Měsíční miminko a já na nervy. Poporodní deprese?
Ahojky, mam vymodleného měsíčního chlapečka po IVF. Nevím čím to je ale nejspíš psychika, možná poporodní deprese? Jak to vůbec poznám?... Vždycky jsem chtěla rodit přirozeně, císaře jsem se bála, jako čert kříže a modlila se, at na něj hlavně nedojde, jinak de zbláznim.. Hm, jako bych si to přivolala a měla jsem akutního císaře, málem jsem se zbláznila, když me vezli na sál a na sále také žádná sláva. Po císaři jsem pořád brečela protože jsem měla bolesti, nemohla se starat, tak jal bych chtěla a muset větší část převzít přítel. Do toho mi byl zjištěn zánět dělohy a zotavení mi trvalo déle, než by mělo, co jsem si zjišťovala od známých atd.. Co měli také císaře. Jsem tedy měsíc po císaři a už sice funguji ale není to porad dokonale a jizvy se stitim a nemůžu se s tím vyrovnat. Do toho mám pocit, že se nezvládám starat o malého. Chlap ho vždy uklidní, uspi a ja si připadám jako debil. Vždy, ldyz je v práci, tak mi nespi celý den, a jen řve a řve a ja nejsem schopna ho uklidnit a ani doma uklidit ani si dát teplý oběd, protože nikde nevydrží řve a nechce spát. Porad jen brečím a nezvládám to. Chlapovi jsem řekla, že po šestinedělí půjdu do práce já a on bude doma. Mám pocit, zr si s malým nemůžeme najít k sobě cestu a on semnou prostě nechce být a dává mi to dost najevo. Nevím, co stím. Je to normální? Přejde to? Měl to někdo stejně? Děkuji
Hodně s tebou cloumaji hormony. Prožili jsme to tak všechny a je to normální. Mám teď syna 1.5 roku a občas taky brečím a připadám si jako špatná máma.
Kdyz je nervózní maminka, tak i miminko. Moje rada:
Vykašli se na vaření, úklid a jiné věci. Nejpodstatnější je pro tebe miminko. Buď s ním klidně v posteli, mazli se s ním. Mě malý usínal jedině v kočárku a nebo vedle mě, takže jsem buď spala s ním v posteli a nebo chodila i 3h venku.
Pořád jsem si říkala, že to jednou pomine a malej z toho vyroste - trvá to většinou tak 3 měsíce a pak už se to zlepšuje.
Proto se hod do klidu, dej si klidně kus čokolády nebo něčeho, co máš ráda a uvidíš, jak to pomůže tobě i miminku 🥰 držím vám palce 🍀❤️
@pipi_puncocha také jsem si říkala, jestli je to na doktora ale ja bych vše raději zvládla sama, než chodit k doktorovi a potvrdí si, že jsem z toho blázen 😖. Hlavně ani netuším, kam zajít.. Říct to na Gykologii, aby mi dali doporučení, zadanku? Nebo si ho najíst sama? 😖 A moc děkuji 😊
@anet_98 moc děkuji 😊.. V kočáru je zlatý ale bohužel nemůžu s ním chodit každý den ven, protože to máme složité s kočárem a panelákem, takže můžu ven jen s pomocí a někdy prostě nikdo nemá čas 😖. Doufám, že to přejde jinak se zbláznim.. Jinak malý nechce spát ani v posteli ani se nechce mazlit.
Určitě se můžeš poradit s doktorem, určitě můžeš strávit s miminkem celý den v posteli. Dělej to, co je ti příjemné. A já ti doporučím, vyřeš nějak to chození ven. Protože já taky rodila akutním císařem, dlouho jsme byly odloučené a já ten vztah k dceři taky hledala. Ale zachránilo mě právě chození ven. Můj režim v prvních měsících byl: v 9 nakojit, jít ven, ve 12 nakojit, oběd, jít ven, v 15 nakojit venku a zůstat do dalšího kojení. Dcera spala v kočárku a já si větrala hlavu. Záleží samozřejmě na tvém zdraví, ale pokud začíná být venku konečně hezky a v kočárku ti bude spát, choď. Držím palce.
