Mentální anorexie. Psychiatr ano či ne? Máte zkušenost? 🙏🙏🙏
Dobrý večer. Je mi 33 let, mám 2 krásné děti a jedno nefungující manželství a je tomu několik měsíců, kdy mi byla sdělena diagnóza mentální anorexie. Jídlo miluji a neodmítám zcela, "jen" se omezuji v počtu kalorií a jídlo si často zakazuji příp. Odsouvám na co nejpozději, abych toho snědla méně za celkový den, jelikož vím, že večer nejsem schopná sníst 6 chodů.
Pomoc jsem si v lednu vyhledala sama a docházím ke klinické psycholožce a mám kontroly co 3 měsíce u praktika. Tam se zjistil po 3 měsících pokles váhy cca 1 kg. Aktuálně mám cca 43 kg 168 cm. Denně hodinu cvičím. Praktickou lékařkou i psycholožkou mi na posledním sezení bylo doporučeno zvážit návštěvu psychiatra (předepsání léků) jelikož začínám být podle psycholožky (i sebe?) odevzdanější a smutnější, tedy propadám zřejmě pomalu depresi. Doteď jsem se lékům striktně bránila, jelikož v nich nevidím řešení. Dle lékařů by mně ale měly pomoct najít klid a vyplavit pozitivní hormony, abych našla smysl bojovat. Tomu se nebráním a "dobrou náladu" bych určitě potřebovala, ale odmítám uměle přibrat. Na druhou stranu mé "pokusy" o návrat k normálnímu stravování opravdu selhávají. Nedovolím si dát klasickou snídani, max.nízkokalorický dezert, který má na půl kila třeba jen 65 kcal. Hlavně ať je toho moc ale s nízkým počtem kcal. Stává se mi, že se začnu cpát ovocem a když si uvědomim, že mám v puse už asi desátou kuličku hrozna, raději to vyplivnu. Chtěla jsem tedy poprosit někoho, kdo si tím prošel o zkušenost, zda byste do léků, tedy psychiatra šli, či nikoliv a zda Vám to pomohlo popř.zda je možno napsat u této diagnózy i léky bez přibíracího efektu? Jelikož vím, že by mě to vrátila neskutečně zpět do nemoci. Ale zároveň chci být zdravá pro mé 2 děti 🙏 do nemoci vrátilo neskutečně zpět, chápu, že nebudte chtí psát zde, ale za soukromou zprávu budu vděčná. Děkuji 🙏🙏🙏 nebudete chtít psát zde, tak klidně, do zprávy. Moc děkuji 🙏🙏🙏
Ahoj, s takovouhle tady dlouho nebudeš. Máš dvě děti, měli by pro Tebe být dost velký hnací pohon. Začni jíst po malých dávkách a pravidelně, vůbec neřeš, kolik sis toho dala do pusy, či kolik to vlastně mělo kalorií. Je to v hlavě, Ty sama si musíš říct, že to takhle nejde. Děti potřebují zdravou a šťastnou maminku, která tady pro ně bude stůj co stůj. Musíš bojovat, pokud Ti nefunguje manželství, a důvody neznám, tak buď za to manželství budeš bojovat nebo z něj odejdi. Ale taky je třeba si uvědomit, jaké následky tohle všechno zanechá na dětech 🙈😒🙏🏻
Každopádně si to projdi v hlavě, vůbec to za to nestojí, aby se Děti dívali jak se jim maminka ztrácí před očima, jsi mladá žena a život pro Tebe určitě nekončí, tak hlavu vzhůru a bojuj!😊🍀🌹🙏🏻❤
Odborna pomoc v podobe medikace muze byt zachranou brzdou, ja ji vyuzila pred rokem, duvodem byla uzkosti a panicke ataky a voodstate nervove zhrouceni…dostala jsem AD…pozadala o pomoc rodinu a zase funguju, nekdy lip nekdy hur…ale muzu tu byt pro sve deti, zvladam chodit do prace a vzhledem k manzelovu zamestnani (jezdi turnusy s autobusem) tak zajistit vse okolo deti, domacnosti atd. Lecba anorexie je vzdy dlouhodoby boj a s prihlednutim k tve vaze to uz brzo muze byt boj ne o tve dusevni zdravi ale o tvuj zivot…jo a to jak bude tve telo na AD reagovat nikdo dopredu nevi, je to individualni reakce odvysla od tveho metabolismu, to podstatne co bys mela resit je zda diky nim tu s detmi budes moct byt pristi rok, za pet let a budes mit silu bojovat se svou nemoci a ne to zda budes mit vyssi vahu…tenhle myslenkovy pochod je tvoje nemoc ne ty…
Upaluj k psychiatrovi, tohle je vážná diagnóza, na kterou se muže umřít. Z popisu mi plyne, ze si vážnost své situace stále neuvedomujes. Udělej to pro své děti, ony potřebuji zdravou mámu a je jim sumak, kolik vazi.
