Úzkosti. Jak z toho ven?
Dobry den
Predem se moc omlouvam za anonim uz kolik let bojuji s uzkostmi a nevim jak z toho ven.. stale dokola se mi vraci nenavist k sama sobe, proc jsem takova jaka jsem vsechno si beru moc srdci... nadvsim moc premyslim prevazne se mi tyhle stavy stavaji kdyz jsem ve spolecnosti a pokazde to dopadne jako vzdicky sedim s nikym nekomunikuji lidi se snazi ale jen se debilne usmeju a nemam co na to rici proste nwm co mam rikat a nemam to tema takze pak jdu domu a mam zase ty myslenky...jak z toho ven a hlavne jak komunikovat s lidma to je ten duvod proc se v tom porad placam a trapi me to... :( doma s pritelem jsem ukecana srandicky si delame ale venku s lidma s kamaradkama to proste nejde a nedokazu byt sva a udelat si srandu pac ani nwm jak... proste si prijdu venku trapna a mam strach abych neplacla nejskou kravinu protoze mam i problemy s komunikaci ze se zakoktavam nebo proste olacku uolnou blbost... :( 😪😪
Pred rokem jsem byla u psychologa tak vim od nej ze jsem uzkostliva byla jsem tam asi jen 4 sezeni a pak jsem prestala chodit myslela jsem si ze to zvladnu sama a nejak to odezni ale porad se mi to vraci a ted jsem casto na mekko a je mi porad do breku.. snazim se to na sobe nedavat znat aby to okoli nevedelo hlavne moji nejblizsi..
Kdyz jsem ta prave zacala chodit mela jsem jeste takove stavy ze kdyz jsem sla do spolecnosti nwbo do prace rozbusilo se mi srdce mrla jsem sevreny zaludek a zacala jsem se potit... a mela strach ze se zase ztrapnim nejhorsi to bylo kdyz jsem.musela za vedenim ted uz to ustalo ale to poceni mam do ted...
Normalně choď na terapie a vydrž to dokud ti nebude líp.
Sama to nezvládáš, to už ti asi došlo.
Terapeut ti pomůže.
Můžeš mít sociální fobii. Když jsem byla puboš a chidili jsme hodně na koncerty a tak, byla tam jedna zakřiknutá holčina. Jednou na všechny vybalila že ví že je divná ale že má sociální fobii 😆 no nesra*a se s tím. Bylo to super že to tak otevřeně řekla, protože se jí ulevilo a lidi ji líp chápali a nesoudili, ae pomáhali jsme jí se cítit fajn atp.
Jen chci říct že by bylo fajn příjmout se jaká jsi a mít se ráda. Můžeš být třeba je brutální introvert. Na tom taky není nic špatného. ;) Buď sama sebou.
Ale zkus tu terapii a vydrž!
Začni chodit na terapie znova, klidně zkus jiného psychologa, někdy jich člověk potřebuje vyzkoušet víc.
Určitě nepotlačuj emoce, emoce se musí odžít. Když je potlačíš, stejně někudy vylezou. Tak ti je holt do breku. Já se jednou rzbrečela v sauně při saunovým rituálu, hrála taková dojemná písnička a svým způsobem to bylo osvobozující.
Jinak určitě něco si můžeš zpracovat sama, třeba pomocí nějaké knížky z osobního rozvoje (duchovního) rozvoje. V knihkupectví jsou toho mraky, tak se podívej, co tě osloví. Já mám ráda knížku Miluj svůj život Lousie L. Hay
Pak je dobré si rozklíčovat proč jsi v úzkosti, proč máš strach, že se ztrapníš, proč ti vlastně záleží na tom, co si myslí o tobě druzí, proč od nich potřebuješ uznání atp. Je dobré se mrknout na svoje dětství, jestli na tebe nebyl vyvíjen tlak na dokonalost atd.
Řešila jsi to někdy s nějakým odborníkem (psycholog, psychiatr), můžeš mít v sobě nějaký blok, nezpracované (potlačené) trauma. Zkoušela jsi někdy nějakou terapii?