Negativní emoce po CS. Jak se s nimi vypořádat?
Holky zajímá mě, co vám pomohlo se vypořádát/smířit s porodem ukončeným sekcí? Jsem už 3/4 roku po porodu, ale stále s tím nejsem úplně psychicky srovnaná. Císaře jsem si nechtěla vůbec připustit a že to tak skončilo byl pro mě dost traumatizující zážitek. To jak mě vezli na sál, jak si to tam všechno chystaly na sále, že jsem nemohla být první chvíle se svým miminkem. Vždycky jsem si říkala, že porod je jedna z nejpřirozenějších věcí a já měla po porodu příšerné deprese z toho, že jsem to vůbec nezvládla. Vnímala jsem to jako svůj neúspěch a celkově ten zákrok mi byl hrozně nepříjemný. Jsem tomu nemohla vůbec uvěřit, že mě vezou na sál. Měla jste to některá taky tak nebo jsem jen psychicky mešuge?
Ja si tim prosla. Jsem necely rok po porodu a trvalo to tak pul roku, mozna o neco dyl. Bylo to tezky, ale nestydim se za to. I s tim jsem bojovala, ze se za to stydim. Vzdycky jsem se na porod tesila, takhle naladena jako ja kazda rodicka neni. Prestoze jsem posledni hodiny rvala bolesti, jakmile jsem mohla tlacit, byla jsem zas stastna a uzivala si to. Jenom chvili, behem tak peti minut bylo najednou po vsem a ja mam tmu. Privezli mi dite na deset minut par hodin po zakroku, pak az za pul dne jen na kojeni a sup s nim zase pryc. Dite bylo beze me. Cely kojeni v haji. Kojila jsem osm mesicu s odsavackou, klobouckama, pridavanym umelym mlikem. Ale prvni tak dva mesice jsem se na sebe nemohla ani podivat. Vycitala jsem si, ze nejsem schopna porodit vlastni dite, ze ho nedokazu kojit, ze jsem necitila ten obri prival emoci, kdyz jsem ho poprve videla, ze jsem ho nevidela hned, ale az ciste miminko, ze u toho manzel nebyl, ze bylo samo.. Ten napor na psychiku byl nekdy tak silny, ze jsem jen brecela, ze jsem ve vsem selhala.. Po tech dvou mesicich prislo neco, co jsem necekala. Ze dne na den jsem zacala citit obrovske stesti, lasku a najednou ji bylo tolik, ze jsem nevedela, co s ni. To bylo totiz obdobi, kdy jsem se smirila s tim, ze to kojeni proste bez problemu nebude a ze je to prirozena vec i nekojit. Za to vdecim pediatricce. Zhruba po pul roce vsechno odeznelo. Ja zacala zvladat koliky, kojeni, prikrmy, rev a tim klidem slo vsechno stranou. Pomohl mi koronavirus. Tim, ze byl zakaz vychazet, prestala jsem resit cas, byli jsme jen na zahrade. Ja se s nikym nepotkavala, nikdo me nevyslychal, cim a jak krmim, jak jsem rodila, jak to kdo dela nebo nedela jinak. Proste hrozna uleva a ja si uvedomila, ze slo o vteriny a neudelat cisar hned, mohlo byt dite uz v porodnich cestach a dopadnout to zle. Potrebovala jsem jen vypnout, klid a premyslet nad tim, co bylo a ze to na dite zadny nasledky nema. To, co jsem si tak moc prala, se proste nestalo a treba to vyjde priste a kdyz ne, vim aspon jak to boli, jak se tlaci a to je pro me utecha, ze jsem si tim vlastne temer prosla a se zdravym ditetem..
@cherie24 taky jsem rodila CS, ale plánovaným. Trochu mě to sebralo, ale když bylo "po všem" tak jsem na to úplně zapomněla (neměla jsem žádný drén a nic mě nebolelo) a plně jsem se věnovala dceři. Kojila jsem cca 3 měsíce takže další "selhání". Jenže JÁ si řekla 9m jsem ji nosila a nyní je na MĚ plně závislá, vyžaduje MĚ a tak nejsem o nic míň než matky, které rodily normálně a kojily nevím do kdy.... Dceři je 10let, je málo nemocná, nemá alergie a je super a máme spolu bezvadný vztah. A právě články o "nekonečném" kojení a "super" porodech mě vždy sevřel žaludek, že jsem selhala a pak kouknu na dceru a vím, že jsem udělala vše nejlíp. Uvědom si, že JSI MÁMA 😍
@cherie24 já jsem to po prvním akutním měla taky asi rok deprese že jsem to jinak nezvládla...ale kompenzovala jsem si to dlouhodobym kojením🙂 teď jsem po druhým plánovaným cs, bohužel nemůžu ze zdravotních důvodu kojit a smířila jsem se s tím vším během šestinedělí ♥️ mysli na to,že to bylo potřeba a miminko nebo ty byste třeba jinak nežili 🙂 a užívej si miminka co to dá. Tohle vyléčí jen čas.. btw kdo si tím neprošel ani to pochopit nemůže ;) jsou to pocity naprosto v pořádku.
