Ahojky holky, možná to sem nepatří, ale už jsem zoufalá. Potýkám se s tím, už delší dobu. Od mých cca 15-16 let. Jde o to, že když mám jít mimo dům tak se mi chce vždy na velkou. Dřív to bylo jen, když jsem měla jet někam autobuse a představa toho, že tam není záchod a mně se začne chtít byla hrozná. Pak to začalo i když jsem šla k doktorce a nebo k zubaři( že když půjdu na vyšetření tak si nemohu dojít). Dalším stupněm byly obchody ( teď jakmile nemá obchod záchod tak tam ani nejdu). Zlepšilo se to, když jsem si udělala řidičák a jezdila jsem autem ( stále do obchodu se záchodem jsem nešla a ani nejdu). Jenomže po těhotenství se to ještě zhoršilo. Před každou návštěvou gynekologa a nebo ultrazvuku mi bylo blbě a nutkání na stolici hrozné. Pak jsem porodila a byla s malou doma a bum už mám problém i v autě. Jakmile mám někam jet tak si dojdu vždy 6x než odejdu z domu a cestou už mám vychytaná místa kde mohu v případě nouze zastavit. Teď si dělám sama takový placebo efekt ( když je to opravdu hodně špatné vezmu si enterol). Je to hrozně obtěžující a opravdu bych se toho ráda zbavila. Vím, že je to psychika, ale rada tak na to nemysli je mi úplně k prdu, když v tu chvíli nad ničím jiným nedokážu přemýšlet. Dřív mi pomáhalo, když jsem si říkala, že až dojedu tak je tam hned záchod, ale teď už nepomáhá ani to. Nemohu dojít ani ve vesnici na hřiště s malou aniž by se mi cestou nechtelo. Co pomáhá asi nejvíce je když nejsem sama, jede se mnou manžel, mamka nebo ségra.Vím, že bych si měla zajít nejspíš k psychiatrovi nebo psychologovi, ale jak tam zajít, když se nezvednu ze záchoda? Nemáte nebo neměla jste někdo takový problém? Popřípadě dokázali jste ho vyřešit svépomocí? Děkuji všem za rady.
Jo, to bude nejlepší řešení. Svépomocí to nejde (neříkám, že nikomu, ale je to výjimečné). Fakt se ti moc uleví, zlepší kvalita života. Dnes nejsou AD žádné oblbováky..
Ja to jeden cas mivala taky a nekdy,kdyz mam blby den,tak se mi to jeste stane. Psychicky si vyvolam bolest bricha a to,ze se mi chce na zachod. U me to zacalo,kdyz jsme se jednou vraceli busem ze zahranici a me chytly strevni potize. Hrozne jsem se bala,ze to nevydrzim do dalsi pauzy atd...Takze velmi nerada chodim nekam,kde nevim,jestli bude wc. Ja byla u obvodni,dala mi nejake leky,ktere tlumi strevni peristaltiku. Ted si nevzpomenu na nazev. Diagnoza drazdivy tracnik. Pak jsem otehotnela a zacala trpet na zacpu. Po porodu taky ok a jak jsem byla doma,tak jsem.se nejak srovnala psychicky. Predtim jsem mela psychicky narocnou praci. Takze ted funguji bezne,jen obcas se mi to stane. Ale urcite to res.
@majda2023 byla jsem na tom dost podobně. A když jsem někam vyrazila, náhodou byl klid, tak většinou tím, že jsem hlavu zaměstnala něčím jiným. V okamžiku, když jsem si vzpomněla, že to dobře zvládám, měla jsem do 10ti minut problém. Hodně mi pomohlo, že jsem si brala vždy doma hylak. Bohužel, ten je teď dlouho nedostupný. Tak mám obyčejné prášky na střevní problémy, nosím je v peněžence. A psychika pomáhá. Mám pomoc sebou, vím že mi to zabere a problémy hodně zmizely.
Vypadá to na vegetativní somatickou (nebo somatoformni, ne pamatuju si ten název) poruchu. Pomůže terapie u psychologa, případně AD od psychiatra. Řeš to, strašně se ti uleví. Mluvím z vlastní zkušenosti (já to měla na močení).