Trpíte tu nekdo panický strach ze zvracení, emetofobií? Jak jste se z toho dostali? Chodím na terapie, beru AD, ale nic nepomáhá. V hlave mi neustale jedou myšlenky na zvracení, hlavně co když budou zvracet moje deti a nedej buh, kdyby to měla byt strevni viróza a ja bych to mohla chytit. Nebo i kdokoliv z rodiny. Neustale čekám a Bojím se co kdyby. Neumím to nechat jen tak byt, jen to nechat proběhnout hlavou. Vim, ze to nic neni, ze to je normální fyzilogicly proces, který spis tělu pomůže, ale nedokazu hlavu přesvědčit abych to tak brala a nešla z toho do kolen a paniky. Sama jsem nezvracela asi 20 let, nedovolím si to i když mi je třeba fakt blbě. Ta představa zvracení je pro me horsi jak smrt. Jsem i ve stavu, kdy me vyděsi, když mi deti řeknou jen ze je bolí bříško, nebo když maji průjem. Automaticky to mam spojené ze budou zvracet. Sama jsem se nikdy nesetkala s nějakým traumatickym zážitkem, vubec nevim kde ten strach vznikl. Jsem z toho nešťastná, ovlivňuje to me i celou moji rodinu. Ziju kvůli tomu ve strachu uz několik let.
@bauskka mám pocity jako vy ,panická hrůza z toho že někdo bude zvracet doma ,že to chytnu ,střevní viróza no něco šíleného pro mě.Ale nijak to neřeším ,ale bojím se toho jak čert kříže.
@irmamala hlavně se vyjádřit že?
Mám stejný problém. Už cca 34 let. Vybavuji si sebe, coby dvou/tři letou, kdy jsem zvracela a neřešila to. Pak už cca čtyřletá - panika, hysterie. Omezuje mě to každičký den. Nepřišla jsem na způsob, jak si pomoci. Cca půl roku jsem měla i antidepresiva. Nepomohlo. KBT terapie nefunguje. Na otázku co horšího by se při zvracení mohlo stát mám jasnou odpověď. Nic. Zvracení je TO nejhorší, nekončící peklo. Přitom vlastně nezvracim. Zle mi bývá ale často, pořád. Jednou za x let i naprázdno davim. Chci to umět hodit za hlavu, říct si, že o nic nejde. Ale nezvládám to. Radu proto nemám...
Ahoj, s touto fobií se potýkám asi už 15 let, za tu dobu jsem si zažila fakt peklo, protože ten strach je fakt hroznej a ovlivňuje každej den. Za tu dobu jsem zvracela asi 2krát, protože moje tělo už asi ví, že nesmí, ve finále to zvracení nebylo tak hrozný, jak ty pocity předtím, ty jsou peklo.Dlouhou dobu mi vadilo, že zvracel i někdo jiný, vadilo mi chodit na místa, kde by mohli lidi zvracet. Od té doby, co mám dítě se tohle zlepšilo, tak nějak když zvrací, tak se o něj zvládnu postarat, ale potom přijde hrozný stres a úzkost, co když budu taky. Největší strach mám ze střevních viróz, každý den na to myslím, fakt hrůza. Neustále se nedezinfikuju, beru probiotika a snažím se dělat vše proto, abych to nechytla. Alkohol pro jistotu taky nepiju. Takže chápu, jak ti je a myslím, že jediný co pomůže je psycholog a nebo mi pomáhá si ty situace popisovat, říkat si, že nikdy se mi to takhle nestalo, tak proč by zrovna teď mělo, že moje tělo ví, že nesmí zvracet.
Na strach z blití se fakt berou antidepresiva? My jsme jako druh fakt odsouzeni k vyhynutí🤦♀️