Ahoj. Potřebuji se vypovídat.
Je to týden co zjistili tchánovi nádor na mozku ( levá část )
Byl týden v nemocnici a dnes ho pustili domů s tim, že jde na další vyšetření za 3 týdny.
Proč píšu. Jsem úplně zoufalá a unavená od té doby nemůžu spát pořád mě to vidí a i přestože naše vztahy nejsou dobré tak mě to docela trápí a vím co vse se může stát, manžel to řeší snaží se s rodinou domluvit aby se nechal operovat jinde a začal opravdu dodržovat vše co mu přikázali ( strava, odpočinek), jenže on to nechce slyšet je mu to jedno a chce vše řešit sám ikdyž ví, že hodně teď zapomíná, jeho žena to neřeší ( je to opravdu kráva) řeší pouze sebe a své " starosti". Tchán si už delší dobu stěžoval že mu je špatně, ale řekl to pouze ji a ona teď tvrdí, že to neřešila protože ji přišlo normální když zapoměl kde je, jak se jmenuje atd. Už nevím jak se s nimi domluvit on nechce a ona nic slyšet od nás taky nechce.
Myslím, že by bylo dobré zkusit si sednout s doktorem a zjistit, jaké jsou možnosti. Nejspíš bude více jasno po tom vyšetření za 3 týdny. Některé nádory jsou dobře operovatelné, s velmi malým rizikem, jiné jsou komplikovanější a existují i takové, které operovat nelze. Vzhledem k tomu, že si tím vším nakonec bude ten dotyčný člověk procházet sám (samozřejmě za podpory okolí a rodiny), je asi i správné, aby se sám rozhodl, do čeho všeho půjde. Oni v tomto asi dokážou i dost nasměrovat doktoři podle toho, co považují na daný stav za ideální řešení. Myslím, že teď pro něj bude nejdůležitější opravdu cítit tu podporu. Mrzí mě, čím si procházíte, musí být velmi náročné mít takové starosti v nejbližší rodině.
Nádor na mozku je hodně obecný problém a klidně to nemusí být nakonec nic úplně strašného (ve srovnání s jinými typy nádorů), protože bych se snažila do histologie pokud možno být pozitivní. Z pozice někoho, kdo má s touhle dg. Profesionální zkušenost: upřímně je teď úplně fuk, co bude tchán jíst nebo jestli bude odpočívat, není tak, že kdo jí mrkev místo bůčku, lépe zvládne perioperační období. Pro tchána je to hrozný šok, který musí zpracovat a ještě ho teď nutit do nějkých dramatických životních změn není dobré. Vyjádřila bych účast, nabídla pomoc, ale nic nenutila. A ani bych ho nenutila jet se nechat operovat někam jinam, české neurochirurgie jsou všechny na velmi podobné úrovni a být pak někde 200km od rodiny, protože tamnější pan profesor chodí do televize, to taky není dobré. Ti lidé pak potřebují pomoc rodiny i když všechno proběhne super nekomplikovaně, natož když pak je nějaký problém.
Držím palce, ať to dopadne co nejlépe.
Ahoj.. v první řadě mě mrzí co prožíváte co vás potkalo..
Tchán je svéprávný nic nezmůžete s tím pokud se nebude chtít léčit. Jako pacient má svobodné právo se rozhodnou co s ním bude dál. S tímhle těžko hnete pokud on sám nebude chtít.
Držím Vám palce ať vše dobře dopadne..