Plánované těhotenství a úzkosti / panické ataky. Řešil někdo? Jak?

Já teda leky beru už 15 let. V tehu jsme je zkusili vysadit,ale protože beru leky i na tlak,tak mi to zaclo všechno haprovat a tak jsme je dali zpět. Chodím k psychiatricce,takže jsem pod dohledem a od tehu jsem na nejnižší dávce antidepresiv.

@pampeliska1313 Děkuju za zpětnou vazbu ❤️
@lenkalubina Děkuju moc za info! 😊🍀

@annagm44 Mne sa tieto problemy dost zhorsili na zaciatku tehotenstva, kym si telo zvykalo na vysoke hladiny hormonov. A potom zase prve tyzdne po porode, ked zase hladina hormonov prudko klesla. Potom sa to samo upravilo.
Pre mna je velmi dolezita opora manzela, da sa nanho 100% spolahnut. Od zaciatku sa snazil, aby som mala dostatok oddychu, to je podla mna zaklad. A tiez dost pomaha moja mama.
Kazdopadne dieta vie byt aj taky prirodzeny zdvihac serotoninu, aspon to moje. Niekedy ked aj pridu uzkosti, tak jeho spolocnost je proste taka mila, prijemna, ze sa to zmierni. Plus to, ze nejako nie je priestor sa tym zaoberat a rozmyslat preco to prislo a kedy to uz skonci a podobne. Ta pozornost je v materstve orientovana velmi smerom von a to dost pomaha.

Za sebe bych doporucila konzultaci s psychiatrem/psychiatrickou. Kazdopadne nikdo nedokaze rict, co udelaji s konkretnim clovekem hormony, takze bych se priklanela k zastabilizovani klidne pomoci setrnych antidepresiv. Brala jsem je cca rok, nez jsem se je rozhodla vysadit a od te doby je nepotrebuji. Ani ted v tehotenstvi. Kombinovala jsem to take s terapiemi (KBT) a pomohlo to. Za posledni rok jsem mela 1 ataku a ta byla v hodne vypjate situaci, jinak je klid. Antidepresiva, co jsem mela nasazena predtim byla nenavykova a mohou se i v tehotenstvi. Ze zacatku uzivani mi jen parkrat nebylo dobre od zaludku, ze jsem ho mela na vode, ale jinak jsem nepocitovala zadne vedlejsi ucinky. Myslim, ze se to jmenovalo Brintellix.

Mě naopak těhotenství pomohlo...jak píše pampeliska1313..úzkost jo , ale ataky ne...hlava nějak prepla na to, že je důležitý miminko...a jak se malá narodila, tak i kdyz to bylo po císaři, a člověk by mohl být rozházeny ještě víc, tak jsem najednou byla schopna fungovat sama i když byl manžel na noční. Neznám váš případ, je dobré, když to prokonzultujete se svými lékaři...píšu to spíš pro ukázání naděje, že se to může i zlepšit 🙂

Moc všem děkuji za dodání naděje, že se to dá v pohodě zvládnout, sice s nějakými výjimkami, výkyvy a podobně, ale dá! Je to samozřejmě vždy individuální, každá jsme jiná a to samozřejmě beru v potaz 😊 Moc děkuju ❤️

Ahoj. Je mi 34 prosím pěkně 🙂))Měla jsem PTS a úzkosti. Do toho úzkosti že bych už měla otěhotnět ale nejsem v pohodě. Po dvou, třech letech stagnace jsem se rozhodla jít na intenzivní terapii. Celkově asi rok. Jako nejdřív jsem ji měla každý týden, pak podle potřeby..co dva týdny, co měsíc...teď už jsem 6 měsíců nebyla a je mi dobře. Úzkosti jsem už tak třičtvrtě roku neměla!!! A snažíme se o miminko a já jsem v psychické pohodě, protože vím, že to ustojím.
Myslím že když se budeš třeba rok teď intenzivně věnovat svemu seberozvoji a terapii, bude to nejlepší co muzes svému malému prckovi do budoucna dát. Děti jsou na mámy napojené, fungují nějakou dobu jako jeden organismus a prcek by to určitě vnímal. Plus prospeje to tobě, partnerovi, vztahu, fungování vaší budoucí rodiny...

Já jsem antidepresiva odmítala. Doktor mi předepsal nějaký antiepileptika který jsou velice úspěšné i pro zklidnění neuronových přenosů v mozku u úzkostí. Brala jsem to tři měsíce, spíš ke konci terapie a neskutečně mi to pomohlo. Nebyla jsem oblbnutá, jen taková víc pohodová. Ale bez terapie to nepůjde.
Chodila jsem k pražskému Tomašovi Novákovi ( měla jsem to online). Zaměřoval se hodně na léčbu vnitřního dítěte. Jako bývala jsem úplně rozebraná a teď je ze mě úplně nový člověk.
Přeju hodně štěstí.