Hele a jak budes dneska fungovat pro deti, kdyz ve 2:42 jeste nespis? Ja jinak tohle nedokazu pochopit. A kdyz mas hlad, tak si v klidu?
I psychiatr s tebou bude mít dost práce, když řešíš, zda nepřibereš po lécích, které ti možná napíše. Hodinu denně cvičíš, nevím proč, zřejmě abys nepřibrala, ale ty potřebuješ přibrat. Nechtěj to dohnat až na hospitalizaci, protože kdo se pak postará o děti? Ty nechápeš, že je úplně jedno, jestli vážíš 50 nebo 60 kg? Dej si 50 kg jako cíl.
Děkuji všem. Já samozřejmě moc dobře vím, že mě děti potřebují, že musím přibrat, abych "přežila" ale jak jste psaly, zdravý člověk nepochopí, jaký denní boj s jídlem nebo spíše se sebou mám! Hlava mě nechce pustit, a ty výčitky, pokud si něco dám bych nepřála ani nepříteli. Proto jsem doufala, že mi zde napíše osoba, která anorexií prošla. Řeším přibírání z léků, protože to nás nemocné často uvrhává do ještě těžšího stádia nemoci, kdy prý mohu přestat jíst úplně. Takže bych dle psycholožky potřebovala spíše léky na zlepšení nálady, tedy vyplaveni serotoninu, bez ovlivnění váhy, to bych měla pak snáze zkusit vybojovat sama.
Já jsem anorexií prošla na střední škole. Resp. Jsem si asi včas uvědomila, že padám do propasti a dokázala jsem to ukočírovat bez lékařské pomoci. Ale to není tvůj případ. Tvůj případ je mnohem dál než jsem byla já. Ty potřebuješ pomoct. A potřebuješ pomoct dřív než si závažně ublížíš. Nebo než umřes. Každý rok nám na áru tak jedna anorektička umře. Máš malý děti, ty jsou úplně nejdůležitější a kvůli bys kvůli své nemoci měla vyhledat odbornou pomoc, stejně jako se zlomenou rukou bysis od traumatologa nechala kost sešroubovat nebo s angínou nasadit antibiotika
Urcite se lekum od psychiiatra nebran. Psyciatr ma nepreberne moznosti, jak leky vyladit, aby ti sedly. Mam vlastni zkusenost tedy "jen" s depresi, kterou uz bez leku take resit neslo. Antidepresiva ti uzdravi mozek od tech "nemocnych" myslenek a opravdu pak i psychoterapie jde mnohem lepe. Nebran se tomu😘
Myslim ze z leku nepriberes, ale hlavne tvuj mozek pribirani musi prestat resit.
Bojuj, je to těžké a dlouhodobé, a proto je důležité si nechat pomoci, ať na to nejsi sama. Mluví z tebe tvá nemoc, protože zdravá ženská s nemocí, na kterou se umírá, by neřešila, že po lécích přibere, bylo by pro ní důležité, že neumře nebo si přestane ničit zdraví. Musíš vyléčit hlavu a přijmout, že tu nemoc máš. Jak píšeš: "mi byla sdělena diagnóza mentální anorexie" mi nezní, že bys sis skutečně uvědomila, že jsi nemocná a musíš se náležitě léčit. Úspěch léčby znamená, že přibereš a budeš za to ráda. Moc držím palce, bude to dlouhý boj.
Můžu se zeptat, jak tvé tělo zareagovalo třeba na těhotenství? kolik jsi přibrala?