Může pomoci si i jen najít psychologa, na krizovou intervenci se dá jít i bez jakékoli žádanky - zkus tam nejlíp předem zavolat, dítě můžeš i vzít s sebou.
Jak to máš s kojením? Pokud jsou to opravdu poporodní deprese, dost je může zlepšit ukončení laktace. Ale zase pokud nejsou, tak je škoda kojení ukončit.
Jinak já měsíc po císaři ještě letěla na poslední čištění / kontrolu jizvy, protože to pořád zlobilo. Prostě císař je na houby, ale zase buďme rády za něj, protože bez něj by tu ty naše zlatíčka nebyly.
A ten začátek je opravdu nejhorší, já si pořád opakovala, že to jsou jen zblázněné hormony a že bude líp. Do cca půl roku po porodu se to srovnalo úplně skvěle a bylo. Jinak ale pokud zvládneš pracovat a je to možné, tak já od cca právě toho půl roku začla chodit jeden den v týdnu na dopoledne do práce, chlap hlídal a bylo to super.
A co šátek nebo nosítko? Můj malej to měl rád a když mi v něm spal, tak já mohla uklidit, uvařit a nebo si dojít vyzvednout balíček 😊
Dokonce když jsme si pořídili pejska, tak jsem ho nosila ze schodů a malého měla ještě v 7mi měsících v nositku a spinkal mi během procházky 🥰
Ale uvidíš, za dva měsíce už to bude lepší a za rok se tomu ještě zasměješ jako já teď 😊 dokonce jsme se rozhodli si to celé zopakovat a tak jsem 6tt 😁
@jinajanna ja bych opravdu ráda chodila... Jenže opravdu to není možné každý den.. Nevím, jak bych to měla udělat.. Ale chodím vždy, když to jde.. Moc děkuji 💗
@merope ja nekojim, nastesti.. Byla jsem ze začátku na nervy ještě z toho, že to nejde me ani malému a nakonec je na UM.. Přítel nesouhlasí s tím, abych šla do práce, ze prý mám méně peněz než on, jen na nějaké dny mě bohužel neveznlu, ale pokud to tahle půjde dál tak bude muset zůstat doma, at chce nebo ne. Děkuji ☺️
@anet_98 ja nositko ani šátek nikdy nechtěla, právě aby si nezvykl na nošení a hlavně mam v háji záda, takže nosit ho nechci a šátku se bojím, ze mi z toho vypadne 🙈. No další dítě teda nechci.. Obdivuji každého kdo ma víc, jak to jedno.
Nevím, odkud jsi, ve větších městech fungují centra krizové intervence, kam můžeš zajít nonstop, poskytnou 10 terapeuticých sezení, mohou napsat medikaci a mezitím si třeba stihneš vyřídit něco dlouhodobějšího. Hodně terapeutů funguje v dnešní době i online.
A k tomu kočárku, nevyžádaná rada, ale znám to moc dobře, bydlíme ve 4p bez výtahu. Měla jsem dvě varianty, buď jsem nechávala zamčený u schránek, ať to nemusím sama tahat ze sklepa z kočárkárny a nebo jsem ho měla před domem v kufru auta. Miminko jsem si snesla v šátku a kočár nachystala, tak jestli by něco z toho u vás nešlo použít.
@pipi_puncocha ja jsem z malého města.. Tady nic takového není, ale podívám se, co se da. Dělat. Jinak u nas v paneláku bydlí tmavší lidi, takže je ru dost bordel a dost se krade, takže kočár mám doma. Auto me napadlo taky alr přítel si ho bere většinou do práce.
