Poporodní deprese
Milé maminky,
Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté co jsem skončila v jeho šesti týdnech kojit a nasadila antidepresiva jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela ani jsem mluvit nemohla. Následovala hospitalizace na týden na krizovém centru, kde jsem si trochu odpočinula a doufala, že antidepresiva zaberou. Jenže zázrak se nekonal a za čtrnáct dní jsem byla zpět. Hrozné stavy, hlavně když jsem byla s malým osamotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší. Změnili mi léky a chvilku byl klid. Ale zhruba za tři týdny znovu propad. Tentokrát to dávám do souvislosti s menstruací, do toho horečka u syna a manžel, ketrý měl jet na služební cestu.opět návštěva lékaře a změna léků a násleně jsem zase v krizovém centru. Už nevím jak dál, ráno je to nejhorší, nemám už vůbec sílu žít. Přitom mám všechno co si člověk může přát. Prosím napište někdo příběh s dobrým koncem. Už se to táhne dva měsíce a já ztrácím víru.'
@hani007 Já se omlouvám, že nebudu souhlasit, ale poporodní deprese se opravdu nedá vlastní silou změnit, protože to, co člověka tyra je neuchopitelne a nepochopitelné. Antidepresiva netlumi příznaky, to jsou anxyolitika. Antidepresiva pomohou vyrovnat nedostatek serotoninu v mozku, který působí tyto úzkostné a depresivní stavy. Já totiž osobní zkušenost mám. Poporodní deprese se nedají ovlivnit vůlí, je to hormonální kolotoč...
@kaptah vím, že nejhorší jsou rána, ty strachy a obavy se nedají přejít. Já jsem měla AD celé těhotenství, takže jsem po porodu měla naštěstí mírnější formu, ale byla jsem na to upozorněná, že k tomu budu mít sklony. Takže jsem byla připravená i z hlediska léků. Nevycitej si, že jsi nepoužitelná, i když Ti vlastně nic nechybí. Nebo ze dite nemas dost rada. Je to nemoc jako kterákoli jiná. Nemáš možnost, aby s Tebou byl někdo doma, když je manžel v práci? Abys neupadala do úzkosti, jak ten cely den zvladnes a nekdo Tě tím dnem provedl.
Nevycitej si, že to trvá dlouho. Tahle nemoc ustupuje po malých kruccich. A někdy má zase vlnové propady. Je to normální. Nespechej na sebe, odpočin si a prospi se.
@werumka Také neříkám, ať to ovlivní vůlí nebo ať to změní sama, ale ať vyhledá nějakého odborníka. Jiného než dosud má, protože ten očividně moc nepomáhá. A nabízím jako jednu z možných alternativ homeopatika. Jestli to vyznělo jinak tak se omlouvám. Tak jsem to nemyslela.
A že je to nemoc jako kterákoliv jiná souhlasím, ale jakákoliv nemoc se také nemůže jen pořád léčit nebo potlačit, ale musí se vyléčit a na to bohužel "normální" léky nestačí, protože nejdou do jádra problému kdežto homeopatika ano. Ale chápu, že na to můžeme mít každý jiný názor. Já jen přispěla svým a rozhodně to neznamená, že je jediný vhodný a striktní. To si uvědomuju 😉
@hani007 Právě, že jsi v posledním odstavci napsala, ať se snaží to změnit. V tomto stavu, kdy Tě neposlouchá ani mozek ani tělo, je tato věta pro toho člověka spíš k pláči, víš? 😉
Léky se nasazují postupně, protože každému sedí víc jiné dávkování, jiný přípravek. U těchto AD trvá cca tři měsíce, než se hladina serotoninu začne vyrovnávat. Do té doby často dojde k přechodnému zhoršení stavu. To je také normální 😉 nasazení správné léčby je běh na dlouhou trať. Samozřejmě to jde ruku v ruce s psychoterapií - v krizových centrech se dělají různé terapie. Ale vždycky jde hlavně o to toho člověka podržet v době, kdy mu ještě není tak dobře, aby na sobě začal pracovat vědomě i z hlediska psychiky a ta psychoterapie k něčemu byla.
A co Bachovy esence?
@werumka Ve smyslu, ať se nevzdává a ať si sežene pomoc. Ne, že si má pomoct sama. A to i kdyby to mělo být něco alternativního. Vzhledem k tomu, že sem paní napsala že už byla nebo je v krizovém centru a že se léčila už kdysi a i teď tak předopkládám, že se s tím snaží něco dělat. S těmi léky vám rozumím..