Protože Antidepresiva budou regulovat hormony. Na to těla prostě reagují různě. Některá začnou zadržovat vodu, některá začnou urgentně vyžadovat třeba určitý typ potravin... A některá nic nic takového neudělají a prostě regují "správně" jen tím směrem, kterým mají. ... Tehotenství je tay velký hormonální výkyv, i když jiných hormonů, ale ta šance, že pokud jsi v těhotentsví reagovala na hormony "normálně", tak i na tyhle zareaguješ "normálně" je celkem velká.
Nakonec je to stejně vždycky o tom, že předem to neví nikdo, jak zareaguješ a potřebuješ to zkusit, ale znám poměrně hodně lidí, u ketrých AD na váhu nemají vůbec žádný vliv.
Takže prostě to zkus. Zníš, že to potřebuješ.
Jen bych dodala, že pokud budeš AD zkoušet a zjistíš, že jsi třeba za měsíc nabrala kilo nebo dvě (ne víc), tak je to opravdu žádoucí účinek toho, že zvládáš nějak jíst, ne nevhodné přibírání po špatné medikaci.
Dneska jsem posnídala celozrnný chleba s máslem, rajčata a dvě vajíčka. Píšu to abys věděla, že tohle je norma. Anorexii jsem nikdy řešit nemusela, tak je to asi neobjektivní.Na druhou stranu jsem zdravotní sestra a proto radím řešit to dle doporučení psychiatra.
@pavca1982 Abys člověka dobře léčila, nemusíš mít prožité dané onemocnění, o to spíš zůstaneš objektivní (ale to určitě dobře víš, když pracuješ jako zdravotní sestra 🙂 ) Já mám taky zdravotnické vzdělání, konkrétně zaměřené na léčebnou výživu, ale tady základ léčby spočívá ve vyléčení hlavy - až se to podaří, půjde vyléčit i zbytek těla.
Moc všem děkuji. Už nevím, co dělat více, na psychotetapie chodím ke klinické psycholožce, u ní mi vše dává smysl, jsem odhodlaná, s většinou z toho, co pobíráme se ztotožňuji, ale pak příjde další den a já jsem zase v zajetých kolejích.... ☹
Musis to podporit temi leky. Fakt funguji a ulevi se ti😘
Seš skvělá, že chodíš k psycholožce a chceš to řešit. Ale bojuješ se zákeřnou nemocí a je těžké ji přemoci. Nech si od ní poradit, určitě ví, proč ti doporučuje psychiatra a medikaci.
Ber to tak, že když bys měla zlomenou nohu, dostaneš sádru, když problém se štítnou žlázou, tak třeba Letrox, když bys měla cukrovku, píchala by sis inzulin. Na tyhle zdravotní problémy bys předpokládám léky, nebo ošetření od doktora neodmítla že? Tak proč se tomu bráníš v případě psychického problému?
@lutu11 tohle zdravy clovek nikdy nemuze pochopit.Milos Kopecky, ktery trpel depresi , kdyz mu nekdo radil, at si precte treba neco hezkyho, ze mu hude veselejc ,tak rikal, ze to je stejny jako kdyz beznohymu reknes at se jde probehnout.To jen pro priklad.Zde se nejedna uplne o depresi, ale je to podobne.Zdravy nemocnemu neveri.
Ahojky já se na to vždy chtěla zeptat jak se takový lidé vnímají v zrcadle? Já chápu ze je někdo nemocný a je super ze si svou nemoc uvědomuješ jsk se tedy stane to ze nemocný člověk jsko ty se při pohledu do zrcadla nezdesi? Jak se pokriví vnímání sebe samé ? Já vždy myslela ze takto začnou ženy blbout protože chtějí vyt štíhlé a krásné zjednodušené řečeno… proč když začnou hubnout pod zdravou míru a začnou byt naopak skarede to pro ne není dostatečná stopka… ptám se jako blbka vím, ale nejde mi to fo hlavy.. i okolí přece musí tento ženám říkat ze už to není hezké jakým způsobem se stane ze kostra poražena kůží dále nejí a připadá si hezká Nebo ze musí zhubnout ještě více? Nebo se dostaneš už do bohu kd ti nezáleží vlastně sni na kráse ani zdraví ani dětech a proste už jen tvé tělo nedokáže přijmout sousto? Dle toho co píšeš v tomto bodu nejsi. Nechci té urazit určitě ne jen mě to opravdu zajímá a nikd jsem nikoho s touto poruchou nepoznala … na instagramu na mě začaly vyskakovat divne fotky podvyzivenyvh žen jak poutní atd. Jsko by vážně věřily ze jsou krásné proto mě zajímá jestli ti nemoc úplně pokrivý zdravý úsudek….kazdopadne tohle je velmi složita cesta a práce na sobě … zkus takovou metodu kdy si u každého jídla reknes : nechovaj se jako kráva chceš krásné zdravé tělo a to ti udělá jen dostatek dobrého jídla a sval vybuduje silový trénink, zkus takovou jednoduchou formuli upřímně Js když jsem někdy přepracována a rvu po deckach si přesně tohle musím říct : nechovej se jako kráva… a to mě vrátí do reality a uklidnim se.