Druhy porod byl u me plánovanou sekcí. Kdyz jsem se to dozvěděla, pralo se to ve mně, chtěla jsem rodit opět přirozeně. Ale nebyla jiná možnost, mimčo by u porodu zemřelo. Jsem vděčná, že to dobře dopadlo, at uz přirozeně nebo sekcí, mělo to tak být. Pak po čase, když jsem porovnala první porod přirozeně a druhý císařem, zlatej císař tedy 😁 užívej si mimča, že je živé, zdravé a ty též a nenech si depresemi zničit tohle křehký krásný období.. Neber to jako selhání, někdy prostě není jiná cesta..
Císaře jsem si taky nepřipouštěla. Chodila jsem cvičit, pila maliník, měla nacvičeno s aniballem 28cm, správně dýchala. Nakonec se začal porod vyvolávat, což trvalo 50hodin. Za těch 50 hodin jsem se otevřela o 1cm. Malé už padaly ozvy, měla jsem zanet v těle, zakalenou plodovku. Akutní CS v celkové anestezii. Po porodu jsem měla antb a 2 transfuze krve, nerozkojila jsem se. Za císaře jsem ráda. Rozhodně jsem přirozeně porodit chtěla, bojovala jsem, ale prostě to nešlo. Myslela jsem si, že jsem jako máma/žena selhala. Ale neselhala. Bojovala jsem, snažila, dělala pro to vše. Naši dceru jsem nosila 9 měsíců pod srdcem a kdyby neboyla cs, kdo ví, jak by to dopadlo 🤔🙂
Já tě chápu, ale neber si to tak. Tvoje tělo dokázalo úžasnou věc, a to ze spermie vytvořilo lidsky život. Což je bozi. ❤️ Já sice neskončila na císaři, ale nemohla jsem dítě vytlačit, takže mi pomohli klestema. A taky jsem si rikala, ze jsem neschopna, protože jsem ho nedokázala vytlačit. Pak jsem si rikala, že co jsem to za matku, když nekojim. Přešlo to. 😊 Je důležité si uvedomit, že kvalita ženy-matky se neměří tím jak porodí, kojí-nekoji nebo x dalšími povrchnimi věcmi.
Jinak tramata z porodu existují, byly a budou. Stejně tak jako traumata z dopravní nehody, znásilnění atd. Nezlehčovala bych to...
@anettkah já jsem tam právě byla 16 hodin, poslední 3 hodiny si ani nepamatuju jaké jsem měla bolesti a pak už si jen pamatuju jak na mě sestřička mluví, že to bude muset být císařem, protože porod nepostupuje a odezvy se horší a pak mě kurtovali na lehátko a jelo se. Po 16ti hodinách trápení jsem pak viděla malou půl minuty a jak jsem jí viděla, tak jsem ani nevěděla co si myslet. Pohlaví bylo překvapení, já si přála holčičku a pak jsem jí viděla a ani jsem nevěděla jestli jsem ráda. Další den už ty emoce přišly, když mí jí konečně donesli a nechali jí u mě. Ale zážitek prostě příšerný. Trauma pro mě i pro chlapa, ten se tam pak sesypal, deprese z vlastního neúspěchu, prostě tohle jsem nečekala a ani na to člověka na žádných kurzech nepřipraví. Já měla hlavu plnou přirozený porod a jaký je to krásný emotivní zážitek ...
@zelenaesmolda někdy je lepší si příspěvek přečíst, něco si myslet a pak prostě nereagovat.
@cherie24 pokud se necítíte dobře, nepodceňujte to a vyhledejte odborníka. Já jsem po CS měla podobné pocity. Rozumově bylo vše jasné. Jinak to prostě nešlo, ale vnitřně jsem to zpracovávala asi půl roku. U mě to bylo ještě umocněno tím, že se syn narodil o dva měsíce dříve. Každopádně vše dobře dopadlo. Opatruje se.
Já mám dvě děti vyvolávaně a dvě děti císařem ( třetí porod, můj první císař.... byl plánovaný... syn byl příčně). Vnímala jsem to jako strašné selhání mého těla, že jsem byla "schopná"porodit dvě děti a to třetí ne, když jsem se dozvěděla, že se císaři nevyhnu tak jsme to hrozně obrečela a bylo mi to líto i potom, přestože jsem měla spinal a mohla jsme malého hned vidět. Jizva se mi špatně hojila a byla jsme z toho nešťastná tak půl roku.