Ahoj. Děkuju všem za reakce. Psychoterapie velmi pomáhá a já mám teď naději, že bude líp. Nakonec se ukázalo, že u mě se jedná hlavně o úzkost, která paralyzuje. Samozřejmě jsem uvažovala i o přírodní léčbě, ale bylo mi řečeno, že v akutní fázi je lepší počkat a začít s tím, až se to trochu spraví. @werumka právěže možnost být s někým doma moc nemám. Moje maminka chodí do práce a tchyně ač v důchodě je přes léto odjetá z města na chalupě. Jet tam za ní taky není úplně dobrý nápad. Myslím, že těm mým stavům moc nerozumí.
@kaptah Zvladnes to 🙂 Trpela jsem na strasne uzkostne stavy v puberte, takove ty paralyzujici, kdy clovek ma pocit ze ani nevyleze z postele, natoz z baraku.. Zaklad je mit sama sebe rada takovou, jaka jsi, zkusit se tomu zasmat i v te nejtezsi chvili, protoze laska a smich vylucuji presne ty hormony, ktere ti tyhle stavy zmirni. Celkove kdyz si vezmes ze jsi treba v situaci, kdy se ti na dalnici poroucha auto a vybije telefon.. tak clovek v takove situaci muze bud panikarit, nebo se zasmat tomu, jak se proboha z tohoto dostane ven. A prave ten druhy pristup lze aplikovat uplne u vseho, tu volbu mas, a tim druhym pristupem se ti v mozku zacne spoustet serotonin a vsechny potrebne hormony k tomu, aby se clovek zklidnil. Je to stejne, jako kdyz se clovek zacne cervenat.. muzes si rict ''do haje ne, jsem uplne ruda, to je trapas jako blazen'' a cervenat se dal, anebo si rict ''Hmm cervenam se, tak co.. kazdej se nekdy zacne stydet.. normalka..''
Proste si v tom stavu zkus rict ''Hmm, cela se klepu strachy a mam pocit ze to nezvladnu. Ale tohle jsem proste ja.. mam se rada i tak, do ted jsem to zvladala tak to ocividne budu zvladat i nadale i kdybych ani nechtela... ''... proste stejny pristup jako kdyz ma clovek zlomenou nohu, rict si ''Hmm, tak proste se to uzdravi az se mymu telu bude chtit a do te doby si budu uzivat berle.''
Timhle pristupem si ty uzkosti naprosto zlikvidujes, protoze beze strachu nemuze strach existovat.
Uzkosti + strach = panika
Uzkosti + laska k sobe same, odpusteni, smich, lhostejnost k te uzkosti = klid.
Hormonama to sice je, ale pristupem k sobe same muzes to nastaveni hormonu v mozku do velke miry ovlivnit.
Ja uz na uzkosti vubec netrpim.. nebylo to ze dne na den ale I kdyby me nejaky stav uzkosti potkal tak uz je mi to naprosto ukradeny.. a o tom to je.
Drzim palce!
@kaptah To je škoda, určitě by to pomohlo. Porozumět těm stavům moc nejde, když to ten dotyčný nezná. Ale stačí, když Ti prostě jen věří a ví, co má v daný okamžik dělat. Nemáš nějaké kamarádky, na které by ses mohla obrátit a které by třeba byly následující dny na střídačku "na drátě" a pomohly překonat momentální úzkost? Nebo o té nemoci nevědí?
@werumka promiň že se tak ptám,ale po porodu jsi kojila? Pokud ano,mohla jsi dal brát ad? Také je beru a jsem v 17 tt,mam obsese následně vyvolají úzkost..A právě me zajímá,jestli je budu moct brát i při kojení 🙂
@kaptah mě osobně pomáhá (ťuk ťuk) to,ze kdyz cítím že se něco blíží tak si reknu...tak pojď ty potvoro,jsem na tebe připravena...to samé dělá tchýně + zkoušela homeopatika a Bachovy kapky...Ty má teď krátce tak uvidíme jestli ji zaberou...ale ona má teda ty ataky vážně hrozný,jeji bratr je má dokonce takový,ze ho vždy vezou do nemocnice,protoze lehne a klepe se...no mazec...mě to začalo když byl synovi po půl rok a to bylo taky hrozný...teď beru citalon+ před tehu neurol nárazově a teď mám místo toho oxazepam,ale ten jsem si za celé těhotenství vzala zatím 2x,tak jsem zvědavá...Ale určitě v tom nejsi sama,bohuzel je spousta lidí,kteri trpí touto nemocí :(
@ancickahyksova Já jsem nakonec nekojila, protože jsem potřebovala silnější léky (escitalopram) a k tomu vykrývací dávky anxiolytik. Ale vím, že léky s účinnou látkou citlopramum (citalec) u kojení nevadí - zkoušela jsem, ale byly na mě slabé.
