Úzkost s miminkem mezi lidmi. Znáte podobné pocity?
Ahoj,
chci se trochu vypsat. Určitě nejsem jediná, komu se to děje. A vy, které to neznáte, třeba dáte dobrou radu.
Jsem úzkostná. Byla jsem a budu. To už nemám iluze. Ale hodně úzkostí se mi podařilo odbourat nebo zmírnit. Bývala jsem vždycky stydlivá. Umím třeba hezky zpívat a hrát na bubny, ale nikdy jsem to nedokázala tzv. Prodat mezi přáteli, vždycky jsem zpívala jen doma... Když jsem mezi lidmi a mám na sebe strhnout pozornost, celá se vevnitř sevřu. Je mnoho situací, které má úzkost ovlivňuje. Řeším to už s psychologem. Čeho jsem si ale všimla s miminkem, je to, že nejradši jsem doma. Než řešit jeho projevy venku, to jsem radši sama. Nejde o to, že bych se styděla nebo tak. Já nejsem žádná uťáplina, to fakt ne. Ale cítím se celá rozechvělá, když mám s někým konverzovat a do toho řešit dítě. Ruší mě jedno Nebo druhé. Už několikrát se mi stalo, že jsem se vrátila ze srazu s kamarádkou a oddychla si, že uff, jsme doma a máme klid.
Jenže cítím, že takhle to nejde a hlavně to takto nechci. Nechci své dítě izolovat od světa jen proto, že já jsem klidnější... Vždyť to je blbost. Znáte podobné pocity? Jak vypadá mateřství uvnitř vás?
Naprosto souhlasim s mariegroth...a podepisuji. Mela jsem to stejne a obcas jeste mam, i kdyz uz v minimalni mire. Opravdu poslouchej sebe a delej to, co ti jako mame vyhovuje a ne to, co si myslis, ze od tebe ceka okoli. Bude se to zlepsovat, uvidis.
Taková úzkostná osůbka plná strachů, co dělala vždycky jen to co se po ní chtělo, necítila se mezi vrstevníky a celkově mezi více lidmi, to jsem bývala celá já. Postupem času jsem se toho téměř zbavila. Co jsem ale věděla, ještě než jsem čekala první dítě, je, že to nechci pro své děti a udělám proto cokoli. Takže jsem se u dcerky přemohla a v jejich cca 1,5roku ji začala 1-2xtýdně brát do dětské herničky - takové menší, ne přímo ve městě a jelikož většina maminek seděla u kafíčka, nemusela jsem ani moc konverzovat. Já běhala za malou, vše jí ukazovala a předcházela případným konfliktům. Malá tuhle povahu bohužel trošku zdědila po mě, takže jsem na ni musela hodně pomalu. Ta menší skupinka byla pro nás obě ideální. Na dětské hřiště jsem chodívala jen dopoledne, kdy tam bylo málo dětí a odpoledne posílala s malou manžela. Přišlo mi, že s ním je malá odvážnější a necítí z něj ty obavy jako ze mě. A teď je malé 4,5roku, ráda chodí za dětmi, občas něco nového zkusí. Není sice žádný extrovert, ale řekla bych, že se vyvíjí normálně bez toho abych přenášela na ni své přehnané obavy ze všeho kolem.
@mariegroth děkuji😘💕
Chapu te. Mela jsem a stale obcas mam, neco podobneho. Zazila jsem si pomerne brutalni poporodni uzkost. Pokud bych neco zmenila, tak by to bylo poslouchat sama sebe a co opravdu chci. Nesnazit se zavdecit lidem na ukor vlastni pohody a pohody ditete. Nevim, kolik mesicu je miminku, ale na vsechno je cas. Miminka nepotrebuji spolecensky zivot. Pro ne je nejdulezitejsi osoba maminka a tatinek. Je dobre, ze si uvedomujes, ze nechces byt pred svetem uzavrena. Opat nevim, kolik je miminku, ale u me plati, ze cim vetsi dite, tim vic si dokazu veci uzit. Pokud jsi s mimcem nejradeji doma, tak bud doma 🙂. Mozna bych zkusila pozvat kamadku k tobe domu. Byt ve vlastnim prostredi je pro me mnohem lepsi. Preju hodne stesti.