Šátek záda neničí. Jinak si Vem to, že si miminko 9 měsíců nosila v břiše a teď najednou je bez tvé přítomnosti - bez toho tepla, objetí, bušení srdce a šumu krve. To mu chybí a trvá, než si zvykne. V šátku mu tyto věci vynahradíš a rozhodně ho nějak nerozmazlíš něco jak si to myslíš 🙃
Ja bych se tedy zamyslela, co s mimcem tedy delas a co od nej ocekavas - pises ze v posteli nespi, spi tedy jen v kocarku a to jeste nejdes denne? Tak kde spi? Jestli cekas ze bude jen tak lezet na zemi nebo v postylce a koukat na hracky, tak to je mylna predstava, bude se chtit nosit, a kdyz nemas satek ani nositko ani moznost s nim cely den byt venku aby spalo v kocarku, tak si strhas zada stoprocentne nosenim na ruce…
Druha vec je, zavolej obvodacce nebo na gyndu ze se psychicky necitis po porodu dobre, jestli by te mohly nekam nasmerovat nebo doporucit. Rekni priteli, ze se citis spatne, jestli by mohl treba zustat par dni doma, nebo ti pomoct s vyhledanim pomoci? Rozhodne to resit, necekat ze se to zlepsi samo.
Jako bych četla o sobě. Taky jsem byla po císaři, dítě jen skoro nonstop brečelo. Nerada na to vzpomínám, bylo to hotové peklo. A to jsem měla druhé dítě, takže zkušenosti jsem nějaké už měla. Naše Karolína byla, ale extra uřvaná, v nosítku nechtěla vůbec být, to až byla starší. Pomohlo jen jít s ní ven a uspat v jedoucím kočáře. Jakmile jsem zastavila byl konec. Doma nechtěla spát vůbec. Jak byla větší musela jsem jí uspávat složitě na míči. Byla jsem z toho taky celkem na nervy, doma jsem nic nestíhala, do toho jsem musela chodit pro starší do školky a pak zas rychle ven s kočárem. Jak jsem se zmínila doktorce, řekla, že to jsou větry, pak že jí asi lezou zuby. Postupně to odeznívalo až tak, jak měla více než rok. To už se s ní dalo.Teď má 5 let a je to zlaté dítě, asi si to vyřvala jako malá. Přeju ať je lépe
Ahoj,rodila jsem taky akutně císařem ve 36tt. Malej byl týden na jipce a další 3 týdny jsme byli hospitalizováni. Strach o miminko zda bude v pořádku byl hrozný a měla jsem málo mléka takže jsme ve finále skončili taky na UM. Začátky byli dobrý mě teda malej spal v postýlce nebo se mnou na gauči. Jednou se mi při krmení zadusil a musela jsem ho rozdejchavat....no a pak se to ve mě zlomilo,nechtěla jsem malého krmit,bála jsem se sním být sama, nedokázala jsem ho utišit ani nechtěla a nechala to na chlapovi ale jak měl jít do práce jsem se hroutila že sním proste sama nebudu.....no zašla jsem do krizového centra promluvila si s psychologem a dalších 14 dní u mě spala mamka a všechen strach pomalu zmizel. Malému je půl roku a máme krásný vztah. Spí dobře převážně taky venku v kočárku takže chodím každý den po obědě. Pokud tu možnost nemáš stačí dát do kočárku a povozit na balkoně tam spí taky hezky 😊 hele utéct do práce je hrozně jednoduché ale věř že by ti to bylo časem líto. Ono se vše spraví ty začátky jsou náročné. Jdi si za někým promluvit kdo ti pomůže aby jsi ty byla v klidu a miminko pak bude taky. Hold někteří děti spínají víc někteří míň,jsou děti co pořád brečí a děti o kterých ani nevíš že je máš. Časem bude vše lepší 😇🍀
Ty jsi traumatizovaná z porodu, že to nebylo, jak jsi si vysnila.
Řeš to, nemusíš jít rovnou za psychiatrem, ale najdi si psychologa, co ti pomůže zpracovat ten zážitek. Uleví se ti. Není to ostuda. Když si zlomíš nohu, dostaneš sádru. Když máš bolavou jdu duši, jdeš na pokec k terapeutovi. Já jsem byla na jedné alternativní terapii a moc mi to pomohlo, takže terapie jsou dobré volby.
Můžeš si o tom zkusit popovídat i s nějakou dulou, to jsou psychické opory k porodu a mají velké pochopení pro různé porodní zážitky. Pravděpodobně cítíš, že jsi jako žena selhala, ale to je jen pocit v tvé hlavě. Nejsi špatná matka, protože jsi rodila císařem.
Miminko brečí, protože z tebe cítí neklid, až celou situaci přijmeš, miminko se uklidní a bude spokojené.