Chtěli jsme ještě další miminko, ale kdyby mi tehdy řekli, že jen císařem... už bych do toho nešla. Před čtvrtým porodem jsem opět doufala v "normální" porod, ale lékaři to z několika důvodů nedoporučili, přišlo mi to líto, ale nějak jsme to najednou vstřebala líp. I ten samotný zákrok a hojení, vše bylo o něčem jiném... teď zpětně si říkám, že jsem snad toho druhého císaře měla prožít, aby mi došlo, že to vlastně "není tak strašné, jak jsem to vnímala poprvé".
Nejdůležitější je, že máme zdravé děti 😉 JInak krásný zážitek teda nemám ani z vyvolávaných porodů, ale emotivní pro mě byly všechny čtyři. Opatrujte se a pokud by pocity neustupovaly, tak bych se nebála vyhledat odborníka a zkusit to probrat s ním.
@cherie24 ja mela cisare po 12 hodinach, synovi spadly ozvy, priletel doktor, ze musim na sal, jinak to nedopadne dobre. Ta slova v zivote nezapomenu. Manzel mel o nas takovy strach, ze o druhym diteti uz nechtel slyset. Chce to cas a vytesnit to z hlavy. Odezni to. Neposlouchejte ty priblbly reci, ze to jsou problemy o nicem viz prvni komentar. Deprese jsou problemy a plati na ne myslet pozitivne. Prave takovehle komentare skodi nejvic a proto jsem se dlouho stydela. Doted to vi jen manzel a kamaradka, co se ve me bilo. Takze koukejte jen na svou holcicku a teste se z ni. Nic neni vic. Kojeni, sekce atd. jsou jen vygradovany temata a vetsinou od zen, kterym problemy nic z toho nedelalo. Takhle na to koukejte. Nejste v tom sama ❤
@tercasv taky jsem se 2 měsíce připravovala no 🙄 lněná semínka, maliník, aniball, předporodní kurzy a cvičení. Pak taky týden se řešilo jestli se bude vyvolávat nebo ne. Půlka lidí do mě hustila, že nejsem normální, když nechci vyvolávaný porod, druhá že jestli to tak cítím a všechno je v pořádku ať ještě počkám. Nakonec se to teda rozjelo, ale posledních 8 dní nehorázné stresy. Já chodila do kopce, 3x denně procházky, jedla pálivé, chodila do vany, uháněla chlapa, ten už ze mě byl na prášky a chtěl ať jdu na vyvolání. Prostě hrůza a pak porod jedna velká katastrofa. O tomhle se člověk nikde nedoví a nepřipraví se i na takovou variantu. 🙁
@cherie24 Znám to z prvního porodu. Pomohlo mi promluvit si o tom se soukromou porodní asistentkou. Tak jsem první porod zpracovala a připravila se na druhý. Úplně mě vyléčil ten druhý, který se povedl spodem. Vaše pocity jsou normální. Nedejte na ty, co říkají, buď ráda, že máš zdravé dítě, buď zticha a víc to neřeš. Můj první porod zdravotníci příliš "pomáhali" a zasahovali, při druhém jsem si vše hlídala a neudělali nic bez mého vědomí a souhlasu.
@cherie24 Já tě plně chápu, a rozhodně nejsi mešuge 😉 Já teda rodila normálně, ale zase jsem si vyčítala že asi nemám dost mléka. Pro moje rodiče jsem ale byla blázen, že by prý malá taky vyrostla na sunaru, nechápali že jsem měla pocit že jsem selhala... Ale díky podpoře mého manžela jsem to nevzdala a rozkojila se. Vem to tak, že jsi udělala obrovský kus práce, vypiplala jsi za 9měsíců z něčeho téměř neviditelného krásné miminko, a to je to hlavní. Dala jsi mu život... ❤
@cherie24 jako bych se slyšela..☹️ ani mé nenapadlo, že neporodím. Nebala jsem se bolesti, o sebe jsem se nebála a potom ... Akutní sekce, protože malému padly ozvy...jsem chvilku před druhými porodem a nevím, jak budu rodit podruhé... Zjistila jsem, že to nemám zpracováne dosud, bojím se, že to bude ještě horší, že se mi miminko nepodaří zase dostat ven, jsem jak paralyzováná tím strachem, snažím se dát do pohody a uvidím, co mi doporučí lékaři.... Chvíli jsem nakloněná dalších sekci a potom zas chci normálně...
