem na deti, nebyla jsem schopna v klidu resit zadne zadrhele a pak jsem treba brecela cestou do prace vlakem. Naprosto mne vykolejily i treba malickosti kdyz sly 3 za sebou v jeden den. Nakonec mne kamaradka dokopala do cki (centrum krizove intervence) a byla to deprese. Leky a intenzivni psychoterapie pomohly.
Pocity ze nic nezvladam, jsem nemozna a k nicemu...
@konidana děkuji za odpověď...i nějaké fyzické?
To ani ne, i kdyz na konci meho rodicaku jsem i dostala hnusny zanet mocaku az ledvin. Telo si uz reklo dost. Jinak jsem nemocna nebyvam. Krom rymy a nachlazeni jsem mela za poslednich asi 20 let jen toto a pak jednou zanet prudusnice
Úplně stejný stavy jsem měla taky. Doma tři děti, nejmenší byla fakt náročná, nemohla jsem se otočit, jinak někde něco udělala, všude lezla, oproti těm dvěma starším byla opravdu dílo.
Tyhle pocity co popisuješ jsem tak nějak ignorovala. Říkala jsem si, že jsem jen unavená, pak jsem si začala uvědomovat že začíná být zle. Začaly mi panické ataky. Taky mi bylo dobře všude jinde, jen doma nejhůř. Došlo to tak daleko, že jsem dva měsíce nevyšla z baráku, jezdila jsem jen procházet se do lesa, když přišel manžel z práce..nikam jinam - co kdyby jsem měla někde ataku. Přitom mi bylo doma hrozně. Začaly mi žaludeční problémy a porucha příjmu potravy. Došlo to tak daleko, že jsem několikrát jela v autě s plynem na podlaze a byla rozhodnutá to někam vrazit…..řekla bych že za 5 12 jsem nasadila antidepresiva a díky nim tu dnes jsem. Trvalo dva roky, než jsem se z toho dostala. Poruchu příjmu potravy mám doteď.. Děti to bohužel dost poznamenalo, ty starší, to období si pamatují a nevzpomínají na nej rády. I když dnes jako větší už chápou, že toho na mě bylo moc a měla jsem nějaké problémy.
Také to u mě začalo “jen” jako vyčerpání, nechtěla jsem antidepresiva do poslední chvíle. Až když jsem sama cítila, že jsem opravdu na koncáku.
Radila bych asi řešit to hned, v začátku. Nečekat že se to samo srovná, bohužel nesrovná. Držím palce 🙏🏻
Tu štítnou máš zaléčenou?
@zekrt Léčím se od října, výsledky už mám prý v normě.
Je to den ode dne horší a horší .. :(
Stáhni si aplikaci nepanikař, kontaktuj tam nějakou poradnu, je tam zdarma chat, email, linky důvěry. Pak jsou tam mapy psychologů, psychiatrů, krizových centrem. Zkusila bych na tvém místě navštívit krizové centrum...
Myslím, že je na čase požádat o pomoc odborníka
Pokud to je mozne se vystridat na rodicaku abys sla do prace, tak velmi doporucuji. U mne to docasne vwlmi pomohlo a o nekolik let oddalilo me psych zhrouceni (z podobnych duvodu co pises, proste toho na mne bylo moc a tezke podminky) a nastupem do prace jsem hodne pookrala a zas zacla zit. Vystridali jsme se s muzem , kdyz detem byly 3r.a 1r.a ten posledni pulrok doma jsem uz fakt nedavala. A to jsem byla na rodicaku jen 3 roky.
Proste je nutne udelat si cas sama pro sebe,pripadne i psychoterapii.