Musíš to zvládnout kvůli sobě i dětem. A děkuji jestli mi vysvětíš jak se takový člověk vidí…
Lék je už ve tvém případě potřeba. Spíš rovnou hospitalizace. Máš šílenou podváhu. Neumím si ani představit, jak teď vypadá takové tělo. Můj devítiletý syn váží o deset kilo víc, než ty. Už dle tvých příspěvků je jasné, že sama to opravdu nezvládneš. Popravdě je i jasné, proč nefunguje tvůj vztah s manželem. Ty totiž řešíš jen to jak se nemuset najíst. Je to ubíjející pro celé okolí. Anorexie je opravdu psychická nemoc. Ty se vidíš v zrcadle a hledáš na sobě každý záhyb, ale věř, že o tuk v tvém případě opravdu nejde. Pro tvou představu...mám o 15 kilo víc než ty a o osm cm méně na výšku. Vždy jsem sportovala a cvičila, mám tělo docela osvalené a jsem štíhlá...nosím velikost 36, esko. Také se snažím jíst zdravě, hodně zeleniny, bílkovin...ale prostě musíš jíst. Tělo bez jídla nemůže fungovat, mozek pak nemůže fungovat...klidně mrkni na videa anorektiček na netu...porovnej svou váhu....protože ty v tom už opravdu krutě jedeš. Asi víš jak to končí. Chápu, že je to těžké, ale pokud nezačneš jíst, přijdou tvé děti o mámu.
Milá autorko, pokud si myslíš, že to zvládneš ambulantně, tak nezvládneš. Pokud si dáš do pusy pár kuliček hroznového vína a pak je nepolkneš, ale vyplivneš, jsi v háji. Mám takovou kamarádku, ambulantně se léčí několik let, je živa jen z kávy s mlékem a listového salátu. Léky od psychiatra nepomáhají, hospitalizaci odmítá. Myslí si, že je výhra, když přijde do obchodu, vše ve velikosti XS je jí velké a vykládá prodavačkám, proč to výrobci šijí tak velké, kdo to kupuje. Když chtěla stahovací prádlo ve velikosti XS, prodavačka jí řekla, že se nevyrábí, protože kdo má velikost XS nepotřebuje stahovací prádlo. V hlavě to má úplně převrácené, čeká se jen na to, až se někde v práci složí a odvezou ji do nemocnice. O cvičení ani nemluvím, protože když nic nejí, není nutné denně cvičit, o zpevnění postavy nemůže být ani řeči, kosti nezpevníš, naopak, tím, že nejíš, tak si je odvápníš. Nemá žádné svaly, protože je to kostra potažená kůží. Kdysi měla velikost 42 a byla kočka. Krásné husté vlasy, bezchybnou pleť, bohužel to je minulost. Ani děti ji nepřemluvily, aby se šla léčit.
