Ahoj 🙋
Chtěla jsem se zeptat zda se panicka ataka musí jednoznačně opakovat... pokud vás již jednou zastihla?
Děkuji
@denise095 Hodně záleží na tom, o co přesně jde a co s tím budeš dělat. Já když se teď zamýšlím, tak skutečně panickou ataku jsem měla asi jenom jednou. Ale to prostě proto, že si ty situace dost důsledně hlídám a reaguji už v nástupu ataky a odbourám ji. Jsou místa i stavy, kdy bych do ní šla okamžitě - těm se prostě vyhýbám a snažím se si na ně dávat pozor.
Já trpím panickou poruchou.. a jak jednou přišla, už jsem se jí nezbavila, mám ji už asi 5 let.
@pajav Zkoušela jsi na to nějaký trénink nebo něco podobného? Já tu mnou popisovanou měla asi 10 let zpátky a momentálně po desetiletém tréninku jsem ve stavu, že příslušnou situaci už i trošku zvládám.
Ale teda třeba výšky jsem pořád nenatrénovala - ale tam jsem do ataky šla jenom jednou, kdy jsem prostě šla po cestičce, přede mnou nizoučká široká zídka (zřícenina) a já pak zjistila, že na druhé straně to má opravdu hodně metrů. Nicméně než jsem zpanikařila, tak jsem z ní zvládla odlézt a pak to postupně pominulo.
Na druhou stranu já mám ty nástupy pomalejší než co jsem slyšela, že mají jiní - a tak je čas s tím začít pracovat. Taky to může souviset s tím, že si ani nepamatuji, kdy jsem problémy třeba s výškami neměla. Prostě regulérní fobie, která přejde do paniky jen pokud se situaci nevyhnu.
@merope Děkuji všem za odpověď 🙂 Je fajn číst že se s tím opravdu dá pracovat. Jednou se mi panicka ataka přihodila už je to asi rok a půl dozadu a vím z čeho se mi to stalo a že toho na mě bylo hodně hlavně po té emocionalni strance. Nyní se "to" opakovalo a těžko říct zda to byl stejný zachvat. Obvodní lékařka to priradila k fyzické zatezi (krční pater a bolesti zad v hodně špatném stavu) následkem toho jsem se doma nemohla nadechnout... Začala jsem pociťovat úzkost na hrudi a veliký pocit strachu... Stále přemýšlím nad tím zda to mám jít řešit někam dál nebo prozatím vyřešit ty zada a doufat že se to už opakovat nebude.
@denise095 Tak ono klíčové je opravdu vychytat, kdy to nastává a z čeho - pokud máš jednu za rok a půl, není to tak strašné. Pokud máš problém, že se nemůžeš pak ani nadechnout, chce s tím asi trošku začít pracovat. Určitě není na škodu nějaká psychoterapie - dá se snadno i anonymně. A samozřejmě vyřešit vše ostatní taky pomůže. Nevím, jaký máš ten "spouštěč", ale s nimi se pracovat dá. A ano, obavy z plánování rodiny jsou samozřejmě na místě, protože to všechny psychické věci má sklony dosti šíleně zhoršit. Nicméně opět - pokud se s tím pracuje, tak cílená psychoterapie umí divy.
Mimochodem - poslední "náběh" jsem měla v supermarketu z nošení respirátoru - než jsem si zvykla, tak asi tak 3x do týdne a za jaro 2020 jsem si ho musela 2x strhnout úplně bez ohledu na okolí, jinak bych se začala dusit. Ale prostě jsem si respirátor sundala, pořádně se vydýchala - a v klidu nandala a pokračovala v činnosti. Teď ho nosím spíše "na oko" a dá se to, už jsem si asi i zvykla.
Může a nemusí, asi to bude hodně záležet na síle, psychického rozpoložení a uvědomění si.. Když to přišlo poprvé,tak jsem neměla ani páru o tom, že je to panická ataka.. pocit úzkosti, tlukot srdce, myšlenky na smrt, zmatek, brnění.. rozdýchala jsem to do několika minut. Při opakujících se atakách, jsem si postupně začala hledat informace a protože jsem člověk,který se hodně sleduje, tak nějak intuitivně jsem si při nájezdu dalších návalů byla schopna je stopnout, věděla jsem,že to přichází, stačilo se zvednout, odplout v myšlenkách, změnit činnost, nepřipouštět si to, jít se opláchnout.. hlavně se v tu chvíli nebát toho, že to zase přichází, že je to ono a že se to rozjede.. vlastně paradoxně nejhůř mi bylo v té době,kdy jsem se s tím seznamovala, kdy jsem hledala ty informace o tom a tak.. pak bylo snadné podlehnout jen špatnému pocitu, myšlence a mozek už si to vyprodukoval jako ataku.. je zvláštní, jak silná je jen pouhá myšlenka 🍀u mě to hodně souvisí se stresem, ataka,taková ta silná, kdy je to jak naráz, blesk v hlavě, ale přichází v době po, kdy se cítím zase nabitá a svěží, například po týdnu v nervech.. je to šílenost ( a to si neumím představit stavy,kdy se pri tom i omdlévá apod.. naštěstí se s tím dá pracovat 🍀
Na panické ataky jsem trpěla cca 8 let zpět. Přišla jednou, podruhé. Zesilovalo to. Pak jsem našla skvělého psychologa a bylo po všem. Teď jsem je měla, když jsem otěhotněla. 2x se projevily jako astmatický záchvat. Stres, strach z potratu atd. Opět jsem vyhledala terapii, vyřešila si příčinu a je to 3 měsíce, co klepu na dřevo..nic dalšího 😊
@denise095 jestli jednoznačně musí, to netuším. Ale mě se opakovala, poprvé jsem ji měla v těhotenství a od té doby 2x (po porodu jsem 15m).