Náladovost, emocionalita...Je nutné brát psychofarmaka?
Ahoj. Mam dotaz ohledne me naladovosti. Celkove jsem impulzivni...naprdnu se a za chvilku jsem v pohode...Nebo jsem minutu protivna a pak me to prejde. Horsi je to ale pri hadkach. Kdyz se hadame s partnerem tak brecim a jsem hodne litostiva. Kdyz se ke me nechova hezky - mame treba tichou domacnost protoze me ignoruje- neumim to zpracovat a poslat ho do prd***, misto toho placu, mrzi me to a neumim fungovat. Vyslovene me to strhne do stavu plactivosti, apatie, pripadam si ze mu jsem uplne lhostejna. Nekdy z toho mivam az uzkosti, kdy nemuzu dychat. Nebo kdyz mi rekne neco hnusne pri hadce, nekdy dostanu uzkosti take.
Mam dilema 1) Se zmenou partnera, se me stavy umirni, protoze i prubehy hadek budou jine...nebude tam treba ticha domacnost...bude vedet, kdy uz mam dost a nebude mi ve zlosti nakladat dokud se nesesypu
2) Jsem precitlivela, nevyrovnana a psychicky slaba ve stresovych situacich fungovat.
Uvazuji, jestli by v mem pripade nebylo na miste zacit brat nejaka psychofarmaka, ktera by me nalady/plactivost/litostivost nejak regulovaly. Na druhou stranu se nemuzu zbavit dojmu, ze mi bude mnohem lepe bez dosavadniho partnera...
Jinak nechci se zabijet, nebo sebeposkozovat. Netrpim stavy ze bych se nenavidela...mam se rada. Nemyslim ze se jedna o nejakou poruchu, ale kdo vi...
Poradily byste, jestli mate zkusenosti s podobnymi stavy a jestli vam na to zabrala psychofarmaka, pripadne jaka? Pripadne co jineho vam v takovych chvilich pomohlo?
No já bych teda psychofarmaka rozhodně nepoužívala jako první volbu. Co nějaká terapie, práce na sobě? Důležité je, že si uvědomuješ, že máš problém. Najdi si terapeuta a řeš to. Hned přemýšlet nad léky mi přijde jako zbavování se odpovědnosti za sebe.
Co se týká chlapa, ty musíš vědět nejlíp, jestli váš vztah má cenu, jestli je to to, co chceš nebo ne.
@reeeza
Vzhledem k tomu, že jsi v jedné diskuzi o domácím násilí přispívala, že máš jistou zkušenost. Tak tvoje náladovost, emocionalita atd., jsou pravděpodobně tvoje reakce jen důsledkem tvých zkušeností, kdy na určité podněty reaguješ citlivěji, emocionálněji, impulzivněji. Cítíš se víc zranitelná a bojíš se útoku proti svojí osobě a ty rozjitřené emoce jsou obrana. To chce terapii.
@reeeza mám partnera, který je na mě velmi hodný, starostlivý a celkově je velmi klidný (občas vybuchne, ale nikdy ne proti mě, spíš v nějaké stresové situaci, kdy je toho na něj moc - když to přejde, tak se mi i omluví, nebo si to vyříkáme). Za naše léta soužití jsem se vedle něj neuvěřitelně uklidnila a stabilizovala. Nesnesla bych vedle sebe někoho, kdo by do mě rýpal nebo mě schválně vyváděl z míry, nebo mi dával najevo, že jsem kvůli své citlivosti slaboch. Dávala jsem si pozor, abych si nevzala svého otce. 🙂 považuji svoje manželství za svoje životní štěstí. To jen abys věděla, že to existuje a jde to. Takže pokud tě partner nepodporuje a spíš ti hází klacky pod nohy, tak je asi dobře se zamyslet, co ti ten vztah naopak dává.
Ahoj holky, dekuju za odpovedi. Zapomnela jsem v uvodu napsat, ze chodim uz vic jak rok na terapii (ohledne mych uzkosti plus muj predesly vztah byl i s nasilim ze strany partnera, nic strasneho jako skrceni atp. ale i tak to s clovekem zamava). Celkove se s uzkostmi i sebehodnotou zlepsuju.
Pracuji i na osobnim rozvoji, prosla jsem par kurzy od Denisy Rihy Paleckove atp...Snazim se a zlepsuju se.
Bohuzel se mi zda ze mi partner haze klacky pod nohy. Jako by snad ani nechtel, aby mi bylo lip. Kdyz ujedu, reknu neco hnusneho nebo nejak selzu, treba za hodinu se mu uprimne omluvim, vi ze si vse uvedomuju...ale od nej se mi omluvy nikdy nedostane. Proto se ty krivdy a hnusne chovani tak zaziraji pod kuzi. On proste neprijde neda najevo ze ho to mrzi...radeji me ignoruje, nebavi se se mnou i tydny.
Nevim, partner je asi haklivy na muj plac...asi ho tim vsim stvu, jsem mu odporna. Rika mi ze jsem fnukna, at se jdu lecit, at se nedivim ze se mnou nechce deti...Ja si uprimne nemyslim, ze bych byla az takovy extrem. Nikdy se ke mne takto nikdo nechoval. Ale stokrat nic umori osla....uz zacinam pochybovat jestli opravdu nepotrebuji prasky na palici :(
Kazdopadne terapeut mi uz nekolikrat naznacil ze s nekym jinym mi bude lip.
@reeeza To urcite bude. Drzim palce, at se rozhodnes spravne.
No jestli se hádáte a on tě schválně ještě sráží, aby ti bylo hůř, není to hezké chování od partnera. Opravdu by jsi si měla vyřešit, jestli někoho takového chceš, chceš s ním mít děti, nebo už je máš...
Nedokážu posoudit, jestli jsi už tak psychicky rozbitá, že nějaké léky potřebuješ nebo ne, ale z mého pohledu určitě potřebuješ nějakou terapii. Začala bych tvoje stavy řešit s psychologem. Pokud jsi citlivá, impulzivní, náladová je důležité naučit se pracovat s emocemi, prožít svoje stavy v klidu a netrestat se za to, že nejsi cool a v pohodě. Asi bych se vrhla i na osobní rozvoj, protože část práce na sobě můžeš odvést sama a s něčím pomůže psycholog. To mi přijde jako nejefektivnější. Klidně si přečti i něco o cykličnosti ženy, protože v určité fázi cyklu jsme více náladové, více citlivé a v jiné fázi jsme hodně energické.
Ještě psycholog je fajn i z toho důvodu, že třeba díky němu objevíš, proč zůstáváš ve vztahu s někým, kdo ti nevyhovuje. S psychologem můžete pracovat i na tom, jaké typy mužů tě přitahují Pokud máš s v sobě něco nevyřešeného budeš si opakovaně přitahovat stejné typy mužů.
Z mého pohledu by antidepresiva měla sloužit k tomu, aby člověk překlenul tu krizovou fázi a zpracoval si svoje bolavá témata.