Ahoj. Anorexii jsem měla někdy na přelomu základky a střední. Nedělala jsem nic jiného, než počítala kalorie, byla nekonecne unavena, podrážděná, občas jsem se převedla, pak měla strašný výčitky...Nezvládla jsem změnu křivek z dětských na ženské (já ale jsem a vždycky byla vysokej hubeňour, takže to bylo total mimo). Myslela jsem, že o holky ze třídy se kluci zajímají, protože jsou hubenejsi a až budu hubenejsi...Zpětně velmi usmevny, ale tehdy to bylo peklo. Já se z toho po poměrně dlouhé době postupně vyhrabala sama. Potkala jsem v 16. sveho soucasneho manzela, ktery me proste miloval takovou, jaka jsem. Dal mi to, co mi doma chybelo, k tomu obdiv a prijeti. Anorekticky většinou bývají buď perfekcionalistky nebo se naopak snaží být strašně dobre alespoň v něčem (v nejezeni), někomu něco dokázat, je v tom ohromná nesebelaska...Proč ty ses do hubnutí pustila? Proč tvoje manželství nefunguje? Je skvělý, že jsi vyhledala psychologa, ale upřímně, ten ti nepomůže. Očividně ses nepohnula vůbec nikam. Základ je naplno přijmout, že musíš přestat řešit svoji váhu a začít se mít ráda. Dokud řešíš kuličku vina jestli při léčbě nepriberes, proto se raději léčit nebudeš atd., tak je všechno špatně. A nechtěj se léčit kvůli dětem, ale kvuli sobě. O tebe jedinou jde. Najdi si psychiatra, a to rychle. Držím opravdu moc palce.
@europa00 anorexie má různé podoby a vnímání se. Já se vnímám v zrcadle hrozně. Mé tělo se mi hnusí, vidím, jak jsem samá kost a kůže, všude žíly, ale nedokážu přemoct hlavu, která mi brání, abych jedla více. Já ani nehladovím, ale nedovolím si jíst tolik, kolik bych zřejmě potřebovala a mam panickou hrůzu z přibírání, i když zároveň vím, že to potřebuji.
@terka_37 děkuji za upřímnost. Hubnout jsem začala, protože jsem se vyjedla na vysokou váhu 70 kg a doufala jsem, že mě manžel pochvali, že mi to více sluší atd.to nepřišlo. A já už to pak nějak nedokázala zastavit, bylo to něco, co mi šlo a v čem jsem mohla sama sebe pochválit, když už mě doma dlouhodobě nikdo jiný za nic nechválí. Dle terapeutky jsem se doma totálně přetížila, jelikož mi manžel i přes mé dlouholeté žádosti nepomáhá vše nechal na mě, a proto jsem hledala a našla únikovou cestu v cvičení a vážení a hlídání jídla. Prý takový čas, jen pro mě. Jen prosím stále je to o tom, že se prý nemám ráda. Manželství je špatné mnohem déle, než se potýkám s PPP
@marketa11112 tak zase v 9 letech 53kg? To je taky extrém 🤷🏻♀️
70kg je vysoká váha? Aha. Opravdu to urychleně řeš a mysli na děti. Asi nechceš, aby vyrůstaly bez mámy…
Jestli chceš, napiš mi do SZ. Kdo si tím neprošel ti tu nemůže být ani oporou, ani ti poradit (kromě odborníků). Já si anorexií prošla před 2 lety (30 let, 3 děti, na nejhorším jsem byla 178/47. Ze to není v pořádku jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem ležela a viděla přes kůži, jak se mi pohybují střeva. Bylo mi furt blbě, jíst jsem nedokázala. Vážila jsem se několikrát denně. Jídlo jsem různě vyhazovala, aby si nikdo nevšiml, ze nejím, furt jsem se nějak vymlouvala, proč zrovna nemůžu jíst. Po nějaké době jsem propadla do depresí, bylo strašný na to furt myslet, furt jsem jen řešila jídlo. Manžel mě musel vzít na psychiatrickou pohotovost, měla jsem pocit, ze jediný východisko je se zabít. Když jsen se díky lékům srovnala, začala jsem chodit na terapii. Bylo to fakt náročný období, ale stálo to za to. Je hrozně důležitý si uvědomit, ze nejsem OK, ze to takhle nechci. A ty už jsi k tomu bodu asi došla, takže je nejlepší čas začít jednat! 🩷
@marketa11112 tady ty hnusny komentáře nepomuzou fakt nikomu. Jakoze tohle člověku moc nepřidá a když už psychicky na tom není úplně nejlíp, protože to musí být náročná situace, tak tohle je jak hřebík do rakve. Lidi by si měli uvědomovat, ze to co píšou na internetu čtou reálnou lidé a ze to občas fakt bolí.
Do zprávy ti nikdo nenapíše, jelikož jsi tady jako anonym.