Pokud máš problémy se zády, začni něco dělat, vhodné cvičení, protože mladší nebudeš a záda v kondici budeš potřebovat, ono se to dítě bude chtít přitulit, ponosit i když bude mít 10-15kg.
Jestli se bojíš, že si na tebe zvykne a ty ho rozmazlíš. Tak už je na tebe zvyklé, 9 měsíců jsi ho nosila pod srdcem a nyní tě potřebuje cítit.
Dítě se nerozmazluje pusinkami, doteky, chováním, láskou a mazlením, ale nadměrným množstvím hraček.
K psychiatrovi žádanku mít nemusíš, nicméně ne každý bere nové pacienty, takže to chce zkoušet obvolávat, v nejhorším i obvodní může napsat nějaká základní antidepresiva. Dle mého to je minimálně na psychologa, ale toto se za jedno sezení nespraví, takže bych vážně uvažovala o antidepresivech, alespoň než se vylížeš z nejhoršího, ať můžeš fungovat pro miminko. Vem si, jak jsi ho strašně chtěla a teď bys od něj utíkala do práce, ale o tom ty deprese jsou a ty se jich musíš zbavit. Přeju hodně štěstí ♥️
Urcite bych okamzite vyhledala psychologa. K tomu bych pridala denní prochazky a koupila satkove nositko. Je to blbuvzdorne, pohodlne a nebudes odkazana na snaseni kocaru. Navic to muze velmi pomoct s nalazenim se na dite. Co se zad tyce, mimino v mesici vazi kolem 4 kil, to na zada vubec nepocitis a velmi brzo je zacnes posilovat.
Mela jsem silne deprese po prvnim porodu a chozeni ven a nošení mi velmi pomohlo. K psycholovi jsem sice nechodila, ale mela jsem u sebe blizkou kamaradku, ktera zastala jeho roli.
Pokud nekojíš, tak se ti ty hormony srovnají nejspíše docela rychle a bude líp. Opravdu je to zpočátku hodně právě hromadou hormonů. Ale pokud můžeš, psychologa stejně vyhledej.
No plače, treba mu dať znova ten kontakt...isto by som riešila tie pocity s odborníkom a to nosenie určite zapojila a nehľadala výhovorky ....vieš mrzí ma že nevyšiel porod ani dojčenie a práve pre tvoj psychický stav je dôležité naladenie na bábätko....kúp si šatku alebo nosic a dávaj si bábätko čo najvaic do kontaktu aby ste sa zladili...
Ahoj, já poporodní deprese taky měla a více méně jsem měla něco podobného co ty až na to že jsem rodila přirozeně. Od porodu jsem brečela a malej semnou až jsem přišla i mlíko a nebyla jsem schopná taky jíst všechno se to s malým zlepšilo až po 6 šestinedělí. Teď jsme největší parťáci. Držím palce. A k doktorce si zajdi
Mně nejvíc pomáhalo se nějak normalizovat kojením, moc jsem nepobrala, proč naštěstí nekojíš, to je pro mě nepochopitelná formulace, pak mazlení, společné ležení v posteli nebo na gauči a pravidelné procházky, trávila jsem s kočárkem venku hodně času. Obě děti raději kočár než šátek, ale ubrecene kontaktní dítě by ho třeba ocenilo. Jo a prima věc je třeba takový ten velký míč, na dceru jeden čas zabíral na uklidnění, pak i na pasení koníků. U syna jsem ho nějak ještě nevytáhla, ale taky to může pomoct, je to takové houpání bez nároků na záda. Na všechno jsem si musela přijít časem, nešlo to hned, ke škodě hlavně prvního dítěte. Jinak o poporodních depresích bych mohla psát moc veselá povídání, pohledej na netu, není to nic neobvyklého.
Myslím, že to je určitá forma poporodní deprese, nepřijetí porodu, obrátila bych se co nejdříve na odbornou pomoc.
A to, že je miminko s tebou neklidné a uklidní ho tatínek, tak je v této situaci naprosto očekávatelné, ono z tebe cítí, jak jsi v tenzi a je z toho taky nervózní a nedokáže se uklidnit.
Držím palce, určitě to neodkládej, bude lépe.