Poporodní deprese...
Ahoj, to ceho jsem se po porodu obavala se bohuzel stalo skutecnosti, jsem skoro 4 tydny po porodu, nezvladam kdyz miminko place, vyvolava to strasny pocity vnitrne. Kdyz mam byt doma sama, tak silene pocity uzkosti, plac, vztek na sebe, ze jsem uplne na hovno…coz je momentalne ted, partner neni doma a ja jsem uplne rozebrana, ale miminko dostava vse v nejlepsi mozne mire, nedovolila bych si v zivote aby na tom bylo nejak tratno, staram se nejlepe jak dovedu. I presto si prijdu jak nejhorsi na svete, bojim se, abych neudelala neco spatne co by miminku nejak ublizilo (pece, manipulace atd…) Nejvic me mrzi to, ze k nemu necitim tu bezmeznou lasku, citim se uplne citove prazdna, vuci miminku a vuci celemu svetu. Vubec se nedokazu indentifikovat jako mama, prijmout ten fakt, ze je to tak.. mozna to je proto, ze miminko prislo neplanovane, ale nemohu rict, ze by bylo nechtene, ale asi mi to i proto nejde prijmout a vstrebat, tu novou roli, novy zivot, miminko… Hrozne me to mrzi, nechci aby kvuli tomu, ze ja se trapim se trapilo i miminko.. vim, ze spokojena mama = spokojene dite, ale je to silene tezky..
porad jsem v sestinedeli, treba to je naval vsech tech hormonu a pak to prejde.. ale samozrejme, kdyz se to nebude lepsit a bude se to naopak zhorsovat, tak se obrátím na odbornou pomoc..
potrebovala jsem to pustit ven, jen bohuzel nemam komu..
Je to normální neboj ,ale kdyby se to horšilo, neboj se vyhledat odbornou pomoc. Mě chytla poporodní deprese ještě v porodnici , navíc mi umírala máma takže to bylo vše umocněno a byl to mazec. Malému je 14 měsíců a ještě teď s podobnými stavy občas bojují , přesně když není manžel doma je to nejhorší . Už to sice není poporodní deprese ,ale opravdu dost podobné.
Tyhle pocity jsou běžný. Já prvního syna chtěla a pak jsem doma brečela že jsem nám všem zkazila život. Zpětně by mi pomohlo nebýt na to tolik sama, a zároveň mít možnost z toho na chvíli utéct. Upřímně si řekni co potřebuješ od ostatních a řekni jim to nahlas. Samozřejmě jsou v tom i hormony a je to velká změna. Nezlob se na sebe, ta bezmezná láska přijde časem, ja ji začala citit až když na mě syn nějak reagoval. ( první úsměvy, natahování rukou apod.) všechno chce čas. Drž se bude líp.
Pravděpodobně se jedná o tzv. poporodní blues. Tím, si myslím, projde téměř každá žena. 🙂 Pochybnosti, změna životního stylu, velká zodpovědnost za další osobu, přmemíra nároků od sebe sama, ... Většinou se to během 6N srovná.
Pokud by ti ty pocity přetrvávaly nebo se dokonce horšily, tak je na místě vyhledat lékařskou pomoc.😉
Je to normální.Ale kdyby si myslela ,že to nezvladaš,tak kontaktuj odborníka.Ja jsem po prvním porodu svého chlapa nemohla ani cítit.Chtela jsem od něj odejít.Naštesti to po šestinedělí přešlo.Jsou to prostě hormony.Bude líp.Hodne odpočívej a třeba koukni na nějakou komedii nebo si uvař něco dobrého .Drž se.
Zažila.jsem u prvniho dítěte. Když to nepřešlo po šestinedělí, zavolala jsem si na psychiatrické oddělení nemocnice. Vzali mě ihned a moc mi to pomohlo. Zpětně bych šla dřív. Pokud je ti zle častěji než dobře a je ti zle hodně, nečekala bych a objednala se. Zbytecne se trápit. Bude dobre, slibuji.
Je to vpohode. Je to NORMALNI. Jsou to hormony a nejses spatna mama. Ty spatne o tom nepremysleji a netrapi je to. Hlavni je uvedomit si problem a vyhledat odbornou pomoc. Je to jen docasne a je to jen chemie v hlave 🙂