Ja jsem kojila 6 tydnu. Nektera ad muzes brat i pri kojeni- treba Asentra. Nicmene nikdo nevi jak to pusobi na dite. Druha vec je take to, ze kojeni rozhazuje hormony a jsou i nazory, ze je lepsi nekojit , pokud si mela problemy pred porodem. Ale tohleby ti mel rict tvuj psychiatr.
Díky za odpovědi,dle mé dr se mi to rozjelo proto,ze jsem už nekojila tolik jako před tím a tudíž mi začal lítat prolaktin...No nevím,kojit chci,nedokazu si představit,ze bych nekojila :( u malého jsem přestala na doporučení doktorky právě kvůli hormonům a doteď mě to mrzí :( stejně to bylo k ničemu,protoze už nekojim a občas se to vrací i vracelo ještě ored tehu...
Jinak dekuju vsem za rady a povzbuzeni. Zacala jsem chodit na psychoterapie a zaroven jsem co nejvic s lidma, abych minimalizovala uzkost. Pomaha take manualni prace a usmev syna🙂 doufam, ze svym prispevkem podporim maminky, ktere maji podobny problem a verme, ze bude lip
@ancickahyksova Jestli na Tebe nemělo v tomhle kojení vliv, tak bych se toho nebála. Citalon nevadí - mluvila jsi o tom s psychiatrem?
@ancickahyksova s kojenim urcite souhlasim. Jen pokud ti bude vyhovovat nektety ze schvalenych leku a nebudes potrebovat anxiolytika jako neurol, rivotril aj. Pokud beres ad behem tehotenstvi, tak pravdepodobne mas " hladinku" serototinu a nebude to pro tebe takovy problem. Alw hormony jsou svine, takze hlavne nic nepodcen
@ancickahyksova ahoj,ja brala AD asi od 13.tydne,ke konci tehu jsem na radu dr.postupne vysazovala...nastesti jsem kojeni zvladla bez nich, ale s dr.jsme to probiraly a rikala,ze se muzou i u kojeni(brala jsem Zoloft),jen je lepsi snizit davku a dodrzet urcity odstup od kojeni,konkretne by ti to dr.rekla;-)Treba po kojeni odstrikat, vzit prasek a misto dalsiho kojeni dat odstrikane😉
Drzim palce,at to zvladnes!😉
Díky všem 🙂 Já je začala brát chvilku po tom,co jsem přestala kojit prvního syna tak uvidíme no... 🙂 Mě Drprave říkala,ze se můžou i u kojeni tak snad 🙂
Osobní zkušenost nemám, ale pokud ti můžu trošku poradit a nejsi odpůrce homeopatie najdi si nějakého zkušeného homeopata s dobrými recenzemi v okolí a zkus to. Takové problémy se táhnou mnohdy od dětství. Něco podobného často prožívali maminky žen, které to postihlo poté se svým dítětem a tyhle vzpomínky na to jsou zakořeněné v nevědomí. Homeopatika je vytáhnou šetrnou formou na světlo a často jen uvědoměním vyléčí jádro problému. A ne, že jen zmírní příznaky jako je to u antidepresiv. Homeopatika neublíží. Je to jen tisíckrát zředěná voda takže za pokus to rozhodně stojí. Pokud do něčeho takového jít nechceš tak to už jen kvůli malému zvaž. Když je spokojená maminka, je i dítě a za to stojí všechny peníze světa. Ani nemluvím o té blbé tisícovce za homeopata. Nebo pouvažuj o nějakém terapeutovi/psychologovi. Ale takovém, který hned nenasadí léky, ale vyslechne tě a různými psychologickými formami se bude snažit přijít na příčinu a celkovému vymizení problému.
A pokud chceš konkrétní případ tak kamarádka měla od mala velké psychické problémy. Maniodeprese, sklony k sebevraždě atd. Brala léky, několikrát už byla i hospitalizovaná na psychiatrii a nic jí nepomohlo. Pak začala chodit k homeopatovi a po roce jí veškeré obtíže vymizely. Jak jinak.. šlo o problémy s její mámou, která jí celý život vnukávala myšlenku, že je nemocná (přehnaná péče, přehnané obavy a myšlenky, že je lepší, když bude v nemocnici, kde o ní bude postaráno než aby žila vlastním životem). Už je to pět let, našla si přítele a snaží se o miminko.
Hlavně si ale uvědom, že v tom nejsi sama. Že nejsi jediná na světě s takovým problémem, že je podobných lidí hodně a že je tisíce případů, které skončily dobře tak proč bys jedna z nich nemohla být ty. Neztrácej naději a bojuj.. nebo ne, nebojuj, ale spíš přijmi, co se děje a snaž se to změnit. Nikdo jiný to za tebe neudělá, ale malý ti tvojí sílu a odhodlanost určitě jednou vrátí na stotisíckrát a bude tí za ní vděčný. Držím palečky a přeju hodně štěstí 😉