@cherie24 mam dve deti cisarem, prvni akutni, druhy uz indikovany. Na prvni jsem se tesila, pripravovala psychicky, fyzicky, ale situace nakonec dopadla jinak. Dodnes si rikam, co jsem mohla udelat jinak, ale rozhodne se nedeptam tim, ze jsem zklamala. Proste ta situace nastala a je treba ji tak brat. Zazila jsem tez jako asi i vy kontrakce, tlaceni, vysileni a jsem rada, ze alespon toto z porodu jsem mohla podstoupit. No a ze ten konec nebyl idealni... neda se svitit, jsem vdecna za zdrave dite a sve zdravi. Ja k tomu pristupuji tak, ze dite je na svete a ten netradicni finish se mu snazim vynahradit vetsi mirou mazleni, noseni v satku, spolecnym koupanim atd. Pomahlo to i me psychice. Jinak doporucuji pripadne tez odbornika, co trauma pomuze zpracovat.
Vyhledejte odbornika(v praze muzu doporucit).musíte dostat z hlavy ze jde o VASE selhání!mate zdravou dceru a vy jste ji 9m nosila a cely zivot bude vaše.a jak z vas vyšla je opravdu nepodstatné.ale chápu že me se to říká,sice mam za sebou 2cs a čeká mě 3.ale neberu to jako selhání,beru to jako osud....
@eva267
pokud nekdo nedokaze snest jiny nazor tak at nedava sve osobni problemy na socialni site.ale protoze tady pise tak ty reakce ocekava a nemuzou byt vsechny soucitne ci souhlasne
@cherie24 ano, procházky jsem taky chodila, vytírala podlahu na kolenou, sex byl taky, víno, horká vana, pálivé jídlo, masáž bradavek, přesně jak píšeš a nic 😖někdy to prostě nejde. Jestli te to trápí, klidně vyhledej odbornou pomoc 🙂musíš si to v sobě srovnat a nedávat si to za vinu 🙂
@zelenaesmolda tohle ale není o snášení jiného názoru. Tohle je o empatii.
@zelenaesmolda tohle je totiz o odpovedi na otazku "Holky zajímá mě, co vám pomohlo se vypořádát/smířit s porodem ukončeným sekcí?" nikde neni napsano: Jaky je Vas nazor na vyporadani se se sekci..
@cherie24 pokud si chceš o tomhle psát soukromě, napiš mi sz. Taky jsem si tím prošla, resp. si tím stále procházím. SC jsem měla teď nedávno, taky akutní a i když moje první myšlenky hned po zákroku byly "díky bohu, že je malý v pořádku", hned na druhý den euforie opadla a cítila jsem se jako naprosto nemožná matka. Zákrok samotný mi byl taky velice nepříjemný, měla jsem pak obrovské bolesti a absolutně jsem nebyla schopna starat se o dítě... Nedovedu si představit, že bych nikdy neporodila vaginálně, takže do budoucna doufám ve vbac (vaginální porod po císaři) a to mě drží nad vodou. Taky jsem slyšela hodně řečí ve stylu "hlavně, že jste v pořádku, neřeš", dokonce i "císař je lepší než vaginální porod, buď ráda, já měla velký nastrih" (jasně, jedna z největších břišních operací je vlastně úplná pohodička a leharo, a teď tu o Karkulce...). Jinak rady nemám, jak říkám, já osobně se upinam na to, že příště to třeba vyjde přirozeně... Plánuji mít u porodu vlastní PA a doufám, že tím, že se budu vyhýbat zásahům typu praskání vody a pod. (které jsem teď měla, protože jsem nevěděla, že mohou zvyšovat pravděpodobnost sc), snad se dalšímu císaři vyhnu.
@zelenaesmolda dle WHO je akceptovatelné procento porodů SC 10%, ale v ČR se jedná až o 25%. T.j. alespoň 15% těchto porodů jsou SC, ke kterým ani nemělo dojít. To jsou fakta. Akutní sekce jsou často způsobeny třeba vyvoláváním (vyvolávací tabletka má pravděpodobnost císaře až 50%, protože způsobí abnormálně silné kontrakce a miminku se přestane dařit).
Mimochodem, mě trápí sc nejvíc proto, že každé další těhotenství bude risk. Ženy po vag.porodu tuhle obavu a priori nemusejí mít.
@cherie24
Ja tohle asi nikdy nepochopim.Bud rada,ze jsi zdrava a mas zdrave dite.Vis kolik zen na svete umira pri porodu a to jenom protoze nemaji dostupnou lekarskou peci?Chtela bys byt radsi ty nebo dite mrtva ale s pocitem,zes prirozene porodila?Problemy prvniho sveta fakt.